Skip to main content

Kapitola dvanáctá

Oddaná služba

Verš

arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; ye — ti, kdo; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Tebe; paryupāsate — náležitě uctívají; ye — ti, kdo; ca — také; api — zase; akṣaram — mimo dosah smyslů; avyaktam — neprojevené; teṣām — z nich; ke — kdo; yoga-vit-tamāḥ — zná yogu nejdokonaleji.

Překlad

Arjuna se otázal: Kdo je považován za dokonalejšího — ti, kdo jsou vždy náležitě zaměstnáni oddanou službou Tobě, nebo ti, kdo uctívají neprojevené (neosobní Brahman)?

Význam

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a yogīnů. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Impersonalista je také činný. Neslouží přímo Kṛṣṇovi, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

V této kapitole se dozvídáme, že bhakti-yoga, oddaná služba, stojí ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy nejvýše. Chce-li být někdo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

Jinými slovy — ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se zde ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu lze vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvýše. Je to nejpřímější metoda a nejsnadnější prostředek, jak být ve styku s Bohem.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětlil, že živá bytost není hmotné tělo, ale duchovní jiskra — a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole hovořil o tom, že živá bytost je nedílnou částí svrchovaného celku, a doporučil, aby na tento celek plně zaměřila svou pozornost. V osmé kapitole bylo řečeno, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v době, kdy opouští své tělo, je ihned přemístěn do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán Kṛṣṇa jasně řekl, že ze všech yogīnů považuje toho, který ve svém nitru neustále myslí na Něho, za nejdokonalejšího. Prakticky v každé kapitole je tedy vyvozen závěr, že je třeba být poután k osobní podobě Kṛṣṇy, neboť to je nejvyšší duchovní realizace.

Jsou ovšem i lidé, kteří k osobní podobě Kṛṣṇy poutáni nejsou. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahmajyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje tak své vlastní postavení, neboť sám je poután k osobní podobě Kṛṣṇy; v neosobnímu Brahmanu nemá zálibu. Přeje si vědět, zda je jeho postavení bezpečné. O neosobním projevu — ať už o tom v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána — je těžké meditovat. Ve skutečnosti si neosobní aspekt Absolutní Pravdy nelze dokonale představit. Arjuna tím chce říci: “Proč takto marnit čas?” Jak bylo popisováno v jedenácté kapitole, Arjuna poznal, že být poután Kṛṣṇovou osobní podobou je nejlepší, neboť tak mohl zároveň znát všechny ostatní podoby a jeho lásku ke Kṛṣṇovi nic nenarušovalo. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
mayy āveśya mano ye māṁ
nitya-yuktā upāsate
śraddhayā parayopetās
te me yukta-tamā matāḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; mayi — na Mě; āveśya — upírající; manaḥ — mysl; ye — ti, kdo; mām — Mě; nitya — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; upāsate — uctívají; śraddhayā — vírou; parayā — transcendentální; upetāḥ — vybavení; te — oni; me — Mnou; yukta-tamāḥ — za nanejvýš dokonalé v yoze; matāḥ — jsou považováni.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty, kdo upírají mysl na Mou osobní podobu a neustále Mě uctívají s velkou, transcendentální vírou, považuji za nanejvýš dokonalé.

Význam

Jako odpověď na Arjunovu otázku Kṛṣṇa jasně říká, že ten, kdo se soustředí na Jeho osobní podobu a uctívá Ho s vírou a oddaností, má být považován za nanejvýš dokonalého v yoze. U osoby s tímto vědomím Kṛṣṇy nepřipadají v úvahu žádné hmotné činnosti, protože všechno dělá pro Kṛṣṇu. Čistý oddaný je stále činný. Někdy zpívá, jindy poslouchá opěvování nebo čte knihy o Kṛṣṇovi, někdy vaří prasādam nebo jde na trh koupit něco pro Kṛṣṇu, jindy vytírá chrám nebo myje nádobí — ať dělá cokoliv, nenechá uplynout ani okamžik, kdy by jeho činnosti nebyly zasvěceny Kṛṣṇovi. Toto jednání je na úrovni dokonalého samādhi.

Verš

ye tv akṣaram anirdeśyam
avyaktaṁ paryupāsate
sarvatra-gam acintyaṁ ca
kūṭa-stham acalaṁ dhruvam
sanniyamyendriya-grāmaṁ
sarvatra sama-buddhayaḥ
te prāpnuvanti mām eva
sarva-bhūta-hite ratāḥ

Synonyma

ye — ti, kdo; tu — ale; akṣaram — toho, co přesahuje smyslové vnímání; anirdeśyam — neurčitého; avyaktam — neprojeveného; paryupāsate — plně se věnují uctívání; sarvatra-gam — všeprostupujícího; acintyam — nepochopitelného; ca — a; kūṭa-stham — neměnného; acalam — nehybného; dhruvam — ustáleného; sanniyamya — ovládající; indriya-grāmam — veškeré smysly; sarvatra — všude; sama-buddhayaḥ — stejně nakloněni; te — oni; prāpnuvanti — dosáhnou; mām — Mě; eva — jistě; sarva-bhūta-hite — pro blaho všech živých bytostí; ratāḥ — jednající.

Překlad

Ale ti, kteří se plně věnují uctívání neprojeveného, toho, co je neurčité, mimo dosah smyslového vnímání, všeprostupující, nepochopitelné, neměnné, ustálené a nehybné (neosobní pojetí Absolutní Pravdy) tím, že ovládají své smysly a jsou stejně nakloněni všem — kdo jednají pro blaho všech — Mě nakonec také dosáhnou.

Význam

Ti, kdo neuctívají Nejvyššího Pána přímo, ale snaží se dosáhnout téhož nepřímou metodou, nakonec také dospějí ke stejnému cíli, Śrī Kṛṣṇovi. “Poté, co po mnoha zrozeních moudrý člověk poznal, že Vāsudeva je vším, hledá útočiště u Mne.” To jsou Kṛṣṇova slova. Jakmile osoba po mnoha životech dospěje k úplnému poznání, odevzdá se Pánu Kṛṣṇovi. Přistupuje-li k Bohu způsobem uvedeným v tomto verši, musí ovládat smysly, sloužit všem a jednat pro blaho všech bytostí. Každý tedy musí vejít ve styk s Kṛṣṇou; jinak jeho realizace nebude dokonalá. Často se musí podrobit askezi v mnoha směrech, než se Mu úplně odevzdá.

Aby mohla živá bytost vnímat Nadduši v nitru sebe sama, musí ukončit smyslové činnosti, jako je pozorování, naslouchání, ochutnávání, práce a tak dále. Potom porozumí, že Nejvyšší Duše je všude. Jakmile to vnímá, nechová zášť vůči žádné jiné živé bytosti — nevidí rozdíl mezi člověkem a zvířetem, protože vidí duši, nikoliv to, co ji pokrývá. Pro obyčejného člověka je však praktikování této metody neosobní realizace velice obtížné.

Verš

kleśo ’dhika-taras teṣām
avyaktāsakta-cetasām
avyaktā hi gatir duḥkhaṁ
dehavadbhir avāpyate

Synonyma

kleśaḥ — potíž; adhika-taraḥ — velice; teṣām — jejich; avyakta — k neprojevenému; āsakta — poutána; cetasām — těch, jejichž mysl; avyaktā — k neprojevenému; hi — jistě; gatiḥ — pokrok; duḥkham — s těžkostmi; deha-vadbhiḥ — vtělenými; avāpyate — je dosažen.

Překlad

Ti, jejichž mysl je poutána k neprojevenému, neosobnímu aspektu Nejvyššího, mohou postupovat vpřed jen s velkými potížemi. Pro vtělené bytosti je vždy těžké dosahovat pokroku touto metodou.

Význam

Transcendentalisté, kteří se soustřeďují na nepochopitelný, neprojevený, neosobní rys Nejvyššího Pána, jsou jñāna-yogīni, a oddaní plně si vědomí Kṛṣṇy, zaměstnaní oddanou službou Pánu, zase bhakti-yogīni. Zde je jednoznačně vyjádřen rozdíl mezi jñāna-yogou a bhakti-yogou: i když proces jñāna-yogy nakonec přivede jeho následovníka ke stejnému cíli, je velice obtížný, zatímco cesta bhakti-yogy — přímá služba Nejvyšší Osobnosti Božství — je snadnější a pro vtělenou duši přirozená. Individuální duše je vtělená již od nepaměti a je pro ni velmi těžké na základě pouhé teorie rozumět, že není totožná s tělem. Bhakti-yogī tedy uctívá Božstvo Kṛṣṇy, neboť každému v mysli zůstává určité tělesné pojetí, které tak může upotřebit. Uctívat chrámovou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství není modlářství. Védská literatura dokládá, že uctívání může být saguṇa a nirguṇa — uctívání Nejvyššího s Jeho vlastnostmi, nebo bez vlastností. Uctívání Božstva v chrámu patří do kategorie saguṇa, protože Pán je představován v hmotných kvalitách. Ale i když je podoba Pána z hmotných složek, jako je kámen, dřevo nebo olejové barvy, ve skutečnosti není hmotná. Taková je absolutní povaha Nejvyššího Pána.

Můžeme to objasnit na vzdáleném příkladu. Když dáváme dopisy do poštovních schránek na ulici, přirozeně se bez potíží dostanou ke svému adresátovi. Ale nějaká stará krabice, napodobenina poštovní schránky, kterou jsme někde našli a která není autorizovaná poštovním úřadem, tomuto účelu neposlouží. Nejvyšší Pán má své autorizované zastoupení v podobě Božstva, jež se nazývá arcā-vigraha. Tato arcā-vigraha je Jeho inkarnací. Pán je všemohoucí, a proto může přijímat služby oddaného skrze tuto svou inkarnaci, čímž vychází vstříc každému, kdo žije podmíněným životem.

Pro oddaného tedy není těžké přistoupit k Nejvyššímu okamžitě a přímo, ale ti, kdo usilují o duchovní realizaci neosobní metodou, mají před sebou obtížnou cestu. Musí porozumět neprojevenému zastoupení Nejvyššího z védských spisů, jako jsou například Upaniṣady, naučit se jazyk, chápat pocity, jež se nezakládají na smyslovém vnímání a podobně. Toto všechno musí realizovat. To pro obyčejného člověka není snadné. Oddaný jednající s vědomím Kṛṣṇy, zaměstnaný oddanou službou, poznává Nejvyšší Osobnost Božství velice snadno tím, že přijímá vedení pravého duchovního učitele, klaní se Božstvu předepsaným způsobem, naslouchá o Pánově slávě a jí zbytky jídel obětovaných Pánu. Není pochyb o tom, že impersonalisté si zbytečně volí obtížnou cestu a hrozí jim, že nakonec ani k poznání Absolutní Pravdy nedospějí. Personalista však přistupuje k Nejvyšší Osobnosti přímo, bez jakéhokoliv rizika a potíží. Podobné sdělení se objevuje ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Je tam uvedeno, že pokud se osoba nakonec musí odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství (proces odevzdání se nazývá bhakti), ale místo toho se zatěžuje zkoumáním, co je a co není Brahman, a stráví tím celý život, přinese jí to jen potíže. Tento nesnadný způsob seberealizace, u něhož není konečný výsledek jistý, se zde proto nedoporučuje.

Živá bytost je věčně individuální duší, a pokud chce splynout s duchovním celkem, může ze své původní povahy poznat aspekty věčnosti a poznání, ale nikoliv aspekt blaženosti. Milostí některého oddaného může takový transcendentalista, který je zběhlý v jñāna-yoze, dospět k bhakti-yoze, oddané službě. Tehdy mu budou dlouhodobé zkušenosti s impersonalismem také na obtíž, protože se nebude moci rozloučit se svými představami. Vtělená duše má tedy s neprojeveným stále potíže, jak během své duchovní snahy, tak při dosažení realizace. Každá živá duše je částečně nezávislá a člověk by měl bezpečně vědět, že realizace neprojeveného je v rozporu s povahou duchovního, blaženého vlastního já. Této cestě by se měl vyhnout. Nejlepší pro všechny je proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, který vyžaduje plně se zaměstnat oddanou službou. V jiném případě člověku hrozí, že se obrátí k ateismu. Jak již uvádí tento verš, metodu soustředění se na neprojevené, nepochopitelné, co leží mimo dosah smyslů, nelze nikdy podporovat; zvláště pak ne v současném věku. Pán Kṛṣṇa ji nedoporučuje.

Verš

ye tu sarvāṇi karmāṇi
mayi sannyasya mat-parāḥ
ananyenaiva yogena
māṁ dhyāyanta upāsate
teṣām ahaṁ samuddhartā
mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt
bhavāmi na cirāt pārtha
mayy āveśita-cetasām

Synonyma

ye — ti, kdo; tu — ale; sarvāṇi — všechny; karmāṇi — činnosti; mayi — Mně; sannyasya — odevzdávající; mat-parāḥ — oddaní Mně; ananyena — bez odchýlení; eva — jistě; yogena — tímto praktikováním bhakti-yogy; mām — o Mně; dhyāyantaḥ — meditující; upāsate — uctívají; teṣām — jich; aham — Já; samuddhartā — zachránce; mṛtyu — smrti; saṁsāra — v hmotné existenci; sāgarāt — z oceánu; bhavāmi — stávám se; na — ne; cirāt — za dlouhou dobu; pārtha — ó synu Pṛthy; mayi — na Mě; āveśita — upřená; cetasām — těch, jejichž mysl je.

Překlad

Avšak ty, kdo Mě uctívají — odevzdávají Mi všechny své činnosti, jsou neochvějně oddáni Mně, prokazují Mi výlučnou oddanou službu a neustále o Mně meditují s myslí upřenou na Mne — ty rychle vysvobodím z oceánu zrození a smrti, synu Pṛthy.

Význam

Zde se jasně říká, že oddaným se dostává velkého štěstí, neboť je Pán rychle vysvobodí z hmotné existence. Ten, kdo vykonává čistou oddanou službu, pozná, že Bůh je velký a individuální duše je vůči Němu v podřízeném postavení. Její povinností je Mu sloužit, a jestliže to nedělá, bude sloužit māyi.

Jak již bylo uvedeno, Nejvyššího Pána Kṛṣṇu lze znát pouze oddanou službou. Proto je třeba být plně oddán. Aby někdo Pána dosáhl, měl by na Něho zcela upřít svou mysl a pracovat jen pro Něj. Nezáleží na tom, jakou práci dělá, ale má ji dělat výhradně pro Kṛṣṇu. To je očekávaná úroveň oddané služby. Oddaný si nepřeje nic jiného než potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho životním posláním je potěšit Kṛṣṇu a Kṛṣṇově spokojenosti může obětovat vše, jak to učinil Arjuna v bitvě na Kurukṣetře. Způsob, kterým toho dosáhne, je velmi jednoduchý — může se věnovat svému zaměstnání a přitom zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Toto transcendentální zpívání způsobí, že ho bude Osobnost Božství přitahovat.

Nejvyšší Pán zde slibuje, že čistého oddaného, který takto jedná, neprodleně vysvobodí z oceánu hmotné existence. Ti, kdo jsou pokročilí v yoze, se s její pomocí mohou z vlastní vůle přemístit na jakoukoliv planetu a jiní využívají možnosti jinak. Avšak o oddaném se zde jasně říká, že se ho ujme samotný Pán. Nemusí čekat, až nabyde dostatek zkušeností, aby se mohl přemístit do duchovního nebe.

Ve Varāha Purāṇě je tento verš:

nayāmi paramaṁ sthānam
arcir-ādi-gatiṁ vinā
garuḍa-skandham āropya
yatheccham anivāritaḥ

Tím je řečeno, že oddaný nemusí provádět aṣṭāṅga-yogu, aby se přemístil na duchovní planety. Zodpovědnost za něj přebírá sám Nejvyšší Pán, který jasně říká, že se osobně stává zachráncem. Dítě je v bezpečí, protože jeho rodiče se starají o vše, co potřebuje. Podobně oddaný nemusí vyvíjet úsilí, aby se pomocí yogy dostal na jiné planety. Místo toho Nejvyšší Pán ze své nesmírné milosti okamžitě přiletí na svém ptačím přepravci Garuḍovi a oddaného vysvobodí z hmotné existence. Ten, kdo spadl do oceánu, sice může usilovně zápasit o život a být sebelepším plavcem, ale sám se není schopen zachránit. Pokud však někdo přispěchá a z vody ho vytáhne, je záchrana snadná. Podobným způsobem Pán vysvobozuje oddaného z hmotné existence. Je třeba jen uplatnit v praxi snadný proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a plně se zaměstnat oddanou službou. Všichni inteligentní lidé by měli dát vždy přednost oddané službě před všemi ostatními cestami. To je potvrzeno ve spisu jménem Nārāyaṇīya:

yā vai sādhana-sampattiḥ
puruṣārtha-catuṣṭaye
tayā vinā tad āpnoti
naro nārāyaṇāśrayaḥ

Tento verš učí, že se nemáme věnovat různým procesům plodonosných činností ani rozvíjet poznání myšlenkovou spekulací. Ten, kdo se odevzdává Nejvyšší Osobnosti, může získat veškerý přínos dosažitelný jinými procesy yogy, spekulací, obřady, oběťmi, rozdáváním milodarů a tak dále. To je zvláštní požehnání, které skýtá oddaná služba.

Stačí, aby oddaný Pána zpíval svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — a může snadno a šťastně dospět k nejvyššímu cíli. Tohoto cíle ovšem nelze dosáhnout žádným jiným náboženským postupem.

Závěr Bhagavad-gīty je předložen v osmnácté kapitole:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

Každý jednotlivec se má zříci všech ostatních metod seberealizace a pouze vykonávat oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy. To mu umožní dosáhnout nejvyšší dokonalosti, kterou život nabízí. Nemusí brát v úvahu hříšné činnosti svého dřívějšího žití, protože starost o něj plně přebírá Nejvyšší Pán. Neměl by tedy vyvíjet neúčelnou snahu o osvobození prostřednictvím duchovní realizace. Nechť každý přijme útočiště u svrchovaného všemocného Boha, Kṛṣṇy. To je nejvyšší dokonalost života.

Verš

mayy eva mana ādhatsva
mayi buddhiṁ niveśaya
nivasiṣyasi mayy eva
ata ūrdhvaṁ na saṁśayaḥ

Synonyma

mayi — na Mě; eva — zajisté; manaḥ — mysl; ādhatsva — upři; mayi — na Mě; buddhim — inteligenci; niveśaya — nech spočinout; nivasiṣyasi — budeš žít; mayi — u Mě; eva — jistě; ataḥ ūrdhvam — potom; na — nikdy; saṁśayaḥ — pochybnost.

Překlad

Upři svou mysl na Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, a nech u Mne spočinout veškerou svou inteligenci. Tak budeš bezpochyby stále žít u Mě.

Význam

Ten, kdo je zaměstnán oddanou službou Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi, žije v přímém vztahu s Ním, a proto je nepochybně již od samého začátku v transcendentálním postavení. Oddaný nežije na hmotné úrovni — žije u Kṛṣṇy. Svaté jméno Pána a Pán se od sebe neliší, a když tedy oddaný zpívá Hare Kṛṣṇa, tančí Kṛṣṇa se svou vnitřní energií na jeho jazyku. Když obětuje Kṛṣṇovi jídlo, Kṛṣṇa je osobně přijímá a oddaný bude jedením zbytků oběti doslova prostoupený Kṛṣṇou. Přestože je to proces doporučený v Bhagavad-gītě a dalších védských písmech, osoba nekonající takovou službu nemůže pochopit, jak se to děje.

Verš

atha cittaṁ samādhātuṁ
na śaknoṣi mayi sthiram
abhyāsa-yogena tato
mām icchāptuṁ dhanañ-jaya

Synonyma

atha — ale pokud; cittam — mysl; samādhātum — soustředit; na — ne; śaknoṣi — jsi schopen; mayi — na Mě; sthiram — pevně; abhyāsa-yogena — praktikováním oddané služby; tataḥ — potom; mām — Mě; icchā — přání; āptum — získat; dhanam-jaya — ó Arjuno, uchvatiteli bohatství.

Překlad

Můj milý Arjuno, uchvatiteli bohatství, pokud nejsi schopen na Mě neochvějně upírat mysl, dodržuj usměrňující zásady bhakti-yogy. Tak v sobě probuď touhu Mě dosáhnout.

Význam

V tomto verši se hovoří o dvou způsobech bhakti-yogy. Prvnímu se věnuje ten, kdo vyvinul pouto ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, na základě transcendentální lásky. A druhý je pro toho, kdo toto pouto k Nejvyšší Osobě nevyvinul. Pro oddané z této druhé skupiny jsou stanovena různá pravidla a usměrnění, která mohou dodržovat, aby nakonec dosáhli úrovně připoutanosti ke Kṛṣṇovi.

Bhakti-yoga značí očišťování smyslů. Nyní, v hmotné existenci, jsou smysly nečisté, jelikož jsou využívány ke smyslovému požitku. Praktikováním bhakti-yogy však mohou být očištěny a v očištěném stavu se dostávají přímo do styku s Nejvyšším Pánem. V hmotném životě mohu prokazovat nějakou službu určitému pánu a sloužit mu, ale nedělám to z lásky — sloužím pro peníze. A pán ke mně také nemá láskyplný vztah, přijímá ode mě službu a platí mi. O lásce tedy nemůže být ani řeči. V duchovním životě je však nutné dospět na úroveň čisté lásky. Je možné jí dosáhnout oddanou službou, konanou těmi smysly, které máme nyní.

Láska k Bohu dřímá v srdci každé živé bytosti. Projevuje se různými způsoby, ale je znečištěna stykem s hmotou. Nyní je třeba srdce od tohoto styku očistit a obnovit skrytou, přirozenou lásku ke Kṛṣṇovi. To je celý proces.

Dodržovat usměrňující zásady bhakti-yogy znamená řídit se pod vedením kvalifikovaného duchovního učitele určitými principy: vstát brzy ráno, vykoupat se a jít do chrámu přednést modlitby a zpívat Hare Kṛṣṇa, potom přinést květy pro obětování Božstvům, uvařit pro Božstva pokrmy, obětovat je, jíst prasādam a tak dále. Jsou různá pravidla, podle kterých je třeba jednat. Také je nutné neustále naslouchat přednášení čistých oddaných z Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu. Tyto činnosti mohou komukoliv pomoci dostat se na úroveň lásky k Bohu. Potom je jisté, že dospěje do Pánova duchovního království. Praktikování bhakti-yogy podle daných pravidel a pod vedením duchovního učitele každého nepochybně přivede k tomu, že bude Boha milovat.

Verš

abhyāse ’py asamartho ’si
mat-karma-paramo bhava
mad-artham api karmāṇi
kurvan siddhim avāpsyasi

Synonyma

abhyāse — v praxi; api — i když; asamarthaḥ — neschopen; asi — jsi; mat-karma — práci pro Mě; paramaḥ — odevzdaný; bhava — staň se; mat-artham — v zájmu Mne; api — i; karmāṇi — práci; kurvan — konající; siddhim — dokonalosti; avāpsyasi — dosáhneš.

Překlad

Jestliže v praxi nedokážeš dodržovat usměrnění bhakti-yogy, snaž se pro Mě pracovat, neboť prací pro Mě dospěješ k dokonalosti.

Význam

I ten, kdo není schopen dodržovat usměrňující zásady bhakti-yogy pod vedením duchovního učitele, může být přiveden k dokonalosti, a to prací pro Nejvyššího Pána. To, jak tuto práci konat, již bylo vysvětleno v padesátém pátém verši jedenácté kapitoly. Je třeba mít kladný postoj k šíření vědomí Kṛṣṇy. Tímto šířením vědomí Kṛṣṇy je zaměstnáno mnoho oddaných, a ti potřebují pomoc. I když tedy někdo nedokáže přímo dodržovat usměrňující zásady bhakti-yogy, může se snažit napomáhat práci oddaných. Každá větší snaha si vyžaduje prostory, peníze, organizaci a práci. Tak jako je pro podnikání nezbytné sídlo, určitý kapitál, práce a organizace, aby se obchod rozvíjel, je stejných věcí zapotřebí i ve službě Kṛṣṇovi. Jediný rozdíl spočívá v tom, že materialista pracuje s cílem smyslového požitku. Stejnou práci je ovšem možné konat pro uspokojení Kṛṣṇy, a takové jednání je duchovní. Pokud má člověk dostatek peněz, může pomoci se stavbou střediska či chrámu pro šíření vědomí Kṛṣṇy. Nebo může pomoci s vydáváním literatury. Jsou mnohé oblasti činností, a o ty je třeba projevit zájem. Nemůže-li někdo obětovat plody činností, může stále ještě obětovat alespoň něco ve prospěch šíření vědomí Kṛṣṇy. Tato dobrovolná služba podporující vědomí Kṛṣṇy mu pomůže povznést se na vyšší úroveň lásky k Bohu a potom dosáhnout vlastní dokonalosti.

Verš

athaitad apy aśakto ’si
kartuṁ mad-yogam āśritaḥ
sarva-karma-phala-tyāgaṁ
tataḥ kuru yatātmavān

Synonyma

atha — i když; etat — toto; api — také; aśaktaḥ — neschopen; asi — jsi; kartum — dělat; mat — Mně; yogam — v oddané službě; āśritaḥ — přijímající útočiště; sarva-karma — všech činností; phala — výsledků; tyāgam — zříkání se; tataḥ — potom; kuru — praktikuj; yata-ātma-vān — jistý sám sebou.

Překlad

Pokud však nejsi schopen pracovat s tímto vědomím Mě samotného, snaž se jednat a zříkat se výsledků své práce a být si jistý sám sebou.

Význam

Může se stát, že kvůli společenským, rodinným či náboženským ohledům nebo jiným překážkám někdo nemůže ani projevit kladný postoj k činnostem spojeným s vědomím Kṛṣṇy. Když se do nich přímo zapojí, může to vyvolat námitky členů jeho rodiny či mnoho dalších potíží. Tomu, kdo má tyto problémy, se doporučuje, aby obětoval nashromážděné výsledky svých činností nějaké dobré věci. Jakými způsoby to může udělat, udávají védská pravidla. Ve Vedách jsou popsány mnohé oběti a zvláštní činy (puṇya), kde lze věnovat výsledky svého dřívějšího jednání. Tak je možné postupně dospět k poznání. Když ten, kdo se ani nezajímá o činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, podpoří svými milodary nějakou nemocnici nebo jinou společenskou instituci, zříká se tím těžce vydělaných plodů své práce. To se také doporučuje v tomto verši, protože zříkáním se plodů činností se postupně očistí mysl a s čistou myslí je možné poznat vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy samozřejmě nezávisí na žádné další zkušenosti, neboť proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy může sám o sobě očistit mysl, ale pokud někomu něco brání v jeho přijetí, může se snažit zříkat výsledků svého jednání. Za této situace se může věnovat službě společnosti, komunitě či národu, podstupovat oběti pro svou vlast a tak dále, aby jednoho dne mohl dospět na úroveň čisté oddané služby Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītě (18.46) čteme: yataḥ pravṛttir bhūtānām — pokud se někdo rozhodne pro oběť v zájmu nejvyššího dobra, tak i když neví, že nejvyšším dobrem je Kṛṣṇa, díky obětování to začne postupně chápat.

Verš

śreyo hi jñānam abhyāsāj
jñānād dhyānaṁ viśiṣyate
dhyānāt karma-phala-tyāgas
tyāgāc chāntir anantaram

Synonyma

śreyaḥ — lepší; hi — zajisté; jñānam — poznání; abhyāsāt — než praxe; jñānāt — než poznání; dhyānam — meditace; viśiṣyate — je považována za lepší; dhyānāt — než meditace; karma-phala-tyāgaḥ — zříkání se výsledků činů; tyāgāt — tímto odříkáním; śāntiḥ — klid; anantaram — pak.

Překlad

Nemůžeš-li se uchýlit k tomuto procesu, věnuj se rozvoji poznání. Nad poznáním je však meditace a nad meditací je zříkání se plodů svých činů, neboť takovým odříkáním lze dosáhnout klidu mysli.

Význam

Jak bylo uvedeno v předchozích verších, oddaná služba je dvojího druhu: první spočívá v dodržování usměrňujících zásad a druhý v naprosté láskyplné připoutanosti k Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro ty, kdo nejsou schopni jednat podle usměrňujících zásad s vědomím Kṛṣṇy, je lepší rozvíjet poznání, protože to jim umožní pochopit naše skutečné postavení. Poznání se časem vyvine až k meditaci, která umožňuje poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Určité postupy přesvědčují jejich následovníka, že on sám je Nejvyšší — tato meditace je vhodná pro ty, kdo nejsou schopni oddané služby. Těm, kteří nedokáží takto meditovat, jsou ve Vedách uloženy povinnosti brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, jež nalezneme v poslední kapitole Bhagavad-gīty. Člen každé třídy se však má zříci plodů své práce, což znamená použít výsledky v zájmu nějaké dobré věci.

Souhrnně lze říci, že k dosažení nejvyššího cíle — Nejvyšší Osobnosti Božství — vedou dvě cesty: první z nich je cesta postupného pokroku a druhá je přímá. Přímou metodou je oddaná služba s vědomím Kṛṣṇy a druhá metoda vyžaduje zříkat se plodů svých činností, čímž lze dosáhnout úrovně poznání, poté úrovně meditace, pak úrovně poznání Nadduše a nakonec dospět k Nejvyšší Osobnosti Božství. Buď je tedy možné postupovat krok za krokem, nebo si zvolit přímou cestu. Ne každý dokáže jít přímo, a proto je nepřímá metoda také prospěšná. Měli bychom však vědět, že Arjunovi není nepřímý postup doporučen, neboť on už je na úrovni láskyplné oddané služby Nejvyššímu Pánu. Postupná cesta odříkání, poznání, meditace a realizace Nadduše a Brahmanu je pro jiné osoby, které na této úrovni nejsou. Bhagavad-gītā však zdůrazňuje přímou metodu. Doporučuje každému jít přímou cestou a odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi.

Verš

adveṣṭā sarva-bhūtānāṁ
maitraḥ karuṇa eva ca
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sama-duḥkha-sukhaḥ kṣamī
santuṣṭaḥ satataṁ yogī
yatātmā dṛḍha-niścayaḥ
mayy arpita-mano-buddhir
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ

Synonyma

adveṣṭā — prostý zášti; sarva-bhūtānām — ke všem živým bytostem; maitraḥ — přátelský; karuṇaḥ — vlídný; eva — zajisté; ca — také; nirmamaḥ — bez pocitu vlastnictví; nirahaṅkāraḥ — bez falešného ega; sama — stejný; duḥkha — v neštěstí; sukhaḥ — a štěstí; kṣamī — odpouštějící; santuṣṭaḥ — spokojený; satatam — vždy; yogī — vykonávající oddanou službu; yata-ātmā — ovládající sám sebe; dṛḍha-niścayaḥ — s odhodláním; mayi — na Mě; arpita — upřená; manaḥ — mysl; buddhiḥ — a inteligence; yaḥ — ten, kdo; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; saḥ — on; me — Mně; priyaḥ — drahý.

Překlad

Ten, kdo v sobě nechová zášť a je naopak vlídným přítelem všech živých bytostí, nepovažuje se za vlastníka a je prostý falešného ega, vyrovnaný při štěstí i neštěstí, snášenlivý a vždy spokojený, ovládající sám sebe a s odhodláním vykonávající oddanou službu s myslí a inteligencí upřenou na Mě — tento Můj oddaný je Mi velice drahý.

Význam

V těchto dvou verších se Pán znovu vrací k čisté oddané službě a popisuje transcendentální vlastnosti čistého oddaného. Čistý oddaný není za žádných okolností znepokojený. Vůči nikomu nepociťuje zášť, a ani ten, kdo se k němu staví nepřátelsky, pro něho není nepřítelem. Myslí si o tom: “Jeho nepřátelství je důsledek mých špatných činů v minulosti. Proto budu místo protestů raději trpět.” Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.8) stojí: tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam. Kdykoliv se oddaný dostane do těžkostí, považuje to za milost, kterou mu Pán projevil. Uvažuje: “Za své dřívější špatné činy bych měl trpět mnohem více, než trpím teď. Jedině milostí Nejvyššího Pána mě tedy nestihl celý trest, který si zasluhuji. Díky milosti Nejvyšší Osobnosti Božství zakouším jen jeho nepatrnou část.” Proto bez ohledu na mnohé nepříjemné okolnosti zůstává klidný, tichý a trpělivý. Je vždy ke každému vlídný, dokonce i ke svému nepříteli. Nirmama znamená, že nepřikládá velkou důležitost bolestem a potížím, které se týkají těla, protože o sobě dobře ví, že se od hmotného těla liší. Jelikož se s ním neztotožňuje, netrpí pojetím falešného ega a je vyrovnaný při štěstí i neštěstí. Je snášenlivý a spokojený se vším, co milostí Nejvyššího Pána přichází. Nevynakládá přehnané úsilí, aby něčeho dosáhl za cenu velkých potíží; takto vždy pociťuje radost. Je naprosto dokonalým mystikem, neboť je neochvějně soustředěný na pokyny, které dostal od duchovního učitele, a ovládá smysly, díky čemuž je odhodlaný. Nenechá se svést falešnými argumenty—nikdo ho nemůže odvrátit od pevného odhodlání vykonávat oddanou službu. Je si plně vědom Kṛṣṇy jakožto věčného, Nejvyššího Pána, a proto ho nikdo nemůže znepokojit. Všechny tyto předpoklady mu umožňují zcela soustředit mysl a inteligenci na Nejvyššího. Tato úroveň oddané služby je nepochybně velice vzácná, ale přesto jí oddaný může dosáhnout dodržováním usměrňujících zásad oddané služby. Kromě toho Pán říká, že takový oddaný je Mu velice drahý, neboť Ho vždy těší všemi svými činnostmi provázenými úplným vědomím Kṛṣṇy.

Verš

yasmān nodvijate loko
lokān nodvijate ca yaḥ
harṣāmarṣa-bhayodvegair
mukto yaḥ sa ca me priyaḥ

Synonyma

yasmāt — jímž; na — nikdy; udvijate — jsou zneklidněni; lokaḥ — lidé; lokāt — lidmi; na — nikdy; udvijate — je rozrušen; ca — také; yaḥ — každý, kdo; harṣa — od štěstí; amarṣa — neštěstí; bhaya — strachu; udvegaiḥ — a úzkosti; muktaḥ — osvobozený; yaḥ — kdo; saḥ — kdokoliv; ca — také; me — Mně; priyaḥ — velmi drahý.

Překlad

Ten, kdo nikoho nepřivádí do nesnází a není nikdy nikým znepokojen, kdo zůstává klidný při štěstí i neštěstí a strachu i úzkosti, je Mi velmi drahý.

Význam

Následuje další popis některých kladů oddaného. Oddaný nikoho nepřivádí do nesnází ani do stavu úzkosti, strachu či nespokojenosti. Je ke každému vlídný, a nikdy nejedná tak, aby druzí pociťovali tíseň. Zároveň není rozrušen, pokud se druzí snaží zneklidnit jeho. Díky milosti Pána je tak zkušený, že ho žádné vnější podněty nerozruší. Hmotné okolnosti s ním nemohou otřást, protože si je vždy plně vědom Kṛṣṇy a věnuje se oddané službě. U materialisty je běžné, že když vidí něco dobrého pro svůj smyslový požitek a pro své tělo, má velkou radost, ale jakmile zjistí, že druzí uspokojují své smysly něčím, co on sám nemá, cítí lítost a závidí jim. Když očekává něco špatného od nepřítele, má strach, a je sklíčený, když se mu něco nedaří. Oddaný, který těmito rušivými hmotnými vlivy není dotčen, je Kṛṣṇovi velmi drahý.

Verš

anapekṣaḥ śucir dakṣa
udāsīno gata-vyathaḥ
sarvārambha-parityāgī
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ

Synonyma

anapekṣaḥ — netečný; śuciḥ — čistý; dakṣaḥ — znalý; udāsīnaḥ — bez starostí; gata-vyathaḥ — prostý veškerého soužení; sarva-ārambha — všeho úsilí; parityāgī — kdo se zříká; yaḥ — každý, kdo; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; saḥ — on; me — Mně; priyaḥ — velice drahý.

Překlad

Můj oddaný, který není závislý na obvyklém běhu událostí a je čistý, znalý, bezstarostný, nedotčený bolestmi jakéhokoliv druhu a nesnaží se pracně o výsledek, je Mi nadmíru drahý.

Význam

Oddaný může dostat peněžní nabídku, ale neměl by se namáhat, aby peníze sám získal. Pokud se k němu dostanou samy, milostí Nejvyššího, není tím vyveden z míry. Je pro něho přirozené koupat se nejméně dvakrát denně a ráno brzy vstávat, aby vykonával oddanou službu. Díky tomu je přirozeně čistý uvnitř i vně. Je vždy znalý, protože v úplnosti zná podstatu všech činností v životě a je přesvědčen o pravdě autoritativních písem. Nikdy se nepřidává k nějaké straně, a je tedy bezstarostný. Zůstává nedotčen bolestí, neboť je prostý všech označení — ví, že jeho tělo je označení, a proto ho bolesti těla neovlivňují. Čistý oddaný neusiluje o nic, co by bylo v rozporu s oddanou službou. Například stavba velké budovy si vyžaduje spoustu energie, a pokud nenapomůže jeho oddané službě, nikdy se do ní nepustí. Je ochoten snášet mnoho starostí spojených se stavbou chrámu pro Pána, ale nebude stavět velký dům pro své osobní záležitosti.

Verš

yo na hṛṣyati na dveṣṭi
na śocati na kāṅkṣati
śubhāśubha-parityāgī
bhaktimān yaḥ sa me priyaḥ

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; na — nikdy; hṛṣyati — raduje se; na — nikdy; dveṣṭi — trápí se; na — nikdy; śocati — naříká; na — nikdy; kāṅkṣati — touží; śubha — příznivého; aśubha — a nepříznivého; parityāgī — kdo se zříká; bhakti-mān — oddaný; yaḥ — ten, kdo; saḥ — on je; me — Mně; priyaḥ — drahý.

Překlad

Ten, kdo se neraduje ani netruchlí, neběduje ani netouží a zříká se příznivých i nepříznivých věcí — takový oddaný je Mi velice drahý.

Význam

Čistý oddaný není šťastný z hmotného zisku ani nešťastný z hmotné ztráty. Není nadmíru šťastný, že bude mít syna či žáka, a není sklíčený, když je nemá. Nenaříká, když přijde o něco, co je mu velmi drahé, ani se netrápí, když nedostane to, po čem touží. Je transcendentální jak vůči všem příznivým, tak vůči nepříznivým a hříšným činnostem. Pro spokojenost Nejvyššího Pána je připraven podstoupit nejrůznější nebezpečí. Ve vykonávání oddané služby pro něho nic není překážkou. Takový oddaný je Kṛṣṇovi velice drahý.

Verš

samaḥ śatrau ca mitre ca
tathā mānāpamānayoḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
samaḥ saṅga-vivarjitaḥ
tulya-nindā-stutir maunī
santuṣṭo yena kenacit
aniketaḥ sthira-matir
bhaktimān me priyo naraḥ

Synonyma

samaḥ — stejný; śatrau — k nepříteli; ca — také; mitre — k příteli; ca — také; tathā — tak; māna — při poctě; apamānayoḥ — a zneuctění; śīta — v zimě; uṣṇa — teple; sukha — štěstí; duḥkheṣu — a neštěstí; samaḥ — vyrovnaný; saṅga-vivarjitaḥ — prostý veškeré společnosti; tulya — stejný; nindā — při hanobení; stutiḥ — a dobré pověsti; maunī — mlčenlivý; santuṣṭaḥ — spokojený; yena kenacit — s čímkoliv; aniketaḥ — bez obydlí; sthira — pevné; matiḥ — odhodlání; bhakti-mān — zaměstnaný oddanou službou; me — Mně; priyaḥ — drahý; naraḥ — člověk.

Překlad

Ten, kdo hledí stejně na přátele i nepřátele a zůstává vyrovnaný, ať se setkává s poctou či zneuctěním, teplem či zimou, štěstím či neštěstím, slávou či hanbou, kdo není ve styku se znečišťující společností, vždy je mlčenlivý a se vším spokojený, nestará se o to, kde bude bydlet, neochvějně setrvává na úrovni poznání a je zaměstnaný oddanou službou — ten je Mi velmi drahý.

Význam

Oddaný nikdy není ve styku se špatnou společností. Lidé jsou takoví, že jednou někoho chválí a jindy zase pomlouvají. Oddaný však zůstává nedotčen falešnou slávou a hanbou, neštěstím i štěstím. Je nanejvýš trpělivý. Nemluví o ničem jiném než o věcech, které jsou spojené s Kṛṣṇou — proto je řečeno, že je mlčenlivý. Být mlčenlivý neznamená, že by se vůbec nemělo hovořit; znamená to nemluvit nesmysly. Má se mluvit jen o důležitých věcech a pro oddaného je nejdůležitější mluvit v zájmu Nejvyššího Pána. Oddaný je šťastný, ať už jsou podmínky jakékoliv — někdy dostane výborné jídlo a jindy ne, ale pokaždé je spokojený. Také si nedělá starosti s bydlením. Někdy může žít pod stromem a jindy v honosném sídle, ale neupoutá ho ani jedno. Je řečeno, že je neochvějný, protože je stálý co se týče odhodlání a poznání. Můžeme si všimnout, že se v popisech jeho kladů některé z nich opakují, ale to má jen zdůraznit skutečnost, že je musí všechny získat. Bez dobrých předpokladů nemůže být nikdo čistým oddaným. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ—ten, kdo není oddaný, nemá žádné klady. Chce-li být někdo považován za oddaného, musí tyto klady projevit. Na to, aby je získal, nevynakládá nějaké další úsilí — oddaná služba s vědomím Kṛṣṇy mu je sama o sobě pomůže vyvinout.

Verš

ye tu dharmāmṛtam idaṁ
yathoktaṁ paryupāsate
śraddadhānā mat-paramā
bhaktās te ’tīva me priyāḥ

Synonyma

ye — ti, kdo; tu — ale; dharma — náboženství; amṛtam — nektar; idam — toto; yathā — jak; uktam — řečeno; paryupāsate — plně zapojeni; śraddadhānāḥ — s vírou; mat-paramāḥ — pokládající Mě, Nejvyššího Pána, za všechno; bhaktāḥ — oddaní; te — oni; atīva — nesmírně; me — Mně; priyāḥ — drazí.

Překlad

Ti, kdo kráčejí touto nepomíjivou cestou oddané služby, učinili Mě svým nejvyšším cílem a plně a s vírou se odevzdávají, jsou Mi nesmírně drazí.

Význam

Od druhého verše až do konce této kapitoly — od mayy āveśya mano ye mām (upírající mysl na Mne) až po ye tu dharmāmṛtam idam (toto náboženství věčného zaměstnání) — popisuje Nejvyšší Pán způsoby transcendentální služby, kterými je možné Ho dosáhnout. Jsou Mu velmi drahé a uznává každého, kdo se jim věnuje. Arjuna se ptal, kdo je lepší, zda ten, kdo se vydá cestou neosobního Brahmanu, nebo ten, kdo prokazuje osobní službu Nejvyšší Osobnosti Božství — a Pán svou jednoznačnou odpovědí dává jasně najevo, že oddaná služba Osobnosti Božství je nade všechny pochyby nejlepší ze všech metod duchovní realizace. Jinými slovy, v této kapitole je učiněn závěr, že vlivem příznivé společnosti vyvine živá bytost připoutanost k čisté oddané službě, následně přijme pravého duchovního učitele a od něho se naučí transcendentální láskyplné službě Pánu nasloucháním, opěvováním a dodržováním usměrňujících zásad oddané služby s vírou, zálibou a oddaností. To je cesta, která je v této kapitole doporučena. Není tedy pochyb o tom, že oddaná služba je jedinou absolutní cestou vedoucí k seberealizaci a Nejvyšší Osobnosti Božství. Neosobní chápání Nejvyšší Absolutní Pravdy, jak se popisuje v této kapitole, je doporučováno pouze tak dlouho, dokud se dotyčný neodevzdá seberealizaci. Může pro něho být prospěšné, dokud nemá příležitost se sdružovat s čistým oddaným. Ten, kdo chápe Absolutní Pravdu jako neosobní, se věnuje jednání zbavenému jeho plodů, medituje a rozvíjí poznání, aby porozuměl duši a hmotě. To je nezbytné tak dlouho, dokud není ve společnosti čistého oddaného. Pokud někdo přímo vyvine touhu vykonávat čistou oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy, nemusí ve své duchovní realizaci postupovat krok za krokem. Oddaná služba, popsaná v prostředních šesti kapitolách Bhagavad-gīty, je příhodnější. Oddaný se nemusí obtěžovat s věcmi, které potřebuje k tomu, aby se udržel při životě, protože milostí Pána je o všechno postaráno.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvanácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o oddané službě.