KAPITOLA DVANÁCTÁ
Expanze Advaity Ācāryi a Gadādhara Paṇḍita
Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje tuto dvanáctou kapitolu v Amṛta-pravāha-bhāṣyi. Jsou v ní popsáni následovníci Advaity Prabhua, mezi nimiž jsou následovníci Jeho syna Acyutānandy považováni za čisté následovníky, kteří získali smetanu filosofie Advaity Ācāryi. Ostatní takzvaní potomci a následovníci Advaity Ācāryi si nezaslouží uznání. Tato kapitola také obsahuje vyprávění týkající se Gopāla Miśry, syna Advaity Ācāryi, a Advaitova služebníka, který se jmenoval Kamalākānta Viśvāsa. Gopāla v mládí omdlel během čištění Guṇḍicā-mandiru v Džagannáth Purí, a tak se stal příjemcem milosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Příběh Kamalākānty Viśvāse se týká tří set rupií, které si půjčil od Pratāparudry Mahārāje na splacení dluhu Advaity Ācāryi, o čemž se dozvěděl Śrī Caitanya Mahāprabhu a pokáral ho za to. Kamalākānta Viśvāsa pak byl na žádost Advaity Ācāryi očištěn. Po popisech potomků Advaity Ācāryi je tato kapitola ukončena popisem následovníků Gadādhara Paṇḍita Gosvāmīho.
- Text 1:
- Následovníci Śrī Advaity Prabhua byli dvou druhů. Jedni byli skuteční následovníci a druzí byli falešní. Ty nepravé odmítám a s úctou se klaním skutečným následovníkům Śrī Advaity Ācāryi, pro které byl Śrī Caitanya Mahāprabhu vším.
- Text 2:
- Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Všichni tři jsou slavní.
- Text 3:
- Uctivě se klaním úžasnému Advaitovi Prabhuovi, který tvoří druhou větev věčného Caitanyova stromu, a také Jeho následovníkům, kteří tvoří Jeho vedlejší větve.
- Text 4:
- Śrī Advaita Prabhu byl druhá velká větev tohoto stromu, která má také mnoho vedlejších větví, ale není možné je všechny zmínit.
- Text 5:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu byl také zahradníkem, a když tento strom zaléval vodou své milosti, všechny hlavní i vedlejší větve den za dnem rostly.
- Text 6:
- Plody lásky k Bohu, které vyrůstaly na těchto větvích Caitanyova stromu, byly tak velké, že celý svět zaplavily láskou ke Kṛṣṇovi.
- Text 7:
- Při tomto zalévání kmene a větví se hlavní i vedlejší větve bujně rozrůstaly a strom se obsypával plody a květy.
- Text 8:
- Na počátku byli všichni následovníci Advaity Ācāryi stejného názoru, ale později se vůlí prozřetelnosti v názorech rozdělili na dvě skupiny.
- Text 9:
- Někteří žáci bez výhrad přijali ācāryovy pokyny, ale jiní se odchýlili a pod vlivem daivī-māyi si nezávisle vymýšleli vlastní názory.
- Text 10:
- Nařízení duchovního mistra je činnou složkou duchovního života. Kdokoliv se vzpírá pokynu duchovního mistra, je okamžitě k ničemu.
- Text 11:
- Ty, kteří jsou k ničemu, není třeba jmenovat. Zmínil jsem se o nich jen proto, abych je odlišil od užitečných oddaných.
- Text 12:
- Rýže je původně smíchaná se slámou a je třeba ji provívat, aby se sláma od rýže oddělila.
- Text 13:
- Velkou větví Advaity Ācāryi byl Jeho syn Acyutānanda. Už od raného dětství sloužil lotosovým nohám Pána Caitanyi.
- Text 14:
- Když Acyutānanda od svého otce slyšel, že duchovním mistrem Pána Caitanyi Mahāprabhua je Keśava Bhāratī, byl z toho velice nešťastný.
- Text 15:
- Řekl otci: „Tvoje učení, že Keśava Bhāratī je duchovním mistrem Caitanyi Mahāprabhua, zničí celou tuto zemi.“
- Text 16:
- „Pán Caitanya Mahāprabhu je duchovní mistr čtrnácti světů, ale Ty říkáš, že někdo další je Jeho duchovní mistr. To nepodporuje žádné zjevené písmo.“
- Text 17:
- Když Advaita Ācārya uslyšel tato slova svého pětiletého syna Acyutānandy, měl z jeho konečného úsudku velikou radost.
- Text 18:
- Kṛṣṇa Miśra byl jiný syn Advaity Ācāryi. Pán Caitanya Mahāprabhu neustále seděl v jeho srdci.
- Text 19:
- Śrī Gopāla byl další syn Śrī Advaity Ācāryi Prabhua. Slyšte nyní o jeho vlastnostech, protože jsou úžasné.
- Text 20:
- Když Pán Caitanya osobně čistil Guṇḍicā-mandir v Džagannáth Purí, Gopāla před Ním s velkou láskou a radostí tančil.
- Text 21:
- Jakmile Pán Caitanya Mahāprabhu a Advaita Prabhu zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tančili, objevovaly se na Jejich tělech různé příznaky extáze a Jejich mysli překypovaly radostí.
- Text 22:
- Když všichni tančili, Gopāla omdlel a v bezvědomí upadl na zem.
- Text 23:
- Advaita Ācārya Prabhu byl tehdy velice nešťastný. Položil si syna na klín a začal na jeho ochranu pronášet mantru Pána Nṛsiṁhy.
- Text 24:
- Advaita Ācārya zpíval různé mantry, ale Gopāla se z bezvědomí neprobral. Všichni vaiṣṇavové naříkali nad jeho vážným stavem.
- Text 25:
- Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom položil svoji ruku na Gopālovu hruď a řekl: „Můj milý Gopāle, vstaň a zpívej svaté jméno Pána!“
- Text 26:
- Jakmile Gopāla uslyšel tento zvuk a ucítil dotek Pánovy ruky, okamžitě vstal, a všichni vaiṣṇavové začali radostně zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.
- Text 27:
- Dalšími syny Advaity Ācāryi byli Śrī Balarāma, Svarūpa a Jagadīśa.
- Text 28:
- Kamalākānta Viśvāsa byl velmi důvěrným služebníkem Śrī Advaity Ācāryi a věděl vše o Jeho činnostech.
- Text 29:
- Když byl Kamalākānta v Džagannáth Purí, poslal po někom dopis Mahārājovi Pratāparudrovi.
- Text 30:
- Nikdo o tomto dopisu nevěděl, ale přesto se nějak dostal do rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
- Text 31:
- Tento dopis ustanovoval Advaitu Ācāryu za inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství.
- Text 32:
- Byla tam však také zmínka o tom, že se Advaita Ācārya nedávno zadlužil asi třemi sty rupiemi, a Kamalākānta Viśvāsa chtěl tento dluh vyrovnat.
- Text 33:
- Když si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tento dopis přečetl, neměl z něho vůbec radost, přestože Jeho tvář i nadále zářila jasně jako měsíc. S úsměvem promluvil.
- Text 34:
- „On tady prohlašuje, že Advaita Ācārya je inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství. Na tom není nic špatného, neboť je to doopravdy samotný Pán.“
- Text 35:
- „Jelikož ale dělá z inkarnace Boha chudého žebráka, potrestám ho, abych ho napravil.“
- Text 36:
- Pán nařídil Govindovi: „Ode dneška nedovol tomu bāulovi Kamalākāntovi Viśvāsovi sem chodit.“
- Text 37:
- Jakmile se Kamalākānta Viśvāsa doslechl o trestu, který mu udělil Śrī Caitanya Mahāprabhu, byl velice nešťastný. Když se o něm však dozvěděl Advaita Prabhu, velice Ho to potěšilo.
- Text 38:
- Když Advaita Ācārya Prabhu viděl Kamalākāntu Viśvāse smutného, řekl mu: „Máš obrovské štěstí, že tě potrestal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pán Caitanya Mahāprabhu.“
- Text 39:
- „Mě dříve Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu stále uctíval jako staršího, ale Mně se tato úcta nelíbila. Moje mysl tím trpěla, a tak jsem vymyslel plán.“
- Text 40:
- „Začal jsem tedy vykládat Yoga-vāśiṣṭhu, která považuje osvobození za konečný cíl života. Pán se na Mě kvůli tomu rozzlobil a navenek se Mnou jednal s neúctou.“
- Text 41:
- „Když jsem byl od Pána Caitanyi potrestán, byl jsem šťastný, že Mě potrestal podobně jako Śrī Mukundu.“
- Text 42:
- „Podobně byla potrestána i matka Śacīdevī. Kdo by mohl mít větší štěstí než ona, když dostala takový trest?“
- Text 43:
- Śrī Advaita Ācārya Prabhu takto Kamalākāntu Viśvāse uklidnil a potom šel navštívit Caitanyu Mahāprabhua.
- Text 44:
- Śrī Advaita Ācārya řekl Pánu Caitanyovi: „Nechápu Tvoje transcendentální zábavy. Kamalākāntovi Viśvāsovi jsi prokázal větší přízeň, než obvykle prokazuješ Mně.“
- Text 45:
- „Přízeň, kterou jsi obdařil Kamalākāntu, je tak velká, že ani Mně jsi takovou nikdy neprojevil. Jakého přestupku jsem se dopustil u Tvých lotosových nohou, že Mi takovou přízeň nechceš projevit?“
- Text 46:
- Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, spokojeně se rozesmál a okamžitě zavolal Kamalākāntu Viśvāse.
- Text 47:
- Advaita Ācārya potom Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Proč jsi ho zavolal zpátky a dovolil Mu, aby Tě zase mohl vidět? Nadvakrát Mě podvedl.“
- Text 48:
- Mysl Caitanyi Mahāprabhua byla spokojená, když to slyšel. Pouze Oni dva navzájem rozuměli svým myšlenkám.
- Text 49:
- Pán Caitanya Mahāprabhu Kamalākāntu poučil: „Jsi bāuliyā – ten, kdo nezná věci takové, jaké jsou. Proč se takhle chováš? Proč narušuješ soukromí Advaity Ācāryi a poškozuješ Jeho náboženské zásady?“
- Text 50:
- „Advaita Ācārya, Můj duchovní mistr, by nikdy neměl přijímat milodary od bohatých lidí nebo králů, neboť přijme-li duchovní mistr peníze či obilí od takových materialistů, jeho mysl se znečistí.“
- Text 51:
- „Je-li mysl znečistěná, je velice těžké vzpomínat na Kṛṣṇu, a když je myšlení na Kṛṣṇu narušeno, život nic nepřináší.“
- Text 52:
- „Člověk přestane být oblíbený v očích veřejnosti, protože to zničí jeho zbožnost a dobrou pověst. Vaiṣṇava a zvláště ten, kdo jedná jako duchovní mistr, se nesmí takto chovat. Této skutečnosti je třeba si být neustále vědom.“
- Text 53:
- Když Caitanya Mahāprabhu takto poučil Kamalākāntu, všichni přítomní to přijali tak, že je to určeno každému. Advaita Ācārya z toho měl velikou radost.
- Text 54:
- Pouze Pán Caitanya Mahāprabhu rozuměl záměrům Advaity Ācāryi a Advaita Ācārya ocenil důležitý pokyn Pána Caitanyi Mahāprabhua.
- Text 55:
- V tomto výroku je obsaženo mnoho důvěrných myšlenek, které nebudu všechny popisovat v obavách, abych zbytečně nezvětšoval objem této knihy.
- Text 56:
- Pátou větví Advaity Ācāryi byl Śrī Yadunandana Ācārya, který měl tolik větví a jejich odnoží, že není možné o nich psát.
- Text 57:
- Śrī Yadunandana Ācārya byl žákem Vāsudevy Datty a obdržel veškerou jeho milost. Proto byl schopen přijmout lotosové nohy Pána Caitanyi ze všech možných úhlů pohledu jako svrchované útočiště.
- Text 58:
- Bhāgavata Ācārya, Viṣṇudāsa Ācārya, Cakrapāṇi Ācārya a Ananta Ācārya byli šestá, sedmá, osmá a devátá větev Advaity Ācāryi.
- Text 59:
- Nandinī, Kāmadeva, Caitanya dāsa, Durlabha Viśvāsa a Vanamālī dāsa byli desátá, jedenáctá, dvanáctá, třináctá a čtrnáctá větev Śrī Advaity Ācāryi.
- Text 60:
- Jagannātha Kara, Bhavanātha Kara, Hṛdayānanda Sena a Bholānātha dāsa byli patnáctá, šestnáctá, sedmnáctá a osmnáctá větev Advaity Ācāryi.
- Text 61:
- Yādava dāsa, Vijaya dāsa, Janārdana dāsa, Ananta dāsa, Kānu Paṇḍita a Nārāyaṇa dāsa byli devatenáctá, dvacátá, dvacátá první, dvacátá druhá, dvacátá třetí a dvacátá čtvrtá větev Advaity Ācāryi.
- Text 62:
- Śrīvatsa Paṇḍita, Haridāsa Brahmacārī, Puruṣottama Brahmacārī a Kṛṣṇadāsa byli dvacátá pátá, dvacátá šestá, dvacátá sedmá a dvacátá osmá větev Advaity Ācāryi.
- Text 63:
- Puruṣottama Paṇḍita, Raghunātha, Vanamālī Kavicandra a Vaidyanātha byli dvacátá devátá, třicátá, třicátá první a třicátá druhá větev Advaity Ācāryi.
- Text 64:
- Lokanātha Paṇḍita, Murāri Paṇḍita, Śrī Haricaraṇa a Mādhava Paṇḍita byli třicátá třetí, třicátá čtvrtá, třicátá pátá a třicátá šestá větev Advaity Ācāryi.
- Text 65:
- Vijaya Paṇḍita a Śrīrāma Paṇḍita byly dvě důležité větve Advaity Ācāryi. Větví je nespočet, ale já je nejsem schopen všechny vyjmenovat.
- Text 66:
- Větev Advaity Ācāryi dostávala vodu od původního zahradníka, Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tak byly vyživovány i její odnože, a plody a květy na nich rostly v hojnosti.
- Text 67:
- Po odchodu Pána Caitanyi Mahāprabhua některé tyto větve z nešťastných příčin opustily Jeho cestu.
- Text 68:
- Některé větve neprojevily uznání původnímu kmeni, jenž vyživoval a udržoval celý strom. Za tento nevděk se na ně původní kmen rozzlobil.
- Text 69:
- Pán Caitanya je proto nekropil vodou své milosti, a tak postupně vyschly a odumřely.
- Text 70:
- Člověk, který postrádá vědomí Kṛṣṇy, není o nic lepší než suché dřevo nebo mrtvola. Je mrtvý, i když dosud ještě žije, a po smrti ho potrestá Yamarāja.
- Text 71:
- Za ateisty podléhající Yamarājovu trestu mají být považováni nejen svedení potomci Advaity Ācāryi, ale všichni, kdo se staví proti hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
- Text 72:
- Každému, kdo oponuje hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua – ať se jedná o vzdělaného učence, velkého asketu, úspěšného hospodáře, či slavného sannyāsīho – je souzeno vytrpět si trest, který mu Yamarāja udělí.
- Text 73:
- Všichni potomkové Advaity Ācāryi, kteří přijali cestu Śrī Acyutānandy, byli velcí oddaní.
- Text 74:
- Oddaní, kteří přísně následovali cestu Caitanyi Mahāprabhua, milostí Advaity Ācāryi bez potíží získali útočiště u lotosových nohou Pána Caitanyi.
- Text 75:
- Závěrem tedy je, že cesta Acyutānandy je podstatou duchovního života. Ti, kdo po této cestě nešli, zabloudili.
- Text 76:
- Proto se miliónkrát s úctou klaním skutečným následovníkům Acyutānandy, pro které byl Śrī Caitanya Mahāprabhu vším.
- Text 77:
- Takto jsem v krátkosti popsal tři větve (Acyutānandy, Kṛṣṇy Miśry a Gopāla) potomků Śrī Advaity Ācāryi.
- Text 78:
- Advaita Ācārya má rozmanité hlavní a vedlejší větve. Vyjmenovat je všechny by bylo velmi těžké. Představil jsem jen letmý pohled na celý kmen, jeho větve a jejich odnože.
- Text 79:
- Poté, co jsem popsal hlavní a vedlejší větve Advaity Ācāryi, se nyní pokusím popsat některé z následovníků Śrī Gadādhara Paṇḍita, nejdůležitější ze všech větví.
- Text 80:
- Hlavními větvemi Śrī Gadādhara Paṇḍita byli (1) Śrī Dhruvānanda, (2) Śrīdhara Brahmacārī, (3) Haridāsa Brahmacārī a (4) Raghunātha Bhāgavata Ācārya.
- Text 81:
- Pátou větví byl Ananta Ācārya, šestou Kavi Datta, sedmou Nayana Miśra, osmou Gaṅgāmantrī, devátou Māmu Ṭhākura a desátou byl Kaṇṭhābharaṇa.
- Text 82:
- Jedenáctou větví Gadādhara Gosvāmīho byl Bhūgarbha Gosāñi a dvanáctou byl Bhāgavata dāsa. Oba dva odešli do Vrindávanu a tam strávili celý život.
- Text 83:
- Třináctou větví byl Vāṇīnātha Brahmacārī a čtrnáctou byl Vallabha-caitanya dāsa. Obě tyto vznešené osobnosti byly neustále naplněné láskou ke Kṛṣṇovi.
- Text 84:
- Patnáctou větví byl Śrīnātha Cakravartī, šestnáctou Uddhava, sedmnáctou Jitāmitra a osmnáctou Jagannātha dāsa.
- Text 85:
- Devatenáctou větev představoval Śrī Hari Ācārya, dvacátou Sādipuriyā Gopāla, dvacátou první Kṛṣṇadāsa Brahmacārī a dvacátou druhou Puṣpagopāla.
- Text 86:
- Dvacátou třetí větví byl Śrīharṣa, dvacátou čtvrtou Raghu Miśra, dvacátou pátou Lakṣmīnātha Paṇḍita, dvacátou šestou Baṅgavāṭī Caitanya dāsa a dvacátou sedmou Raghunātha.
- Text 87:
- Dvacátou osmou větví byl Amogha Paṇḍita, dvacátou devátou Hastigopāla, třicátou Caitanya-vallabha, třicátou první Yadu Gāṅguli a třicátou druhou Maṅgala Vaiṣṇava.
- Text 88:
- Třicátá třetí větev, Śivānanda Cakravartī, který žil neustále ve Vrindávanu, měl pevnou víru. Je považován za důležitou větev Gadādhara Paṇḍita.
- Text 89:
- Tak jsem v krátkosti popsal hlavní a vedlejší větve Gadādhara Paṇḍita. Je však ještě hodně jiných, o kterých jsem se zde nezmínil.
- Text 90:
- Všichni následovníci Śrī Gadādhara Paṇḍita jsou považováni za vznešené oddané, neboť měli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua za svůj život a duši.
- Text 91:
- Pouhým vzpomínáním na jména všech těchto hlavních i vedlejších větví tří kmenů, jež jsem popsal (Nityānandy, Advaity a Gadādhara), se člověk vysvobodí ze zapletení v hmotném světě.
- Text 92:
- Pouhým vzpomínáním na jména všech těchto vaiṣṇavů se dá dospět k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Prostým vzpomínáním na jejich svatá jména se dosáhne splnění všech tužeb.
- Text 93:
- Klaním se proto u lotosových nohou každého z nich, a nyní chronologicky popíši zábavy zahradníka, Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
- Text 94:
- Oceán zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua je nezměřitelný a bezedný. Kdo by se ho opovážil měřit?
- Text 95:
- Do tohoto oceánu není možné se ponořit, ale jeho sladká a svěží vůně přitahuje moji mysl. Zůstávám proto stát na jeho břehu a snažím se ochutnat alespoň kapku.
- Text 96:
- Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.