Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA SEDMÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.74

Verš

nāma vinu kali-kāle nāhi āra dharma
sarva-mantra-sāra nāma, ei śāstra-marma

Synonyma

nāma — svaté jméno; vinu — bez; kali-kāle — v tomto věku Kali; nāhi — není; āra — nebo cokoliv jiného; dharma — náboženská zásada; sarva — všech; mantra — manter; sāra — podstata; nāma — svaté jméno; ei — to je; śāstra — zjevených písem; marma — význam.

Překlad

„,V tomto věku Kali neexistuje jiná náboženská zásada než zpívání svatého jména, které je podstatou všech védských manter. To je význam veškerých písem.̀“

Význam

V dřívějších věcích – Satya-yuze, Tretā-yuze a Dvāpara-yuze – se přísně ctily zásady systému parampary, ale v současném věku, Kali-yuze, lidé tento systém śrauta-parampary neboli získávání poznání učednickou posloupností zanedbávají. Lidé tohoto věku jsou schopni tvrdit, že mohou pochopit to, co přesahuje hranice jejich omezeného poznání a vnímání, takzvanými vědeckými pokusy a pozorováním, aniž by věděli, že skutečná pravda k člověku sestupuje od autorit. Tento vyzývavý postoj je v rozporu s védskými principy a pro toho, kdo jej zaujme, bude velice těžké pochopit, že svaté jméno Kṛṣṇy je stejně dobré jako Kṛṣṇa samotný. A protože je Kṛṣṇa se svým svatým jménem totožný, je svaté jméno věčně čisté a mimo vliv hmotných nečistot. Je to Nejvyšší Osobnost Božství v podobě transcendentální vibrace. Svaté jméno je něco naprosto jiného než hmotný zvuk, což potvrzuje i Narottama dāsa Ṭhākura: golokera prema-dhana, hari-nāma-saṅkīrtana. Transcendentální vibrace hari-nāma-saṅkīrtanu přichází z duchovního světa. I když materialisté, kteří navykli experimentálnímu poznání a takzvaným „vědeckým metodám“, nejsou schopni do zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry vložit svoji víru, faktem zůstává, že pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry bez přestupků se lze zbavit všech jemnohmotných i hrubohmotných pout. Duchovní svět se nazývá Vaikuṇṭha, což znamená „bez úzkosti“. V hmotném světě je vše plné úzkosti (kuṇṭha), kdežto v duchovním světě (Vaikuṇṭha) je vše prosté úzkosti. Ti, jež souží úzkost v různých podobách, nemohou pochopit Hare Kṛṣṇa mantru, která je prostá veškeré úzkosti. V současném věku je vibrace Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jediný proces na transcendentální úrovni, mimo hmotné znečištění. Jelikož svaté jméno může podmíněnou duši vysvobodit, je zde řečeno, že je sarva-mantra-sāra neboli podstatou všech védských manter.

Jméno, které zastupuje nějakou věc v tomto hmotném světě, může být předmětem dohadů a experimentálního poznání, avšak v absolutním světě jsou jméno a jeho vlastník či sláva a oslavovaný jedno a totéž, a podobně i vlastnosti, zábavy a vše ostatní, co se týká Absolutního, jsou absolutní. Māyāvādī se na jedné straně hlásí k monismu, ale na druhé straně dělají rozdíly mezi svatým jménem Nejvyššího Pána a Pánem samotným. Za tento přestupek, nāmāparādhu, ze svého vznešeného postavení brahma-jñāny postupně poklesnou, jak je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32):

āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

I když se přísnou askezí pozvednou na vznešenou úroveň brahma-jñāny, stejně poklesnou, protože jejich poznání Absolutní Pravdy je nedokonalé. I když tvrdí, že chápou védskou mantru sarvaṁ khalv idaṁ brahma (Chāndogya Up. 3.14.1), což znamená „vše je Brahman“, nejsou schopni pochopit, že svaté jméno je také Brahman. Pokud však budou pravidelně zpívat mahā-mantru, mohou být oproštěni od této mylné představy. Dokud člověk správným způsobem nepřijme útočiště u svatého jména, nemůže se zbavit přestupků při zpívání svatého jména.