Bg 18.1

arjuna uvāca
sannyāsasya mahā-bāho
tattvam icchāmi veditum
tyāgasya ca hṛṣīkeśa
pṛthak keśi-niṣūdana
Překlad slovo od slova: 
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; sannyāsasya — odříkání; mahā-bāho — ó Pane mocných paží; tattvam — pravdu; icchāmi — přeji si; veditum — znát; tyāgasya — zříkání se; ca — také; hṛṣīkeśa — ó Pane smyslů; pṛthak — jinak; keśi-niṣūdana — ó hubiteli démona Keśīho.
Překlad: 
Arjuna řekl: Ó Pane mocných paží, vládce smyslů a hubiteli démona Keśīho! Přeji si vědět, jaký je smysl zříkání se (tyāgy) a stavu odříkání (sannyāsu).
Význam: 

Bhagavad-gītā je v zásadě úplná v sedmnácti kapitolách. Osmnáctá kapitola je dodatek shrnující témata probraná dříve. V každé kapitole Gīty Pán Kṛṣṇa zdůrazňuje, že oddaná služba prokazovaná Jemu, Nejvyšší Osobnosti Božství, je konečným cílem života. Totéž je stručně a přehledně zopakováno v osmnácté kapitole jako nejdůvěrnější poznání. V prvních šesti kapitolách byla zdůrazňována oddaná služba: yoginām api sarveṣām... Pán Kṛṣṇa tím říká: “Ze všech yogīnů či transcendentalistů je nejlepší ten, který v nitru stále myslí na Mě.” Následujících šest kapitol pojednávalo o čisté oddané službě, její povaze a činnostech, které jsou s ní spojené. V posledních šesti kapitolách bylo popsáno poznání, odříkání, působení hmotné a transcendentální energie a oddaná služba. Závěr zněl, že vše je třeba dělat ve spojení s Nejvyšším Pánem, zastoupeným slovy oṁ tat sat, jež poukazují na Viṣṇua, Svrchovanou Osobu. Třetí část Bhagavad-gīty vyjevuje, že vrcholným cílem života není nic jiného než oddaná služba. To bylo dokázáno citováním dřívějších ācāryů a uváděním pasáží z Brahma-sūtry neboli Vedānta-sūtry. Jistí impersonalisté se domnívají, že mají na poznání Vedānta-sūtry monopol, ale ve skutečnosti má Vedānta-sūtra vést k poznání oddané služby, neboť Pán sám ji sestavil a je jejím znalcem. O tom se píše v patnácté kapitole. Bhagavad-gītā vysvětluje, že v každém písmu, každé Vedě, je cílem oddaná služba.

Tak jako byl shrnut celý obsah ve druhé kapitole, shrnuje veškeré učení i kapitola osmnáctá. Je vyjádřeno, že smyslem života je odříkání a dosažení transcendentální úrovně, nacházející se nad třemi kvalitami hmotné přírody. Arjuna chce vyjasnit dvě témata Bhagavad-gīty — zříkání se (tyāga) a stav odříkání (sannyās). Ptá se tedy na význam těchto dvou slov.

Velmi důležitá jsou dvě slova, jimiž je v tomto verši nazván Nejvyšší Pán — Hṛṣīkeśa a Keśi-niṣūdana. Hṛṣīkeśa je Kṛṣṇa jakožto Pán smyslů, jenž nám kdykoliv může pomoci docílit mentální vyrovnanosti. Arjuna Ho žádá, aby vše shrnul způsobem, který mu umožní zůstat vyrovnaný. Má však ještě nějaké pochyby a ty bývají přirovnávány k démonům. Proto Kṛṣṇu oslovuje Keśi-niṣūdano. Keśī byl hrůzostrašný démon, jehož Pán zabil, a nyní Arjuna očekává, že Kṛṣṇa zabije démona v podobě pochybnosti.