Bg. 14.22-25
Verš
prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca
moham eva ca pāṇḍava
na dveṣṭi sampravṛttāni
na nivṛttāni kāṅkṣati
guṇair yo na vicālyate
guṇā vartanta ity evaṁ
yo ’vatiṣṭhati neṅgate
sama-loṣṭāśma-kāñcanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras
tulya-nindātma-saṁstutiḥ
tulyo mitrāri-pakṣayoḥ
sarvārambha-parityāgī
guṇātītaḥ sa ucyate
Synonyma
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prakāśam — osvícení; ca — a; pravṛttim — připoutanost; ca — a; moham — iluzi; eva ca — také; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; na dveṣṭi — nechová nenávist vůči; sampravṛttāni — i když se rozvinou; na nivṛttāni — ani zastavení rozvoje; kāṅkṣati — přeje si; udāsīna-vat — jako neutrální; āsīnaḥ — setrvává; guṇaiḥ — kvalitami; yaḥ — ten, kdo; na — nikdy; vicālyate — je rozrušen; guṇāḥ — kvality; vartante — jednají; iti evam — když to takto zná; yaḥ — ten, kdo; avatiṣṭhati — zůstává; na — nikdy; iṅgate — je otřesen; sama — stejný; duḥkha — při neštěstí; sukhaḥ — a štěstí; sva-sthaḥ — setrvávající na úrovni vlastního já; sama — stejně; loṣṭa — hrouda hlíny; aśma — kámen; kāñcanaḥ — zlato; tulya — staví se stejně; priya — k milému; apriyaḥ — a nežádoucímu; dhīraḥ — stálý; tulya — stejný; nindā — při pohaně; ātma-saṁstutiḥ — a jeho chvále; māna — při úctě; apamānayoḥ — a neúctě; tulyaḥ — stejný; tulyaḥ — stejný; mitra — přátel; ari — a nepřátel; pakṣayoḥ — ke stranám; sarva — všeho; ārambha — úsilí; parityāgī — kdo se zříká; guṇa-atītaḥ — transcendentální k hmotným kvalitám přírody; saḥ — on; ucyate — lze říci, že je.
Překlad
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo necítí nenávist k osvícení, připoutanosti a iluzi, když se projeví, ani po nich nedychtí, když zmizí; kdo je neochvějný a nerozrušený všemi těmito reakcemi hmotných kvalit a ví, že jednají pouze kvality, a tak zůstává nezúčastněný a transcendentální; kdo jedná na úrovni vlastního já a vidí stejně štěstí i neštěstí; kdo pohlíží rovnocenně na hroudu hlíny, kámen a kus zlata; kdo se staví stejně ke všemu milému i nežádoucímu; kdo je stálý a nedotkne se ho, když ho druzí chválí či haní a mají v úctě či neúctě; kdo se chová stejně k příteli i nepříteli a zříká se všech hmotných činností, o tom lze říci, že překonal kvality přírody.
Význam
Arjuna položil tři otázky a Pán Kṛṣṇa je jednu po druhé zodpovídá. V těchto verších nejprve uvádí, že osoba v transcendentálním postavení necítí k ničemu nenávist a po ničem nedychtí. Dokud živá bytost přebývá v hmotném světě, vtělená do hmotného těla, je pod vlivem jedné ze tří kvalit hmotné přírody. Z jejich zajetí se dostane tehdy, když se oprostí od těla. Dokud tomu tak není, má být nezúčastěná a zaměstnávat se oddanou službou Pánu, neboť se tak přirozeně přestane ztotožňovat s hmotným tělem. Živá bytost, jejíž vědomí je zaměřeno na hmotné tělo, sleduje svým jednáním pouze smyslový požitek, ale když své vědomí přeorientuje na Kṛṣṇu, uspokojování smyslů samo ustane. Živá bytost toto hmotné tělo nepotřebuje a nemusí poslouchat jeho požadavky. Hmotné kvality ovlivňující tělo působí stále, ale vlastní já, duše, s těmito činnostmi nemá nic společného. Jak se od nich odpoutá? Tak, že si nebude chtít užívat ani se zbavit těla. Oddaný na této transcendentální úrovni je automaticky osvobozený. O to, aby se vymanil z vlivu kvalit hmotné přírody, se nemusí snažit.
Další otázka se týká chování toho, kdo je na transcendentální úrovni. Osoby na hmotné úrovni se dotkne, je-li tělu projevena takzvaná úcta či neúcta, ale ten, kdo je v transcendentálním postavení, není touto falešnou úctou ani neúctou ovlivněn. Koná svou povinnost vědom si Kṛṣṇy a nezáleží mu na tom, zda se k němu lidé chovají uctivě či neuctivě. Přijímá to, co je pro jeho povinnost v rámci rozvíjení vědomí Kṛṣṇy příznivé; jinak nic hmotného nepotřebuje, ať je to kámen nebo zlato. Každého považuje za svého drahého přítele, který mu pomáhá plnit povinnost s vědomím Kṛṣṇy, a vůči svému takzvanému nepříteli necítí žádnou nenávist. Je stejně nakloněn všem a vše vidí na stejné úrovni, protože dobře ví, že s hmotnou existencí nemá nic společného. Společenské a politické spory ho neovlivňují, jelikož zná povahu dočasných převratů a nepokojů. Vůbec se mu nejedná o vlastní prospěch. Pro Kṛṣṇu dokáže usilovat o cokoliv, ale neusiluje o nic pro sebe samotného. Tímto chováním lze spočinout na transcendentální úrovni.