Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 2.19

Verš

ananta sphaṭike yaiche eka sūrya bhāse
taiche jīve govindera aṁśa prakāśe

Synonyma

ananta — neomezené; sphaṭike — v krystalech; yaiche — jako; eka — jedno; sūrya — slunce; bhāse — vypadá; taiche — přesně tak; jīve — v živé bytosti; govindera — Govindy; aṁśa — část; prakāśe — projevuje se.

Překlad

Govinda se projevuje (jako Paramātmā) v srdcích všech živých bytostí stejně, jako se jedno slunce odráží v nespočetně mnoha drahokamech.

Význam

Slunce se nachází na určitém místě, ale odráží se v nespočetně mnoha drahokamech a projevuje se v nesčetných lokalizovaných aspektech. Přestože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věčně setrvává ve svém transcendentálním sídle, Goloce Vṛndāvanu, odráží se podobně v srdcích všech bytostí jako Nadduše. V Upaniṣadách je vysvětleno, že jīva (živá bytost) a Paramātmā (Nadduše) jsou jako dva ptáci sedící na stejném stromě. Nadduše živou bytost zaměstnává plodonosným jednáním s ohledem na její skutky v minulosti, ale sama s těmito činnostmi nemá nic společného. Jakmile však živá bytost přestane jednat s touhou po plodech a začne sloužit Pánu (Paramātmě) na základě pochopení Jeho svrchovanosti, je okamžitě osvobozena ode všech přívlastků a v tomto čistém stavu vstupuje do království Boha, známého jako Vaikuṇṭha.

Paramātmā neboli Nadduše, průvodce individuálních živých bytostí, se nezúčastňuje vyplňování jejich tužeb, ale zařizuje, aby se tak stalo skrze hmotnou přírodu. Jakmile si individuální duše začne být vědoma svého věčného vztahu s Nadduší a vzhlíží pouze k Ní, získává okamžité vysvobození z pout hmotného požitku. Křesťanští filosofové, kteří nevěří v zákon karmy, argumentují, že je absurdní říkat, že člověk musí sklidit výsledky svých minulých činností, kterých si není vědom. Zločinci je přece u soudu nejdříve jeho zločin připomenut svědky, a potom je za něj potrestán. Je-li smrt úplným zapomenutím, proč by měl být člověk trestán za své minulé chyby? Pojetí Paramātmy je však na tyto chybné argumenty nezvratnou odpovědí. Paramātmā je svědkem minulých činností individuální živé bytosti. Člověk si nemusí pamatovat, co dělal v dětství, ale jeho otec, který ho viděl procházet různými stádii růstu, si to vše pamatuje. Živá bytost podobně prochází mnoha tělesnými změnami v mnoha životech, ale Nadduše je vždy s ní a pamatuje si všechny její činnosti i přesto, že duše podstupuje evoluci mnoha různými těly.