Bg 2.7

kārpaṇya-doṣopahata-svabhāvaḥ
pṛcchāmi tvāṁ dharma-sammūḍha-cetāḥ
yac chreyaḥ syān niścitaṁ brūhi tan me
śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam
Překlad slovo od slova: 
kārpaṇya — lakoty; doṣa — slabostí; upahata — postižený; sva-bhāvaḥ — příznaky; pṛcchāmi — ptám se; tvām — Tebe; dharma — náboženství; sammūḍha — zmatený; cetāḥ — v srdci; yat — co; śreyaḥ — dobré po všech stránkách; syāt — může být; niścitam — důvěrně; brūhi — řekni; tat — to; me — mně; śiṣyaḥ — žák; te — Tvůj; aham — jsem; śādhi — pouč; mām — mě; tvām — Tobě; prapannam — odevzdaný.
Překlad: 
Pod vlivem lakomecké slabosti jsem ztratil všechen klid a jsem zmaten, když mám říci, co je má povinnost. V této situaci Tě žádám: řekni mi s určitostí, co je pro mě nejlepší. Nyní jsem Tvým žákem a Tobě odevzdanou duší. Prosím, pouč mne.
Význam: 

Je dáno chodem přírody, že spleť hmotných činností je pro všechny zdrojem zmatku. Jsme zmateni na každém kroku, a proto je třeba vyhledat pravého duchovního učitele, který nás může náležitě vést k naplnění smyslu života. Všechna védská písma nám doporučují, abychom se obrátili na pravého duchovního učitele a pod jeho vedením se zbavili zmatenosti, jež se objevuje, přestože si ji nepřejeme. Je jako lesní požár, který nějak vzplane, aniž by ho někdo založil. Svět je takový, že v našem životě automaticky dochází ke zmatení, bez toho, že bychom o ně stáli. Nikdo si nepřeje požár, ale přesto k němu dojde a my jsme zmateni. Védská moudrost učí: abychom pochopili vědecký způsob řešení životních problémů zmatenosti a zbavili se jich, musíme vyhledat duchovního učitele, který patří k učednické posloupnosti. Ten, kdo má pravého duchovního učitele, by měl znát vše. Místo toho, abychom zůstávali zmateni hmotou, bychom tedy měli vyhledat duchovního učitele. Takový je význam tohoto verše.

Kdo je člověk zmatený hmotou? Je to ten, který nechápe problémy života. V Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadě (3.8.10) je zmatený člověk popisován takto: yo vā etad akṣaraṁ gārgy aviditvāsmā lokāt praiti sa kṛpaṇaḥ. “Ten, kdo v lidské podobě nevyřeší problémy života a následně opustí tento svět způsobem jako kočky a psi, bez porozumění nauce o seberealizaci, je obyčejný lakomec.” Lidské tělo je pro živou bytost nanejvýš cenným darem, který může použít k vyřešení životních problémů. Opakem lakomce, který s tímto darem nenaloží správným způsobem, je brāhmaṇa — ten, kdo je natolik inteligentní, že tělo použije k vyřešení všech problémů života: ya etad akṣaraṁ gārgi viditvāsmā lokāt praiti sa brāhmaṇaḥ.

Kṛpaṇové neboli lakomci maří svůj čas přehnanou náklonností k rodině, společnosti, zemi atd., založenou na hmotném pojetí života. Mnozí často lpí na rodinném životě — manželce, dětech a ostatních — na základě “kožní nemoci”. Kṛpaṇa si myslí, že dokáže ochránit svou rodinu před smrtí, nebo že rodina či společnost může před smrtí ochránit jeho. Takové rodinné pouto nalezneme i u zvířat, která jsou nižšího řádu a také se starají o svá mláďata. Arjuna byl inteligentní a chápal, že jeho náklonnost k rodině a přání ochránit ji před smrtí byly příčinou jeho zmatenosti. Ale i když věděl, že ho čeká povinnost bojovat, kvůli lakomecké slabosti se jí nebyl schopen zhostit. Žádá proto Pána Kṛṣṇu, nejvyššího duchovního mistra, o konečné řešení. Odevzdává se Kṛṣṇovi jako žák. Chce ukončit přátelský rozhovor. Hovory mezi mistrem a žákem jsou závažné, a Arjuna chce nyní mluvit se svým uznaným duchovním učitelem velice vážně. Kṛṣṇa je tedy původním duchovním učitelem vědy v podání Bhagavad-gīty a Arjuna je prvním žákem, který má Gītu pochopit. To, jak Arjuna Bhagavad-gītu pochopí, je uvedeno v Gītě samotné. Pošetilí světští učenci přesto vysvětlují, že člověk se nemusí odevzdat Kṛṣṇovi v Jeho osobní podobě, ale “tomu nezrozenému v Kṛṣṇovi”. Mezi Kṛṣṇovým nitrem a vnějškem však není žádný rozdíl. Pokud se někdo snaží porozumět Bhagavad-gītě, aniž by pochopil tuto skutečnost, je ten největší hlupák.