Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA DVANÁCTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 12.70

Verš

caitanya-rahita deha — śuṣkakāṣṭha-sama
jīvitei mṛta sei, maile daṇḍe yama

Synonyma

caitanya-rahita — bez vědomí; deha — tělo; śuṣka-kāṣṭha-sama — stejně jako suché dřevo; jīvitei — když žije; mṛta — mrtvé; sei — to; maile — po smrti; daṇḍe — potrestá; yama — Yamarāja.

Překlad

Člověk, který postrádá vědomí Kṛṣṇy, není o nic lepší než suché dřevo nebo mrtvola. Je mrtvý, i když dosud ještě žije, a po smrti ho potrestá Yamarāja.

Význam

Ve 29. verši třetí kapitoly šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu vysvětluje Yamarāja, bůh smrti, svým pomocníkům, jaký druh lidí mu mají přivést. Říká: „Člověka, jehož jazyk nikdy nepopisuje vlastnosti a svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, kterému se srdce nikdy nerozbuší, když si vzpomene na Kṛṣṇu a Jeho lotosové nohy, a který se nikdy nepokloní Nejvyššímu Pánu, musíte přivést ke mně, abych ho potrestal.“ Jinými slovy, neoddaní jsou přiváděni před Yamarāje, aby je potrestal, a tak jim hmotná příroda udílí různé druhy těl. Po smrti, což je dehāntara, výměna těla, jsou neoddaní přivedeni před Yamarāje k soudu. Podle Yamarājova rozsudku jim příroda udělí těla odpovídající jejich minulým činnostem. To je proces dehāntara neboli stěhování vlastního já z jednoho těla do druhého. Oddaní jsou si vědomi Kṛṣṇy, a proto nejsou Yamarājovu soudu vystaveni. Mají volnou cestu, jak je vysvětleno v Bhagavad-gītě. Po opuštění těla (tyaktvā deham) oddaný nemusí už nikdy přijmout další hmotné tělo, protože jde v duchovním těle zpátky domů, zpátky k Bohu. Yamarājovy tresty jsou určeny těm, kdo si nejsou vědomi Kṛṣṇy.