Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 2.96

Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Bhagavat-sandarbě (16) říká, že díky svým energiím, které samy jednají mimo dosah spekulativní lidské mysli, existuje Pán neboli Nejvyšší Transcendence, summum bonum, věčně ve čtyřech transcendentálních podobách zároveň: jako Jeho osobnost, Jeho neosobní záře, částice Jeho energie (živé bytosti) a základní příčina všech příčin. Tento Nejvyšší Celek je přirovnán ke slunci, které také existuje ve čtyřech rysech, a to jako osobnost boha Slunce, třpyt jeho zářící koule, sluneční paprsky uvnitř planety slunce a odrazy slunce v mnoha dalších předmětech. Snaha potvrdit existenci transcendentální Absolutní Pravdy pomocí našeho omezeného úsudku bude neúspěšná, protože Absolutní Pravda se nachází mimo dosah našich omezených spekulativních myslí. Hledáme-li ji upřímně, musíme uznat, že její moc je pro naše nepatrné mozky nepochopitelná. Zkoumání vesmíru si vyžádalo úsilí největších vědců světa, a přesto dodnes existují nesčetné problémy týkající se dokonce i základního poznání hmotného stvoření, jež matou vědce, kteří se s nimi potýkají. Toto materialistické poznání je od duchovní přírody hodně vzdálené, a proto je jednání a řízení Absolutní Pravdy bezpochyby nepochopitelné.

Je řečeno, že hlavní energie Absolutní Pravdy jsou tři: vnitřní, vnější a okrajová. Činnostmi své vnitřní energie projevuje Osobnost Božství ve své původní podobě duchovní vesmírné projevy známé jako Vaikuṇṭhaloky, jež existují věčně, i po zničení hmotného vesmírného projevu. Prostřednictvím své okrajové energie se Pán expanduje jako živé bytosti, jež jsou Jeho částmi, tak jako slunce šíří své paprsky všemi směry. Hmotné stvoření Pán projevuje svojí vnější silou, stejně jako slunce svými paprsky vytváří mlhu. Hmotné stvoření je pouze zvráceným odrazem věčné přírody Vaikuṇṭhy.

Tyto tři energie Absolutní Pravdy jsou popsány i ve Viṣṇu Purāṇě, kde je řečeno, že živé bytosti se kvalitou rovnají vnitřní energii, kdežto vnější energii nepřímo ovládá hlavní příčina všech příčin. Māyā, energie klamu, svádí živé bytosti stejně, jako mlha svede z cesty poutníka, když nepropustí světlo slunce. I když je moc māyi kvalitativně na nižší úrovni než okrajová energie, která se skládá z živých bytostí, nedílných částí Pána, přesto má schopnost tyto živé bytosti ovládat, stejně jako mlha může omezit účinek určité části slunečních paprsků, ačkoliv nemůže zahalit slunce. Živé bytosti zahalené touto energií podstupují evoluci různými životními druhy, s těly, která začínají nepatrným mravencem a končí Brahmou, stavitelem vesmíru. Pradhāna, z neosobního pohledu příčina všech příčin, není nikdo jiný než Nejvyšší Pán, kterého lze v oblasti duchovní energie vidět tváří v tvář. Díky své nepochopitelné moci přijímá všeprostupující hmotnou podobu. I když jsou všechny tyto tři energie – vnitřní, vnější a okrajová – v konečném smyslu svou podstatou stejné, liší se svými účinky, stejně jako elektrická energie, která může za různých podmínek vytvářet buď zimu, nebo teplo. Vnější a okrajová energie jsou takto nazývány za různých podmínek, ale v původní, vnitřní energii tyto podmínky neexistují, a není ani možné, aby podmínky vnější energie existovaly v okrajové energii a naopak. Ten, kdo je schopen pochopit spletité zákonitosti všech těchto energií Nejvyššího Pána, již nemůže zůstat empirickým impersonalistou, kterým byl pod vlivem chabého poznání.