Úvod

V bohaté historii starovĕké Indie se vyjímá známá postava královny Kuntí. V Mahábháratĕ, velkém indickém eposu o 110   000 verších, se vypráví, že Kuntí byla manželkou krále Pándua a matkou pĕti slavných synů, kteří byli známi jako Pánduovci. Byla tedy jednou z hlavních osobností velkého politického dramatu, vrcholícího před pĕti tisíci lety bitvou na Kurukšétře, která zmĕnila chod svĕtových dĕjin. Události, které tomuto masakru předcházely, popisuje Mahábhárata následovnĕ:

Právoplatný dĕdic královského trůnu, Dhrtaráštra, se narodil slepý, a jelikož se slepec nemůže stát králem, na trůn místo nĕj usedl jeho mladší bratr Pándu. Dhrtaráštra se za nĕjaký čas oženil s Gándhárí a počal s ní sto synů. Nejstarším z této kuruovské dynastie byl ambiciózní a krutý Durjódhana.

Pándu se mezitím oženil se dvĕma manželkami, Mádrí a Kuntí. Kuntí se původnĕ jmenovala Prthá a byla dcerou Šurasény, vůdce slavné jaduovské dynastie. Mahábhárata vypráví, že Kuntí byla obdařena krásou a ctnostnými vlastnostmi. Plnila své sliby a žila podle zákonů dharmy. Dostalo se jí také neobvyklého požehnání. Když byla ještĕ malá, adoptoval ji od Šurasény jejich strýc a blízký přítel, bezdĕtný Kuntibhódža (proto se jmenuje „Kuntí“). Kuntí se obvykle v domĕ svého nevlastního otce starala o hosty. Jednoho dne je navštívil mocný svĕtec a mystik Durvása a byl velice potĕšen její nesobeckou službou. Protože předvídal, že Kuntí nebude moci mít syny se svým manželem, dal jí požehnání, podle kterého si mohla vybrat jakéhokoliv poloboha a počít s ním potomky.

Pándu po sňatku s Kuntí nemohl následkem kletby zplodit žádné dĕti. Zřekl se proto trůnu a spolu s manželkami odešel do lesa. Kuntí na manželovu žádost využila Durvásova požehnání a počala tři slavné syny. Nejprve zavolala Dharmu, poloboha náboženství. Uctívala a vzývala ho podle Durvásových pokynů a po spojení s Dharmou porodila syna. Jakmile dítĕ přišlo na svĕt, neznámý hlas pravil: „Tento chlapec se bude jmenovat Judhišthir. Bude velice ctnostný a vznešený, rozhodný a odříkavý. Jeho sláva se bude šířit po všech třech svĕtech.“

Pándu byl tedy požehnán šlechetným synem a požádal Kuntí o syna, který by byl velice udatný. Kuntí přivolala Vájua, poloboha vĕtru, který zplodil mocného Bhímu. Po jeho narození hlas z nebe řekl: „Tento chlapec bude nejsilnĕjší ze všech.“

Potom na radu svĕtců, kteří v lese žili, Pándu požádal Kuntí, aby na jeden rok složila slib odříkání. Po uplynutí této doby jí řekl: „Ó Kuntí, král nebes Indra je s tebou velice spokojený. Přivolej ho proto a počnĕte syna.“ Kuntí tedy přivolala Indru a z jejich spojení se narodil Ardžuna. Když přišel na svĕt, stejný hlas z oblohy pravil: „Ó Kuntí, tento syn se v síle vyrovná Kartavírjovi a Šibimu (dva mocní králové védských časů) a v boji bude stejnĕ neporazitelný jako samotný Indra. Získá mnoho nebeských zbraní a proslaví tĕ po celém svĕtĕ.“ Mádrí, Pánduova mladší manželka, za čas porodila dva syny, Nakulu a Sahadévu. Tito synové Pándua    —    Judhišthir, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva    —    jsou známí jako Pánduovci.

Když se Pándu vzdal trůnu a odešel do lesa, vlády se načas ujal Dhrtaráštra. Na trůn po nĕm mĕl usednout Pánduův nejstarší syn Judhišthir. Než k tomu ale mohlo dojít, Pándu na základĕ kletby zemřel a Mádrí při pohřebním obřadu následovala svého muže a vstoupila do ohnĕ. Pĕt Pánduovců tak zůstalo v péči královny Kuntí.

Po Pánduovĕ smrti přivedli svĕtci žijící v lese pĕt princů a Kuntí do paláce Kuruovců v Hastinápuru (nedaleko současného Dillí), který byl hlavním mĕstem celého království. Chlapcům se dostalo královské výchovy pod vedením Dhrtaráštry a šlechetného Vidury, Pánduova nevlastního bratra.

K přátelskému předání královského trůnu ale nedošlo. I když Dhrtaráštra zpočátku uznával Judhišthirovo prvorozenecké právo, nechal se ovlivnit svým nejstarším synem Durjódhanou, který toužil po moci a chtĕl usednout na trůn místo Judhišthira. Durjódhana byl posedlý závistí a s váhavým svolením slabého Dhrtaráštry připravoval Pánduovcům nejrůznĕjší utrpení. Nĕkolikrát se je pokoušel připravit o život, když ještĕ byli v Hastinápuru, a potom pro nĕ postavil výletní palác, který nechal podpálit. Po celou dobu byla s mladými Pánduovci také jejich statečná matka Kuntí a prožívala všechny Durjódhanovy krutosti ve společnosti svých milovaných synů.

Kuntí a Pánduovci však jakoby zázrakem vždy vyvázli živí, neboť je láskyplnĕ ochraňoval Pán Kršna, který sestoupil na Zemi, aby zde provádĕl Své zábavy. Durjódhana byl velice vychytralý a podvodem v hazardní hře dosáhl toho, že Pánduovci ztratili nejen království a svobodu, ale i svou manželku Draupadí, kterou pak Kuruovci ponížili. Pánduovci samotní byli k velkému zármutku Kuntí nuceni odejít z království a strávit třináct let ve vyhnanství v lese.

Po třinácti letech ve vyhnanství se Pánduovci vrátili do Hastinápuru a požadovali zpĕt své království, ale Durjódhana je hrubĕ odmítl. Po nĕkolika neúspĕšných pokusech o usmíření poslal Judhišthir Samotného Kršnu, aby se pokusil získat zpĕt království Pánduovců mírovou cestou. Durjódhana byl ale tak zatvrzelý, že ani tato snaha nepřinesla vytoužený výsledek, a obĕ strany se začaly připravovat k bitvĕ. Z celého svĕta se začali sjíždĕt velcí bojovníci, kteří byli buď Judhišthirovi příznivci nebo odpůrci, a schylovalo se k velké válce, která zasáhla celý svĕt.

Krvavá bitva na Kurukšétře, historickém místĕ blízko Hastinápuru, trvala osmnáct dní. Z mnoha milionů bojovníků přežila krutý masakr jen hrstka    —    pouze Pán Kršna, Pánduovci a nĕkolik dalších. Kuruovci (Durjódhana se svými bratry) byli všichni pobiti. Ašvatthámá, jeden z pozůstalých Kuruovců, v zoufalém pokusu o odplatu nelítostnĕ zabil pĕt spících synů Draupadí. Ztráta vnuků byla pro královnu Kuntí poslední tĕžkou zkouškou.

Pánduovci Ašvatthámu zajali a svázaného jako zvíře dovlekli do svého tábora. Nakonec zůstal živý jen díky udivujícímu soucitu Draupadí    —    matky zavraždĕných chlapců a snachy královny Kuntí   —    která prosila o jeho život. Ašvattháma se ale znovu pokusil o odplatu. Použitím nejvyšší zbranĕ brahmástry chtĕl zabít posledního potomka Pánduovců, jejich ještĕ nenarozeného vnuka v lůnĕ Uttary. Když Uttará vidĕla blížící se střelu, okamžitĕ hledala útočištĕ u Pána Kršny, který se právĕ chystal k odjezdu do Svého království ve Dvárace. Kršna Svým diskem Sudaršana zničil žár neovladatelné zbranĕ a zachránil Pánduovce a jejich matku Kuntí před blížící se smrtí.

Když Kršna zachránil Pánduovce i před tímto posledním neštĕstím a splnil všechny Své plány, chystal se znovu k odjezdu. Durjódhana po mnoho let připravoval rodinĕ královny Kuntí nejrůznĕjší útrapy, ale Kršna je vždy ochránil. Nyní je však chtĕl opustit. Kuntí byla touto představou zdrcená a z celého srdce se ke Kršnovi začala modlit.

Kuntí byla Kršnovou tetou (zjevil se jako syn jejího bratra Vasudévy), ale i přes tento rodinný vztah s Pánem plnĕ chápala Jeho vznešené Božské postavení. Dobře vĕdĕla, že sestoupil ze Svého sídla v duchovním svĕtĕ, aby zbavil Zemi démonských armád a aby obnovil spravedlnost. Před velkou bitvou na Kurukšétře to vyjevil jejímu synovi Ardžunovi slovy, která jsou provždy zapsána v Bhagavad-gítĕ (4.7  –  8):

Kršna připravil potrestání bezbožných Kuruovců, a tak splnil Svůj úkol „vyhladit ničemné“. Pak dosadil Judhišthira na trůn, čímž ustanovil vládu Pánduovců, a utĕšil rodiny padlých válečníků. Po tom všem se chystal odjet a královna Kuntí Mu s vidinou nadcházejícího odloučení přednesla vznešené modlitby.

Když byl Pán Kršna na Svém voze připraven k odjezdu, královna Kuntí Ho chtĕla přesvĕdčit, aby zůstal v Hastinápuru a ochraňoval Pánduovce před odvetou nepřátel:

Z této prosby bychom nemĕli chybnĕ vyvozovat, že modlitby královny Kuntí jsou sobecké. Nežádala o pomoc, i když všechna její utrpení byla mnohem vĕtší, než jaká může snášet obyčejný človĕk. Modlí se naopak o to, aby mohla trpĕt ještĕ více, neboť takové utrpení zvýší její oddanost Pánu a přinese jí konečné vysvobození.

Slova Kuntí, svaté ženy a velké oddané Pána, vyjevují nejhlubší transcendentální pocity v srdci a zároveň vyjadřují hluboké filozofické a teologické intelektuální chápání. Její slova, kterými oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu, jsou naplnĕna láskou a moudrostí.

Modlitby královny Kuntí, kterými spontánnĕ oslavuje Pána Kršnu, a její popis cesty duchovního života jsou navždy zapsány v Mahábháratĕ a v Bhágavata Puránĕ (Šrímad-Bhágavatamu) a po tisíce let je recitují velcí svĕtci a filozofové.

Slavné modlitby královny Kuntí najdeme v osmé kapitole prvního zpĕvu Šrímad-Bhágavatamu. Skládají se z dvaceti šesti dvojverší (verše 18  –  42) a jsou pokládány za mistrovské dílo filozofického, teologického i literárního charakteru. Kniha, kterou vám nyní předkládáme, obsahuje tyto vznešené verše, doplnĕné poučnými výklady Šrí Šrímad A.Č. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, zakladatele-áčárji Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kršny a nejuznávanĕjšího védského učence a duchovního vůdce naší doby. Učení královny Kuntí obsahuje kromĕ původních výkladů, které napsal Šríla Prabhupáda v roce 1962, také další vysvĕtlení tĕchto veršů na základĕ přednášek z jara roku 1973 z Los Angeles, ve kterých je Šríla Prabhupáda ještĕ podrobnĕji rozebral a umožnil nám tak pochopit je do ještĕ vĕtší hloubky.

Tato nová publikace vydavatelství Bhaktivedanta Book Trust s osmi barevnými ilustracemi je velice cenným příspĕvkem do knihovny všech, kteří se snaží hloubĕji pochopit tajemství života. Je dílem velkého učence a čistého oddaného a poskytne každému čtenáři pevné vedení na cestĕ ke skutečné moudrosti a duchovnímu osvícení.

- vydavatelé -