Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 17.260

Verš

yata adhyāpaka, āra tāṅra śiṣya-gaṇa
dharmī, karmī, tapo-niṣṭha, nindaka, durjana

Synonyma

yata — všichni; adhyāpaka — profesoři; āra — a; tāṅra — jejich; śiṣya-gaṇa — studenti; dharmī — následovníci náboženských rituálních obřadů; karmī — ti, kteří provádějí plodonosné činnosti; tapaḥ-niṣṭha — ti, kteří podstupují askezi; nindaka — ti, kdo pomlouvají; durjana — ničemové.

Překlad

Pán uvažoval takto: „Všichni takzvaní profesoři a vědci i se svými studenty obvykle následují usměrňující zásady náboženství, plodonosného jednání a askeze, ale zároveň jsou to rouhači a ničemové.“

Význam

Zde je popis materialistů, kteří nemají poznání o oddané službě. Mohou být velmi zbožní, cílevědomě pracovat nebo podstupovat askezi, ale pokud pomlouvají Nejvyšší Osobnost Božství, jsou to obyčejní darebáci. To potvrzuje Hari-bhakti-sudhodaya (3.11):

bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam

Bez poznání o oddané službě Pánu je velké vlastenectví, plodonosná, politická nebo sociální práce, věda či filosofie pouze drahými šaty, které zdobí mrtvé tělo. Hřích lidí následujících tyto zásady spočívá v tom, že nejsou oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství a že vždy Pána a Jeho oddané pomlouvají.