KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Dětské zábavy Pána Caitanyi
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tuto kapitolu shrnuje ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi: „Tato čtrnáctá kapitola popisuje, jak si Pán Caitanya Mahāprabhu užíval dětských zábav – lezení po čtyřech, plakání, jedení hlíny a poučování své matky, projevení přízně brāhmaṇskému hostu, projížďky na ramenou dvou zlodějů, které zmátl tak, že přišli zpátky přímo k Jeho domu, a přijímání prasādam z domu Hiraṇyi a Jagadīśe na Ekādaśī pod záminkou nemoci. Kapitola dále popisuje, jak se projevoval jako zlobivý chlapec, jak své matce, když omdlela, přinesl na hlavě kokosový ořech, jak u Gangy žertoval s dívkami svého věku, jak od Śrīmatī Lakṣmīdevī přijal uctívání, jak si sedl do jámy na odpadky a poučoval svoji matku o transcendentálním poznání, jak z té jámy na matčin pokyn vylezl a jak jednal se svým otcem ve vztahu čisté lásky.
- Text 1:
- I těžko uskutečnitelné věci se stanou snadnými, pokud člověk tak či onak vzpomíná na Pána Caitanyu Mahāprabhua. Když na Něho ale nemyslí, stanou se i snadné věci těžkými. Tomuto Pánovi Caitanyovi Mahāprabhuovi se uctivě klaním.
- Text 2:
- Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Prabhuovi a všem oddaným Pána Caitanyi!
- Text 3:
- Takto jsem v kostce popsal příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který se zjevil jako syn matky Śacī, stejně jako se Kṛṣṇa zjevil jako syn matky Yaśody.
- Text 4:
- Již jsem stručně chronologicky popsal Jeho zábavu zrození a nyní v krátkosti uvedu přehled Jeho dětských zábav.
- Text 5:
- S úctou se klaním dětským zábavám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Pán Kṛṣṇa. I když při těchto zábavách připomíná obyčejné dítě, je třeba je chápat jako různé zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.
- Text 6:
- Při svých prvních zábavách se Pán převalil, když ležel v postýlce, a tak rodičům ukázal znaky na svých lotosových nohách.
- Text 7:
- Jak se Pán snažil chodit, byly v malých otiscích Jeho chodidel vidět osobní znaky Pána Viṣṇua: vlajka, blesk, lastura, disk a ryba.
- Text 8:
- Když otec a matka viděli všechny tyto znaky, nemohli pochopit, komu otisky patří. Byli ohromeni a nechápali, jak je možné, že se objevily v jejich domě.
- Text 9:
- Jagannātha Miśra řekl: „Se śālagrāma-śilou je jistě Kṛṣṇa. Přijal podobu dítěte a hraje si v pokoji.“
- Text 10:
- Zatímco se matka Śacī a Jagannātha Miśra bavili, malý Nimāi se probudil a začal plakat. Matka Śacī si Ho vzala na klín a nechala Ho pít z jejího prsu.
- Text 11:
- Matka Śacī dítě kojila a přitom si na Jeho lotosových nohách všimla všech těch znaků, které bylo vidět na podlaze v pokoji. Zavolala tedy Jagannātha Miśru.
- Text 12:
- Když Jagannātha Miśra spatřil úžasné znaky na chodidlech svého syna, velice se zaradoval a v tichosti zavolal Nīlāmbaru Cakravartīho.
- Text 13:
- Když Nīlāmbara Cakravartí viděl tyto znaky, s úsměvem řekl: „Již dříve jsem toto vše zjistil pomocí astrologického výpočtu a písemně jsem to zaznamenal.“
- Text 14:
- „Existuje třicet dva znaků poukazujících na velkou osobnost, a ty všechny vidím na těle tohoto dítěte.“
- Text 15:
- „,Vznešená osobnost má třicet dva tělesných znaků: pět částí jejího těla je velkých, pět jemných, sedm načervenalých, šest výrazných, tři malé, tři široké a tři hluboké.̀“
- Text 16:
- „Toto dítě nese na dlaních a chodidlech všechny znaky Pána Nārāyaṇa. Dokáže osvobodit všechny tři světy.“
- Text 17:
- „Toto dítě bude kázat vaiṣṇavskou nauku a osvobodí rody obou svých rodičů.“
- Text 18:
- „Navrhuji provést obřad pojmenování dítěte. Měli bychom uspořádat slavnost a pozvat brāhmaṇy, protože dnešní den je velice příznivý.“
- Text 19:
- „V budoucnu bude toto dítě ochraňovat a udržovat celý svět, a proto by se Mu mělo říkat Viśvambhara.“
- Text 20:
- Když Śacīmātā a Jagannātha Miśra uslyšeli předpověď Nīlāmbary Cakravartīho, s velkou radostí uspořádali slavnost pojmenování dítěte a pozvali na ni všechny brāhmaṇy i s jejich manželkami.
- Text 21:
- Po určité době začal Pán lézt po kolenou a způsoboval, že byly k vidění různé úžasné věci.
- Text 22:
- Pod záminkou pláče přiměl Pán všechny ženy zpívat svatá jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Když zpívaly, Pán se smál.
- Text 23:
- Po nějakém čase začal Pán pohybovat nohama a chodit. Ve společnosti ostatních dětí pak předváděl různé hry.
- Text 24:
- Jednoho dne, když si Pán užíval her s dalšími malými dětmi, Mu matka Śacī přinesla mísu plnou pražené rýže a sladkostí a požádala Ho, aby si sedl a snědl to.
- Text 25:
- Avšak poté, co se vrátila ke svým domácím povinnostem, se dítě schovalo a začalo jíst hlínu.
- Text 26:
- Jakmile to matka Śacī uviděla, přispěchala zpátky a volala „Co to děláš! Co to děláš!“ Chvatně Mu vzala hlínu z rukou a zeptala se Ho, proč ji jí.
- Text 27:
- Dítě matce s pláčem odpovědělo: „Proč se zlobíš? Vždyť jsi Mi sama dala jíst hlínu, tak co jsem udělal špatného?“
- Text 28:
- „Pražená rýže, sladkosti i všechna ostatní jídla nejsou nic jiného než přeměněná hlína. Tohle je hlína a tamto je také hlína. Zamysli se nad tím, prosím. Jaký je v tom rozdíl?“
- Text 29:
- „Toto tělo je přeměněná hlína a jídlo také. Zvaž to, prosím. Bezdůvodně Mě tu obviňuješ. Co ti na to mám říct?“
- Text 30:
- Matka Śacī žasla, že její dítě vykládá māyāvādskou filosofii, a řekla Mu: „Kdo Tě naučil takovou filosofickou spekulaci, která ospravedlňuje jedení hlíny?“
- Text 31:
- Na tyto māyāvādské myšlenky malého filosofa matka Śacī odpověděla: „Můj milý chlapče, když jíme hlínu přeměněnou v obilí, dává to našemu tělu živiny, a tělo zesílí. Jíme-li však hlínu v její surové podobě, tělo místo toho, aby získávalo živiny, onemocní, a to ho zničí.“
- Text 32:
- „V nádobě na vodu, která je také přeměněná hlína, mohu vodu snadno přenášet. Pokud bych ale nalila vodu na hroudu hlíny, vsákla by se a moje námaha by byla zbytečná.“
- Text 33:
- Pán matce odpověděl: „Proč jsi přede Mnou utajovala seberealizaci a neučila jsi Mě tuto praktickou filosofii hned od začátku?“
- Text 34:
- „Teď, když jsem pochopil tuto filosofii, už hlínu jíst nebudu. Kdykoliv budu mít hlad, budu pít mateřské mléko z tvého prsu.“
- Text 35:
- Když to Pán dořekl, lehce se usmíval, vylezl matce na klín a sál z jejího prsu.
- Text 36:
- Takto Pán pod různými záminkami projevil v dětství tolik majestátu, kolik jen bylo možné, a později, potom, co tento majestát ukázal, se skryl.
- Text 37:
- Jednou přišel brāhmaṇský host a Pán třikrát za sebou snědl jeho jídlo. Pak tohoto brāhmaṇu potají vysvobodil z hmotného zapletení.
- Text 38:
- V dětství Pána před domem unesli dva zloději. Pán jim však vylezl na ramena, a když si mysleli, že Ho zdárně odnášejí podle svého plánu, aby Ho okradli o ozdoby, Pán je zmátl, a tak místo aby došli do svého domu, vrátili se zpět k domu Jagannātha Miśry.
- Text 39:
- Na Ekādaśī Pán pod záminkou nemoci požádal o nějaké jídlo z domu Hiraṇyi a Jagadīśe.
- Text 40:
- Jak je u malých dětí obvyklé, naučil se různým hrám a se svými kamarády chodil do domů přátel v sousedství, kradl tam jejich jídlo a jedl je. Někdy se spolu děti také praly.
- Text 41:
- Všechny děti si Śacīmatě stěžovaly, že se s nimi Pán pere a že krade u sousedů, a tak někdy svého syna trestala či kárala.
- Text 42:
- Śacīmātā řekla: „Proč kradeš, co patří druhým? Proč biješ jiné děti? A proč chodíš do domů sousedů? Co Ti doma schází?“
- Text 43:
- Když takto matka Pána pokárala, šel rozzlobený do místnosti a rozbil všechny hrnce, které tam byly.
- Text 44:
- Śacīmātā si potom posadila syna na klín a uklidnila Ho. Pán se velice styděl a přiznal svoje provinění.
- Text 45:
- Jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu jako dítě uhodil svojí jemnou ručičkou matku Śacī, a ta předstírala, že omdlela. Když to Pán viděl, dal se do pláče.
- Text 46:
- Sousedky Mu řekly: „Drahé dítě, přines odněkud prosím kokosový ořech, a tak se Tvoje matka vyléčí.“
- Text 47:
- Pán vyšel ven a okamžitě přinesl dva kokosové ořechy. Všechny ženy žasly, když viděly takové podivuhodné věci.
- Text 48:
- Někdy se Pán chodil koupat s dalšími dětmi do Gangy. Chodila tam také děvčata ze sousedství, aby uctívala různé polobohy.
- Text 49:
- Když děvčata po koupeli v Ganze začala s uctíváním polobohů, přišel tam Pán a sedl si mezi ně.
- Text 50:
- Pán řekl dívkám: „Uctívejte Mě a Já vám dám dobré manžely či dobrá požehnání. Ganga i Durgā jsou Moje služebnice. I Pán Śiva je Můj služebník, o jiných polobozích ani nemluvě.“
- Text 51:
- Aniž by Mu to dívky dovolily, Pán si vzal santálovou pastu a potřel si jí tělo, na krk si pověsil květinové girlandy a sebral a snědl všechny sladkosti, rýži a banány, které dívky obětovaly.
- Text 52:
- Všechny dívky se na Pána za Jeho chování velice zlobily a řekly Mu: „Drahý Nimāi, v rámci našich vesnických vztahů jsi jako náš bratr.“
- Text 53:
- „Neměl by ses tedy tak chovat. Neber nám předměty pro uctívání polobohů. Nedělej takové darebnosti.“
- Text 54:
- Pán jim odpověděl: „Moje milé sestry, všem vám dávám požehnání, že budete mít pohledné manžely.“
- Text 55:
- „Budou učení, důvtipní a mladí a bude jim patřit velké bohatství a hodně rýže. A nejen to, každá budete mít sedm synů, kteří budou dlouho žít a budou velmi inteligentní.“
- Text 56:
- Jakmile dívky uslyšely od Śrī Caitanyi Mahāprabhua toto požehnání, byly uvnitř velice šťastné, ale navenek, jak je pro dívky přirozené, Pána pod rouškou hněvu napomínaly.
- Text 57:
- Když se některé z dívek daly na útěk, Pán za nimi rozhněvaně volal a řekl jim:
- Text 58:
- „Budete-li lakomé a nedáte-li Mi obětiny, budete mít každá starého manžela s nejméně čtyřmi dalšími manželkami.“
- Text 59:
- Když dívky slyšely, jak jim Pán Caitanya vyhrožuje kletbou, myslely si, že možná ovládá něco nadpřirozeného nebo je zmocněný polobohy, a bály se, že by Jeho prokletí mohlo být účinné.
- Text 60:
- Přinesly tedy všechny obětiny před Pána, který je snědl a požehnal dívkám k jejich spokojenosti.
- Text 61:
- Když se o tomto mazaném jednání Pána s dívkami dozvěděli obyčejní lidé, nepozastavovali se nad ním, ale naopak jim všem udělalo radost.
- Text 62:
- Jednoho dne přišla na břeh Gangy, aby se v ní vykoupala a uctívala polobohy, dívka jménem Lakṣmī, dcera Vallabhācāryi.
- Text 63:
- Pán k Lakṣmī přilnul hned, jak ji spatřil, a Lakṣmī při pohledu na Pána cítila v mysli naprostou spokojenost.
- Text 64:
- Probudila se jejich přirozená láska jeden ke druhému, a přestože byla zastřená dětskými emocemi, bylo zřejmé, že se vzájemně přitahují.
- Text 65:
- Když viděli jeden druhého, prožívali přirozenou radost, a pod záminkou uctívání polobohů vyjevili svoje pocity.
- Text 66:
- Pán řekl Lakṣmī: „Jen Mě uctívej, protože Já jsem Nejvyšší Pán. Budeš-li Mě uctívat, získáš požehnání, po kterém toužíš.“
- Text 67:
- Lakṣmī uposlechla pokynu Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a okamžitě Ho uctila tak, že Jeho tělu obětovala santálovou pastu a květy, ověnčila Ho girlandou z květů mallikā a přednesla modlitby.
- Text 68:
- Když Ho Lakṣmī uctívala, Pán se začal usmívat. Recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu, čímž přijal rozpoložení, které vyjádřila.
- Text 69:
- „Moje drahé gopī, přijímám vaši touhu mít Mě za manžela, a tak Mě uctívat. Přeji vám, aby se tato vaše touha vyplnila, protože si to zaslouží.“
- Text 70:
- Poté, co si Pán Caitanya a Lakṣmī takto vyznali city, vrátili se domů. Kdo může pochopit hluboké zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua?
- Text 71:
- Když sousedé viděli nezbedné chování Pána Caitanyi, z lásky k Němu si stěžovali Śacīmātě a Jagannāthovi Miśrovi.
- Text 72:
- Jednoho dne šla matka Śacī chytit svého syna, protože Mu chtěla vyčinit, ale On utekl.
- Text 73:
- Přestože je Pán udržovatelem celého vesmíru, sedl si jednou do jámy, kam se vyhazují zbytky jídla, na hrnce, které už byly použité k vaření a vyhozené.
- Text 74:
- Když matka Śacī uviděla svého chlapce sedět na vyhozených hrncích, dala najevo nespokojenost: „Proč se dotýkáš těch nečistých hrnců, na které se nesahá? Teď jsi nečistý. Jdi se vykoupat v Ganze.“
- Text 75:
- Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, poučil matku o absolutním poznání. Matka nad tím sice žasla, ale přesto Ho donutila jít se vykoupat.
- Text 76:
- Někdy si matka Śacī lehala se synem do postele a vídala přicházet obyvatele nebes, kteří pak zaplnili celý dům.
- Text 77:
- Jednou matka Śacī řekla Pánu: „Jdi prosím Tě zavolat otce.“ Když Pán dostal od matky tento pokyn, šel ven, aby otce zavolal.
- Text 78:
- Jak šlo dítě ven, od Jeho lotosových nohou vycházel zvonivý zvuk nákotníčků. Jeho otec i matka to slyšeli a velice se tomu divili.
- Text 79:
- Jagannātha Miśra řekl: „To je úžasné. Proč se z holých nožek mého dítěte ozývá zvuk nákotníčků?“
- Text 80:
- Matka Śacī řekla: „Já jsem viděla další div. Viděla jsem lidi, kteří přicházeli z nebeského království a zaplnili celý dvůr.“
- Text 81:
- „Vydávali hlasité zvuky, kterým jsem nerozuměla. Řekla bych, že se k někomu modlili.“
- Text 82:
- Jagannātha Miśra odpověděl: „S tím si nedělej starosti, není třeba se obávat. Hlavně ať se Viśvambharovi vždy dobře daří. To je jediné, co si přeji.“
- Text 83:
- Jindy zase Jagannātha Miśra viděl nezbednosti svého syna, tak Ho ostře pokáral a potom Ho poučil o slušném chování.
- Text 84:
- Té noci se Jagannāthovi Miśrovi zdálo, že k němu přišel nějaký brāhmaṇa a rozhněvaně mu řekl:
- Text 85:
- „Můj drahý Jagannāthe Miśro, ty o svém synovi nic nevíš. Myslíš si, že je to tvůj syn, a proto Ho káráš a trestáš.“
- Text 86:
- Jagannātha Miśra odpověděl: „Ten chlapec může být polobůh, mystický yogī nebo velký světec, ale na tom nezáleží, protože pro mě je to pouze můj syn.“
- Text 87:
- „Otec má povinnost vzdělávat syna v náboženství a morálce. Jak se s tím vším seznámí, když Ho to nenaučím?“
- Text 88:
- Brāhmaṇa odpověděl: „Jaký má tvoje vzdělávání význam, je-li tvůj syn transcendentální mystik s dokonalým poznáním ve svém nitru?“
- Text 89:
- Jagannātha Miśra odpověděl: „I kdyby můj syn nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nārāyaṇa, přesto je povinností otce svého syna poučit.“
- Text 90:
- Takto Jagannātha Miśra ve snu hovořil s brāhmaṇou o náboženských zásadách. Jagannātha Miśra však byl pohroužený v ryzí rodičovské náklonnosti a nechtěl znát nic jiného.
- Text 91:
- Brāhmaṇa, potěšený rozhovorem s Jagannāthem Miśrou, odešel a Jagannātha Miśra se po probuzení ze sna velice divil.
- Text 92:
- Svůj sen vyprávěl přátelům a příbuzným a všichni jen žasli, když to slyšeli.
- Text 93:
- Takto Gaurahari prováděl své dětské zábavy a den za dnem zvětšoval blaženost svých rodičů.
- Text 94:
- Po několika dnech Jagannātha Miśra zahájil základní vzdělání svého syna vykonáním obřadu hāte khaḍi. Pán se za několik málo dní naučil všechna písmena a ligatury.
- Text 95:
- Toto je chronologický souhrn dětských zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua. Vṛndāvana dāsa Ṭhākura už tyto zábavy obšírně popsal ve své knize Caitanya-bhāgavata.
- Text 96:
- Proto jsem podal jen stručný přehled. V obavách z opakování jsem toto téma příliš nerozváděl.
- Text 97:
- Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.