Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.83

Verš

kṛṣṇa-nāma-mahā-mantrera ei ta’ svabhāva
yei jape, tāra kṛṣṇe upajaye bhāva

Synonyma

kṛṣṇa-nāma — svaté jméno Kṛṣṇy; mahā-mantrera — svrchované mantry; ei ta' — je to její; svabhāva — povaha; yei — každý; jape — pronáší; tāra — jeho; kṛṣṇe — ke Kṛṣṇovi; upajaye — rozvine se; bhāva — extázi.

Překlad

„,Povahou Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitě rozvine extázi lásky ke Kṛṣṇovi.̀“

Význam

Tento verš vysvětluje, že ten, kdo pronáší Hare Kṛṣṇa mantru, rozvine bhāvu neboli extázi, což je bod, ve kterém začíná zjevení. Je to předběžné stádium v rozvíjení naší původní lásky k Bohu. Pán Kṛṣṇa se o tomto stádiu bhāvy zmiňuje v Bhagavad-gītě (10.8):

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

„Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Vše pochází ze Mne. Moudří, kteří to dokonale vědí, Mi oddaně slouží a celým svým srdcem Mě uctívají.“ Nový žák začíná nasloucháním a zpíváním, sdružováním se s oddanými a následováním zásad, čímž odstraní všechny své nežádoucí zlozvyky. Tak rozvine pouto ke Kṛṣṇovi a nemůže na Kṛṣṇu ani na okamžik zapomenout. Bhāva je téměř dokonalé stádium duchovního života.

Upřímný student vyslechne od svého duchovního mistra svaté jméno a poté, co je zasvěcen, dodržuje zásady, které mu duchovní mistr dal. Když takto správně svatému jménu sloužíme, automaticky se projeví jeho duchovní povaha, což znamená, že se oddaný stane způsobilým zpívat svaté jméno bez přestupků. Je-li schopen zpívat svaté jméno tímto způsobem, může přijímat žáky po celém světě a stane se opravdovým jagad-guruem. Pod jeho vlivem tak začne celý svět zpívat svatá jména Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Všichni žáci takového duchovního mistra posilují svoji připoutanost ke Kṛṣṇovi, a proto on někdy pláče, někdy se směje, někdy tančí a někdy zpívá. Tyto projevy jsou u čistého oddaného jasně vidět. Když naši studenti z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zpívají a tančí, tak někdy dokonce i v Indii lidé žasnou při pohledu na to, jak se tito cizinci naučili zpívat a tančit v extázi. Caitanya Mahāprabhu však vysvětlil, že to není výsledkem cviku, protože tyto příznaky se bez nějaké zvláštní snahy objeví u každého, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru upřímně.

Mnoho hlupáků nám čas od času brání v hlasitém zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, protože neznají její transcendentální povahu, avšak ten, kdo je ve zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry skutečně pokročilý, přiměje ke zpívání i ostatní. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī vysvětluje: kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana – člověk nemůže kázat slávu Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, dokud nedostane zvláštní zmocnění od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím, že oddaní šíří Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, dostává celý svět příležitost pochopit slávu svatého jména. Když člověk zpívá a tančí nebo poslouchá svaté jméno Pána, přirozeně si vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, a protože mezi Kṛṣṇou a Jeho svatým jménem není žádný rozdíl, je ten, kdo zpívá, okamžitě spojen s Kṛṣṇou. Tak oddaný rozvine svůj původní postoj služby Pánu. V tomto postoji neustálé služby Kṛṣṇovi, zvaným bhāva, na Kṛṣṇu vždy různými způsoby myslí. Ten, kdo dosáhl této úrovně bhāvy, se již nenachází v sevření matoucí energie. Když se k této bhāvě postupně přidají další duchovní projevy, jako je třes, pocení a slzy, oddaný postupně rozvine lásku ke Kṛṣṇovi.

Kṛṣṇovo svaté jméno se nazývá mahā-mantra. Ostatní mantry, o kterých je zmínka v Nārada-pañcarātře, jsou známé jen jako mantry, ale zpívání svatého jména Pána se nazývá mahā-mantra.