Bg 14.16

karmaṇaḥ sukṛtasyāhuḥ
sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam
rajasas tu phalaṁ duḥkham
ajñānaṁ tamasaḥ phalam
Překlad slovo od slova: 
karmaṇaḥ — jednání; su-kṛtasya — zbožného; āhuḥ — je řečeno; sāttvikam — na úrovni kvality dobra; nirmalam — očištěný; phalam — výsledek; rajasaḥ — kvality vášně; tu — ale; phalam — výsledek; duḥkham — utrpení; ajñānam — hloupost; tamasaḥ — kvality nevědomosti; phalam — výsledek.
Překlad: 
Výsledek zbožného jednání je čistý a je řečeno, že je na úrovni kvality dobra. Jednání na úrovni kvality vášně však přináší utrpení a výsledkem jednání pod vlivem kvality nevědomosti je pošetilost.
Význam: 

Výsledek zbožných činností na úrovni kvality dobra je čistý. Proto mudrci, kteří jsou prosti veškeré iluze, prožívají neustálé štěstí. Činnosti patřící ke kvalitě vášně jsou však jen zdrojem utrpení. Jakékoliv jednání zaměřené na hmotné štěstí je odsouzeno k neúspěchu. Chce-li mít například někdo mrakodrap, bude to stát mnoho lidského strádání, než se postaví. Ten, kdo stavbu financuje, musí za cenu mnoha těžkostí vydělat hodně peněz a ti, kdo nádeničí při stavitelských pracech, musí poskytnout těžkou fyzickou dřinu. Strádání je tam nevyhnutelné. Bhagavad-gītā proto učí, že všechny činy ovlivněné kvalitou vášně nutně doprovází velké utrpení. Je možné, že při nich živá bytost v mysli pocítí i nějaké “štěstí” jako “Ten dům nebo ty peníze jsou moje.” Takové štěstí však není pravé.

Tomu, kdo jedná pod vlivem kvality nevědomosti, chybí poznání, a proto za všechny své činy trpí již nyní a v budoucnu ho čeká život zvířete. Ten je vždy plný utrpení, přestože si to zvířata vlivem matoucí energie, māyi, neuvědomují. Zabíjení nebohých zvířat je rovněž následkem kvality nevědomosti. Ti, kdo to dělají, nevědí, že v budoucnu dostane totéž zvíře tělo umožňující zabít je. To je přírodní zákon. Když v lidské společnosti někdo zabije člověka, musí být oběšen; takový je zákon státu. Vlivem nevědomosti lidé nevidí, že existuje dokonalý stát ovládaný Nejvyšší Osobností Božství. Každý živý tvor je synem Nejvyššího Pána a Pán netoleruje zabití ani jediného mravence. Za to každý zaplatí. Zabíjení zvířat pro potěchu jazyka je tedy nejhorší nevědomost. Lidská bytost vůbec nemusí zabíjet zvířata, neboť jí Bůh dává mnoho chutných potravin. Pokud i přesto holduje masu, je zřejmé, že jedná pod vlivem nevědomosti a připravuje si temnou budoucnost. Ze všeho zabíjení zvířat je nejhorší zabíjení krav, neboť kráva nám prostřednictvím mléka dává mnoho dobrého. Porážet krávy na jatkách je činnost svědčící o nejhlubší nevědomosti. Ve Vedách (Ṛg Veda 9.4.64) najdeme slova gobhiḥ prīṇita-matsaram. Vyjadřují, že ten, kdo chce zabít krávu, když je plně uspokojen jejím mlékem, se nachází pod vlivem nejtemnější nevědomosti. Ve védské literatuře je také tato modlitba:

namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ

“Můj Pane, jsi osobou projevující přízeň kravám a brāhmaṇům a také celé lidské společnosti a světu.” (Viṣṇu Purāṇa 1.19.65) Významné je, že v této modlitbě je zvláště vyjádřena ochrana krav a brāhmaṇů. Brāhmaṇové jsou symbolem duchovního vzdělání a krávy jsou symbolem nejcennější potraviny, mléka; oběma tedy musí být poskytnuta veškerá ochrana. To je znak pravé pokročilosti civilizace. V moderní společnosti se duchovní poznání opomíjí a zabíjení krav dostává plnou podporu. Je tedy jasné, že společnost se ubírá špatným směrem a připravuje si cestu k vlastnímu zatracení. Civilizace, která vede své občany k tomu, aby se v příštím životě stali zvířaty, není lidskou civilizací. Nynější civilizace je úplně svedena vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Dnešní věk je velice nebezpečný a všechny národy by se měly postarat o zpřístupnění nejsnadnějšího procesu, rozvoje vědomí Kṛṣṇy, aby bylo lidstvo zachráněno před největším nebezpečím.