Skip to main content

Bg. 9.29

Verš

samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham

Synonyma

samaḥ — stejně nakloněn; aham — Já; sarva-bhūteṣu — všem živým bytostem; na — nikdo; me — pro Mě; dveṣyaḥ — nenáviděný; asti — je; na — ani; priyaḥ — drahý; ye — ti, kdo; bhajanti — prokazují transcendentální službu; tu — ale; mām — Mně; bhaktyā — oddaně; mayi — jsou Moji; te — oni; teṣu — jejich; ca — také; api — jistě; aham — Já.

Překlad

Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel — je u Mě — a Já jsem také přítelem jemu.

Význam

Nyní se někdo může zeptat: je-li Kṛṣṇa stejně nakloněn všem a nikdo není Jeho výjimečným přítelem, proč tedy projevuje zvláštní zájem o své oddané, kteří Mu vždy prokazují transcendentální službu? Kṛṣṇa však nezvýhodňuje — jeho jednání je přirozené. Kterýkoliv člověk v hmotném světě může být dobročinně založený, a přesto bude projevovat zvláštní zájem o své děti. Pán prohlašuje, že každá živá bytost — ať je v jakékoliv podobě — je Jeho synem, a proto každé velkoryse dává hojnost všeho, co potřebuje k životu. Je jako mrak rozdávající déšť všude, bez ohledu na to, zda dopadá na skálu, zemi nebo vodu. Svým oddaným ale Pán věnuje zvláštní pozornost. O těch se zde právě mluví: trvale mají vědomí Kṛṣṇy, a proto jsou vždy u Kṛṣṇy na transcendentální úrovni. Samotný výraz vědomí Kṛṣṇy naznačuje, že ti, kdo mají toto vědomí, jsou živoucí transcendentalisté, přebývající u Něho. Pán zde jasně říká: mayi te — “Jsou Moji.” Z toho přirozeně vyplývá, že Pán je také jejich. Jedná se o vzájemný vztah. To také vysvětluje Kṛṣṇova slova ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “O každého se starám do té míry, do jaké se Mi odevzdává.” K tomuto transcendentálnímu opětování dochází proto, že Pán i oddaný mají vědomí. Když je diamant vsazen do zlatého prstenu, vypadá velice pěkně. Zlato i diamant vyniknou zároveň. Pán i živá bytost věčně září, a jakmile živá bytost projeví sklon ke službě Nejvyššímu Pánu, vypadá jako zlato. Pán je diamant, a tak vznikne krásná kombinace. Živým bytostem nacházejícím se v čistém stavu se říká oddaní a Nejvyšší Pán se stává oddaným svých oddaných. Tam, kde není vzájemný vztah mezi oddaným a Pánem, chybí osobní filozofie. Neosobní filozofie postrádá vzájemný vztah mezi Nejvyšším a živou bytostí, zatímco v osobní filozofii je přítomen.

Často se uvádí příklad, že Pán je jako strom přání a všem dává, co si od Něho přejí získat. Zde však nacházíme úplnější vysvětlení — Pán je nakloněn svým oddaným. To je projev Jeho zvláštní milosti k nim. Nikdo by se neměl domnívat, že Jeho opětování spadá pod zákon karmy. Náleží k transcendentální úrovni, na které Pán a Jeho oddaní jednají. Oddaná služba Pánu není činností patřící k hmotnému světu — je součástí duchovního světa, který vyniká věčností, blažeností a poznáním.