Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.50

Verš

ataeva sei bhāva aṅgīkāra kari’
sādhilena nija vāñchā gaurāṅga-śrī-hari

Synonyma

ataeva — proto; sei bhāva — tuto náladu; aṅgīkāra kari' — přijímající; sādhilena — splnil; nija — svou vlastní; vāñchā — touhu; gaurāṅga — Pán Caitanya Mahāprabhu; śrī-hari — Nejvyšší Osobnost Božství.

Překlad

Proto Pán Gaurāṅga, který je samotný Śrī Hari, přijal náladu Rādhy, a tím si splnil své touhy.

Význam

Za nejúplnější ze čtyř druhů láskyplné služby, jimiž jsou dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya, je považována mādhurya. Tento milostný vztah je dále rozdělen na druhy svakīya a parakīya. Svakīya je vztah, kdy Kṛṣṇa hraje roli řádného manžela, a parakīya je vztah, kdy je Kṛṣṇa milencem. Odborníci na tuto oblast dospěli k závěru, že transcendentální extáze nálady parakīya je díky většímu nadšení lepší. Toto stádium milostné lásky nacházíme u těch, kdo se s vroucí láskou odevzdali Pánu, i když dobře věděli, že této nedovolené lásce k milenci se ve společnosti nedostává morálního schválení. Riziko, jež se s tímto druhem lásky k Bohu pojí, ji nadřazuje vztahům, kde toto riziko není přítomno. Takové riziko je však právoplatné pouze v transcendentálním světě. V hmotném světě milostná láska k Bohu na úrovních svakīya a parakīya neexistuje, a parakīya se neprojevuje ani nikde na Vaikuṇṭě kromě části Goloky Vṛndāvanu známé jako Vradža.

Někteří oddaní mají za to, že si Kṛṣṇa věčně užívá na Goloce Vṛndāvanu, ale že jenom někdy přichází na úroveň Vradži, aby si užíval parakīya-rasy. Šest Gosvāmīch z Vrindávanu však vysvětlilo, že Kṛṣṇovy vradžské zábavy jsou stejně věčné jako Jeho ostatní zábavy na Goloce Vṛndāvanu. Vradža je důvěrná část Goloky Vṛndāvanu. Podobné vradžské zábavy, které Kṛṣṇa projevil na povrchu této planety, jsou věčně projevené ve Vradži na Goloce Vṛndāvanu, kde je věčně přítomná i parakīya-rasa.

Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ve třetí kapitole tohoto díla jednoznačně uznal skutečnost, že Kṛṣṇa se v tomto hmotném světě zjevuje na konci věku Dvāpara dvacáté osmé catur-yugy Vaivasvaty Manua a přináší s sebou svůj Vradžadhám, věčné sídlo svých nejvznešenějších zábav. Pán se zjevuje působením svojí vnitřní energie a také veškerý svůj doprovod přivádí bez jakékoliv vnější pomoci. Caitanya-caritāmṛta dále uvádí, že rozpoložení parakīya existuje pouze v této transcendentální oblasti a nikde jinde. I když je tato nejvyšší forma extáze přítomna pouze v nejdůvěrnější části duchovního světa, bezpříčinnou milostí Pána můžeme do této neviditelné Vradži nahlédnout.

Nejdokonalejším zosobněním transcendentální nálady, jíž vychutnávají gopī z Vradži, je Śrīmatī Rādhārāṇī, která představuje zralé pojetí této transcendentální nálady milostné lásky. Její pocity nechápe dokonce ani samotný Pán. Intenzita Její láskyplné služby je tou nejvyšší podobou extáze. Ve vychutnávání Pánových vlastností v tomto nejvyšším transcendentálním rozpoložení nemůže Śrīmatī Rādhārāṇī nikdo překonat. Proto samotný Pán chtěl v podobě Pána Śrī Gaurāṅgy zaujmout Její postavení. Poté si vychutnával nejvyšší úroveň parakīya-rasy tak, jak je projevena v transcendentálním sídle Vradži.