Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.152

Verš

aṭati yad bhavān ahni kānanaṁ
truṭir yugāyate tvām apaśyatām
kuṭila-kuntalaṁ śrī-mukhaṁ ca te
jaḍa udīkṣatāṁ pakṣma-kṛd dṛśām

Synonyma

aṭati — jdeš; yat — když; bhavān — Ty, Pane; ahni — ve dne; kānanam — do lesa; truṭiḥ — půl vteřiny; yugāyate — vypadá jako yuga; tvām — Tebe; apaśyatām — těch, kdo nevidí; kuṭila-kuntalam — ozdobenou loknami vlasů; śrī-mukham — krásnou tvář; ca — a; te — Tvoji; jaḍaḥ — hlupák; udīkṣatām — dívat se na; pakṣma-kṛt — ten, kdo stvořil řasy; dṛśām — očí.

Překlad

(Gopī řekly:) „Ó Kṛṣṇo, když jdeš ve dne do lesa a my nevidíme Tvoji sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny nám připadá jako celý věk. A stvořitele, jenž na naše oči, kterými se na Tebe díváme, umístil víčka, považujeme jednoduše za hlupáka.“

Význam

Tento verš se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.15) a vyslovily ho gopī.