Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 3.98

Verš

loka-gati dekhi’ ācārya karuṇa-hṛdaya
vicāra karena, lokera kaiche hita haya

Synonyma

loka-gati — kam svět směřuje; dekhi' — jenž viděl; ācārya — Advaita Ācārya; karuṇa-hṛdaya — srdce plné soucitu; vicāra karena — uvažoval; lokera — světa; kaiche — jak; hita — dobro; haya — je.

Překlad

Když Ācārya viděl, co se na světě děje, zmocnil se Ho soucit a začal uvažovat, jak by mohl lidem prospět.

Význam

Takovýto vážný zájem o prospěch veřejnosti dělá z člověka pravého ācāryu. Ācārya své následovníky nevykořisťuje. Protože je důvěrným služebníkem Pána, jeho srdce je vždy plné soucitu s trpícím lidstvem. Ví, že veškeré utrpení je způsobené nedostatkem oddané služby Pánu, a proto se vždycky snaží najít způsoby, jak změnit činnosti lidí, aby byly příznivé pro dosažení oddanosti. To je kvalifikace ācāryi. I když byl Śrī Advaita Prabhu sám dost mocný na to, aby se postaral o nápravu, jako pokorný služebník si myslel, že nikdo nemůže zlepšit pokleslý stav lidské společnosti, dokud se osobně nezjeví Pán.

V pevném sevření māyi se vězni první třídy tohoto hmotného světa mylně považují za šťastné, protože jsou bohatí, mocní, nápadití a tak dále. Tato hloupá stvoření nevědí, že jsou pouhými hračkami v rukách hmotné přírody a že její nemilosrdné nástrahy mohou každým okamžikem rozdrtit všechny jejich plány na bezbožné činnosti na prach. Tito hloupí vězni nevidí, že bez ohledu na to, jak se jim podaří uměle vylepšit svoje postavení, pohromy v podobě opakovaného zrození, nemoci, stáří a smrti se budou vždy vymykat jejich kontrole. Ve své hlouposti zanedbávají tyto hlavní životní problémy a zabývají se nerozumnými věcmi, které jim nepomohou jejich skutečné problémy vyřešit. Jsou si vědomi toho, že nechtějí zemřít nebo trpět bolestmi nemocí a stáří, ale pod vlivem energie klamu zůstávají zcela lhostejní a nedělají nic pro to, aby tyto problémy vyřešili. Tomu se říká māyā. Lidé v sevření māyi jsou po smrti uvrženi do stavu zapomnění a podle své karmy se v příštím životě stanou psy nebo bohy, i když většina z nich se stane psy. Aby se v příštím životě mohli stát bohy, musí začít s oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, jinak mají jisté, že se stanou podle přírodních zákonů psy nebo prasaty.

Vězni třetí třídy jsou po hmotné stránce chudší, a tak se snaží napodobovat vězně první třídy, protože i jim chybí poznání o tom, v jakém vězení se ve skutečnosti nacházejí. Tak jsou také ošáleni hmotnou přírodou. Úlohou ācāryi je však změnit činnosti vězňů jak první, tak třetí třídy pro jejich skutečný prospěch. Toto snažení z něho dělá oddaného, který je Pánu velice drahý. Pán jasně říká v Bhagavad-gītě, že Mu v lidské společnosti není nikdo dražší než oddaný, který Mu neustále slouží tím, že hledá způsoby, jak kázat poselství Boha v zájmu skutečného prospěchu světa. Takzvaní ācāryové věku Kali se více zajímají o vykořisťování svých následovníků než o zmírňování jejich utrpení, ale Śrī Advaita Prabhu se jako ideální ācārya staral o zlepšení podmínek světa.