Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.157

Důležitým bodem tohoto verše je, že Śrī Caitanya Mahāprabhu pravidelně navštěvoval chrám Viśveśvary (Pána Śivy) ve Váránasí. Vaiṣṇavové obvykle do chrámů polobohů nechodí, ale zde vidíme, že Śrī Caitanya Mahāprabhu pravidelně navštěvoval chrám Viśveśvary, božstva vládnoucího Váránasí. Ve Váránasí zpravidla žijí māyāvādští sannyāsī a uctívači Pána Śivy, ale jak je možné, že Viśveśvarův chrám navštěvoval i Caitanya Mahāprabhu, který hrál roli vaiṣṇavského sannyāsīho? Odpověď zní, že vaiṣṇava se vůči polobohům nechová zpupně. Prokazuje patřičnou úctu všem, ale nikdy si nemyslí, že je nějaký polobůh stejně dobrý jako Nejvyšší Osobnost Božství.

Śrī Brahma-saṁhitā obsahuje mantry s poklonami Pánu Śivovi, Pánu Brahmovi, bohu Slunce, Pánu Gaṇeśovi a také Pánu Viṣṇuovi, které společně uctívají impersonalisté (pañcopāsanā). Impersonalisté ve svých chrámech instalují božstva Pána Viṣṇua, Pána Śivy, boha Slunce, bohyně Durgy a někdy také Pána Brahmy, a tento systém v současné Indii nadále pokračuje pod rouškou hinduistického náboženství. Vaiṣṇavové mohou všechny tyto polobohy také uctívat, ale pouze podle zásad daných v Brahma-saṁhitě, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučil. Všimněme si v této souvislosti manter z Brahma-saṁhity, které uctívají Pána Śivu, Pána Brahmu, bohyni Durgu, boha Slunce a Gaṇeśe.

„Vnější energie māyā, která je stínem duchovní energie cit, je všemi lidmi uctívána jako Durgā, prostředník pro tvoření, udržování a ničení tohoto světa. Uctívám prvotního Pána, Govindu, podle jehož vůle Durgā jedná.“ (Bs. 5.44)

„Promění-li se mléko stykem s kyselinou v tvaroh, pak se tento výsledek, tvaroh, od své příčiny, kterou je mléko, ani neliší, ani není stejný jako ona. Uctívám prvotního Pána, Govindu, jehož je Śambhu podobnou přeměnou určenou pro ničení.“ (Bs. 5.45)

„Uctívám prvotního Pána, Govindu, od něhož Jeho podřízená oddělená část Brahmā získává moc řídit hmotný svět, podobně jako slunce projevuje část svého světla ve všech zářivých drahokamech, které nesou názvy jako sūrya-kānta.“ (Bs. 5.49)

„Uctívám prvotního Pána, Govindu. Gaṇeśa bez ustání drží Jeho lotosové nohy na páru výčnělků na své sloní hlavě, aby získal sílu pro svůj úkol odstraňovat překážky na cestě pokroku ve všech třech světech.“ (Bs. 5.50)

„Slunce oplývající nekonečnou září, král všech planet a obraz dobré duše, je jako oko tohoto světa. Uctívám prvotního Pána, Govindu, podle jehož nařízení slunce putuje po své dráze na kole času.“ (Bs. 5.52)

Všichni polobozi jsou Kṛṣṇovi služebníci; žádný z nich se Mu nevyrovná. I když tedy někdo navštíví chrám, kde probíhá pañcopāsanā, jak je o ní zmínka výše, neměl by se na ona božstva dívat tak, jak to dělají impersonalisté. Všichni musí být bráni jako osobní polobozi, ale všichni slouží nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Śaṅkarācārya je například přijímán jako inkarnace Pána Śivy, což je popsáno v Padma Purāṇě, a na pokyn Nejvyššího Pána šířil māyāvādskou filosofii. To jsme již v této kapitole probírali ve verši 114: tāṅra doṣa nāhi, teṅho ajñā-kārī dāsa – „Není to vina Śaṅkarācāryi, protože on zakryl skutečný význam Véd na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství.“ I když tedy Śiva v podobě brāhmaṇy (Śaṅkarācāryi) kázal scestnou māyāvādskou filosofii, Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl, že to dělal na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, a tudíž to není jeho vina (tāṅra doṣa nāhi).

Všem polobohům musíme prokazovat náležitou úctu. Může-li člověk ctít i mravence, proč ne polobohy? Musíme si však být vždy vědomi toho, že se žádný polobůh nevyrovná Nejvyššímu Pánu ani Jej nepřevyšuje. Ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya: „Pouze Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni ostatní, včetně polobohů, jako je Pán Śiva, Pán Brahmā, bohyně Durgā a Gaṇeśa, jsou Jeho služebníci.“ Každý tedy slouží záměrům Nejvyšší Osobnosti Božství, a co potom říci o tak nepatrných živých bytostech, jako jsme my? Samozřejmě, že jsme věční služebníci Pána. Māyāvādská filosofie však učí, že polobozi, živé bytosti i Nejvyšší Osobnost Božství jsou si rovni. Jedná se tedy o velice pošetilý výklad védského poznání.