Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.140

V Upaniṣadách je řečeno:

Tento verš, který najdeme v Īśopaniṣadě, Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadě a mnoha dalších Upaniṣadāch, uvádí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je úplný ve svých šesti vznešených atributech. Jeho postavení je výjimečné, protože vlastní veškeré bohatství, sílu, vliv, krásu, poznání a odříkání. Brahman znamená největší, ale Nejvyšší Osobnost Božství je větší než největší, podobně jako je planeta Slunce větší než sluneční záře, která proniká celým vesmírem. I když se méně vzdělaným lidem může tato sluneční záře, šířící se po celém vesmíru, jevit jako veliká, samotné Slunce je větší, a větší než Slunce je bůh Slunce. Stejně tak není největší neosobní Brahman, i když to tak vypadá. Neosobní Brahman je pouze tělesná záře Nejvyšší Osobnosti Božství, ale transcendentální podoba Pána je větší než neosobní Brahman i lokalizovaná Paramātmā. Proto kdekoliv je ve védské literatuře použito slovo „Brahman“, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství.

I v Bhagavad-gītě je Pán osloven jako Parabrahman. Māyāvādī a další si někdy Brahman špatně vykládají, protože každá živá bytost je také Brahman. Kṛṣṇa je proto označován jako Parabrahman (Nejvyšší Brahman). Kdykoliv je tedy ve védské literatuře použito slovo Brahman nebo Parabrahman, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To je skutečný význam těchto slov. A protože celá védská literatura pojednává o Brahmanu, je Kṛṣṇa konečným cílem védského poznání. Neosobní brahmajyoti spočívá na Pánově osobní podobě. I když je tedy tato neosobní záře brahmajyoti prvotní realizací, člověk musí vstoupit do ní, jak je řečeno v Īśopaniṣadě, aby našel Nejvyšší Osobu, a potom je jeho poznání dokonalé. Bhagavad-gītā (7.19) to také potvrzuje: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān maṁ prapadyate. Hledání Absolutní Pravdy pomocí spekulativního poznání je úplné, když poznáme Kṛṣṇu a odevzdáme se Mu. To je skutečný cíl dokonalého poznání.

Částečná realizace Absolutní Pravdy jako neosobního Brahmanu upírá Pánovi Jeho úplný majestát. Jedná se o nebezpečné pochopení Absolutní Pravdy. Dokud člověk nepřijme všechny rysy Absolutní Pravdy – neosobní Brahman, lokalizovanou Paramātmu a nakonec Nejvyšší Osobnost Božství – jeho poznání zůstává nedokonalé. Śrīpāda Rāmānujācārya ve svém díle Vedārtha-saṅgraha říká: jñānena dharmeṇa svarūpam api nirūpitam, na tu jñāna-mātraṁ brahmeti katham idam avagamyate. Tím naznačuje, že skutečná totožnost Absolutní Pravdy musí být chápána jak z hlediska jejího poznání, tak z hlediska jejích vlastností. Chápat Absolutní Pravdu pouze jako plnou poznání nestačí. Ve védské literatuře (Muṇḍaka Up. 1.1.9) nacházíme výrok yaḥ sarva-jñaḥ sarva-vit, což znamená, že Absolutní Pravda zná vše dokonale, ale z védského výroku parāsya śaktir vividhaiva śrūyate se dále dozvídáme, že nejen vše zná, ale také podle toho jedná s použitím svých různých energií. Pochopit, že Brahman, Nejvyšší, je vědomý, tedy není dostačující. Je třeba vědět, že prostřednictvím svých různých energií vědomě jedná. Māyāvādská filosofie nás pouze informuje o vědomí Absolutní Pravdy, ale nedává nám informaci o tom, jak vědomá Absolutní Pravda jedná. To je nedostatek této filosofie.