Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 3.87

Verš

tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum

Synonyma

tvām — Ty; śīla — charakter; rūpa — podoby; caritaiḥ — činnostmi; parama — velice; prakṛṣṭaiḥ — význačnými; sattvena — neobvyklou mocí; sāttvikatayā — s převažující kvalitou dobra; prabalaiḥ — vznešenými; ca — a; śāstraiḥ — písmy; prakhyāta — proslulých; daiva — božských; parama-artha-vidām — těch, kdo znají nejvyšší cíl; mataiḥ — podle názorů; ca — a; na — ne; eva — jistě; āsura-prakṛtayaḥ — osoby s démonskou povahou; prabhavanti — jsou schopni; boddhum — znát.

Překlad

„Ó můj Pane, ti, kdo jsou ovlivněni démonskými principy, Tě nemohou poznat, i když je jasné, že jsi Nejvyšší, o čemž svědčí Tvé vznešené činnosti, podoby, Tvůj charakter a neobyčejná moc. To potvrzují všechna zjevená písma kvality dobra a také oslavovaní transcendentalisté božské povahy.“

Význam

Tento verš pochází ze Stotra-ratny (12), kterou napsal Yamunācārya, duchovní mistr Rāmānujācāryi. Transcendentální činnosti, rysy, podoba a vlastnosti Kṛṣṇy jsou popsány v hodnověrných písmech a Kṛṣṇa sám sebe vysvětluje v Bhagavad-gītě, nejhodnověrnějším písmu na světě. Dále je vysvětlen ve Śrīmad-Bhāgavatamu, který je považován za výklad Vedānta-sūtry. Pán Kṛṣṇa je tedy přijímán jako Nejvyšší Osobnost Božství na základě těchto zjevených písem, ne na základě názorů lidí. V moderní době si jistá skupina hlupáků myslí, že mohou Bohem zvolit kohokoliv, stejně jako je někdo zvolen politickým vůdcem. Transcendentální Nejvyšší Osobnost Božství však dokonale popisují hodnověrná písma. V Bhagavad-gītě Pán říká, že pouze hlupáci se Mu vysmívají a myslí si, že jako Kṛṣṇa může mluvit každý.

Kṛṣṇovy činnosti jsou neobyčejné dokonce i podle historických záznamů. Kṛṣṇa tvrdil: „Jsem Bůh,“ a také podle toho jednal. Māyāvādī si myslí, že o sobě každý může prohlašovat, že je Bůh, ale to je jejich iluze, protože nikdo jiný nemůže provádět tak neobyčejné činnosti jako Kṛṣṇa. Když byl jako dítě na klíně své matky, zabil démonici Pūtanu. Potom zahubil démony Tṛṇāvartu, Vatsāsuru a Baku. Když trochu povyrostl, zabil démony Aghāsuru a Vṛṣabhāsuru. Bůh je tedy Bohem od samého začátku. Nápad, že se někdo může stát Bohem pomocí meditace, je směšný. Tvrdou snahou lze realizovat svoji božskou povahu, ale nikdy se nestaneme Bohem. Asurové neboli démoni, kteří si myslí, že se Bohem může stát kdokoliv, jsou zavrženi.

Hodnověrná písma sestavily osobnosti, jako je Vyāsadeva, Nārada, Asita a Parāśara, což nejsou obyčejní lidé. Všichni následovníci védského způsobu života tyto slavné osobnosti uznávají, protože jejich hodnověrná písma jsou v naprostém souladu s védskými texty. Ti, kdo mají démonskou povahu, však jejich výrokům nevěří a záměrně vystupují proti Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho oddaným. Dnes se mezi obyčejnými lidmi stalo módou psát, co je napadne, a nechat se od dalších obyčejných lidí považovat za inkarnace Boha. Tato démonská mentalita je odsouzena v sedmé kapitole Bhagavad-gīty, kde je řečeno, že lotři a nejnižší z lidí, hlupáci a oslové kvůli své démonské povaze nejsou schopni přijmout Nejvyšší Osobnost Božství. Jsou přirovnáni k ulūkům neboli sovám, které na slunečním světle nemohou otevřít oči. Protože nesnášejí sluneční světlo, schovávájí se před ním, a tak jej nikdy nespatří. Nemohou uvěřit, že by taková záře mohla existovat.