Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.36
Verš
prāpyam ekam ivoditam
tad brahma-kṛṣṇayor aikyāt
kiraṇārkopamā-juṣoḥ
Synonyma
yat — že; arīṇām — nepřátel Nejvyšší Osobnosti Božství; priyāṇām — oddaných, kteří jsou Nejvyšší Osobnosti Božství velice drazí; ca — a; prāpyam — cíl; ekam — jen jeden; iva — tak; uditam — řečeno; tat — tohoto; brahma — neosobního Brahmanu; kṛṣṇayoḥ — a Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství; aikyāt — díky jednotě; kiraṇa — sluneční záře; arka — a slunce; upamā — srovnání; juṣoḥ — se rozumí.
Překlad
„Pokud se někde uvádí, že Pánovi nepřátelé i Jeho oddaní dosáhnou stejného cíle, vztahuje se to na konečnou jednotu Brahmanu a Pána Kṛṣṇy. Lze to pochopit na příkladu slunce a sluneční záře, ve kterém Brahman představuje sluneční záři a samotný Kṛṣṇa slunce.“
Význam
Tento verš je z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.278) Śrīly Rūpy Gosvāmīho, který stejné téma rozebírá i ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě (Pūrva 5.41), kde se odvolává na Viṣṇu Purāṇu (4.15.1). Maitreya Muni se tam ptá Parāśary v souvislosti s Jayou a Vijayou, jak je možné, že se Hiraṇyakaśipu ve svém dalším zrození stal Rāvaṇou a užíval si dokonce více hmotného bohatství než polobozi, ale nedosáhl osvobození. Později, když měl v těle Śiśupāly s Kṛṣṇou spor, při kterém byl zabit, však dosáhl osvobození splynutím s tělem Pána Kṛṣṇy. Parāśara vysvětlil, že Hiraṇyakaśipu nepoznal, že Pán Nṛsiṁhadeva je Pán Viṣṇu. Považoval Ho za nějakou živou bytost, která svou moc získala díky různým zbožným činnostem. Pod vlivem kvality vášně tuto podobu nepochopil, a tak Pána Nṛsiṁhadevu považoval za obyčejnou živou bytost. Hiraṇyakaśipu nicméně zahynul rukou Pána Nṛsiṁhadevy, což mu umožnilo stát se Rāvaṇou a vlastnit neomezené bohatství. Jako Rāvaṇa, obklopený neomezeným smyslovým požitkem, však nemohl přijmout Pána Rāmu jako Osobnost Božství. Takže i když ho Pán Rāma zabil, osvobození sāyujya neboli splynutí s tělem Pána nedosáhl. V těle Rāvaṇy ho příliš přitahovala Rāmova žena Jānakī, což mu umožnilo vidět Pána Rāmu, ale místo aby Ho přijal jako inkarnaci Viṣṇua, považoval Jej za obyčejnou živou bytost. Když tedy byl potom zabit rukou Rāmy, dostal možnost narodit se jako Śiśupāla a mít nezměrné bohatství, díky kterému si myslel, že může s Kṛṣṇou soupeřit. Śiśupāla sice Kṛṣṇovi neustále záviděl, ale často vyslovoval Jeho jméno a neustále myslel na Kṛṣṇovy překrásné rysy. Toto neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu a vyslovování Jeho jména, byť s nevraživostí, ho zbavilo znečištění hříšnými činnostmi. Když potom Śiśupālu jako nepřítele zabila Kṛṣṇova Sudarśana cakra, jeho neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu odstranilo reakce za jeho hříchy, a tak dosáhl osvobození splynutím s tělem Pána.
Na tomto příběhu můžeme vidět, že i ten, kdo na Kṛṣṇu myslí jako Jeho nepřítel a je Kṛṣṇou zabit, může být osvobozen splynutím s Kṛṣṇovým tělem. Jakého postavení potom musí dosáhnout oddaní, kteří na Kṛṣṇu myslí vždy příznivě, jako na svého Pána či přítele? Tito oddaní musí získat lepší postavení než nabízí Brahmaloka, což je pouze neosobní záře Kṛṣṇova těla. Oddaní nemohou skončit v neosobní záři Brahmanu, se nímž si přejí splynout impersonalisté, ale jsou umístěni na Vaikuṇṭhaloku či Kṛṣṇaloku.
Tento rozhovor mezi Maitreyou Munim a Parāśarou Munim se soustředil okolo otázky, zda oddaní přicházejí do hmotného světa v každém věku jako Jaya a Vijaya, kteří byli za tímto účelem prokleti Kumāry. Když Parāśara poučoval Maitreyu o Hiraṇyakaśipuovi, Rāvaṇovi a Śiśupālovi, nezmínil se o tom, že tito démoni byli dříve Jaya a Vijaya. Popsal pouze jejich převtělování po tři životy za sebou. Společníci Nejvyšší Osobnosti Božství z Vaikuṇṭhy nemusí nutně přijímat role Pánových nepřátel pokaždé, když se Pán zjeví. K „poklesnutí“ Jayi a Vijayi došlo v jednom určitém věku; Jaya a Vijaya nesestupují v každém věku, aby jednali jako démoni. Představa, že někteří z Pánových společníků musí z Vaikuṇṭhy poklesnout v každém věku, je naprosto mylná.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má všechny sklony, které lze najít u živých bytostí, neboť On je tou nejpřednější z nich. Je proto přirozené, že Pán Viṣṇu chce také někdy bojovat. Stejně jako chce někdy tvořit, užívat si, být přítelem, přijmout matku a otce a tak dále, má také sklony k boji. Někdy si významní velkostatkáři a králové vydržují zápasníky, se kterými pak pro zábavu zápasí, a to samé dělá i Pán Viṣṇu. Démoni, kteří s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, v hmotném světě bojují, jsou někdy Jeho společníci. Je-li v době, kdy chce Pán bojovat, nedostatek démonů, přiměje některé své společníky z Vaikuṇṭhy, aby vystupovali jako démoni. Když je tedy řečeno, že Śiśupāla splynul s tělem Kṛṣṇy, musíme mít na zřeteli, že v tomto případě se nejednalo o Jayu nebo Vijayu, ale o skutečného démona.
Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své Bṛhad-bhāgavatāmṛtě vysvětlil, že osvobození splynutím s Pánovou září Brahmanu nelze považovat za nejvyšší úspěch v životě, protože tohoto osvobození dosáhli i démoni, jako byl Kaṁsa, známí svým zabíjením brāhmaṇů a krav. Oddaní toto osvobození považují za odporné. Oddaní jsou ve skutečnosti na transcendentální úrovni, kdežto neoddaní jsou uchazeči o pekelné životní podmínky. Mezi životy oddaných a démonů je vždy rozdíl, a jejich realizace se liší jako nebe a peklo.
Démoni se k oddaným chovají vždy zlomyslně a také zabíjejí brāhmany a krávy. Démonům může splynutí se září Brahmanu připadat slavné, ale pro oddané je to něco hrozného. Cílem života oddaného je dosáhnout dokonalosti v lásce k Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo chtějí splynout se září Brahmanu, jsou stejně odporní jako démoni. Oddaní, kteří se chtějí s Nejvyšším Pánem sdružovat, aby Mu mohli s transcendentální láskou sloužit, stojí mnohem výše.