Bg 2.41

vyavasāyātmikā buddhir
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo 'vyavasāyinām
Překlad slovo od slova: 
vyavasāya-ātmikā — rozhodná co se týče vědomí Kṛṣṇy; buddhiḥ — inteligence; ekā — jediná; iha — v tomto světě; kuru-nandana — ó milované dítě Kuruů; bahu-śākhāḥ — s mnoha větvemi; hi — zajisté; anantāḥ — bez omezení; ca — také; buddhayaḥ — inteligence; avyavasāyinām — těch, kteří nemají vědomí Kṛṣṇy.
Překlad: 
Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.
Význam: 

Pevná víra, že vědomí Kṛṣṇy nás pozvedne k nejvyšší dokonalosti života, je inteligence vyavasāyātmikā. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62) uvádí:

'śraddhā'-śabde—viśvāsa kahe sudṛḍha niścaya
kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya

Víra je neochvějná důvěra v něco vznešeného. Když někdo plní povinnosti týkající se vědomí Kṛṣṇy, nemusí jednat ve vztahu k hmotnému světu, kde má závazky k rodinným tradicím, lidstvu či národu. V případě jednání s vidinou jeho plodů se naplňují reakce za dřívější dobré nebo zlé činy. Ten, kdo je probuzen k vědomí Kṛṣṇy, již nemusí usilovat o to, aby jeho činy přinášely dobré výsledky. Všechny činnosti toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy, jsou na absolutní úrovni, neboť je již neovlivňují protiklady, jako je dobro a zlo. Nejvyšší dokonalostí, kterou skýtá vědomí Kṛṣṇy, je zřeknutí se hmotného pojetí života. Tohoto stavu se automaticky dosahuje vzrůstajícím vědomím Kṛṣṇy.

Rozhodnost osoby vědomé si Kṛṣṇy se zakládá na poznání. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ — taková osoba je vzácná, vznešená duše, která dobře ví, že Vāsudeva neboli Kṛṣṇa je původem všech projevených příčin. Když někdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, může tím prokazovat tu největší službu všem — sobě, rodině, společnosti, zemi či lidstvu, tak jako se zaléváním kořene stromu přirozeně dodává vláha větvím a listům. Pokud je Kṛṣṇa s jeho jednáním spokojen, budou spokojeni všichni.

Službu s vědomím Kṛṣṇy je ovšem nejlépe vykonávat pod zkušeným vedením duchovního učitele, pravého zástupce Kṛṣṇy, který zná povahu svého žáka a ví, jak ho k jednání s vědomím Kṛṣṇy vést. Aby tedy člověk skutečně znal vědomí Kṛṣṇy, musí jednat s pevným odhodláním a poslouchat Kṛṣṇova zástupce. Pokyn pravého duchovního učitele by měl přijmout za své životní poslání. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nás ve svých proslulých modlitbách k duchovnímu učiteli učí:

yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi
dhyāyan stuvaṁs tasya yaśas tri-sandhyaṁ
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Uspokojením duchovního učitele je uspokojen i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. A pokud duchovní učitel není spokojen, není možné dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto bych měl o něm třikrát denně meditovat, modlit se za jeho milost a skládat mu, svému duchovnímu učiteli, uctivé poklony.”

Celý proces ovšem závisí na dokonalém poznání duše, převyšující pojetí těla — nikoliv na teoretickém, ale praktickém poznání, kdy je již vyloučena možnost smyslového požitku, který se projevuje činnostmi s touhou po jejich plodech. Ti, jejichž mysl není neochvějná, bývají různými plododosnými činy svedeni z cesty.