Bg. 13.3

Když se budeme zabývat otázkami těla a znalce těla — duše a Nadduše — zjistíme, že máme tři předměty studia: Pána, živou bytost a hmotu. V každém poli působnosti, v každém těle, jsou dvě duše: individuální duše a Nadduše. Nadduše je úplnou expanzí Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, a proto Kṛṣṇa říká: “Já jsem také znalcem, ale ne individuálním znalcem jednoho těla. Jsem absolutním znalcem. Nacházím se v každém těle v podobě Paramātmy, Nadduše.”

Ten, kdo bude velmi podrobně studovat téma pole působnosti a znalce pole podle Bhagavad-gīty, může dospět k poznání.

Pán říká: “Jsem znalcem pole působnosti v každém individuálním těle.” Individuální duše může znát vlastní tělo, ale jiná těla nezná. Nejvyšší Pán, který v podobě Nadduše dlí ve všech tělech, ví vše o každém z nich. Zná všechna těla všech forem života. Řadový občan může vědět vše o svém malém pozemku, ale král zná nejen svůj palác, ale i majetek všech občanů. Podobně je živá bytost individuální vlastník určitého těla, ale Nejvyšší Pán je vlastník veškerých těl. Král je prvořadým majitelem království a občan je majitelem až v druhé řadě. Nejvyšší Pán je svrchovaným vlastníkem všech těl.

Tělo se skládá ze smyslů a Nejvyšší Pán je Hṛṣīkeśa, vládce smyslů. Je prvotním vládcem smyslů, tak jako je král prvořadým dohlížitelem nade vším děním ve státě; občané jsou dohlížiteli až v druhé řadě. Pán říká: “Já jsem také znalcem.” To znamená, že je absolutním znalcem — individuální duše zná pouze své tělo. Ve védských spisech stojí:

Tělo se nazývá kṣetra a v něm sídlí jeho vlastník a dále Nejvyšší Pán, který zná jak tělo, tak jeho vlastníka. Proto se Mu říká znalec všech polí. Mezi polem působnosti, znalcem pole a svrchovaným znalcem pole je rozdíl. Dokonalé poznání o povaze těla, individuální duše a Nadduše se z hlediska Ved nazývá jñāna. Zde je předložen Kṛṣṇův názor. Poznáním se rozumí znát duši a Nadduši jako totožné a zároveň odlišné. Ten, kdo pole působnosti a znalce pole nezná, nemá dokonalé poznání. Musíme vědět, v jakém postavení je prakṛti (příroda), puruṣa (její poživatel) a īśvara (znalec, který vládne jak přírodě, tak individuální duši). Je nutné tyto tři nezaměňovat — neplést si malíře s obrazem a s malířským stojanem. Tento hmotný svět, který je polem působnosti, je příroda, živá bytost je její poživatel a nad nimi stojí svrchovaný vládce, Osobnost Božství. Ve védských spisech (Śvetāśvatara Upaniṣad 1.12) se uvádí: bhoktā bhogyaṁ preritāraṁ ca matvā / sarvaṁ proktaṁ tri-vidhaṁ brahmam etat. Existuje trojí pojetí Brahmanu: prakṛti je Brahman jakožto pole působnosti; jīva (individuální duše) je Brahman, který se zde snaží ovládat hmotnou přírodu, a vládce obou je také Brahman, který je však skutečným vládcem.

V této kapitole bude rovněž vysvětleno, že jeden ze znalců může poklesnout, zatímco druhý nikoliv. Jeden je v nadřazeném a druhý v podřízeném postavení. Každý, kdo považuje oba znalce pole za totožné, odporuje Nejvyššímu Pánu, který zde jasně říká: “Já jsem také znalcem pole působnosti.” Ten, kdo mylně pokládá provaz za hada, postrádá poznání. Existují různé druhy těl a jejich různí vlastníci. Tolik druhů těl je proto, že každá individuální duše má individuální schopnost ovládat hmotnou přírodu. Ve všech tělech je však rovněž Nejvyšší jakožto vládce. Významné je slovo ca, protože se vztahuje na všechna těla. To je názor Śrīly Baladevy Vidyābhūṣaṇy. Kṛṣṇa je Nadduše, jež se vedle individuální duše také nachází v každém těle. A zde Kṛṣṇa jednoznačně říká: skutečné poznání znamená vědět, že Nadduše je vládcem jak pole působnosti, tak omezeného poživatele.