KAPITOLA OSMÁ: Dosažení Nejvyššího

Bg 8.1 Arjuna se otázal: Ó můj Pane, Nejvyšší Osobo, prosím vysvětli mi: Co je Brahman? Co je vlastní já? Co jsou činnosti s touhou po jejich plodech? Co je tento hmotný projev? A kdo jsou polobozi?
Bg 8.2 Ó Madhusūdano, kdo je Pán oběti a jak žije v těle? A jak Tě mohou ti, kdo vykonávají oddanou službu, znát v čase smrti?
Bg 8.3 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nezahubitelná, transcendentální živá bytost je nazývána Brahman a její věčná přirozenost se nazývá adhyātma, vlastní já. Činnost, jež přispívá k vytváření hmotných těl živých bytostí, se nazývá karma neboli jednání s touhou po jeho plodech.
Bg 8.4 Ó nejlepší ze vtělených bytostí! Hmotná příroda, která se neustále mění, se nazývá adhibhūta (hmotný projev). Vesmírná podoba Pána, zahrnující všechny polobohy, jako jsou bozi Slunce a Měsíce, se nazývá adhidaiva. A Já, Nejvyšší Pán, zastoupený Nadduší v srdci každé vtělené bytosti, jsem adhiyajña (Pán oběti).
Bg 8.5 A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb.
Bg 8.6 Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.
Bg 8.7 Proto bys měl, Arjuno, neustále myslet na Mě v Mé podobě Kṛṣṇy a zároveň konat svou předepsanou povinnost — bojovat. Když své činnosti zasvětíš Mně a soustředíš na Mě svou mysl a inteligenci, bezpochyby ke Mně dospěješ.
Bg 8.8 Ó Pārtho! Ten, kdo o Mně medituje jako o Nejvyšší Osobnosti Božství, jehož mysl je neustále pohroužena ve vzpomínkách na Mě a neodbíhá, Mě zaručeně dosáhne.
Bg 8.9 O Nejvyšší Osobě se má meditovat jako o tom, kdo zná vše, je nejstarší, je vládce, je menší než ta nejmenší věc, je udržovatelem všeho, je mimo veškeré hmotné pojetí, je nepochopitelný a je vždy osobou. Září jako slunce a je transcendentální, nad touto hmotnou přírodou.
Bg 8.10 Ten, kdo při umírání soustředí vzduch života mezi obočí a silou yogy vzpomíná s neodbíhající myslí a naprostou oddaností na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, k Němu bezesporu dospěje.
Bg 8.11 Znalci Ved, velcí mudrci ve stavu odříkání, kteří pronášejí oṁkāru, se dostávají do Brahmanu. Ti, kdo touží po této dokonalosti, zachovávají neustále celibát. Tento proces, který umožňuje dosáhnout osvobození, ti nyní stručně vysvětlím.
Bg 8.12 Setrvávat v yoze znamená být odpoután od všech činností smyslů. Yogī k tomuto spočinutí v yoze dospěje, když uzavře všechny brány smyslů, soustředí mysl na srdce a pozvedne vzduch života do vrcholu hlavy.
Bg 8.13 Když je ustálen v této yoze a pronáší posvátnou slabiku oṁ, svrchovanou kombinaci písmen, a pak opustí tělo s myšlenkami na Nejvyšší Osobnost Božství, určitě dospěje na duchovní planety.
Bg 8.14 Ó synu Pṛthy! Pro toho, kdo na Mě vždy bez odchýlení vzpomíná, jsem snadno dosažitelný, díky jeho neustálé oddané službě.
Bg 8.15 Velké duše, oddaní yogīni, kteří Mne dosáhli, se nikdy nevracejí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dospěli k nejvyšší dokonalosti.
Bg 8.16 Všechny planety v hmotném světě, od té nejvýše až po tu nejníže ležící, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému rození a umírání. Ó synu Kuntī, avšak ten, kdo dosáhne Mého sídla, se již nikdy znovu nerodí.
Bg 8.17 Tisíc věků podle lidských počtů je jeden Brahmův den a stejně dlouho trvá i jeho noc.
Bg 8.18 Na počátku Brahmova dne se všechny živé bytosti projeví z neprojeveného stavu, a když nastane Brahmova noc, opět splynou s neprojeveným.
Bg 8.19 Ó Pārtho, znovu a znovu se s příchodem Brahmova dne všechny živé bytosti projevují a s příchodem Brahmovy noci jsou bezmocně ničeny.
Bg 8.20 Existuje však ještě jiná, neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální vůči této projevené a neprojevené hmotě. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto světě zničeno, ona zůstává beze změny.
Bg 8.21 To, co vedāntisté popisují jako neprojevené a neměnné, co je známé jako nejvyšší cíl — místo, odkud se ten, kdo ho dosáhne, nikdy nevrací — to je Mé svrchované sídlo.
Bg 8.22 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž převyšuje všechny, je dosažitelný čistou oddaností. Třebaže je ve svém sídle, prostupuje vším a vše spočívá v Něm, synu Pṛthy.
Bg 8.23 Ó nejlepší z Bhāratovců, nyní ti popíši různé doby odchodu z tohoto světa, za kterých se yogī buď vrátí, nebo nevrátí.
Bg 8.24 Ti, kdo znají Nejvyšší Brahman, Ho dosahují tak, že odcházejí ze světa během vlivu boha ohně, za světla, v příznivém okamžiku dne, v období čtrnácti dnů dorůstajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje na severu.
Bg 8.25 Mystik, který opouští tento svět v době kouře, v noci, v období čtrnácti dnů ubývajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje k jihu, dospěje na Měsíc, ale vrátí se.
Bg 8.26 Podle vyjádření Ved existují dvě cesty odchodu z tohoto světa, jedna plná světla a druhá temná. Ten, kdo odchází cestou světla, se nevrací, zatímco ten, kdo odchází tmou, se musí vrátit.
Bg 8.27 Ó Arjuno, třebaže oddaní tyto dvě cesty znají, nikdy nejsou zmateni. Proto buď vždy neochvějný v oddanosti.
Bg 8.28 Ten, kdo se vydá po cestě oddané služby, nepřichází o výsledky studia Ved, konání obětí, podstupování askeze, dávání milodarů, filozofického zaměření či práce konané s touhou po jejích plodech. Samotnou oddanou službou to vše získává a nakonec dospěje do nejvyššího věčného sídla.