Skip to main content

Kapitola čtvrtá

Transcendentální poznání

Verš

śrī-bhagavān uvāca
imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; imam — tuto; vivasvate — bohu Slunce; yogam — vědu o vztahu k Nejvyššímu; proktavān — vyložil jsem; aham — Já; avyayam — nemizící; vivasvān — Vivasvān (jméno boha Slunce); manave — otci lidstva (jménem Vaivasvata); prāha — řekl; manuḥ — otec lidstva; ikṣvākave — králi Ikṣvākuovi; abravīt — sdělil.

Překlad

Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil: Tuto neměnnou vědu o yoze jsem vyložil bohu Slunce Vivasvānovi, Vivasvān ji předal Manuovi, otci lidstva, a Manu ji potom sdělil Ikṣvākuovi.

Význam

Zde nalézáme historii Bhagavad-gīty, začínající v dávných dobách, kdy byla Gītā předána králům všech planet počínaje planetou Slunce. Hlavním úkolem vládců všech planet je chránit obyvatelstvo. Měli by tedy být obeznámeni s vědou v podání Bhagavad-gīty, aby dokázali vládnout občanům a chránit je před hmotným područím chtíče. Lidský život je určen k rozvíjení duchovního poznání, ve věčném vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a nejvyšší představitelé všech států a planet jsou povinni vštěpovat toto ponaučení občanům prostřednictvím výchovy a vzdělání, kultury a oddanosti. Jinými slovy, všechny hlavy států mají šířit vznešenou vědu o vědomí Kṛṣṇy, aby jí lidé mohli využít a kráčet cestou úspěchu, který nabízí lidská forma života.

V tomto věku je bůh Slunce známý pod jménem Vivasvān — král Slunce, které je příčinou existence všech dalších planet ve vesmíru. V Brahma-saṁhitě (5.52) je verš:

yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Pán Brahmā řekl: “Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž je původní osobou a na jehož pokyn přijímá Slunce, král všech planet, nesmírnou sílu a žár. Slunce představuje Pánovo oko a putuje po své oběžné dráze, jak Pán nařizuje.”

Slunce je králem všech planet a bůh Slunce Vivasvān vládne sluneční planetě, která ovládá všechny ostatní planety tím, že jim dodává teplo a světlo. Obíhá podle Kṛṣṇova nařízení. Pán Kṛṣṇa také učinil Vivasvāna svým prvním žákem, který měl pochopit nauku Bhagavad-gīty. Gītā tedy není spekulativním dílem určeným pro bezvýznamné světské učence, ale standardní knihou poznání předávaného od nepaměti.

V Mahābhāratě (Śānti-parva 348.51-52) můžeme vysledovat historii Gīty:

tretā-yugādau ca tato
vivasvān manave dadau
manuś ca loka-bhṛty-arthaṁ
sutāyekṣvākave dadau
ikṣvākuṇā ca kathito
vyāpya lokān avasthitaḥ

“Na počátku věku zvaného Tretā-yuga předal Vivasvān tuto vědu o vztahu s Nejvyšším Manuovi. Manu, otec lidstva, ji předal svému synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, jenž byl králem této planety Země a praotcem raghuovské dynastie, ve které se zjevil Pán Rāmacandra.” Bhagavad-gītā je tedy v lidské společnosti od dob Mahārāje Ikṣvākua.

V tuto chvíli máme za sebou pět tisíc let Kali-yugy, která trvá 432 000 let. Před ní byla Dvāpara-yuga (trvala 800 000 let) a před ní Tretā-yuga (1 200 000 let). Manu tedy přednesl Bhagavad-gītu svému žákovi a synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, králi planety Země, zhruba před dvěma milióny pěti tisíci lety. Věk nynějšího Manua má trvat přibližně 305 300 000 let, z čehož 120 400 000 již uplynulo. Když vezmeme na vědomí, že Pán vyložil Gītu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvānovi, před Manuovým narozením, byla podle hrubého odhadu pronesena před nejméně sto dvaceti milióny čtyřmi sty tisíci lety; a v lidské společnosti je známá dva milióny let. Pán ji znovu sdělil před zhruba pěti tisíci lety Arjunovi. To je přibližná historie Gīty, jak ji líčí Gītā samotná i Pán Kṛṣṇa, který ji přednesl. Vyslechnout ji měl bůh Slunce Vivasvān, neboť je také kṣatriyou a otcem všech kṣatriyů dynastie sūrya-vaṁśa neboli potomků boha Slunce. Bhagavad-gītā, kterou pronesl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je na stejné úrovni jako Vedy, a vzhledem k tomu je toto poznání apauruṣeya, nadlidské. Védské pokyny jsou přijímány takové, jaké jsou, bez světských výkladů lidí — a proto je nutné stejně přijmout i Gītu. Světští polemikové sice mohou spekulovat o Gītě po svém, ale pak to není ta pravá Bhagavad-gītā. Bhagavad-gītu je třeba přijmout takovou, jaká je, od učednické posloupnosti. Tento verš líčí, že Pán ji přednesl bohu Slunce, bůh Slunce svému synovi Manuovi a Manu svému synovi Ikṣvākuovi.

Verš

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa

Synonyma

evam — takto; paramparā — učednickou posloupností; prāptam — získanou; imam — tuto vědu; rāja-ṛṣayaḥ — svatí králové; viduḥ — chápající; saḥ — toto poznání; kālena — časem; iha — v tomto světě; mahatā — velkým; yogaḥ — věda o vztahu s Nejvyšším; naṣṭaḥ — vytratila se; parantapa — ó Arjuno, přemožiteli nepřátel.

Překlad

Tak byla tato svrchovaná věda získávána v řetězci učednické posloupnosti, a touto cestou ji vždy pochopili svatí králové. Časem však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní věda je ztracena.

Význam

Je jasně řečeno, že Gītā byla zvláště určena svatým králům. Bylo tomu tak proto, že ti měli plnit její účel při svém vládnutí občanům. Rozhodně nebyla nikdy určena démonským osobám, které rozmělňují její hodnotu — což nepřinese prospěch nikomu — a přicházejí s všemožnými výklady založenými na jejich vlastních rozmarech. Jakmile se původní účel vytratil kvůli motivům bezostyšných tvůrců komentářů, vyvstala potřeba obnovit učednickou posloupnost. Před pěti tisíci lety sám Pán viděl, že posloupnost byla přerušena, a z toho důvodu prohlásil, že účel Gīty se zdá být ztracen. Také v současné době existuje mnoho verzí Gīty (zvláště v angličtině), ale takřka žádná z nich není v souladu s učením pověřené učednické posloupnosti. Je nespočetně mnoho výkladů různých světských učenců, ale téměř nikdo z nich nepřijímá svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, třebaže na Kṛṣṇových slovech značně vydělávají. Tento přístup je démonský — démoni nevěří v Nejvyššího Pána a pouze využívají Jeho vlastnictví ke svému požitku. Jelikož je skutečně zapotřebí anglické verze Gīty, která je získávána paramparou (učednickou posloupností), pokoušíme se zde tuto potřebu uspokojit. Bhagavad-gītā, přijímána taková, jaká je — je velkým dobrodiním lidstvu; pokud je ale považována za sbírku filozofických spekulací, je její studium pouhou ztrátou času.

Verš

sa evāyaṁ mayā te ’dya
yogaḥ proktaḥ purātanaḥ
bhakto ’si me sakhā ceti
rahasyaṁ hy etad uttamam

Synonyma

saḥ — stejná; eva — jistě; ayam — tato; mayā — Mnou; te — tobě; adya — dnes; yogaḥ — věda o yoze; proktaḥ — přednesená; purātanaḥ — prastará; bhaktaḥ — oddaný; asi — jsi; me — Můj; sakhā — přítel; ca — také; iti — proto; rahasyam — tajemství; hi — jistě; etat — toto; uttamam — transcendentální.

Překlad

Dnes tutéž dávnou vědu o vztahu s Nejvyšším vykládám tobě, protože jsi Můj oddaný a také Můj přítel, a můžeš tedy proniknout do jejího transcendentálního tajemství.

Význam

Jsou dva druhy lidí — oddaní a démoni. Pán si vybral za příjemce této vznešené nauky Arjunu, protože byl Pánovým oddaným; naproti tomu démon této tajuplné vědě nemůže porozumět. Existuje mnoho verzí Bhagavad-gīty, této velkolepé knihy poznání — některé z nich jsou opatřeny komentáři oddaných a jiné komentáři démonů. Výklady oddaných jsou pravé, zatímco výklady démonů jsou bezcenné. Arjuna přijímá Śrī Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství a každý komentář ke Gītě, který se drží jeho příkladu, je skutečnou oddanou službou ve prospěch této vznešené vědy. Démoni však nepřijímají Pána Kṛṣṇu takového, jaký je. Místo toho si o Kṛṣṇovi něco vymýšlejí a svádějí čtenáře z cesty Kṛṣṇových pokynů. Před jejich zavádějícími cestami se je třeba mít na pozoru. Každý by se měl snažit následovat učednickou posloupnost pocházející od Arjuny a tak mít z této vznešené vědy v podání Śrīmad Bhagavad-gīty prospěch.

Verš

arjuna uvāca
aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; aparam — mladší; bhavataḥ — Tvé; janma — zrození; param — vyšší; janma — zrození; vivasvataḥ — boha Slunce; katham — jak; etat — toto; vijānīyām — mám pochopit; tvam — Ty; ādau — na počátku; proktavān — učil jsi; iti — takto.

Překlad

Arjuna řekl: Bůh Slunce Vivasvān je starší než Ty. Jak mám pochopit, že jsi ho na počátku učil tuto vědu?

Význam

Arjuna je uznávaný oddaný Pána — jak by tedy mohl nedůvěřovat Kṛṣṇovým slovům? Ve skutečností se Arjuna neptá kvůli sobě, ale kvůli těm, kteří nevěří v Nejvyšší Osobnost Božství, tedy kvůli démonům, kterým se nelíbí představa, že by měli Kṛṣṇu přijmout za Nejvyššího Pána. Pouze kvůli nim klade Arjuna tuto otázku, jako kdyby si sám nebyl vědom svrchovanosti Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Jak se ukáže v desáté kapitole, Arjuna velmi dobře věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho a vrchol transcendence. Kṛṣṇa se ovšem také zjevil coby syn Devakī na této Zemi. Jak je možné, že zůstával toutéž Nejvyšší Osobností Božství, věčnou původní osobou, je pro obyčejného člověka velmi obtížné pochopit. Pro objasnění položil Arjuna Kṛṣṇovi svou otázku, aby vše mohl autoritativně vysvětlit sám Pán. Kṛṣṇu uznává za nejvyšší autoritu celý svět — nejen v současnosti, ale již od nepaměti — a pouze démoni Ho odmítají jako takového přijmout. Jelikož je tedy Kṛṣṇa všemi uznávanou autoritou, Arjuna se Ho takto zeptal, aby se Kṛṣṇa sám představil v pravém světle — místo toho, aby Ho popisovali démoni, kteří se Ho vždy snaží vylíčit zkresleně; tak, jak je to pochopitelné pro ně samotné a jejich následovníky. Je nezbytné, aby každý ve svém vlastním zájmu znal vědu o Kṛṣṇovi. Když tedy o sobě hovoří sám Kṛṣṇa, je to příznivé pro všechny světy. Démonům mohou taková vysvětlení od samotného Kṛṣṇy připadat podivná, protože vždy zkoumají Kṛṣṇu ze svého vlastního hlediska, ale ti, kdo jsou Mu oddáni, výroky o Kṛṣṇovi pronesené Jím samotným srdečně vítají. Oddaní budou tyto Kṛṣṇovy autoritativní výroky vždy ctít, protože se o Něm neustále chtějí dozvídat víc a víc. Ateisté, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejného člověka, se tak mohou dozvědět, že Kṛṣṇa je nadlidská osoba, je věčnou podobou blaženosti a poznání (sac-cid-ānanda-vigraha), je transcendentální a stojí nad panstvím kvalit hmotné přírody a času a prostoru. U oddaného Kṛṣṇy, jako je Arjuna, samozřejmě nepřipadá v úvahu jakékoliv mylné pochopení Kṛṣṇova transcendentálního postavení. To, že Arjuna klade Pánovi tuto otázku, je jednoduše snaha oddaného pokořit ateistický postoj těch, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejnou lidskou bytost, podléhající vlivu kvalit hmotné přírody.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna
tāny ahaṁ veda sarvāṇi
na tvaṁ vettha paran-tapa

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; bahūni — mnoho; me — Mne; vyatītāni — prošlá; janmāni — zrození; tava — tvých; ca — a také; arjuna — ó Arjuno; tāni — je; aham — Já; veda — znám; sarvāṇi — všechna; na — ne; tvam — ty; vettha — znáš; parantapa — ó přemožiteli nepřítele.

Překlad

Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty i Já jsme prošli mnoha zrozeními. Já si mohu všechna vybavit, ale ty ne, přemožiteli nepřítele!

Význam

Brahma-saṁhitā (5.33) nás poučuje o mnoha inkarnacích Nejvyššího Pána:

advaitam acyutam anādim ananta-rūpam
ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca
vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), který je původní osobou — jež je absolutní, nikdy nepoklesne a nemá žádný počátek. Přestože se expanduje do nekonečně mnoha podob, je stále týž, původní a nejstarší, a vypadá vždy jako mladík. Těmto věčným, blaženým a vševědoucím podobám Pána obvykle stěží rozumějí ti nejlepší védští učenci, ale čistým oddaným jsou vždy zřejmé.”

Dále je v Brahma-saṁhitě (5.39) uvedeno:

rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan
nānāvatāram akarod bhuvaneṣu kintu
kṛṣṇaḥ svayaṁ samabhavat paramaḥ pumān yo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž je neustále přítomen v různých inkarnacích, jako jsou Rāma a Nṛsiṁha, a také v mnoha vedlejších inkarnacích, ale jenž je původní Osobností Božství známou jako Kṛṣṇa a sestupuje také osobně.”

Rovněž ve Vedách je řečeno, že i když je Pán jeden jediný, projevuje se v nespočetně mnoha podobách. Je jako kámen vaidurya, který mění barvy, a přesto zůstává stejný. Všem těmto rozmanitým podobám rozumí čistí oddaní, ale nelze jim porozumět pouhým studiem Ved (vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau). Oddaní, jako je Arjuna, jsou neustálými druhy Pána, a kdykoliv Pán sestupuje, Jeho oddaní-společníci přicházejí s Ním, aby Mu sloužili v různých úlohách. Arjuna je jedním z nich a z tohoto verše vyplývá, že před mnoha milióny let, když Pán Kṛṣṇa vykládal Bhagavad-gītu bohu Slunce Vivasvānovi, byl Arjuna také přítomen, i když v jiné úloze. Rozdíl mezi Pánem a Arjunou je ten, že Pán si mohl onu událost vybavit, zatímco Arjuna nikoliv. V tom se liší živá bytost, nedílná část celku, od Nejvyššího. Třebaže je zde Arjuna nazván mocným hrdinou, který dokáže přemoci nepřátele, nebyl schopen si vzpomenout na to, co se odehrávalo v jeho různých předchozích životech. I když může živá bytost z hmotného hlediska sebevíce vynikat, nikdy se nevyrovná Nejvyššímu Pánu. Každý stálý společník Pána je bezpochyby osvobozenou duší, ale přesto se nemůže Pánu rovnat. Pán je v Brahma-saṁhitě popisován slovem acyuta, neselhávající. To znamená, že nikdy nezapomíná na svou totožnost; ani ve styku s hmotou. Živá bytost tedy nemůže být nikdy rovna Pánu po všech stránkách — ani když je stejně osvobozená jako Arjuna. Přestože je Arjuna oddaným Pána, někdy zapomíná na to, jaká je Pánova přirozená povaha. Oddaný však může tomu, že Pán neselhává, božskou milostí okamžitě porozumět, zatímco neoddaný či démon do tajemství této transcendentální přirozenosti nepronikne. Démonské mozky tedy nemohou těmto popisům Gīty rozumět. Kṛṣṇa si dokázal vybavit, co dělal před milióny lety, ale Arjuna nikoliv, přestože jsou oba svou povahou věční. Zde si můžeme také povšimnout toho, že živá bytost na vše zapomíná, protože mění tělo, ale Pán si vše pamatuje, protože své tělo, které je sac-cid-ānanda, nikdy nemění. Pán je advaita, což znamená, že není rozdíl mezi Jeho tělem a Jím samotným. Vše, co je s Ním spojené, je duchovní, zatímco podmíněná duše se od svého hmotného těla liší. A jelikož jsou Pánovo tělo a Jeho vlastní Já totožné, je Pánovo postavení vždy jiné než postavení obyčejné živé bytosti; dokonce i tehdy, když Pán sestoupí na hmotnou úroveň. Tuto Pánovu transcendentální povahu, kterou sám popisuje v následujícím verši, démoni nemohou pochopit.

Verš

ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā

Synonyma

ajaḥ — nezrozený; api — ačkoliv; san — jsem; avyaya — nechřadnoucí; ātmā — tělo; bhūtānām — všech těch, kteří se narodili; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; api — ačkoliv; san — jsem; prakṛtim — v transcendentální podobě; svām — své; adhiṣṭhāya — v takovém postavení; sambhavāmi — zjevuji se; ātma-māyayā — prostřednictvím své vnitřní energie.

Překlad

Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nechřadne a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji ve své původní transcendentální podobě.

Význam

Pán hovořil o zvláštnosti svého zrození — přestože se může objevit jako obyčejná osoba, pamatuje si vše ze svých mnoha uplynulých “zrození”, zatímco obyčejný člověk si nevzpomíná ani na to, co dělal před několika hodinami. Když se takového člověka zeptáme, co dělal včera přesně ve stejnou dobu, bude pro něho velice těžké okamžitě odpovědět. Musel by značně namáhat svou paměť, aby si na to vzpomněl. A přesto se lidé často opovažují tvrdit, že jsou Bůh či Kṛṣṇa. Takovými nesmyslnými tvrzeními bychom se neměli nechat oklamat. Pán zde dále popisuje svou prakṛti, podobu. Prakṛti znamená příroda či přirozenost, jakož i svarūpa, skutečná vlastní podoba. Pán říká, že se v tomto světě zjevuje ve svém vlastním těle. Nemění své tělo jako obyčejná živá bytost, která přechází z jednoho těla do druhého. Podmíněná duše může mít v tomto životě určité tělo, ale v příštím životě má již jiné. V hmotném světě živá bytost nemá stálé tělo; převtěluje se z jednoho do druhého. Pán to ovšem nedělá. Kdykoliv se zjeví, činí tak prostřednictvím své vnitřní energie ve stále stejném, původním těle. Kṛṣṇa se tedy v tomto hmotném světě objevuje ve své původní věčné podobě se dvěma rukama, ve kterých drží flétnu. Zjevuje se ve svém věčném těle, neznečištěn hmotným světem. Ačkoliv přichází ve stejném transcendentálním těle a je Pánem vesmíru, přesto se zdá, že se rodí jako obyčejná živá bytost. A přestože Jeho tělo nechřadne jako hmotné tělo, vypadá to, že Pán Kṛṣṇa roste z dětství do chlapectví a z chlapectví do mládí. Tento věk však kupodivu nikdy nepřekročí. V době bitvy na Kurukṣetře měl doma mnoho vnoučat, a podle hmotných kalkulací byl tedy již značně starý. Přesto vypadal jako mladý muž kolem dvaceti nebo pětadvaceti let. Nikdy nevidíme obrázek Pána Kṛṣṇy jako starce, protože Kṛṣṇa nikdy nestárne jako my, i když je tou nejstarší osobou v celém stvoření — v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Jeho tělo ani inteligence nikdy nechřadnou ani se nemění. Ačkoliv se tedy Kṛṣṇa nachází v hmotném světě, má neměnné transcendentální tělo a inteligenci a je toutéž nezrozenou, věčnou podobou blaženosti a poznání. Na tento svět přichází a odchází z něho jako slunce, které vyjde, pohybuje se nad naší hlavou a potom nám zmizí z očí. Když se nám slunce ztratí z dohledu, myslíme si, že zapadlo, a když ho vidíme před sebou, myslíme si, že je na obzoru. Ve skutečnosti je stále přítomné, ale jelikož máme nedokonalé smysly, uvažujeme tak, že se objevilo na nebi a že z něho zmizelo. Jelikož příchod Pána Kṛṣṇy na svět a odchod z něho je zcela jiný než rození a umírání obyčejné živé bytosti, je zřejmé, že Pán je podobou věčného, blaženého poznání prostřednictvím své vnitřní energie — a hmotná příroda Ho nikdy neznečistí. Vedy dokládají, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, a přesto se zdá, že se rodí v rozmanitých podobách. Védská doplňková písma rovněž uvádějí, že i když se Pán zdánlivě rodí, nikdy nemění tělo. V Bhāgavatamu čteme, jak se zjevuje před svou matkou coby čtyřruký Nārāyaṇa, jehož v plné míře zdobí bohatství šesti druhů. To, že se zjevuje ve své původní věčné podobě, je Jeho bezpříčinná milost, kterou obdařuje živé bytosti, aby se mohly soustředit na Nejvyššího Pána takového, jaký je, a nikoliv na výtvory mysli či představy, jak to líčí impersonalisté. Podle slovníku Viśva-kośa poukazuje slovo māyā či ātma-māyā na Pánovu bezpříčinnou milost. Pán si je vědom všech svých dřívějších zjevení a zmizení, ale obyčejná živá bytost vše o svém dřívějším těle zapomene, jakmile dostane další tělo. Kṛṣṇa je Pánem všech živých bytostí, protože během svého pobytu na Zemi projevuje úžasné a nadlidské činnosti. Je tedy vždy stejnou Absolutní Pravdou a mezi Jeho podobou a vlastním Já či Jeho přirozenou povahou a tělem není rozdíl. Nyní se někdo může zeptat, proč se Pán zjevuje v tomto světě a pak z něho odchází. To je vysvětleno v následujícím verši.

Verš

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

Synonyma

yadā yadā — kdykoliv a kdekoliv; hi — jistě; dharmasya — náboženství; glāniḥ — narušení; bhavati — projevuje se; bhārata — ó potomku Bharaty; abhyutthānam — převaha; adharmasya — bezbožnosti; tadā — tehdy; ātmānam — sebe; sṛjāmi — projevuji; aham — Já.

Překlad

Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, v té době osobně sestupuji.

Význam

Důležité je zde slovo sṛjāmi. Nemůže být použito ve smyslu stvoření, protože — podle předchozího verše — Pánovo tělo (či podoba) není stvořeno, jelikož všechny Jeho podoby existují věčně. Proto sṛjāmi znamená, že se Pán objevuje takový, jaký je. I když přichází podle časového plánu — jednou v Brahmově dni, na konci Dvāpara-yugy dvacátého osmého věku sedmého Manua — není tímto a podobnými pravidly vázán, neboť má naprostou svobodu jednat mnoha způsoby, jak On sám chce. Zjevuje se tedy ze své vlastní vůle, kdykoliv převládá bezbožnost a vytrácí se pravé náboženství. Zásady náboženství jsou stanoveny ve Vedách, a jakmile někdo védská pravidla náležitě nedodržuje, stává se bezbožným. V Bhāgavatamu stojí, že tyto zásady jsou zákony Pána. Jedině Pán může vytvořit systém náboženství. Je rovněž uznávanou skutečností, že Vedy původně sdělil samotný Pán Brahmovi, z nitra jeho srdce. Zásady dharmy neboli náboženství jsou tedy přímé pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Setkáváme se s nimi v průběhu celé Bhagavad-gīty. Účelem Ved je nastolit náboženské zásady podle pokynu Nejvyššího Pána, který na konci Gīty přímo stanovuje, že nejvyšší zásadou náboženství je odevzdat se pouze Jemu; nic víc. Védské zásady pobízejí každého na cestě k úplnému odevzdání se Pánu, a kdykoliv démonské osoby tento systém narušují, Pán přichází. Z Bhāgavatamu se dozvídáme, že Pán Buddha je inkarnací Kṛṣṇy a přišel v době, kdy bujel materialismus, který se materialisté snažili ospravedlnit autoritou Ved. Ve Vedách jsou určitá omezovací pravidla týkající se obětí zvířat za jistými účely, ale v té době lidé s démonskými sklony obětovali zvířata, aniž by vůbec přihlíželi k védským zásadám. Pán Buddha se zjevil, aby toto nesmyslné jednání ukončil a nastolil védské zásady nenásilí. Každý avatāra neboli inkarnace Pána má určité poslání a všichni jsou popisováni ve zjevených písmech. Nikdo nemá být přijímán jako avatāra, pokud se o něm písma nezmiňují. Není pravda, že Pán se zjevuje pouze v Indii. Může se objevit kdekoliv, a kdykoliv si to přeje. V každé inkarnaci říká o náboženství tolik, kolik jsou příslušní lidé v jejich situaci schopni pochopit. Poslání je však stále stejné — vést lidi k vědomí Boha a poslušnosti náboženských zásad. Někdy Pán sestupuje osobně a jindy posílá svého pravého zástupce coby svého syna či služebníka, nebo přichází sám v nějaké skryté podobě.

Zásady Bhagavad-gīty byly vysvětleny Arjunovi — a přirozeně i dalším vznešeným osobám — protože byl ve srovnání s obyčejnými lidmi v jiných částech světa vysoce pokročilý. To, že dvě a dvě jsou čtyři, je matematické pravidlo, které platí jak pro začínajícího počtáře, tak i ve vyšších třídách — přesto však existuje vyšší a nižší matematika. Pán učí ve všech inkarnacích stejné zásady, ale ty se za různých okolností zdají být na vyšší či nižší úrovni. Jak bude vysvětleno později, vyšší náboženské zásady začínají s přijetím čtyř tříd a čtyř stavů společenského života. Posláním inkarnací je probouzet všude vědomí Kṛṣṇy. Za různých okolností je toto vědomí buď projevené, nebo neprojevené.

Verš

paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

Synonyma

paritrāṇāya — za účelem osvobození; sādhūnām — oddaných; vināśāya — kvůli vyhlazení; ca — a; duṣkṛtām — ničemů; dharma — zásady náboženství; saṁsthāpana-arthāya — znovu nastolit; sambhavāmi — objevuji se; yuge — věk; yuge — za věkem.

Překlad

Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, objevuji se věk za věkem.

Význam

Bhagavad-gītā učí, že sādhu (světec) je ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy. Někdo může vypadat jako bezbožný, ale pokud v plné míře projevuje příznaky vědomí Kṛṣṇy, je třeba ho považovat za sādhua. Slovo duṣkṛtām (ničemové) se naproti tomu vztahuje na ty, kdo o vědomí Kṛṣṇy nejeví zájem. Tito jedinci jsou vždy popisováni jako hlupáci a nejníže stojící lidé, třebaže se možná honosí světským vzděláním. Naopak ten, kdo výhradně a bez ustání jedná vědom si Kṛṣṇy, je uznáván za sādhua, i kdyby nebyl ani učený, ani kulturně vyspělý. Co se týče ateistů, Nejvyšší Pán nemusí osobně přicházet, aby je zničil, jak to učinil v případě démonů Rāvaṇy a Kaṁsy. Má mnoho zprostředkovatelů, kteří jsou schopni démony přemoci. Sestupuje však zvláště proto, aby upokojil své čisté oddané, které démoni neustále sužují. Démon sužuje oddaného dokonce i tehdy, když je shodou okolností jeho příbuzným. Prahlāda Mahārāja byl synem Hiraṇyakaśipua, ale ten s ním přesto jednal nesmírně krutě. A Devakī, matka Kṛṣṇy, byla Kaṁsovou sestrou, a přesto ji a jejího manžela Vasudevu démon Kaṁsa sužoval jen z toho důvodu, že se jim měl narodit Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil, především aby vysvobodil Devakī; ani ne tak kvůli tomu, aby zabil Kaṁsu — obojí však bylo provedeno zároveň. Proto je zde řečeno, že Pán přichází v různých inkarnacích, aby vysvobodil oddané a přemohl ničemné démony.

Následující verše Caitanya-caritāmṛty od Kṛṣṇadāse Kavirāje (Madhya 20.263-264) přehledně uvádějí tyto charakteristiky inkarnace:

sṛṣṭi-hetu yei mūrti prapañce avatare
sei īśvara-mūrti ‘avatāra’ nāma dhare
māyātīta paravyome sabāra avasthāna
viśve avatari’ dhare ‘avatāra’ nāma

“Osobnost Božství sestupuje z Božího království do hmotného světa. Podoba, ve které takto sestupuje, se nazývá avatāra, inkarnace. Tyto podoby sídlí v duchovním světě, v Božím království, a když sestoupí do hmotného stvoření, nesou jméno avatāra.

Jsou různé druhy avatārů — puruṣāvatārové, guṇāvatārové, līlāvatārové, śakty-āveśa avatārové, manvantara-avatārové a yugāvatārové — a ti všichni se zjevují přesně podle časového plánu v celém vesmíru. Pán Kṛṣṇa je však původní Pán, zdroj všech avatārů. Sestupuje za určitým účelem, zbavit úzkosti čisté oddané, kteří Ho dychtí vidět při Jeho původních vrndávanských zábavách. Hlavním cílem avatāra Kṛṣṇy je tedy potěšit své čisté oddané.

Pán říká, že sestupuje v každém věku; to znamená i ve věku Kali. Jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, inkarnací ve věku Kali je Pán Caitanya Mahāprabhu, který šířil uctívání Kṛṣṇy sankírtanovým hnutím (společným zpíváním svatých jmen) a rozšířil vědomí Kṛṣṇy po celé Indii. Předpověděl, že tato sankírtanová kultura se bude šířit po celém světě, od města k městu a od vesnice k vesnici. Pán Caitanya jakožto inkarnace Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, je popisován skrytě — nikoliv přímo — v důvěrných částech zjevených písem, jako jsou Upaniṣady, Mahābhārata a Bhāgavatam. Pro oddané Pána Kṛṣṇy je sankírtanové hnutí Pána Caitanyi velice přitažlivé. Tento Pánův avatāra ničemy nezabíjí, ale ze své bezpříčinné milosti je vysvobozuje.

Verš

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna

Synonyma

janma — zrození; karma — jednání; ca — také; me — Moje; divyam — transcendentální; evam — takto; yaḥ — každý, kdo; vetti — zná; tattvataḥ — v pravdě; tyaktvā — zanechávající; deham — toto tělo; punaḥ — znovu; janma — zrození; na — nikdy; eti — dospěje ke; mām — Mně; eti — dospěje; saḥ — on; arjuna — ó Arjuno.

Překlad

Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě. Dospěje do Mého věčného sídla, Arjuno.

Význam

To, jak Pán sestupuje ze svého transcendentálního sídla, již bylo vysvětleno v šestém verši. Každý, kdo zná pravdu o zjevení Osobnosti Božství, je již vysvobozen z pout hmoty, a proto se bezprostředně po opuštění nynějšího hmotného těla vrátí do Božího království. Dosáhnout vysvobození z hmotného otroctví není vůbec snadné. Impersonalisté a yogīni jsou vysvobozeni až po velkých nesnázích a mnoha životech. Dokonce i potom je osvobození, kterého dosáhnou — splynutí s neosobní brahmajyoti Pána — pouze částečné a hrozí jim nebezpečí, že se budou muset vrátit do hmotného světa. Oddanému však stačí, že porozumí transcendentální povaze těla a činností Pána, a tak po dokonání svého těla dospěje do Pánova sídla a nevystavuje se nebezpečí návratu. V Brahma-saṁhitě (5.33) stojí, že Pán má mnoho podob a inkarnací: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. I když existuje mnoho transcendentálních podob Pána, jsou stále jednou a toutéž Nejvyšší Osobností Božství. O této skutečnosti je třeba být přesvědčen — třebaže pro světské učence a empirické filozofy je to nepochopitelné. Ve Vedách (Puruṣa-bodhinī Upaniṣadě) je uvedeno:

eko devo nitya-līlānurakto
bhakta-vyāpī hṛdy antar-ātmā

“Jediný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věčně jedná v mnoha transcendentálních podobách ve vztazích se svými čistými oddanými.” Uvedený védský popis Pán sám potvrzuje v tomto verši Gīty. Ten, kdo přijme tuto skutečnost na základě autority Ved a Nejvyšší Osobnosti Božství a neztrácí čas filozofickými spekulacemi, dosáhne nejdokonalejší úrovně osvobození. Když jednoduše s vírou přijme tuto pravdu, může být osvobozen. O tom není pochyb. V tomto případě platí védské tat tvam asi; každý, kdo zná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyššího — kdo se Něho obrací se slovy: “Ty jsi tento Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství,” — je okamžitě osvobozen, a má tak zaručeno, že se mu dostane Pánovy transcendentální společnosti. Jinými slovy, takový oddaný projevující víru v Pána dosáhne dokonalosti. To je doloženo následujícím védským tvrzením:

tam eva viditvāti mṛtyum eti
nānyaḥ panthā vidyate ’yanāya

“Živá bytost může dosáhnout dokonalé úrovně osvobození od zrození a smrti jednoduše tím, že zná Pána, Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná jiná cesta k této dokonalosti nevede.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) To, že neexistuje jiný způsob, znamená, že každý, kdo nezná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství, je nevyhnutelně pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedosáhne osvobození pouhým olizováním sklenice s medem zvenčí neboli vykládáním Bhagavad-gīty z hlediska světské učenosti. Empiričtí filozofové mohou sice zastávat významné úlohy v hmotném světě, ale nemusí být nutně způsobilí k vysvobození. Tito nadutí světští učenci musí čekat na bezpříčinnou milost Pánova oddaného. Je tedy třeba s vírou a poznáním rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a tak dosáhnout dokonalosti.

Verš

vīta-rāga-bhaya-krodhā
man-mayā mām upāśritāḥ
bahavo jñāna-tapasā
pūtā mad-bhāvam āgatāḥ

Synonyma

vīta — osvobozeni od; rāga — ulpívání; bhaya — strachu; krodhāḥ — a hněvu; mat-mayāḥ — zcela ve Mně; mām — ve Mně; upāśritāḥ — zcela spočívající; bahavaḥ — mnozí; jñāna — poznání; tapasā — askezí; pūtāḥ — očištěni; mat-bhāvam — transcendentální lásky ke Mně; āgatāḥ — dosáhli.

Překlad

Osvobozeni od ulpívání, strachu a hněvu, zcela zaujati Mnou a nacházející ve Mně útočiště, byli v minulosti mnozí očištěni poznáním Mne samotného, a tak všichni dosáhli transcendentální lásky ke Mně.

Význam

Jak již bylo uvedeno, pro toho, kdo je příliš ovlivněn hmotou, je velmi těžké pochopit osobní povahu Nejvyšší Absolutní Pravdy. Lidé poutaní k tělesnému pojetí života jsou obvykle tak pohrouženi do materialismu, že je pro ně téměř nemožné pochopit, jak může být Nejvyšším nějaká osoba. Tito materialisté si nedovedou ani představit, že existuje transcendentální tělo, které je nepomíjivé, plné poznání a věčně blažené. V materialistickém pojetí je tělo pomíjivé, plné nevědomosti a utrpení. Proto když lidé slyší o osobní podobě Pána, v mysli mají obvykle stále tuto představu o těle. Pro takové materialisty je svrchovanou podoba obrovského hmotného projevu, a následkem toho se domnívají, že Nejvyšší je neosobní. Jelikož jsou příliš pohrouženi do hmotného života, představa, že živá bytost zůstane osobností i po vysvobození z hmoty, jim nahání hrůzu. Když jsou poučeni, že duchovní život je také individuální a osobní, mají strach stát se znovu osobami, a tak přirozeně dávají přednost jakémusi splynutí s neosobní prázdnotou. Živé bytosti obvykle přirovnávají k bublinám v oceánu, které s ním splynou — to je nejvyšší dokonalost duchovní existence, které lze dosáhnout bez projevené individuální osobnosti. Toto je jistý stav života, který nahání strach a ve kterém chybí dokonalé poznání duchovního bytí. Mnoho lidí navíc nedokáže duchovní existenci porozumět vůbec. Jelikož byli zaskočeni mnoha teoriemi a protiklady mezi různými druhy filozofické spekulace, jsou znechuceni či rozhněváni a dojdou k pošetilému závěru, že žádná svrchovaná příčina neexistuje a vše je z konečného hlediska prázdnota. Všichni tito jedinci se nacházejí v chorobném stavu žití. Někteří příliš ulpívají na hmotě, a proto nevěnují duchovnímu životu pozornost, jiní chtějí splynout se svrchovanou duchovní příčinou a další nevěří ničemu, neboť se v beznaději rozhněvali na duchovní spekulace všeho druhu. Tato poslední skupina přijímá útočiště v nějakém druhu opojení a jejich následné halucinace jsou někdy pokládány za duchovní vize. Člověk se musí zbavit všech tří úrovní připoutanosti k hmotnému světu: zanedbávání duchovního života, strachu z osobní duchovní totožnosti a představy o prázdnotě, pocházející ze zklamání v životě. Aby se od těchto tří druhů hmotného pojetí života oprostil, musí se pod vedením pravého duchovního učitele zcela odevzdat Pánu a řídit se pravidly a usměrňujícími zásadami života věnovaného oddané službě. Vrcholné stádium života plného oddanosti se nazývá bhāva a prema, transcendentální láska k Bohu.

Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15-16), dílo popisující vědu, kterou je oddaná služba, uvádí:

ādau śraddhā tataḥ sādhu-
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ
athāsaktis tato bhāvas
tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ
prādurbhāve bhavet kramaḥ

“Nejprve musí mít člověk počáteční touhu po seberealizaci. To ho přivede na úroveň, kdy vyhledává společnost duchovně pokročilých osob. V dalším stádiu dostane zasvěcení od pokročilého duchovního učitele a podle jeho pokynů se tento začínající oddaný zapojí do procesu oddané služby. Vykonáváním oddané služby pod vedením gurua se oprostí od veškeré hmotné připoutanosti, získá stálost v seberealizaci a chuť k naslouchání o Absolutní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. Tato chuť vede k připoutanosti k vědomí Kṛṣṇy, která dozrává v bhāvu neboli stádium předcházející transcendentální lásce k Bohu. Skutečná láska k Bohu se nazývá prema a je nejdokonalejším stádiem života.” Na této úrovni oddaný nepřetržitě prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu. Pozvolným procesem oddané služby pod vedením pravého duchovního učitele tedy může dosáhnout nejvyššího stádia, osvobozený od veškeré hmotné připoutanosti, strachu ze své individuální duchovní osobnosti a zklamání, které vede k filozofii prázdnoty. Tak může nakonec dospět do sídla Nejvyššího Pána.

Verš

ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ

Synonyma

ye — všichni, kteří; yathā — jak; mām — Mně; prapadyante — odevzdávají se; tān — je; tathā — tak; eva — jistě; bhajāmi — odměňuji; aham — Já; mama — Moji; vartma — cestu; anuvartante — následují; manuṣyāḥ — všichni lidé; pārtha — ó synu Pṛthy; sarvaśaḥ — po všech stránkách.

Překlad

Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestě, synu Pṛthy.

Význam

Každý hledá Kṛṣṇu v různých aspektech Jeho projevů. Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, lze částečně vnímat v Jeho neosobní záři brahmajyoti a jako všeprostupující Nadduši, dlící i v atomech. Zcela znát Kṛṣṇu však mohou jedině Jeho čistí oddaní. Kṛṣṇa je tedy cílem realizace všech a každý je uspokojen podle své touhy po Něm. Také v transcendentálním světě Kṛṣṇa jedná se svým čistým oddaným v transcendentálním postoji, který odpovídá přání oddaného. Jeden oddaný může chtít Kṛṣṇu za svrchovaného pána, druhý za svého přítele, další za svého syna a jiný za svého milence. Kṛṣṇa odměňuje všechny oddané stejně, úměrně stupni jejich lásky k Němu. Stejné opětování citů probíhá i v hmotném světě. Zde se Pán věnuje rovnocennému opětování citů s různými oddanými, kteří Ho uctívají různými způsoby. Čistí oddaní se s Ním zde i v transcendentálním sídle osobně stýkají a mají možnost Mu přímým způsobem sloužit, a tak v láskyplné službě Jemu pociťují transcendentální blaženost. Kṛṣṇa pomáhá i impersonalistům, kteří chtějí spáchat duchovní sebevraždu zničením své individuální existence — tím, že je pohltí do své záře. Tito jedinci nechtějí přijmout svrchovanost věčné a blažené Osobnosti Božství, a proto poté, co potlačili svou individualitu, nemohou vychutnávat blaženost transcendentální osobní služby Pánu. Ti z nich, kteří nestojí pevně ani na úrovni neosobní existence, se vracejí do této hmotné sféry, aby projevili své dřímající touhy po činnostech. Nemají přístup na duchovní planety, ale dostávají znovu příležitost jednat na hmotných planetách. Ploduchtivým konatelům udílí Pán jakožto yajñeśvara vytoužené výsledky jejich konání předepsaných povinností a yogīnům zase mystické síly, které se snažili získat. Jinými slovy — úspěch každého závisí pouze na Jeho milosti a nejrůznější druhy duchovních procesů nejsou nic jiného než různé stupně úspěchu na stejné cestě. Pokud tedy člověk nedospěje k nejvyšší dokonalosti — vědomí Kṛṣṇy — zůstávají všechny jeho pokusy nedokonalé. To popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10):

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

“Ať už člověk nemá žádnou touhu (situace oddaných), touží po výsledcích všeho druhu nebo chce osvobození, měl by se s veškerým úsilím snažit uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, aby dosáhl naprosté dokonalosti, která vrcholí vědomím Kṛṣṇy.”

Verš

kāṅkṣantaḥ karmaṇāṁ siddhiṁ
yajanta iha devatāḥ
kṣipraṁ hi mānuṣe loke
siddhir bhavati karma-jā

Synonyma

kāṅkṣantaḥ — toužící; karmaṇām — plodonosných činností; siddhim — dokonalost; yajante — uctívají oběťmi; iha — v hmotném světě; devatāḥ — polobohy; kṣipram — velice rychle; hi — jistě; mānuṣe — v lidské společnosti; loke — na tomto světě; siddhiḥ — úspěch; bhavati — přichází; karma- — z práce konané s vidinou jejích plodů.

Překlad

Lidé zde touží uspět v činnostech prováděných s touhou po jejich plodech, a proto uctívají polobohy. Výsledky plodonosné práce přicházejí v tomto světě vskutku rychle.

Význam

Existuje jedno zcela mylné pochopení bohů neboli polobohů tohoto hmotného světa. Méně inteligentní lidé — i když se vydávají za velké učence — je pokládají za různé podoby Nejvyššího Pána. Polobozi nejsou různými podobami Boha, ale Jeho různými nedílnými částmi. Bůh je jeden a částí je mnoho. Vedy učí: nityo nityānām — Bůh je jediný. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ; Nejvyšší Pán je jen jeden — Kṛṣṇa — a polobozi jsou obdařeni silami potřebnými k řízení hmotného světa. Všichni polobozi jsou živé bytosti (nityānām) s různou hmotnou mocí. Nejvyššímu Pánu — Nārāyaṇovi, Viṣṇuovi neboli Kṛṣṇovi — se nemohou rovnat. Každý, kdo si myslí, že Bůh a polobozi jsou na stejné úrovni, je pāṣaṇḍī, ateista. Ani mocné polobohy, jako je Brahmā a Śiva, nelze přirovnat k Nejvyššímu Pánu. Ve skutečnosti Ho Brahmā a Śiva uctívají (śiva-viriñci-nutam). Kupodivu je však mnoho vůdců z řad lidí, uctívaných hlupáky svedenými řečmi o antropomorfismu či zoomorfismu. Slova iha devatāḥ poukazují na mocné lidi nebo polobohy v tomto hmotném světě. Nārāyaṇa, Viṣṇu či Kṛṣṇa — Nejvyšší Osobnost Božství — však není součástí tohoto světa. Je nad ním neboli transcendentální vůči hmotnému stvoření. Dokonce i vůdce impersonalistů Śrīpāda Śaṅkarācārya tvrdí, že Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, je nad hmotným stvořením. Pošetilí lidé (hṛta-jñāna) však uctívají polobohy, protože chtějí okamžité výsledky. Těch sice dosáhnou, ale nevědí, že výsledky získané tímto způsobem jsou dočasné a určené pro méně inteligentní lidi. Inteligentní osoba si je vědoma Kṛṣṇy a nemá zapotřebí uctívat nepatrné polobohy s vidinou nějakého okamžitého, chvilkového prospěchu. Polobozi i ti, kdo je uctívají, budou zničeni se zánikem tohoto světa. Požehnání polobohů jsou hmotná a dočasná a hmotné světy s jejich obyvateli včetně polobohů a jejich uctívatelů jsou pouhými bublinkami v kosmickém oceánu. Lidé v tomto světě jsou však posedlí touhou po nestálých věcech, jako je hmotné bohatství v podobě vlastní půdy, rodiny a všeho, co skýtá požitek. Aby těchto dočasných věcí dosáhli, uctívají polobohy nebo mocné osobnosti lidské společnosti. Pokud někdo uctíváním politického vůdce získá ministerské křeslo ve vládě, myslí si, že se mu dostalo velkého požehnání. Všichni proto poklonkují takzvaným vůdčím osobnostem neboli “velkým zvířatům”, aby získali dočasná požehnání, a také je skutečně získají. Tito hloupí lidé nemají zájem o vědomí Kṛṣṇy, díky kterému by jednou provždy vyřešili problém strastí hmotné existence. Všichni usilují o uspokojení smyslů a pro nepatrnou možnost smyslového požitku tíhnou k uctívání zplnomocněných živých bytostí, zvaných polobozi. Tento verš naznačuje, že lidé mají jen málo zájmu o vědomí Kṛṣṇy. Nejvíce se zajímají o hmotný požitek, a proto uctívají nějakou mocnou živou bytost.

Verš

cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ
tasya kartāram api māṁ
viddhy akartāram avyayam

Synonyma

cātuḥ-varṇyam — čtyři třídy lidské společnosti; mayā — Mnou; sṛṣṭam — stvořené; guṇa — kvality; karma — a práce; vibhāgaśaḥ — podle rozdělení; tasya — toho; kartāram — otec; api — ačkoliv; mām — Mě; viddhi — můžeš znát; akartāram — jako nečinného; avyayam — neměnného.

Překlad

Podle tří kvalit hmotné přírody a práce, která je s nimi spojena, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti. A měl bys vědět, že ačkoliv jsem tvůrcem tohoto systému, přesto jakožto neměnný nic nekonám.

Význam

Pán je stvořitelem všeho. Vše se z Něho rodí, vše je Jím udržováno a po zániku v Něm vše spočívá. Je tedy i stvořitelem čtyř společenských tříd, počínaje třídou inteligentních lidí, kteří jsou díky svému postavení na úrovni kvality dobra odborně nazýváni brāhmaṇové. Následuje třída státosprávců, kterým se říká kṣatriyové, protože jsou ovlivněni kvalitou vášně. Obchodníci, vaiśyové, jsou ovlivňováni směsí kvalit vášně a nevědomosti a dělníci, śūdrové, jsou pod vlivem kvality nevědomosti. Přestože Pán Kṛṣṇa stvořil tyto čtyři třídy, sám k žádné z nich nepatří, jelikož není jednou z podmíněných duší, jejichž jedna část tvoří lidskou společnost. Ta se podobá jakékoliv jiné zvířecí společnosti, ale pro pozvednutí člověka nad úroveň zvířat Pán stvořil výše uvedené třídy, umožňující systematicky rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Sklon člověka k jisté práci je předurčen kvalitami hmotné přírody, kterých nabyl. Příznaky odpovídající různým kvalitám hmotné přírody jsou popisovány v osmnácté kapitole této knihy. Každý, kdo si je vědom Kṛṣṇy, však stojí ještě výše než samotní brāhmaṇové. Ačkoliv se u brāhmaṇů vzhledem k jejich vlastnostem očekává, že budou znát Brahman, Nejvyšší Absolutní Pravdu, většina z nich Pána Kṛṣṇu poznává pouze v Jeho projevu neosobního Brahmanu. Ten, kdo však překoná omezené znalosti brāhmaṇy a dospěje k poznání Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, se stane osobou vědomou si Kṛṣṇy neboli vaiṣṇavou. Vědomí Kṛṣṇy zahrnuje poznání Kṛṣṇových nejrůznějších úplných expanzí — Rāmy, Nṛsiṁhy, Varāhy a tak dále. A tak jako je Kṛṣṇa transcendentální vůči tomuto systému čtyř tříd lidské společnosti, je i ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, transcendentální vůči veškerému jejímu rozdělení, ať už se jedná o komunitu, národ či lidské druhy.

Verš

na māṁ karmāṇi limpanti
na me karma-phale spṛhā
iti māṁ yo ’bhijānāti
karmabhir na sa badhyate

Synonyma

na — nikdy; mām — Mne; karmāṇi — nejrůznější práce; limpanti — ovlivňuje; na — ani; me — Moje; karma-phale — po jednání s vidinou jeho plodů; spṛhā — dychtění; iti — takto; mām — Mě; yaḥ — ten, kdo; abhijānāti — zná; karmabhiḥ — reakcí této práce; na — nikdy; saḥ — on; badhyate — bude zapleten.

Překlad

Není žádná práce, která by Mě ovlivňovala, a také nedychtím po plodech jednání. Ten, kdo zná tuto pravdu o Mně, se také nezaplete do reakcí práce.

Význam

Stejně jako jsou v hmotném světě ústavní zákony, které stanoví, že král se nemůže dopustit ničeho špatného neboli že nepodléhá státním zákonům, tak také Pán není ovlivněn hmotnými činnostmi, přestože je stvořitelem hmotného světa. Tvoří a zůstává stranou stvoření, zatímco živé bytosti jsou zapleteny s výsledky hmotných činností kvůli svému sklonu ovládat hmotné zdroje. Majitel podniku není zodpovědný za dobré a špatné jednání dělníků — dělníci za ně nesou zodpovědnost sami. Živé bytosti se věnují svým činnostem spojeným s uspokojováním smyslů, ale ty jim nenařizuje Pán. Aby dosáhly lepšího smyslového požitku, v tomto světě se zaměstnávají prací a ucházejí se o nebeské štěstí po smrti. Pána, jenž je sám v sobě naplněn, takzvané nebeské štěstí nepřitahuje. Nebeští polobozi jsou pouze služebníci zaměstnaní v Jeho službě. Majitel nikdy nechce podřadné štěstí, po kterém mohou toužit dělníci. Pán je povznesený nad hmotné akce a reakce. Za příklad může posloužit déšť — nenese zodpovědnost za různé druhy vegetace, které se na Zemi objevují, přestože bez něho by nemohlo nic růst. Védské smṛti tuto skutečnost dokládá takto:

nimitta-mātram evāsau
sṛjyānāṁ sarga-karmaṇi
pradhāna-kāraṇī-bhūtā
yato vai sṛjya-śaktayaḥ

“V hmotných stvořeních je Pán pouze svrchovanou příčinou. Bezprostřední příčinou je hmotná příroda, která činí vesmírný projev viditelným.” Je mnoho druhů stvořených bytostí, jako například polobozi, lidé a zvířata, a ti všechni podléhají reakcím za své minulé dobré či špatné jednání. Pán jim k jejich činnostem pouze dává náležité prostředky a usměrnění co se týče kvalit přírody, ale nikdy za jejich minulé a současné jednání nenese zodpovědnost. Ve Vedānta-sūtře (2.1.34) je to doloženo slovy: vaiṣamya-nairghṛṇye na sāpekṣatvāt — Pán nikdy žádné živé bytosti nestraní. Živá bytost je sama zodpovědná za své činy. Pán jí pouze prostřednictvím své vnější energie, hmotné přírody, poskytuje možnosti. Ten, kdo je plně obeznámený se všemi spletitostmi tohoto zákona karmy neboli jednání s touhou po jeho plodech, není výsledky svých činností ovlivněn. Jinými slovy — člověk, který zná tuto transcendentální povahu Pána, je zkušenou osobou vědomou si Kṛṣṇy, a proto nikdy nepodléhá zákonům karmy. Ten, kdo transcendentální povahu Pána nezná a myslí si, že Pánovy činnosti jsou zaměřeny na jejich plody — tak, jako činnosti obyčejných živých bytostí — se jistě sám zaplétá do reakcí. Každý, kdo zná Nejvyšší Pravdu, je osvobozenou duší, která neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy.

Verš

evaṁ jñātvā kṛtaṁ karma
pūrvair api mumukṣubhiḥ
kuru karmaiva tasmāt tvaṁ
pūrvaiḥ pūrva-taraṁ kṛtam

Synonyma

evam — tak; jñātvā — jež dobře znali; kṛtam — bylo prováděné; karma — jednání; pūrvaiḥ — autoritami v minulosti; api — jistě; mumukṣubhiḥ — které dosáhly osvobození; kuru — jen konej; karma — předepsanou povinnost; eva — zajisté; tasmāt — proto; tvam — ty; pūrvaiḥ — předchůdci; pūrva-taram — v dávných dobách; kṛtam — jak bylo konáno.

Překlad

Všechny osvobozené duše v dávných dobách jednaly s tímto poznáním Mé transcendentální povahy. Proto bys je měl následovat a konat svou povinnost.

Význam

Jsou dva druhy lidí: jedni mají srdce plná hmotných nečistot a druzí jsou od hmoty osvobození. Vědomí Kṛṣṇy je rovnocenně prospěšné pro obě skupiny. Prvně jmenovaní se mohou vydat cestou vědomí Kṛṣṇy, aby se postupně očistili při dodržování usměrňujících zásad oddané služby. A ti, kdo se nečistot již zbavili, mohou i nadále jednat se stejným vědomím Kṛṣṇy, aby ostatní mohli následovat jejich příkladné činy a mít z toho prospěch. Hloupí lidé či začátečníci na cestě vědomí Kṛṣṇy často chtějí zanechat všech činností, aniž by měli poznání, které je s vědomím Kṛṣṇy spojené. Arjunovu touhu upustit od jednání na bitevním poli Pán neschvaloval. Je třeba jen vědět, jak jednat. Zanechat činností spojených s vědomím Kṛṣṇy a předvádět vědomí Kṛṣṇy v ústraní je na nižší úrovni než se skutečně zaměstnávat různými činnostmi pro Kṛṣṇu. Arjuna zde dostává radu, aby jednal vědom si Kṛṣṇy, po vzoru Pánových starších žáků — například boha Slunce Vivasvāna. Nejvyšší Pán zná všechny své dřívější činnosti a také činnosti druhých, kteří v minulosti jednali s vědomím Kṛṣṇy. Proto doporučuje následovat činy boha Slunce, který se tomuto umění učil od Pána před několika milióny let. O všech takových žácích Pána Kṛṣṇy se zde uvádí, že jsou to osvobozené osoby minulosti, zaměstnané konáním povinností, které jim Kṛṣṇa přidělil.

Verš

kiṁ karma kim akarmeti
kavayo ’py atra mohitāḥ
tat te karma pravakṣyāmi
yaj jñātvā mokṣyase ’śubhāt

Synonyma

kim — co je; karma — čin; kim — co je; akarma — nečin; iti — tak; kavayaḥ — inteligentní; api — též; atra — v této záležitosti; mohitāḥ — zmateni; tat — to; te — tobě; karma — práce; pravakṣyāmi — vysvětlím; yat — což; jñātvā — znající; mokṣyase — osvobozen; aśubhāt — od nepřízně.

Překlad

Dokonce i inteligentní osoby jsou zmateny, když mají rozhodnout, co je čin a co nečin. Nyní ti vysvětlím, co je čin; a s tímto poznáním budeš osvobozen od všeho neštěstí.

Význam

Čin provázený vědomím Kṛṣṇy musí být uskutečněn ve shodě s příklady dřívějších pravých oddaných. To je doporučeno v patnáctém verši. Proč taková činnost nemá být nezávislá, bude vyloženo dále.

Aby člověk jednal na úrovni vědomí Kṛṣṇy, musí se nechat vést zplnomocněnými osobami patřícími k učednické posloupnosti, jak stojí na začátku této kapitoly. Systém jednání s vědomím Kṛṣṇy byl nejprve vyložen bohu Slunce, bůh Slunce ho předal svému synovi Manuovi, Manu ho předal svému synovi Ikṣvākuovi a od těchto pradávných dob je známý na planetě Zemi. Je tedy třeba jít ve stopách dřívějších autorit v učednické posloupnosti — jinak budou i ti nejinteligentnější lidé zmateni v otázce standardního jednání spojeného s vědomím Kṛṣṇy. Z toho důvodu se Pán rozhodl, že poučí Arjunu o vědomí Kṛṣṇy přímo. A jelikož Arjuna obdržel pokyny přímo od Pána, ten, kdo kráčí v jeho stopách, určitě není zmaten.

Je řečeno, že správnou podobu náboženství nelze zjistit pouhým experimentálním, nedokonalým poznáním. Náboženské zásady může stanovit jedině samotný Pán: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam (Bhāg. 6.3.19). Nikdo nemůže vytvořit nějakou náboženskou zásadu pomocí spekulace, jež je vždy nedokonalá. Je nutné kráčet ve stopách velkých autorit, jako jsou Brahmā, Śiva, Nārada, Manu, Kumārové, Kapila, Prahlāda, Bhīṣma, Śukadeva Gosvāmī, Yamarāja, Janaka či Bali Mahārāja. Myšlenkovou spekulací nelze zjistit, co je náboženství nebo seberealizace. Z bezpříčinné milosti ke svým oddaným tedy Pán přímo vysvětluje Arjunovi, co je čin a co je nečin. Jedině čin provázený vědomím Kṛṣṇy může vysvobodit živou bytost ze zapletení, kterým se vyznačuje hmotný život.

Verš

karmaṇo hy api boddhavyaṁ
boddhavyaṁ ca vikarmaṇaḥ
akarmaṇaś ca boddhavyaṁ
gahanā karmaṇo gatiḥ

Synonyma

karmaṇaḥ — jednání; hi — jistě; api — také; boddhavyam — je třeba porozumět; boddhavyam — je třeba porozumět; ca — také; vikarmaṇaḥ — zakázaného jednání; akarmaṇaḥ — nečinu; ca — také; boddhavyam — je třeba porozumět; gahanā — velice obtížný; karmaṇaḥ — jednání; gatiḥ — přístup.

Překlad

Spletitostem činu je velice těžké porozumět. Proto je třeba dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin.

Význam

Pokud má někdo vážný zájem o vysvobození z pout hmoty, musí porozumět rozdílům mezi činem, nečinem a neoprávněným jednáním. Tomuto rozboru akcí, reakcí a zvrácených činů musí věnovat velkou pozornost, protože je to velice obtížné téma. Aby poznal vědomí Kṛṣṇy a jednal na takové úrovni, musí učením poznat svůj vztah s Nejvyšším — kdo se naučil vše, ví, že každá živá bytost je věčným služebníkem Pána a má proto jednat s vědomím Kṛṣṇy. K tomuto závěru směřuje celá Bhagavad-gītā. Jakékoliv jiné závěry a výsledky, odporující tomuto vědomí a činům, které jsou s ním spojené, představují zakázané činy neboli vikarmy. Aby to vše člověk pochopil, musí se stýkat s těmi, kdo znají vědomí Kṛṣṇy, a poznat ono tajemství od nich; je to stejně dobré jako učit se přímo od Pána. V jiném případě budou i ty nejinteligentnější osoby zmateny.

Verš

karmaṇy akarma yaḥ paśyed
akarmaṇi ca karma yaḥ
sa buddhimān manuṣyeṣu
sa yuktaḥ kṛtsna-karma-kṛt

Synonyma

karmaṇi — v činu; akarma — nečin; yaḥ — ten, kdo; paśyet — spatřuje; akarmaṇi — v nečinu; ca — také; karma — čin s touhou po jeho plodech; yaḥ — ten, kdo; saḥ — on; buddhi-mān — je inteligentní; manuṣyeṣu — v lidské společnosti; saḥ — on; yuktaḥ — je v transcendentálním postavení; kṛtsna-karma-kṛt — i když jedná nejrůznějším způsobem.

Překlad

Ten, kdo v činu vidí nečin a v nečinu čin, je mezi lidmi inteligentní, a třebaže se věnuje nejrůznějším činnostem, setrvává v transcendentálním postavení.

Význam

Ten, kdo jedná vědom si Kṛṣṇy, přirozeně není spoután karmou. Všechno dělá kvůli Kṛṣṇovi, a proto se z důsledků své práce netěší, ani jimi netrpí. Je tedy inteligentním členem lidské společnosti, třebaže se kvůli Kṛṣṇovi zaměstnává činnostmi všeho druhu. Akarma znamená bez reakcí za jednání. Impersonalista zanechává plodonosných činností ze strachu, aby výsledný čin nebyl překážkou na cestě seberealizace, ale personalista správně porozuměl svému postavení a ví, že je věčný služebník Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se zaměstnává činnostmi spojenými s vědomím Kṛṣṇy. Jelikož vše dělá pro Kṛṣṇu, prožívá při této službě jen samé transcendentální štěstí. O jeho jednání je řečeno, že je prosté touhy po vlastním smyslovém požitku. Pokud člověk jedná s vědomím, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, ochrání ho to před všemi druhy reakcí, které práce přináší.

Verš

yasya sarve samārambhāḥ
kāma-saṅkalpa-varjitāḥ
jñānāgni-dagdha-karmāṇaṁ
tam āhuḥ paṇḍitaṁ budhāḥ

Synonyma

yasya — ten, jehož; sarve — všeho druhu; samārambhāḥ — snahy; kāma — založené na touze po smyslovém požitku; saṅkalpa — rozhodnosti; varjitāḥ — jsou prosté; jñāna — dokonalého poznání; agni — ohněm; dagdha — spálená; karmāṇam — jehož práce; tam — jeho; āhuḥ — prohlašují; paṇḍitam — učeným; budhāḥ — ti, kteří vědí.

Překlad

Člověk, jehož veškeré snahy jsou prosté touhy po smyslovém požitku, je tím, kdo zná vše. Mudrci ho nazývají konatelem, jehož reakce za práci spálil oheň dokonalého poznání.

Význam

Činnosti osoby vědomé si Kṛṣṇy může pochopit jedině člověk, který má úplné poznání. Jelikož je ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, prostý všech sklonů k uspokojování smyslů, znamená to, že spálil reakce za svou práci dokonalým poznáním svého přirozeného postavení. Ví, že je věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo dospěl k takové dokonalosti poznání, je skutečně učený. Rozvíjení tohoto poznání o věčné službě Pánu je přirovnáváno k ohni, který když se jednou zapálí, může spálit všechny druhy reakcí za práci.

Verš

tyaktvā karma-phalāsaṅgaṁ
nitya-tṛpto nirāśrayaḥ
karmaṇy abhipravṛtto ’pi
naiva kiñcit karoti saḥ

Synonyma

tyaktvā — zříkající se; karma-phala-āsaṅgam — lpění na plodech jednání; nitya — vždy; tṛptaḥ — spokojený; nirāśrayaḥ — bez jakéhokoliv útočiště; karmaṇi — činností; abhipravṛttaḥ — plně zaměstnán; api — ačkoliv; na — ne; eva — jistě; kiñcit — cokoliv; karoti — dělá; saḥ — on.

Překlad

Jak se zříká veškeré připoutanosti k výsledkům svých činností a je vždy spokojen a na nikom nezávisí, nekoná žádnou plodonosnou práci, přestože je zaměstnán nejrůznějšími projekty.

Význam

Nebýt spoután činy je možné jedině na úrovni vědomí Kṛṣṇy, kdy se vše dělá pro Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, jedná z čisté lásky k Němu, a proto ho nijak nepřitahují výsledky činností. Nelpí dokonce ani na zaopatřování se — všechno nechává na Kṛṣṇovi. Také neusiluje o to, aby si obstaral různé věci, ani aby si chránil ty, které již vlastní. Koná svou povinnost, jak nejlépe umí, a vše nechává na Kṛṣṇovi. Taková neulpívající osoba je vždy oproštěná od výsledných reakcí za dobré a špatné činy; je to jako kdyby nic nekonala. To je příznak akarmy, jednání zbaveného jeho plodů. Každý jiný čin, neprovázený vědomím Kṛṣṇy, konatele poutá — a jak bylo vysvětleno dříve, to je skutečný rys vikarmy.

Verš

nirāśīr yata-cittātmā
tyakta-sarva-parigrahaḥ
śārīraṁ kevalaṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam

Synonyma

nirāśīḥ — bez touhy po výsledku; yata — ovládnutá; citta-ātmā — mysl a inteligence; tyakta — zříkající se; sarva — všeho; parigrahaḥ — pocitu vlastnictví majetku; śārīram — pro udržení těla při životě; kevalam — pouze; karma — práci; kurvan — konající; na — nikdy; āpnoti — dostane; kilbiṣam — reakce za hříšné jednání.

Překlad

Takový znalý člověk jedná s dokonale ovládnutou myslí a inteligencí, zříká se veškerého pocitu vlastnictví svého majetku a pracuje pouze pro zajištění nejnutnějších životních potřeb. Když takto jedná, neovlivňují ho reakce za hříšnou činnost.

Význam

Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, neočekává při svých činnostech dobré či špatné výsledky. Jeho mysl a inteligence jsou zcela ovládnuté. Ví, že jelikož je nedílnou částí Nejvyššího, není úloha, kterou jakožto nedílná část celku hraje, jeho vlastní činností, ale že to skrze něho výlučně jedná Nejvyšší. Když se pohne ruka, neudělá to sama od sebe, ale díky úsilí celého těla. Každý, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je vždy sladěn se svrchovanou touhou Nejvyššího, neboť netouží po vlastním smyslovém požitku. Pohybuje se přesně jako součást stroje. Tak jako musí být součást stroje udržována mazáním a čištěním, osoba vědomá si Kṛṣṇy se udržuje svou prací, jen aby byla i nadále schopna jednat formou transcendentální láskyplné služby Pánu. Proto je ochráněna před všemi reakcemi za své snažení. Nemá vlastnické právo ani na své tělo, stejně jako zvíře. Stává se, že krutý majitel zabije zvíře, které mu patří — a ono přesto neprotestuje; ani nemá žádnou skutečnou nezávislost. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, plně zaměstnaný seberealizací, má velice málo času na to, aby zdánlivě vlastnil jakoukoliv hmotnou věc. K tomu, aby se postaral o tělo a duši, nemusí používat nečestné způsoby získávání peněz. Proto ho takové hmotné hříchy neznečistí. Je zbavený všech reakcí za své jednání.

Verš

yadṛcchā-lābha-santuṣṭo
dvandvātīto vimatsaraḥ
samaḥ siddhāv asiddhau ca
kṛtvāpi na nibadhyate

Synonyma

yadṛcchā — samo od sebe; lābha — s tím, co je získáno; santuṣṭaḥ — spokojený; dvandva — dvojnost; atītaḥ — překonal; vimatsaraḥ — bez závisti; samaḥ — ve stejném rozpoložení; siddhau — při úspěchu; asiddhau — neúspěchu; ca — také; kṛtvā — jednající; api — ačkoliv; na — nikdy; nibadhyate — je ovlivněn.

Překlad

Ten, kdo je spokojený s tím, co přijde samo od sebe, nedotčen dvojností, prostý závisti a ve stejném rozpoložení při úspěchu i neúspěchu, není nikdy zapleten, přestože jedná.

Význam

Člověk, který má vědomí Kṛṣṇy, nevyvíjí příliš velké úsilí ani na zaopatřování svého těla. Je spokojený s tím, co přijde samo od sebe. Nežebrá ani si nepůjčuje — poctivě pracuje jak nejlépe umí a spokojí se s čímkoliv, co svou poctivou prací získá. V otázce svého živobytí je tedy nezávislý. Nepřijme službu nějakému člověku, která by bránila jeho vlastní službě, rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. V zájmu služby Pánu se nicméně může podílet na jakémkoliv jednání, aniž by ho rozrušovala dvojnost hmotného světa, pociťovaná v podobě tepla a zimy nebo utrpení a štěstí. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, stojí nad dvojností, neboť se nezdráhá jednat jakýmkoliv způsobem, aby Kṛṣṇu uspokojil. Proto je ve stejném rozpoložení, ať už se dostaví úspěch či neúspěch. Tyto příznaky lze vidět u toho, kdo má v plné míře transcendentální poznání.

Verš

gata-saṅgasya muktasya
jñānāvasthita-cetasaḥ
yajñāyācarataḥ karma
samagraṁ pravilīyate

Synonyma

gata-saṅgasya — toho, kdo není poután ke kvalitám hmotné přírody; muktasya — osvobozeného; jñāna-avasthita — setrvávající na úrovni transcendence; cetasaḥ — jehož poznání; yajñāya — pro Yajñu (Kṛṣṇu); ācarataḥ — jednající; karma — práce; samagram — celkově; pravilīyate — naprosto se rozplyne.

Překlad

Práce toho, kdo není ovlivněný kvalitami hmotné přírody a setrvává plně na úrovni transcendentálního poznání, se zcela rozptýlí do transcendence.

Význam

Jakmile si někdo začne být plně vědom Kṛṣṇy, je nedotčen protiklady, a tak není znečištěn hmotnými kvalitami. Může být vysvobozen, neboť zná své přirozené postavení ve vztahu s Kṛṣṇou, a jeho mysl proto nemůže být odvrácena od vědomí Kṛṣṇy. Následkem toho vše, co dělá, dělá pro Kṛṣṇu, jenž je původním Viṣṇuem. Všechny jeho činy jsou tedy vlastně oběťmi, protože účelem oběti je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství — Viṣṇua či Kṛṣṇu. Výsledné reakce za všechnu takovou práci se rozptýlí do transcendence a živá bytost pak netrpí hmotnými následky.

Verš

brahmārpaṇaṁ brahma havir
brahmāgnau brahmaṇā hutam
brahmaiva tena gantavyaṁ
brahma-karma-samādhinā

Synonyma

brahma — duchovní povahy; arpaṇam — přispění; brahma — Nejvyšší; haviḥ — máslo; brahma — duchovní; agnau — v přijímajícím ohni; brahmaṇā — duší; hutam — obětované; brahma — duchovní království; eva — zajisté; tena — tou; gantavyam — bude dosaženo; brahma — duchovních; karma — v činnostech; samādhinā — úplným pohroužením.

Překlad

Ten, kdo je plně pohroužen v jednání s vědomím Kṛṣṇy, určitě dosáhne duchovního království díky svému dokonalému přispění duchovním činnostem, při nichž je přijímání absolutní a to, co je obětováno, je stejné duchovní povahy.

Význam

Zde se popisuje, jak mohou činnosti provázené vědomím Kṛṣṇy nakonec dovést živou bytost k cíli duchovního života. K vědomí Kṛṣṇy patří různé činnosti, a ty všechny budou popsány v následujících verších. Prozatím je popsán jen princip vědomí Kṛṣṇy. Podmíněná duše, jež je znečištěná hmotou, musí nevyhnutelně jednat v hmotném prostředí a zároveň se z něho musí dostat. Touto únikovou cestou je cesta vědomí Kṛṣṇy. Pacienta, který trpí střevními potížemi kvůli nadměrnému požívání mléčných produktů, je možné vyléčit dalším mléčným produktem, jogurtem. Podmíněná duše, pohroužená do hmoty, může být vyléčena vědomím Kṛṣṇy, jak je vyloženo zde v Gītě. Tento proces se nazývá yajña neboli činnosti (oběti) určené výhradně k uspokojení Viṣṇua, Kṛṣṇy. Čím více činností hmotného světa se děje s vědomím Kṛṣṇy, pouze pro Viṣṇua, tím je atmosféra díky úplnému pohroužení duchovnější. Slovo brahma (Brahman) znamená duchovní. Pán je duchovní a paprsky Jeho transcendentálního těla se jmenují brahmajyoti, Jeho duchovní záře. Veškerá existence se nachází v brahmajyoti, ale když je tato jyoti pokryta iluzí (māyou) neboli smyslovým požitkem, nazývá se hmotná. Tento hmotný závoj lze okamžitě odstranit vědomím Kṛṣṇy; oběť v zájmu vědomí Kṛṣṇy, přijímající zprostředkovatel tohoto přispění, proces přijímání, přispívatel a výsledek tak jsou — vše společně — Brahman neboli Absolutní Pravda. Absolutní Pravda pokrytá māyou se nazývá hmota. Hmota použitá v zájmu Absolutní Pravdy znovu nabyde své duchovní kvality. Proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy obrací falešné vědomí na Brahman, Nejvyššího. Když je mysl plně pohroužená v stavu vědomí Kṛṣṇy, říká se, že je v samādhi neboli tranzu. Vše, co je vykonáno s takovým transcendentálním vědomím, se nazývá yajña, oběť Absolutnímu. V tomto stavu duchovního vědomí se přispívatel, jeho přispění, přijímání, konatel obřadu a výsledek či konečný zisk — to vše — stává jedním na úrovni Absolutního, Nejvyššího Brahmanu. To je cesta vědomí Kṛṣṇy.

Verš

daivam evāpare yajñaṁ
yoginaḥ paryupāsate
brahmāgnāv apare yajñaṁ
yajñenaivopajuhvati

Synonyma

daivam — v uctívání polobohů; eva — takto; apare — někteří další; yajñam — oběti; yoginaḥ — mystikové; paryupāsate — dokonale uctívají; brahma — Absolutní Pravdy; agnau — v ohni; apare — jiní; yajñam — oběť; yajñena — obětí; eva — takto; upajuhvati — obětují.

Překlad

Někteří yogīni přinášením různých obětí dokonale uctívají polobohy a jiní přinášejí oběti do ohně Nejvyššího Brahmanu.

Význam

Již bylo řečeno, že toho, kdo koná povinnosti s vědomím Kṛṣṇy, lze rovněž nazývat dokonalým yogīnem či prvotřídním mystikem. Jsou však i jiní, kteří konají podobné oběti uctíváním polobohů, a ještě další, kteří obětují Nejvyššímu Brahmanu neboli neosobnímu rysu Nejvyššího Pána. Existují tedy různé druhy obětí podle různých úrovní konatelů. Tyto různé kategorie yajñi odpovídající různým konatelům jen povrchně vymezují rozmanitost oběti. Oběť ve skutečnosti znamená uspokojit Nejvyššího Pána, Viṣṇua, který má také jméno Yajña. Všechny druhy oběti lze rozdělit do dvou hlavních skupin — na oběti světského vlastnictví a oběti ve snaze získat transcendentální poznání. Ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, obětují veškeré hmotné vlastnictví k uspokojení Nejvyššího Pána, zatímco jiní, kteří touží po nějakém dočasném hmotném štěstí, obětují své hmotné vlastnictví, aby uspokojili polobohy, jako je Indra, bůh Slunce a tak dále. A další, impersonalisté, obětují svou totožnost splynutím s bytím neosobního Brahmanu. Polobozi jsou mocné živé bytosti, které Nejvyšší Pán pověřil, aby udržovaly v chodu a kontrolovaly všechny hmotné děje ve vesmíru, například zásobování teplem, vodou a světlem. Ti, kdo mají zájem o hmotné výhody, uctívají polobohy různými obětními obřady podle védských pokynů. Jsou to bahv-īśvara-vādī, lidé věřící v mnoho bohů. Jiní, kteří uctívají neosobní rys Absolutní Pravdy a považují podoby polobohů za dočasné, však obětují samu individuální totožnost ve svrchovaném ohni a tak ukončují svou individuální existenci splynutím s bytím Nejvyššího. Tito impersonalisté obětují svůj čas filozofickým spekulacím s cílem pochopit transcendentální povahu Absolutní Pravdy. Jinými slovy — ploduchtivý konatel obětuje své hmotné vlastnictví, aby za to měl hmotný požitek, zatímco impersonalista obětuje svá hmotná označení s úmyslem splynout s bytím Nejvyššího. Pro impersonalistu je oltářem obětního ohně Nejvyšší Brahman a obětí je jeho vlastní já, pohlcené ohněm Brahmanu. Avšak ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy — jako Arjuna — obětuje vše k uspokojení Kṛṣṇy, a tak je jeho veškeré hmotné vlastnictví i vlastní já — vše — obětováno pro Kṛṣṇu. Je tak prvotřídním yogīnem, a neztrácí přitom svou individuální existenci.

Verš

śrotrādīnīndriyāṇy anye
saṁyamāgniṣu juhvati
śabdādīn viṣayān anya
indriyāgniṣu juhvati

Synonyma

śrotra-ādīni — jako například proces naslouchání; indriyāṇi — smysly; anye — jiní; saṁyama — ovládání; agniṣu — v ohních; juhvati — obětují; śabda-ādīn — zvukovou vibraci a tak dále; viṣayān — objekty smyslového požitku; anye — jiní; indriya — smyslových orgánů; agniṣu — v ohních; juhvati — obětují.

Překlad

Někteří (bezúhonní brahmacārīni) obětují naslouchání a smysly do ohně ovládání mysli a někteří (hospodáři žijící usměrněným životem) obětují smyslové objekty do ohně smyslů.

Význam

Všichni členové čtyř stavů lidského života — brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī — se mají stát dokonalými yogīny či transcendentalisty. Jelikož lidský život není k tomu, abychom uspokojovali smysly jako zvířata, jsou jeho čtyři stádia uspořádána tak, aby člověk nakonec dospěl k duchovní dokonalosti. Brahmacārīni neboli žáci v péči pravého duchovního učitele ovládají mysl tím, že se zdržují smyslového požitku. Brahmacārī naslouchá pouze slovům týkajícím se vědomí Kṛṣṇy; naslouchání je základním předpokladem pro porozumění, a bezúhonný brahmacārī se proto plně věnuje opěvování Pánovy slávy a naslouchání o ní (harer nāmānukīrtanam). Vyhýbá se poslouchání hmotných zvukových vibrací a jeho sluch se zaměřuje na transcendentální zvukovou vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa. A hospodáři, kteří mají do určité míry povoleno uspokojovat smysly, tak zase činí s velkou zdrženlivostí. Pohlavní život, požívání omamných látek a jedení masa jsou běžné sklony lidské společnosti — hospodář žijící usměrněným životem však neomezenému pohlavnímu styku a dalším smyslovým požitkům neholduje. V celém civilizovaném světě proto existuje manželství založené na zásadách náboženství, jelikož umožňuje pohlavní život, který je omezený a prostý ulpění. Ten je také určitým druhem yajñi, neboť hospodář obětuje svůj sklon ke smyslovému požitku zájmu vyššího, transcendentálního života.

Verš

sarvāṇīndriya-karmāṇi
prāṇa-karmāṇi cāpare
ātma-saṁyama-yogāgnau
juhvati jñāna-dīpite

Synonyma

sarvāṇi — všech; indriya — smyslů; karmāṇi — činnosti; prāṇa-karmāṇi — činnosti dechu života; ca — také; apare — jiní; ātma-saṁyama — ovládání mysli; yoga — proces spojení; agnau — v ohni; juhvati — obětují; jñāna-dīpite — kvůli nutkání dosáhnout seberealizace.

Překlad

Jiní, kteří chtějí dosáhnout seberealizace ovládáním mysli a smyslů, věnují činnosti všech smyslů a dechu života jako obětiny ohni ovládané mysli.

Význam

Zde je odkaz na systém yogy, který sestavil Patañjali. V Patañjaliho Yoga-sūtře je duše nazývána pratyag-ātmā a parāg-ātmā. Dokud ulpívá na smyslovém požitku, říká se jí parāg-ātmā, ale jakmile se od něho odpoutá, uvádí se pod jménem pratyag-ātmā. Vtělená duše podléhá činnostem deseti druhů vzduchu, jež v těle působí, což lze vnímat náležitým dýcháním. Patañjaliho jógový systém učí, jak ovládat činnosti vzduchu v těle, aby nakonec všechny napomohly očištění duše od hmotné připoutanosti. Podle této yogy je cílem pratyag-ātmā, která je odpoutaná od činností na úrovni hmoty. Smysly a smyslové objekty na sebe vzájemně působí — ucho naslouchá, oči se dívají, nos čichá, jazyk ochutnává, ruka se dotýká — a tak jsou všechny zaměstnány činnostmi mimo vlastní já. To je nazýváno činnosti vzduchu prāṇa-vāyu. Apāna-vāyu se pohybuje směrem dolů, vyāna-vāyu způsobuje smršťování a roztahování, samāna-vāyu udržuje rovnováhu a udāna-vāyu směřuje vzhůru. Když je člověk osvícen, zapojí to vše do snahy o dosažení seberealizace.

Verš

dravya-yajñās tapo-yajñā
yoga-yajñās tathāpare
svādhyāya-jñāna-yajñāś ca
yatayaḥ saṁśita-vratāḥ

Synonyma

dravya-yajñāḥ — obětování svého vlastnictví; tapaḥ-yajñāḥ — oběť formou askeze; yoga-yajñāḥ — oběť formou osmistupňové yogy; tathā — tak; apare — jiní; svādhyāya — oběť formou studia Ved; jñāna-yajñāḥ — oběť formou rozvíjení transcendentálního poznání; ca — také; yatayaḥ — osvícení lidé; saṁśita-vratāḥ — složili striktní sliby.

Překlad

Někteří jsou poté, co složili striktní sliby, osvíceni obětováním svého vlastnictví a jiní zase podstupováním přísné askeze, osmistupňovou yogou nebo studiem Ved, kterým usilují o pokrok v transcendentálním poznání.

Význam

Oběti lze rozdělit do různých skupin. Někteří lidé obětují své vlastnictví dáváním různých milodarů. V Indii zakládají bohatí obchodníci a kṣatriyové různé dobročinné ústavy, jako jsou dharma-śālā, anna-kṣetra, atithi-śālā, anāthālaya a vidyā-pīṭha. I v jiných zemích je zřizováno mnoho nemocnic, starobinců a podobných dobročinných zařízení, která chudým poskytují jídlo, vzdělání a lékařskou péči zdarma. Všechny tyto dobročinné skutky se nazývají dravyamaya-yajña. Jiní lidé zase pro zlepšení svých životních podmínek či dosažení vyšších planet tohoto vesmíru dobrovolně podstupují mnohé druhy askeze, jako je například candrāyaṇa a cāturmāsya. Ty vyžadují obtížné sliby života podle jistých přísných pravidel. Například ten, kdo chce dodržet slib cāturmāsyi, se po dobu čtyř měsíců (od července do října) neholí, nejí určitá jídla, nejí dvakrát, ale jen jednou denně, a neopouští domov. Taková oběť pohodlí se nazývá tapomaya-yajña. Další lidé se oddávají různým druhům mystické yogy, jako je Patañjaliho yoga (s cílem splynutí s bytím Absolutního) nebo haṭha-yoga či aṣṭāṅga-yoga (s cílem být v určitých věcech dokonalý). A další cestují na veškerá posvátná poutní místa. Všechny tyto činnosti se nazývají yoga-yajña, oběť konaná pro jistý druh dokonalosti v hmotném světě. Někteří se zase zabývají studiem různých védských písem, zvláště Upaniṣad a Vedānta-sūter či filozofie sānkhyi. To vše se nazývá svādhyāya-yajña neboli oběť formou studia. Všichni tito yogīni se s vírou věnují konání různých druhů oběti a usilují o život na vyšší úrovni. Rozvíjení vědomí Kṛṣṇy se ovšem od toho všeho liší, jelikož je službou přímo Nejvyššímu Pánu. Vědomí Kṛṣṇy nelze dosáhnout žádnou z výše uvedených obětí, ale jen milostí Pána a Jeho pravých oddaných. Je tedy transcendentální.

Verš

apāne juhvati prāṇaṁ
prāṇe ’pānaṁ tathāpare
prāṇāpāna-gatī ruddhvā
prāṇāyāma-parāyaṇāḥ
apare niyatāhārāḥ
prāṇān prāṇeṣu juhvati

Synonyma

apāne — do vzduchu, který působí směrem dolů; juhvati — obětují; prāṇam — vzduch, který působí směrem ven; prāṇe — do vzduchu, který směřuje ven; apānam — vzduch, který směřuje dolů; tathā — jakož i; apare — jiní; prāṇa — vzduchu, který směřuje ven; apāna — a vzduchu, který směřuje dolů; gatī — pohyb; ruddhvā — zastavující; prāṇa-āyāma — tranz vyvolaný úplným zastavením dýchání; parāyaṇāḥ — s takovými sklony; apare — jiní; niyata — ovládající; āhārāḥ — přijímání potravy; prāṇān — vycházející vzduch; prāṇeṣu — do vycházejícího vzduchu; juhvati — obětují.

Překlad

Další, kteří tíhnou k procesu zastavení dechu, aby mohli setrvávat v tranzu, obětují pohyb vycházejícího dechu do vcházejícího a vcházejícího dechu do vycházejícího, a tak nakonec zůstanou v tranzu poté, co zastavili veškeré dýchání. Jiní přestávají jíst a obětují vycházející dech do něho samotného.

Význam

Tento jógový systém určený k ovládnutí dýchání se nazývá prāṇāyāma a na počátku se praktikuje v systému haṭha-yogy pomocí různých sedů. Všechny tyto procesy jsou doporučeny pro ovládání smyslů a následný pokrok v duchovní realizaci. Tento postup vyžaduje ovládání vzduchů v těle s cílem obrátit směr jejich proudění. Vzduch apāna směřuje dolů a vzduch prāṇa nahoru. Prāṇāyāma-yogī cvičí opačný způsob dýchání, až se proudy vzduchu neutralizují ve stavu rovnováhy (pūraka). Obětovat výdech do vdechu se nazývá recaka. Když je proudění obou vzduchů zcela zastaveno, nazývá se to kumbhaka-yoga. Pomocí ní si člověk může prodloužit život, aby dosáhl dokonalosti v duchovní realizaci. Inteligentní yogī chce dosáhnout dokonalosti v jednom životě a nečekat na další — a kumbhaka-yogou si yogīni prodlužují život o mnoho let. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, však neustále prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu, a tím smysly ovládá automaticky. Jelikož jsou vždy zaměstnané službou Kṛṣṇovi, nemají příležitost zabývat se něčím jiným. Nakonec se tedy oddaný přirozeně přemístí na transcendentální úroveň existence Pána Kṛṣṇy, a proto se před tím nijak nepokouší prodloužit si život. V Bhagavad-gītě (14.26) stojí, že je okamžitě pozvednut na úroveň osvobození:

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Ten, kdo se zaměstnává ryzí oddanou službou Pánu, překonává kvality hmotné přírody a okamžitě dosahuje duchovní úrovně.” Osoba vědomá si Kṛṣṇy jedná již od počátku na transcendentální úrovni a v tomto stavu vědomí setrvává. Proto nepoklesne a nakonec se neprodleně přemístí do Pánova sídla. K omezování jídla dochází přirozeně, když se jí pouze kṛṣṇa-prasādam neboli potrava, která je nejprve nabídnuta Pánu. Méně jíst je velice prospěšné pro ovládání smyslů, bez něhož se nelze vyprostit z hmotného zapletení.

Verš

sarve ’py ete yajña-vido
yajña-kṣapita-kalmaṣāḥ
yajña-śiṣṭāmṛta-bhujo
yānti brahma sanātanam

Synonyma

sarve — všichni; api — ačkoliv zdánlivě odlišní; ete — tito; yajña-vidaḥ — obeznámení s významem konání obětí; yajña-kṣapita — očištěni konáním těchto obřadů; kalmaṣāḥ — od reakcí za hříšné činy; yajña-śiṣṭa — výsledků takových yajñí; amṛta-bhujaḥ — ti, kteří ochutnali nektar; yānti — spějí do; brahma — nejvyšší; sanātanam — věčná existence.

Překlad

Všichni tito obětující, kteří znají smysl oběti, jsou postupně očištěni od reakcí za hříšné činy a po ochutnání nektaru výsledků obětí spějí do svrchované, věčné říše.

Význam

Z předchozího popisu různých druhů oběti (oběť vlastnictví, studium Ved či různých filozofických doktrín a yoga) vidíme, že společným cílem všech je ovládnout smysly. Uspokojování smyslů je hlavní příčinou hmotného bytí; dokud tedy živá bytost není na úrovni prosté hmotného smyslového požitku, nemůže dosáhnout věčné úrovně úplného poznání, úplné blaženosti a úplného života. Ta je ve věčné existenci, v prostředí Brahmanu. Všechny výše uvedené oběti pomáhají živé bytosti očistit se od reakcí za hříšné činy. Tímto postupem si nejen zajistí štěstí a bohatství v tomto životě, ale nakonec také vejde do věčného Božího království — buď tak, že splyne s neosobním Brahmanem, nebo že se stane společníkem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.

Verš

nāyaṁ loko ’sty ayajñasya
kuto ’nyaḥ kuru-sattama

Synonyma

na — nikdy; ayam — tato; lokaḥ — planeta; asti — je; ayajñasya — pro toho, kdo nekoná žádnou oběť; kutaḥ — kde je; anyaḥ — jiná; kuru-sat-tama — ó nejlepší mezi Kuruovci.

Překlad

Ó nejlepší z kuruovské dynastie, bez oběti nelze nikdy žít šťastně na této planetě či v tomto životě — a což potom v příštím?

Význam

Ať se živá bytost nachází v jakékoliv formě hmotné existence, stále nezná své skutečné postavení. Jinými slovy — existence v hmotném světě je důsledkem četných reakcí za naše hříšné životy. Nevědomost je příčinou hříšného života a hříšný život je příčinou toho, že se vlečeme dál v hmotné existenci. Lidská forma života představuje jedinou možnost úniku z tohoto zajetí. Vedy nám tedy k útěku dávají příležitost — uvádějí cesty náboženství, hospodářského zajištění, usměrněného uspokojování smyslů a nakonec prostředky, jak ze strastiplné situace uniknout úplně. Cesta náboženství neboli různé druhy oběti, jež byly doporučeny dříve, automaticky řeší naše hospodářské problémy. Díky yajñi můžeme mít dostatek potravy, mléka a tak dále — dokonce i při takzvaném přibývání obyvatelstva. Když je tělo plně zaopatřeno, přirozeně následuje touha uspokojit smysly. Proto Vedy stanovují posvátné manželství umožňující usměrněný smyslový požitek. Tak se živá bytost postupně dostává na úroveň vysvobození z pout hmoty a nejvyšší dokonalostí svobodného života je stýkat se s Nejvyšším Pánem. Jak již bylo uvedeno, dokonalosti je dosaženo konáním yajñi (oběti). Pokud však někdo o yajñu podle pokynů Ved nemá zájem, jak může očekávat šťastný život v tomto těle, nemluvě o dalším těle na jiné planetě? Na různých nebeských planetách jsou různé úrovně hmotného blahobytu a ve všech případech čeká ty, kdo konají různé druhy yajñi, nesmírné štěstí. Avšak nejvyšším štěstím, jakého se může dostat člověku, je dospět rozvíjením vědomí Kṛṣṇy na duchovní planety. Život plný vědomí Kṛṣṇy tedy řeší všechny problémy hmotné existence.

Verš

evaṁ bahu-vidhā yajñā
vitatā brahmaṇo mukhe
karma-jān viddhi tān sarvān
evaṁ jñātvā vimokṣyase

Synonyma

evam — takto; bahu-vidhāḥ — různé druhy; yajñāḥ — obětí; vitatāḥ — rozšířené; brahmaṇaḥ — Ved; mukhe — skrze ústa; karma-jān — zrozené z jednání; viddhi — měl bys znát; tān — je; sarvān — všechny; evam — takto; jñātvā — znající; vimokṣyase — budeš osvobozený.

Překlad

Všechny tyto druhy obětí jsou schváleny Vedami a všechny vznikají z různých druhů jednání. Budeš-li je jako takové znát, dosáhneš osvobození.

Význam

Různé druhy oběti, o kterých bylo pojednáno, jsou ve Vedách uvedeny proto, aby vyhovovaly různým druhům konatelů. Jelikož jsou lidé silně pohrouženi do tělesného pojetí, jsou tyto oběti uzpůsobeny tak, aby je bylo možno konat tělem, myslí nebo inteligencí. Všechny jsou však doporučeny proto, aby nakonec přinesly osvobození od těla. To zde zní z úst samotného Pána.

Verš

śreyān dravya-mayād yajñāj
jñāna-yajñaḥ paran-tapa
sarvaṁ karmākhilaṁ pārtha
jñāne parisamāpyate

Synonyma

śreyān — je lepší; dravya-mayāt — hmotného vlastnictví; yajñāt — než oběť; jñāna-yajñaḥ — oběť s poznáním; parantapa — ó ty, jenž dokážeš ztrestat nepřítele; sarvam — všechny; karma — činnosti; akhilam — celkově; pārtha — ó synu Pṛthy; jñāne — v poznání; parisamāpyate — končí.

Překlad

Ó hubiteli nepřátel, oběť konaná s poznáním je lepší než pouhá oběť hmotného vlastnictví. Všechny oběti činností koneckonců vrcholí v transcendentálním poznání, synu Pṛthy.

Význam

Účelem všech obětí je dospět do stavu úplného poznání, potom být osvobozen od hmotného utrpení a nakonec prokazovat láskyplnou transcendentální službu Nejvyššímu Pánu (jednat s vědomím Kṛṣṇy). Za všemi těmito činnostmi prováděnými jako oběť se však skrývá jedno tajemství a člověk by ho měl znát. Oběti mají různé podoby podle víry toho, kdo je koná. Konatel obětí, jehož víra dosáhla úrovně transcendentálního poznání, by měl být považován za pokročilejšího než ti, kdo pouze obětují hmotné vlastnictví bez tohoto poznání — dokud totiž člověk postrádá poznání, jeho oběti zůstávají na hmotné úrovni a nepřinášejí žádný duchovní prospěch. Skutečné poznání vrcholí vědomím Kṛṣṇy, nejvyšším stavem transcendentálního poznání. Bez rozvinutí poznání jsou oběti pouze hmotnými činnostmi. Když jsou však pozvednuty k úrovni transcendentálního poznání, stávají se všechny duchovními. Podle rozdílů ve vědomí se určité činnosti prováděné jako oběť nazývají karma-kāṇḍa (činy s vidinou jejich plodů) a jiné jñāna-kāṇḍa (činnosti sledující pravé poznání). Je lépe, když je cílem poznání.

Verš

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

Synonyma

tat — to poznání o různých obětích; viddhi — snaž se pochopit; praṇipātena — tím, že se obrátíš na duchovního učitele; paripraśnena — pokornými dotazy; sevayā — prokazováním služby; upadekṣyanti — zasvětí; te — tebe; jñānam — do poznání; jñāninaḥ — znající vlastní já; tattva — pravdu; darśinaḥ — ti, kteří vidí.

Překlad

Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.

Význam

To, že cesta duchovní realizace je obtížná, je nade všechny pochyby. Śrī Kṛṣṇa proto radí, abychom se obrátili na pravého duchovního učitele patřícího k učednické posloupnosti, která pochází od samotného Pána. Nikdo nemůže být pravým duchovním učitelem, aniž by následoval tento princip, učednickou posloupnost. Pán je původní duchovní mistr a ten, kdo patří k učednické posloupnosti, může předat Pánovo poselství v původní podobě svému žákovi. Nikdo nemůže být duchovně realizovaný tím, že si vymyslel vlastní cestu, jak je to zvykem u pošetilých podvodníků. Bhāgavatam (6.3.19) učí: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam — cestu náboženství vytyčuje samotný Pán. Myšlenková spekulace či suché argumenty proto nikoho na správnou cestu přivést nemohou. Pokrok v duchovním životě nelze dělat ani nezávislým studiem knih poznání. Abychom nabyli poznání, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele. Toho je třeba přijmout s úplnou odevzdaností a pokorně mu sloužit. Uspokojení duchovního učitele, který zná vlastní já, je tajemstvím pokroku v duchovním životě. Dotazy a pokora jsou tím správným spojením, umožňujícím duchovní porozumění; bez pokory a služby se dotazy kladené učenému duchovnímu učiteli minou účinkem. Žák musí být schopen obstát u zkoušky duchovního učitele, který mu požehná ryzím duchovním poznáním, když uvidí jeho opravdovou touhu. Jak slepé následování, tak absurdní otázky se v tomto verši odsuzují. Žák nemá duchovnímu učiteli jen pokorně naslouchat, ale musí od něho také prostřednictvím pokory, služby a dotazů získat pochopení všeho v pravém světle. Pravý duchovní učitel je k žákovi přirozeně velice laskavý, a pokud je žák pokorný a neustále připravený sloužit, výměna poznání a dotazů bude dokonalá.

Verš

yaj jñātvā na punar moham
evaṁ yāsyasi pāṇḍava
yena bhūtāny aśeṣāṇi
drakṣyasy ātmany atho mayi

Synonyma

yat — což; jñātvā — znající; na — nikdy; punaḥ — znovu; moham — do iluze; evam — takto; yāsyasi — půjdeš; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; yena — díky čemuž; bhūtāni — živé bytosti; aśeṣāṇi — všechny; drakṣyasi — uvidíš; ātmani — v Nejvyšší Duši; atha u — nebo jinými slovy; mayi — ve Mně.

Překlad

Až od duše znající vlastní já obdržíš skutečné poznání, již nikdy nepoklesneš do takové iluze, neboť díky němu uvidíš, že všechny živé bytosti nejsou ničím jiným než částí Nejvyššího — že jsou Moje.

Význam

Ten, kdo obdrží poznání od realizované duše — od toho, kdo zná vše v pravém světle — pozná, že všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Śrī Kṛṣṇy. Představa existence oddělené od Kṛṣṇy se nazývá māyā ( — ne, — toto). Někteří lidé si myslí, že s Kṛṣṇou nemáme nic společného, že Kṛṣṇa je pouze velkou osobností dějin a Absolutním je neosobní Brahman. Ve skutečnosti — jak je uvedeno v Bhagavad-gītě — je tento neosobní Brahman září Kṛṣṇy, Nejvyšší Osoby. Kṛṣṇa jakožto Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou všeho. V Brahma-saṁhitě je jasně řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin. Dokonce i inkarnace, jichž se objevují milióny, jsou pouze Jeho různými expanzemi. A expanzemi Kṛṣṇy jsou i živé bytosti. Māyāvādští filozofové se mylně domnívají, že Kṛṣṇa ve svých mnoha expanzích ztrácí svou samostatnou existenci. Tato myšlenka je hmotné povahy. V hmotném světě máme zkušenost, že když se určitá věc rozdělí na části, ztratí svou původní totožnost. Māyāvādští filozofové však nechápou, že absolutní znamená: jedna plus jedna se rovná jedna a rovněž jedna minus jedna se rovná jedna. To platí v absolutním světě.

Kvůli nedostatečnému poznání absolutní vědy jsme nyní pokryti iluzí, a proto si myslíme, že jsme od Kṛṣṇy oddělení. Jsme sice oddělenými částmi Kṛṣṇy, ale přesto se od Něho nelišíme. Rozdíly mezi živými bytostmi založené na jejich tělech jsou māyā neboli to, co není pravá skutečnost. Všichni jsme určeni k tomu, abychom uspokojovali Kṛṣṇu. Bylo to jedině vlivem māyi, že Arjuna považoval dočasný vztah s příbuznými, který je na úrovni těla, za důležitější než věčný duchovní vztah s Kṛṣṇou. Celé učení Gīty směřuje k tomuto závěru: živá bytost jakožto Kṛṣṇův věčný služebník nemůže být od Kṛṣṇy oddělená a její pocit, že tomu tak je, se nazývá māyā. Tato živá bytost, oddělená součást Nejvyššího, má splnit určitý záměr. Jelikož na něj zapomněla, nachází se již od nepaměti v různých tělech — jako člověk, zvíře, polobůh a tak dále. Tyto rozdíly v tělech mají svůj původ v jejím zapomnění na transcendentální službu Pánu. Jakmile se však zaměstná transcendentální službou prostřednictvím vědomí Kṛṣṇy, je od této iluze okamžitě osvobozena. Toto čisté poznání může obdržet jedině od pravého duchovního učitele; a díky tomu se vyhne iluzi, že se vyrovná Kṛṣṇovi. Dokonalým poznáním je poznání, že Nejvyšší Duše, Kṛṣṇa, je svrchovaným útočištěm pro všechny živé bytosti, a pokud živé bytosti toto útočiště odmítnou, jsou oklamány hmotnou energií a představují si, že mají samostatnou totožnost. V různých podobách hmotné totožnosti tak zapomínají na Kṛṣṇu. Pokud však dospějí k vědomí Kṛṣṇy, znamená to, že jsou na cestě osvobození. To dokládá Bhāgavatam (2.10.6): muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Osvobozením se rozumí setrvávat ve svém přirozeném postavení Kṛṣṇova věčného služebníka (ve stavu vědomí Kṛṣṇy).

Verš

api ced asi pāpebhyaḥ
sarvebhyaḥ pāpa-kṛt-tamaḥ
sarvaṁ jñāna-plavenaiva
vṛjinaṁ santariṣyasi

Synonyma

api — dokonce; cet — jestliže; asi — jsi; pāpebhyaḥ — z hříšníků; sarvebhyaḥ — ze všech; pāpa-kṛt-tamaḥ — největší hříšník; sarvam — všechny reakce; jñāna-plavena — lodí v podobě transcendentálního poznání; eva — zajisté; vṛjinam — oceán utrpení; santariṣyasi — zcela překonáš.

Překlad

Když jsi na lodi transcendentálního poznání, budeš schopen překonat oceán utrpení, i kdybys byl pokládán za nejhříšnějšího ze všech hříšníků.

Význam

Správně porozumět svému přirozenému postavení ve vztahu ke Kṛṣṇovi je tak příznivé, že to může každého okamžitě vysvobodit z boje o přežití, který bez ustání probíhá v oceánu nevědomosti. Tento hmotný svět je někdy viděn jako oceán nevědomosti a jindy jako hořící les. Boj o přežití v oceánu je velice těžký i pro sebelepšího plavce. Pokud se někdo objeví a zápolícího plavce z oceánu vytáhne, je tím největším zachráncem. Dokonalé poznání, obdržené od Nejvyšší Osobnosti Božství, je cestou osvobození. Loď vědomí Kṛṣṇy je velmi prostá, ale zároveň nejvznešenější.

Verš

yathaidhāṁsi samiddho ’gnir
bhasma-sāt kurute ’rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasma-sāt kurute tathā

Synonyma

yathā — stejně jako; edhāṁsi — palivové dříví; samiddhaḥ — planoucí; agniḥ — oheň; bhasma-sāt — na popel; kurute — mění; arjuna — ó Arjuno; jñāna-agniḥ — oheň poznání; sarva-karmāṇi — všechny reakce za hmotné činnosti; bhasma-sāt — v popel; kurute — mění; tathā — podobně.

Překlad

Ó Arjuno, tak jako planoucí oheň mění palivové dříví v popel, oheň poznání spaluje na popel všechny reakce za hmotné jednání.

Význam

Dokonalé poznání vlastního já, Nejvyššího Já a jejich vzájemného vztahu je zde přirovnáno k ohni. Tento oheň spaluje na popel všechny reakce nejen za bezbožné, ale i za zbožné činnosti. Existují mnohá stádia reakce: tvořící se reakce, reakce nesoucí své ovoce, reakce již obdržená a reakce a priori (ještě neprojevená). Poznání o přirozeném postavení živé bytosti ale pálí na popel vše. Když má někdo úplné poznání, všechny reakce — jak a priori, tak a posteriori (již poznané), jsou zničeny. Ve Vedách (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.4.22) je uvedeno: ubhe uhaivaiṣa ete taraty amṛtaḥ sādhv-asādhūnī — “Osoba překoná reakce za zbožné i bezbožné činy.”

Verš

na hi jñānena sadṛśaṁ
pavitram iha vidyate
tat svayaṁ yoga-saṁsiddhaḥ
kālenātmani vindati

Synonyma

na — nic; hi — jistě; jñānena — s poznáním; sadṛśam — ve srovnání; pavitram — posvěcené; iha — v tomto světě; vidyate — existuje; tat — to; svayam — sám; yoga — v oddanosti; saṁsiddhaḥ — ten, kdo dosáhl zralosti; kālena — časem; ātmani — v sobě; vindati — užívá si.

Překlad

V tomto světě není nic tak vznešeného a čistého jako transcendentální poznání. Je to zralý plod veškeré mystiky a ten, kdo dosáhl ve vykonávání oddané služby zralosti, se posléze těší z tohoto poznání ve svém nitru.

Význam

Když hovoříme o transcendentálním poznání, máme na mysli duchovní porozumění. V tomto smyslu tedy není nic tak vznešeného a čistého jako transcendentální poznání. Nevědomost je příčinou naší spoutanosti a poznání je příčinou našeho osvobození. Toto transcendentální poznání je zralým plodem oddané služby, a když ho někdo trvale vlastní, nemusí hledat klid někde jinde, protože jej vychutnává ve svém nitru. Jinými slovy — toto poznání a klid vrcholí vědomím Kṛṣṇy. Takový je závěr Bhagavad-gīty.

Verš

śraddhāvāḻ labhate jñānaṁ
tat-paraḥ saṁyatendriyaḥ
jñānaṁ labdhvā parāṁ śāntim
acireṇādhigacchati

Synonyma

śraddhā-vān — člověk, který má víru; labhate — získává; jñānam — poznání; tat-paraḥ — velice k němu připoutaný; saṁyata — ovládající; indriyaḥ — smysly; jñānam — poznání; labdhvā — když získal; parām — transcendentální; śāntim — klid a mír; acireṇa — velmi brzy; adhigacchati — dosáhne.

Překlad

Člověk vyznačující se vírou, který je oddán transcendentálnímu poznání a ovládá své smysly, je způsobilý tohoto poznání nabýt; a jakmile toho dosáhne, rychle pozná nejvyšší duchovní klid a mír.

Význam

Tohoto poznání na úrovni vědomí Kṛṣṇy může nabýt ten, kdo pevně věří v Kṛṣṇu. O člověku se říká, že má víru, pokud je přesvědčen, že samotným jednáním s vědomím Kṛṣṇy může dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Této víry se dosahuje oddanou službou a zpíváním Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, což očišťuje srdce od veškeré hmotné špíny. Kromě toho je třeba také ovládat smysly. Ten, kdo věří Kṛṣṇovi a ovládá smysly, může snadno a neprodleně dosáhnout dokonalosti v oblasti poznání spojeného s vědomím Kṛṣṇy.

Verš

ajñaś cāśraddadhānaś ca
saṁśayātmā vinaśyati
nāyaṁ loko ’sti na paro
na sukhaṁ saṁśayātmanaḥ

Synonyma

ajñaḥ — hlupák, který nezná daná písma; ca — a; aśraddadhānaḥ — bez víry ve zjevená písma; ca — také; saṁśaya — pochybující; ātmā — osoba; vinaśyati — poklesne zpátky; na — nikdy; ayam — v tomto; lokaḥ — světě; asti — je; na — ani; paraḥ — v příštím životě; na — ne; sukham — štěstí; saṁśaya — pochybující; ātmanaḥ — osoby.

Překlad

Avšak nevědomí a nevěřící jedinci, kteří berou v pochybnost zjevená písma, vědomí Boha nedosáhnou — očekává je pád. Pochybující duši nečeká štěstí ani v tomto světě, ani v příštím.

Význam

Bhagavad-gītā je tím nejlepším z mnoha daných a autoritativních písem. Lidé, kteří jsou téměř jako zvířata, nevěří standardním zjeveným písmům a ani je neznají; a jiní, i když zjevená písma znají nebo z nich dovedou citovat, ve skutečnosti postrádají v tato slova víru. A další, přestože možná věří v písma, jako je Bhagavad-gītā, nevěří v Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu a neuctívají Ho. Takoví lidé nemohou zůstat na úrovni vědomí Kṛṣṇy — čeká je pád. Ti, kteří nemají žádnou víru a jsou neustále plni pochyb, nedosahují žádného pokroku. Lidé bez víry v Boha a Jeho zjevené slovo se nesetkají s ničím dobrým v tomto ani v příštím světě. Nečeká na ně ani náznak štěstí. Člověk by tedy měl následovat zásady zjevených písem s vírou a tak se povznést na úroveň poznání. Jedině toto poznání mu pomůže dosáhnout transcendentální úrovně duchovního porozumění. Pochybující osoby nemají přístup k duchovnímu osvobození. Je třeba kráčet ve stopách velkých ācāryů z učednické posloupnosti — tím dosáhneme úspěchu.

Verš

yoga-sannyasta-karmāṇaṁ
jñāna-sañchinna-saṁśayam
ātmavantaṁ na karmāṇi
nibadhnanti dhanañ-jaya

Synonyma

yoga — oddanou službou formou karma-yogy; sannyasta — ten, kdo se zříká; karmāṇam — plodů činností; jñāna — pomocí poznání; sañchinna — uťaté; saṁśayam — pochyby; ātma-vantam — na úrovni vlastního já; na — nikdy; karmāṇi — činy; nibadhnanti — poutají; dhanañjaya — ó ty, jenž jsi získal bohatství.

Překlad

Ten, kdo jedná formou oddané služby, kdy se zříká plodů svých činností, a jehož pochyby byly zničeny transcendentálním poznáním, skutečně setrvává na úrovni vlastního já. Tak není poután reakcemi za své činy, uchvatiteli bohatství.

Význam

Ten, kdo se řídí učením Bhagavad-gīty, jak je sdělil samotný Pán, Osobnost Božství, se díky transcendentálnímu poznání zbaví všech pochybností. Taková osoba — nedílná část Pána, která si je plně vědoma Kṛṣṇy — již trvale zná vlastní já. Je tedy zřejmé, že není poutána činy.

Verš

tasmād ajñāna-sambhūtaṁ
hṛt-sthaṁ jñānāsinātmanaḥ
chittvainaṁ saṁśayaṁ yogam
ātiṣṭhottiṣṭha bhārata

Synonyma

tasmāt — proto; ajñāna-sambhūtam — zrozenou z nevědomosti; hṛt-stham — sídlící v srdci; jñāna — poznání; asinā — zbraní; ātmanaḥ — vlastního já; chittvā — utínající; enam — tuto; saṁśayam — pochybnost; yogam — v yoze; ātiṣṭha — setrvávej; uttiṣṭha — povstaň k boji; bhārata — ó potomku Bharaty.

Překlad

Proto je nutné utnout pochyby, jež z nevědomosti vyvstaly v tvém srdci, zbraní poznání. Vyzbrojen yogou, vstaň a bojuj, Bhārato.

Význam

Yoga, kterou učí tato kapitola, se jmenuje sanātana-yoga a rozumí se jí věčné činnosti živé bytosti. Dělí se na dva druhy činů prováděných jako oběť: jeden se nazývá oběť hmotného vlastnictví a druhý poznání vlastního já, což je čistá duchovní činnost. Pokud se oběť hmotného vlastnictví nesladí se zájmem duchovní realizace, stává se hmotnou. Koná-li se však s duchovním cílem neboli jako oddaná služba, pak je dokonalá. Když se dostáváme k duchovním činnostem, vidíme, že jsou také dvojího druhu: poznání vlastního já (neboli svého přirozeného postavení) a pravdy o Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo se drží cesty Bhagavad-gīty takové, jaká je, může těmto dvěma důležitým kategoriím duchovního poznání velice snadno porozumět. Nemá potíže nabýt dokonalého poznání vlastního já coby Pánovy nedílné části, které je velmi prospěšné, neboť pak může snadno porozumět transcendentálním činnostem Nejvyššího Pána. Ty popisuje na začátku této kapitoly Pán samotný. Ten, kdo nechápe pokyny Gīty, nemá víru a zneužívá nepatrné nezávislosti, kterou mu Pán dal. Pokud někdo bez ohledu na tyto pokyny nechápe skutečnou povahu Pána — že je věčnou, blaženou a vševědoucí Osobností Božství — musí být prvotřídní hlupák. Nevědomost lze odstranit postupným přijetím zásad spojených s vědomím Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy se probouzí různými oběťmi polobohům, obětí Brahmanu, obětí formou celibátu, formou života hospodáře, obětí v podobě ovládání smyslů, v podobě mystické yogy, askeze, zříkání se hmotného vlastnictví, obětí formou studia Ved a účasti ve společenském zřízení zvaném varṇāśrama-dharma. To vše se nazývá oběť a zakládá se na usměrněném jednání. Při všech těchto činnostech je však důležitým faktorem seberealizace. Ten, kdo chce dospět k tomuto cíli, je skutečným studentem Bhagavad-gīty. Každý, kdo pochybuje o autoritě Kṛṣṇy, však poklesne. Proto se doporučuje studovat Bhagavad-gītu — nebo jakékoliv jiné písmo — pod vedením pravého duchovního učitele, jemuž je třeba sloužit a také se odevzdat. Pravý duchovní učitel patří k učednické posloupnosti sestupující z věčnosti a bez sebemenšího odchýlení se drží pokynů Nejvyššího Pána, jak je Pán sám udělil před milióny let bohu Slunce, od kterého se dostaly do pozemského království. Je tedy třeba kráčet cestou Bhagavad-gīty tak, jak to učí Gītā samotná, a dávat si pozor na lidi se sobeckými zájmy, kteří chtějí vyvyšovat sami sebe a svádějí ostatní z cesty. Je nesporné, že Pán je nejvyšší osobou a Jeho činnosti jsou transcendentální. Ten, kdo to chápe, je osvobozený od samého počátku svého studia Bhagavad-gīty.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke čtvrté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o transcendentálním poznání.