CC Ādi 1.53

aham evāsam evāgre
nānyad yat sad-asat param
paścād ahaṁ yad etac ca
yo 'vaśiṣyeta so 'smy aham
Překlad slovo od slova: 
aham — Já, Osobnost Božství; eva — jistĕ; āsam — existoval; eva — pouze; agre — před stvořením; na — nikdy; anyat — cokoliv jiného; yat — což; sat — následek; asat — příčina; param — nejvyšší; paścāt — na konci; aham — Já; yat — které; etat — toto stvoření; ca — také; yaḥ — kdo; avaśiṣyeta — zůstane; saḥ — to; asmi — jsem; aham — Já, Osobnost Božství.
Překlad: 
„Před stvořením vesmíru existuji jen Já. Nic hmotného, ať hrubého, jemného, či primárního, neexistuje. Po stvoření jsem to pouze Já, kdo existuje ve všem, a po zničení jsem to opĕt jen Já, kdo navĕky zůstává.“
Význam: 

Aham znamená „já“. Když tedy nĕkdo říká aham, „já“, musí mít osobnost. Māyāvādští filosofové prohlašují, že slovo aham se vztahuje na neosobní Brahman. Tito māyāvādī jsou velice pyšní na svoje znalosti gramatiky, avšak každý, kdo se v gramatice skutečnĕ vyzná, ví, že aham znamená „já“ a že „já“ se vztahuje k osobnosti. Proto když Osobnost Božství promlouvá k Brahmovi, používá slovo aham při popisu své duchovní podoby. Toto slovo má tedy zcela specifický význam; nejedná se o neurčitý pojem, který můžeme vykládat, jak se nám zlíbí. Když Kṛṣṇa říká aham, nevztahuje se to na nic jiného než na Nejvyšší Osobnost Božství.

Hmotné prvky neexistují před stvořením ani po jeho zničení; v té dobĕ existuje pouze Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a Jeho společníci. To potvrzuje védská literatura: vāsudevo vā idam agra āsīn na brahmā na ca śaṅkaraḥ. Tato mantra říká, že před stvořením neexistoval ani Brahmā, ani Śiva, ale pouze Viṣṇu. Viṣṇu je přítomen ve svém sídle, které se nazývá Vaikuṇṭha. V duchovním nebi je nesčetné množství Vaikuṇṭh a na každé z nich sídlí Viṣṇu se svými společníky a svým osobním majetkem. Také v Bhagavad-gītĕ je potvrzeno, že i když je stvoření pravidelnĕ ničeno, existuje ovšem ještĕ jiné sídlo, které nikdy zkáze nepodléhá. Slovo „stvoření“ se vztahuje k hmotnému stvoření, protože v duchovním svĕtĕ ke stvoření a ničení nedochází. Vše tam existuje vĕčnĕ.

Pán zde sdĕluje, že před stvořením hmotného svĕta existoval v úplnosti se všemi svými transcendentálními atributy: s veškerou silou, bohatstvím, krásou, poznáním, slávou a odříkáním. Pokud myslíme na krále, jsou v tom automaticky zahrnuti jeho tajemníci, ministři, generálové, paláce a tak dále. Když má takový majestát král, majestát Nejvyšší Osobnosti Božství si můžeme jen představovat. Když tedy Pán řekne aham, znamená to, že existuje v plné síle včetnĕ všech atributů.

Slovo yat se týká Brahmanu, Pánovy neosobní záře. Brahma-saṁhitā (5.40) uvádí: tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtam – tato záře Brahmanu se šíří neomezenĕ. Absolutní Pravdou je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a záře Jeho energie, Brahman, se šíří neomezenĕ, stejnĕ jako se z lokalizované planety Slunce neomezenĕ šíří sluneční paprsky. Z této energie Brahmanu se projevuje stvoření, podobnĕ jako se mrak projeví ze sluneční záře. Z mraku pochází déšť, z deštĕ vegetace a z ní ovoce a kvĕtiny, které jsou základem výživy pro mnoho dalších druhů života. Stejným způsobem je tĕlesná záře Nejvyššího Pána příčinou vzniku nekonečného množství vesmírů. Záře zvaná Brahman je neosobní, ale jejím původem je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Žije ve svém sídle, na Vaikuṇṭĕ, a z Nĕho tato brahmajyoti vychází. Pán není v žádném případĕ neosobní. Protože impersonalisté nejsou schopni poznat zdroj energie Brahmanu, mylnĕ se domnívají, že Brahman je konečným a absolutním cílem. V Upaniṣadách je však vysvĕtleno, že musíme proniknout neosobní září, abychom mohli spatřit tvář Nejvyššího Pána. Kdo chce dosáhnout zdroje slunečních paprsků, musí cestovat skrze nĕ, dokud nedospĕje na Slunce a pak se setká s božstvem, které Slunci vládne. Absolutní Pravda je Nejvyšší Osoba, Bhagavān, což vysvĕtluje Śrīmad-Bhāgavatam.

Slovo sat znamená „následek“, slovo asat „příčina“ a param označuje konečnou přičinu, která je transcendentální vůči příčinĕ i následku. Příčina stvoření se nazývá mahat-tattva neboli souhrn hmotné energie a její následek je samotné stvoření. Na počátku však ani příčina, ani následek neexistovaly; vzešly z Nejvyšší Osobnosti Božství, stejnĕ jako čas. To je řečeno ve Vedānta-sūtře (janmādy asya yataḥ). Původem vesmírného projevu, mahat- -tattvy, je Osobnost Božství, což je potvrzeno v celém Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gītĕ. V Bhagavad-gītĕ (10.8) Pán říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Jsem zdrojem všech projevů.“ Hmotný vesmír je svou povahou dočasný, a proto je nĕkdy projevený, a nĕkdy ne. Jeho energie však vychází z Nejvyššího Absolutního Pána. Před stvořením tedy ani příčina, ani následek neexistovaly. Existoval však Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, s veškerým svým majestátem a energií.

Slova paścād aham vyjadřují, že Pán dále existuje po zničení vesmírného projevu, kdy je nadále osobnĕ přítomný na Vaikuṇṭhách. Také v průbĕhu stvoření Pán žije na Vaikuṇṭhách takový, jaký je, přičemž je zároveň přítomný v hmotných vesmírech jako Nadduše. To potvrzuje Brahma- -saṁhitā (5.37): goloka eva nivasati – přestože je dokonale a vĕčnĕ přítomný na Goloce Vṛndāvanu ve Vaikuṇṭĕ, je všudypřítomný, akhilātma-bhūtaḥ. Tato podoba Pána, která prostupuje vším, se nazývá Nadduše. V Bhagavad- -gītĕ je řečeno: ahaṁ kṛtsnasya jagataḥ prabhavaḥ – vesmírné stvoření je projevem energie Nejvyššího Pána. Hmotné prvky (zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego) jsou projevem Pánovy nižší energie a živé bytosti jsou Jeho vyšší energie. A protože se Pánovy energie neliší od Nĕho samotného, je vše, co existuje, ve skutečnosti Kṛṣṇa, avšak ve své neosobní podobĕ. Sluneční záře, sluneční svĕtlo a teplo se od Slunce neliší, i když jsou to zároveň jeho oddĕlené energie. Podobnĕ jsou jak vesmírný projev, tak živé bytosti energie Pána, a jako takové jsou s Ním zároveň totožné a zároveň se od Nĕho liší. Pán tedy říká „jsem vším“, protože vše je Jeho energie, a tudíž se od Nĕho neliší.

Slova yo 'vaśiṣyeta so 'smy aham vyjadřují, že po zániku stvoření zbyde pouze Pán. Duchovní projev nikdy nezaniká. Patří k vnitřní energii Nejvyššího Pána a existuje vĕčnĕ. Poté, co je vnĕjší projev zničen, duchovní činnosti na Goloce a ostatních Vaikuṇṭhalokách pokračují, neomezené hmotným časem, který v duchovním svĕtĕ neexistuje. Proto se v Bhagavad-gītĕ (15.6) uvádí: yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama – „To sídlo, ze kterého se nikdo nevrací do tohoto hmotného svĕta, je svrchovaným sídlem Pána.“