Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.226

Verš

sei aparādhe tāra nāhika nistāra
ghora narakete paḍe, ki baliba āra

Synonyma

sei aparādhe — kvůli tomuto přestupku; tāra — jeho; nāhika — není; nistāra — osvobození; ghora — hrozných; narakete — do pekelných podmínek; paḍe — poklesne; ki baliba — co mohu říci; āra — více.

Překlad

Kvůli tomuto přestupku nemůže být osvobozen a poklesne do hrozných pekelných podmínek. Co k tomu ještě mohu dodat?

Význam

Ve své Bhakti-sandarbě Jīva Gosvāmī píše, že ti, kdo se opravdu vážně zajímají o oddanou službu, nedělají rozdíly mezi podobou Pána vyrobenou z hlíny, kovu, kamene či dřeva a původní Pánovou podobou. V hmotném světě se člověk od své fotografie, obrázku či sochy liší, ale Pán Kṛṣṇa ve své původní podobě Nejvyšší Osobnosti Božství a Pán Kṛṣṇa v podobě sochy se od sebe neliší, protože je absolutní. To, co my nazýváme kamenem, dřevem a kovem, jsou energie Nejvyššího Pána, a energie nejsou nikdy od svého zdroje oddělené. Jak jsme již několikrát vysvětlili, nikdo nemůže oddělit energii slunečních paprsků od slunce, které je jejich zdrojem. Může se tedy zdát, že hmotná energie je od Pána oddělená, ale transcendentálně se od Něho neliší.

Pán se může zjevit kdykoliv a kdekoliv, protože Jeho různé energie se rozprostírají všude, stejně jako sluneční světlo. Měli bychom proto pochopit, že vše, co vidíme, je energie Nejvyššího Pána, a nedělat tudíž rozdíly mezi Pánem a Jeho podobou arcā vyrobenou z hlíny, kovu, dřeva nebo barev. I když jsme toto vědomí ještě nerozvinuli, měli bychom to přijmout alespoň teoreticky, na základě pokynů duchovního mistra, a uctívat arcā-mūrti neboli Pánovu podobu v chrámu s vědomím, že se od Pána neliší.

Padma Purāṇa výslovně uvádí, že každý, kdo považuje Božstvo Pána v chrámu za dřevo, kámen nebo kov, se nachází v pekelných podmínkách. Impersonalisté s uctíváním podoby Pána v chrámu nesouhlasí, a existuje dokonce skupina lidí, jež se vydávají za hinduisty, ale toto uctívání zavrhují. To, že takzvaně přijímají Védy, nemá žádný význam, protože všichni ācāryové, a dokonce i impersonalista Śaṅkarācārya, doporučili uctívání transcendentální podoby Pána. Impersonalisté jako Śaṅkarācārya doporučují uctívání pěti podob, známé jako pañcopāsanā, mezi něž je zahrnuta i podoba Pána Viṣṇua. Vaiṣṇavové ale Pána Viṣṇua uctívají v Jeho různých projevech, jako jsou Rādhā-Kṛṣṇa, Lakṣmī-Nārāyaṇa, Sītā-Rāma a Rukmiṇī-Kṛṣṇa. Māyāvādī říkají, že uctívání Pánovy podoby je zapotřebí na začátku, ale myslí si, že na konci je všechno neosobní. Protože se tedy v konečném smyslu stavějí proti uctívání podoby Pána, označil je Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu za rouhače.

Śrīmad-Bhāgavatam odsuzuje ty, kdo si myslí, že tělo je vlastní já, slovy bhauma ijya-dhīḥ. Bhauma znamená země a ijya-dhīḥ znamená uctívač. Tito bhauma ijya-dhīḥ jsou dvou druhů: ti, kdo uctívají rodnou zemi, jako například nacionalisté, kteří pro svou vlast přinášejí mnoho obětí; a ti, kdo zavrhují uctívání Pánovy podoby. Člověk by neměl uctívat planetu Zemi nebo své rodiště a neměl by ani zavrhovat Pánovu podobu, projevenou v kovu nebo dřevě pro naše potřeby. Hmotné věci jsou také energií Nejvyššího Pána.