Bg. 5.17
Verš
tan-niṣṭhās tat-parāyaṇāḥ
gacchanty apunar-āvṛttiṁ
jñāna-nirdhūta-kalmaṣāḥ
Synonyma
tat-buddhayaḥ — ti, jejichž inteligence je vždy na úrovni Nejvyššího; tat-ātmānaḥ — ti, jejichž mysl dlí vždy u Nejvyššího; tat-niṣṭhāḥ — ti, jejichž víra patří pouze Nejvyššímu; tat-parāyaṇāḥ — kteří beze zbytku přijali útočiště u Něho; gacchanti — spějí; apunaḥ-āvṛttim — k osvobození; jñāna — poznáním; nirdhūta — smyté; kalmaṣāḥ — nejasnosti.
Překlad
Každý, jehož inteligence, mysl, víra a útočiště jsou u Nejvyššího, se úplným poznáním oprostí od všech nejasností a kráčí tak přímo po cestě osvobození.
Význam
Nejvyšší Transcendentální Pravdou je Pán Śrī Kṛṣṇa. Celá Bhagavad-gītā se soustřeďuje kolem prohlášení, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. To učí všechna védská písma. Para-tattva znamená Nejvyšší Skutečnost, kterou znalci Nejvyššího vnímají jako Brahman, Paramātmu a Bhagavāna. Bhagavān neboli Nejvyšší Osobnost Božství je vrcholný aspekt Absolutní Pravdy. Nic víc již neexistuje. Pán říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya. Existence neosobního Brahmanu také spočívá na Kṛṣṇovi: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. Kṛṣṇa je proto v každém ohledu Nejvyšší Skutečností. Ten, jehož mysl, inteligence, víra a útočiště jsou vždy u Kṛṣṇy — jinými slovy ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy — je oproštěn od všech nejasností a dokonale zná vše, co se týká transcendence. Osoba vědomá si Kṛṣṇy veskrze chápe, že u Kṛṣṇy existuje dvojnost (současná totožnost se vším a individuálnost), a s tímto transcendentálním poznáním může dosahovat stálého pokroku na cestě osvobození.