Bg. 6.20-23
Verš
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
viyogaṁ yoga-saṁjñitam
Synonyma
yatra — v tom stavu, kde; uparamate — končí (protože yogī pociťuje transcendentální štěstí); cittam — činnost mysli; niruddham — odpoutaná od hmoty; yoga-sevayā — prováděním yogy; yatra — ve kterém; ca — také; eva — jistě; ātmanā — čistou myslí; ātmānam — vlastního já; paśyan — vnímá postavení; ātmani — na úrovni vlastního já; tuṣyati — je spokojený; sukham — štěstí; ātyantikam — nejvyšší; yat — které; tat — to; buddhi — inteligencí; grāhyam — dostupné; atīndriyam — transcendentální; vetti — zná; yatra — ve kterém; na — nikdy; ca — také; eva — jistě; ayam — on; sthitaḥ — spočívá; calati — uhýbá; tattvataḥ — od pravdy; yam — to, co; labdhvā — když je dosaženo; ca — také; aparam — jakýkoliv jiný; lābham — zisk; manyate — uvažuje; na — nikdy; adhikam — víc; tataḥ — než to; yasmin — v němž; sthitaḥ — spočívající; na — nikdy; duḥkhena — strastmi; guruṇā api — i když velice těžkými; vicālyate — otřesen; tam — to; vidyāt — má se vědět; duḥkha-saṁyoga — strastí pocházejících ze styku s hmotou; viyogam — vyhlazení; yoga-saṁjñitam — zvané jógový tranz.
Překlad
Ve stavu dokonalosti zvaném tranz či samādhi je mysl prováděním yogy zcela odpoutána od hmotného myšlení. Tato dokonalost je charakterizována tím, že yogī prostřednictvím čisté mysli vidí vlastní já a na této úrovni se raduje. V tomto radostném stavu stále cítí bezmezné transcendentální štěstí, poznané transcendentálními smysly. Když dosáhne této úrovně, nikdy se nevzdálí od pravdy a v mysli je přesvědčen, že již nelze získat nic víc. Tehdy zůstává neochvějný — nemohou jím otřást ani ty největší těžkosti. Toto je skutečné osvobození od všech strastí pocházejících ze styku s hmotou.
Význam
Základním rysem yogy je, že přináší postupné odpoutání od hmotných pojetí. Poté se dosahuje tranzu neboli samādhi, což znamená, že yogī prostřednictvím transcendentální mysli a inteligence vnímá Nadduši, aniž by se dopustil mylných závěrů a ztotožňoval vlastní já s Nejvyšším Já. Provádění yogy se víceméně zakládá na zásadách Patañjaliho systému. Někteří samozvaní tvůrci komentářů se snaží ztotožnit individuální duši s Nadduší a monisté považují tento stav za osvobození, ale tito lidé nechápou skutečný účel Patañjaliho systému yogy. Ten uznává dosažení transcendentální radosti, které však monisté odmítají přijmout, neboť se obávají, že by to ohrozilo teorii jednoty. Odpůrci dualismu neuznávají rozdíl mezi znalcem a poznáním; v tomto verši je však existence transcendentální radosti, poznané transcendentálními smysly, potvrzena. A slavný mudrc Patañjali, který vykládal systém yogy, to dosvědčuje prohlášením ve svých Yoga-sūtrách (3.34): puruṣārtha-śūnyānāṁ guṇānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti.
Tato citi-śakti, vnitřní energie, je transcendentální. Puruṣārthou se rozumí světské náboženství, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a nakonec úsilí ztotožnit se či splynout s Nejvyšším. Tuto “jednotu s Nejvyšším” nazývají monisté kaivalyam. Podle Patañjaliho je ale kaivalyam vnitřní, transcendentální energie, jejímž působením si živá bytost uvědomí své přirozené postavení. Jak pravil Pán Caitanya, tento stav se nazývá ceto-darpaṇa-mārjanam — “očištění zašpiněného zrcadla mysli”. Toto očištění je ve skutečnosti osvobození, bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. Tomu odpovídá teorie nirvāṇy, která je také jen předběžným stupněm. Bhāgavatam (2.10.6) nazývá tento stav svarūpeṇa vyavasthitiḥ a těmito verši dokládá tuto pravdu také Bhagavad-gītā.
Po dosažení nirvāṇy, tedy po ukončení hmotné existence, se projeví duchovní činnosti neboli oddaná služba Pánu, což se nazývá stav vědomí Kṛṣṇy. Slovy Bhāgavatamu: svarūpeṇa vyavasthitiḥ — toto je skutečný život živé bytosti. Māyā (iluze) je stavem, kdy je duchovní život znečištěn hmotnou nákazou. Osvobození od této hmotné nákazy neznamená zničení původního, věčného postavení živé bytosti. To uznává rovněž Patañjali slovy kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Citi-śakti, transcendentální radost, je skutečným životem. Toto dokládá rovněž Vedānta-sūtra (1.1.12): ānanda-mayo 'bhyāsāt. Ona přirozená transcendentální radost je konečným cílem yogy a lze jí snadno dosáhnout oddanou službou, bhakti-yogou. Bhakti-yoga bude podrobně vylíčena v sedmé kapitole Bhagavad-gīty.
V systému yogy popisovaném v této kapitole existují dva druhy samādhi, zvané samprajñāta-samādhi a asamprajñāta-samādhi. O tom, kdo se různými filozofickými výzkumy ustálí v transcendentálním postavení, je řečeno, že dosáhl samprajñāta-samādhi. V asamprajñāta-samādhi se yogīna již nedotýkají světské radosti, protože je nad veškerým štěstím, které lze získat od smyslů. Jakmile spočine v tomto transcendentálním stavu, nikdy z něho nepoklesne. A pokud ho není schopen dosáhnout, nelze mluvit o úspěchu v yoze. Dnešní takzvané cvičení yogy, které dovoluje smyslový požitek různého druhu, si odporuje. Yogī, který holduje sexu a omamným látkám, je k smíchu. Ani yogīni, které lákají jógové siddhi (výdobytky), nejsou dokonalí. Pokud je přitahují tyto plody yogy, nemohou dosáhnout úrovně dokonalosti, popisované v tomto verši. Lidé, kteří předvádějí gymnastické kousky nebo siddhi, by tedy měli vědět, že tímto způsobem je pro ně cíl yogy ztracen.
Nejlepším prováděním yogy v tomto věku je rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které s sebou nenese nepřekonatelné překážky. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je při svých činnostech tak šťastný, že o žádné jiné štěstí neusiluje. Provádění haṭha-yogy, dhyāna-yogy a jñāna-yogy brání mnoho překážek, zvláště v současném věku pokrytectví, ale to neplatí pro karma-yogu či bhakti-yogu.
Dokud má živá bytost hmotné tělo, musí čelit jeho nárokům na jídlo, spánek, obranu a pohlavní život. Ten, kdo je však na úrovni čisté bhakti-yogy neboli vědomí Kṛṣṇy, při setkání s požadavky těla nepodněcuje své smysly. Využívá co nejlépe nevýhodných podmínek, přijímá jen to nejnutnější k životu a vychutnává transcendentální štěstí vědom si Kṛṣṇy. Je odolný, když dojde k nečekaným událostem, jako jsou nehody, nemoc, nouze a dokonce úmrtí drahého příbuzného. Vždy však dbá na to, aby plnil své povinnosti na úrovni vědomí Kṛṣṇy, bhakti-yogy. Nepředvídané události ho nikdy neodvedou od konání jeho povinností. Jak uvádí Bhagavad-gītā (2.14): āgamāpāyino 'nityās tāṁs titikṣasva bhārata, všechny tyto události statečně snáší, protože ví, že přicházejí a odcházejí a plnění jeho povinnosti nemohou ovlivnit. Tak dosahuje nejvyšší dokonalosti v provádění yogy.