Skip to main content

Kapitola 21

Naše skutečná hodnota

ke vayaṁ nāma-rūpābhyāṁ
yadubhiḥ saha pāṇḍavāḥ
bhavato ’darśanaṁ yarhi
hṛṣīkāṇām iveśituḥ

Sláva a jméno hmotného tĕla zaniká s odchodem živé duše a podobnĕ naše sláva a činnosti společnĕ s Pánduovci a Jaduovci ihned zmizí, přestaneš-li nás udržovat Svým pohledem.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.38

Kuntídéví si je plnĕ vĕdoma, že Pánduovci vdĕčí za svoji existenci jedinĕ Šrí Kršnovi. Sláva Pánduovců byla nepochybnĕ veliká a vedl je slavný král Judhišthir, který byl zosobnĕnou mravností; mĕli také mocné spojence v Jaduovcích, ale bez Pána Kršny nikdo z nich nebyl ničím, stejnĕ jako je nepotřebné tĕlo, které není oživováno vĕdomím. Nikdo nemá být pyšný na svou povĕst, moc a slávu, jestliže jeho život není veden milostí Nejvyššího Pána. Živé bytosti jsou vždy závislé a konečným předmĕtem jejich závislosti je Pán Samotný. Pokrok hmotného poznání nám umožní vynalézat různé hmotné způsoby obrany, ale bez Pánova vedení všechny tyto vynálezy zkrachují, přestože vypadají bezpečnĕ a spolehlivĕ.

Jakmile nĕjaká důležitá osobnost zemře, její jméno a podoba ztratí veškerou důležitost, i když to byl velký vĕdec, politik nebo filozof. Dokud jsme živi, jsou naše jméno, podoba a činnosti slavné, ale jakmile zemřeme, naše tĕlo není nic jiného než kus hmoty. Dokud takový důležitý človĕk žije, má kolem sebe spousty strážců, kteří nedovolí, aby se k nĕmu nĕkdo přiblížil nebo se ho dotkl, ale když týž človĕk zemře a leží na zemi, každý ho může kopnout do obličeje a prakticky nikomu to nevadí. Když odejde duše, nemá již tĕlo žádnou cenu. A co je to duše? Je to Kršnova energie, a proto je Kršnovou nedílnou součástí. Když energie zmizí    —    když Kršna není přítomný    —    tĕlo již nemá žádnou hodnotu.

Kršnova energie a Kršna Samotný se od sebe neliší (śakti-śaktimator abhedaḥ). Například Slunce je energetický zdroj a sluneční svit je energie. Pokud existuje sluneční svit, existuje i Slunce. Kdyby ale neexistovalo Slunce, neexistovala by ani sluneční energie. S energií musí existovat i energetický zdroj. Přestože májávádští filozofové přijímají pouze neosobní energii a nepřijímají její zdroj, my musíme přijmout obojí.

Když je energie v činnosti, zdroj zůstává tam, kde je, stejnĕ jako když se sluneční záře šíří všude a slunce zůstává na svém místĕ. Podobnĕ působí i energie v tomto vesmírném projevu. Vesmírný projev se skládá ze zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu, éteru, mysli, inteligence a falešného ega. Tĕchto osm hmotných prvků jsou oddĕlené hmotné energie (me bhinnā prakṛtir aṣṭadhā) a je jasné, že za nimi musí existovat energetický zdroj. Při práci například používáme elektrickou energii, ale nikdy by nemohla vzniknout bez elektrárny a človĕka, který jí řídí. Darebáci to ale nechápou. Vidí pouze energii tohoto vesmírného projevu a nepochopí, že za touto energií je její tvůrce neboli zdroj energie. Kršna proto přichází a říká: „Já jsem zdrojem této energie. Já ji ovládám.“

Jelikož nemáme oči uzpůsobené tomu, abychom mohli Kršnu vidĕt a pochopit Ho, přichází Osobnĕ. Když přemýšlíme o podobĕ Boha, představujeme si Ho jako starého človĕka, protože víme, že Bůh stvořil vesmír před miliony a miliony let. Bůh se proto před námi Osobnĕ zjevuje, abychom vidĕli, kdo opravdu je. Je velice laskavý. Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a vzrůstá bezbožnost, ó Bháratovče, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“

Bůh přichází do tohoto svĕta Osobnĕ, zanechává Své pokyny například v podobĕ Bhagavad-gíty a také posílá Své oddané, kteří mohou vysvĕtlit, kdo Bůh je. My jsme však natolik tvrdohlaví, že existenci Boha nepřijímáme. To je bláznovství. V Bhagavad-gítĕ jsou ti, kteří popírají existenci Boha, nazýváni múdhové neboli darebáci a hlupáci.

Bůh existuje a existuje také Jeho energie, takže když nemůžeme vidĕt Boha, můžeme vidĕt alespoň Jeho energii. I když nevidíme elektrárnu nebo človĕka, který ji řídí, přesto používáme při práci elektrickou energii. Mĕli bychom proto zapojit svoji inteligenci a ptát se, odkud tato energie pochází. Kdo si bude klást takové otázky, dojde nakonec ke zdroji, k elektrárnĕ samotné. A když se bude chtít seznámit s chodem elektrárny, dojde až k človĕku, který ji řídí. I když elektrická energie, a dokonce i elektrárna, jsou neosobní, človĕk, který za vším stojí, je osoba. Stejnĕ je i Bůh osoba. To je logické. Jak by mohl být neosobní? To, co je neosobní, nemá žádnou inteligenci. Vynalezli jsme tolik úžasných strojů, které však nemají žádnou inteligenci. Inteligenci musí mít človĕk, který se strojem pracuje. Kršna proto říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram. „Podivuhodné akce a reakce v tomto hmotném vesmírného projevu vznikají činností energie. Nemysli si však, že tato energie pracuje nezávisle, neboť Já jsem její vládce.“

Kršna dále říká:

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

„Ve Své neprojevené podobĕ pronikám celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mnĕ, ale Já nejsem v nich.“ (Bg. 9.4) To, co je avyakta neboli neprojevené, má také mūrtineboli podobu. Například obloha je avyakta, neprojevená, ale má podobu kulatého vesmíru. Stejnĕ můžeme zjistit, že i oceán má podobu     —    je jako velký kruh. Vše, co existuje, má nĕjakou podobu, dokonce i to, co je zdánlivĕ neosobní.

Myšlenka, že všechno je neosobní nula, je proto bláznovství. Za neosobním aspektem nebo takzvanou prázdnotou stojí nejvyšší podoba    —    Kršna. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Slovo īśvara znamená „vládce“. Příroda nevládne sama sobĕ; skutečným vládcem je Kršna. Icchānurūpam api yasya ca ceṣṭate sā. Brahma-sanhitá (5.44) říká, že Prakrti neboli Durgá    —    božstvo hmotné přírody    —    pracuje pod vedením Góvindy, Kršny. Jakým způsobem se chová? Právĕ jako stín. Naše ruka vrhá stín, a když se ruka pohybuje, stín se hýbe současnĕ s ní. Příčinou každého projevu je pohyb. Můžeme to vysvĕtlit na příkladu vagónů na kolejích. Lokomotiva se rozjede a postupnĕ se dají do pohybu i ostatní vagóny. Podobnĕ se můžeme ptát, kdo uvedl do pohybu tento vesmírný projev. Původní osobou, která vše uvedla do pohybu, je Kršna.

Kuntídéví říká: „My, Pánduovci, jsme nyní slavní a lidé nás považují za důležité osobnosti. Proč? Protože jsi náš přítel.“ Kršna byl přítelem Pánduovců a zvláštĕ Ardžuny. Ardžuna se díky tomu stal velkým a neohroženým bojovníkem. Kuntídéví ale vĕdĕla, že i když lidé považují Pánduovce za velké válečníky a hrdiny, ve skutečnosti její synové sami nic neznamenají. Podobnĕ se i jaduovská dynastie proslavila jen díky tomu, že se v ní narodil Kršna. Ale Kuntídéví říká: ke vayaṁ? „Kdo jsme? Co znamenáme?“ Ke vayaṁ nāma-rūpābhyām: „Bez Tebe naše jména a postavení nemají žádnou cenu.“

Lidé to nechápou. Jsou velice pyšní na to, že mají hezká tĕla a jsou slavní. Myslí si: „Jsem Američan,“ „Jsem Ind,“ „Jsem Nĕmec“ atd. To všechno jsou jen falešná jména a falešné tituly, které jsou naprosto bezcenné.

Kdybychom dali stranou Kršnu, všechno ostatní by byla nula. To je skutečnost. Lidé jsou ale takoví darebáci, že to nedokáží pochopit. Jak to nĕkdo může popírat? Americké nebo indické tĕlo může mít sebelepší jméno, ale když v nĕm není přítomné vĕdomí, jaká je jeho hodnota? Žádná.

bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyeva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam

„Pro toho, kdo nevykonává oddanou službu Kršnovi, jsou zrození v dobré rodinĕ nebo národu, znalost zjevených písem, odříkání a pokání a recitování védských manter stejné jako ozdoby na mrtvém tĕle. Tyto ozdoby slouží jen k domnĕlému požitku v lidské společnosti.“ (Hari-bhakti-sudhódaja 3.11)

Všichni máme vĕdomí. Co je to vĕdomí? Je to vĕdomí Kršny. Na Kršnu jsme zapomnĕli, a proto říkáme jen „vĕdomí“. Skutečné „vĕdomí“ ale znamená vĕdomí Kršny, protože bez Kršny nemůžeme mít žádné vĕdomí. Jak by mohl existovat sluneční svit bez slunce? Říkáme proto „sluneční svit“ a nikoliv pouze „svit“. „Vĕdomí“ proto znamená vĕdomí Kršny. Abychom tomu porozumĕli, vyžaduje to trochu inteligence, kterou mají oddaní jako je Kuntí. Kuntí proto říká: „Pánduovci a Jaduovci mají důležitá postavení, ale co ve skutečnosti znamenají?“

Kršna se s nimi přišel rozloučit a Kuntí naříká: „Odcházíš a již Tĕ nebudeme moci vidĕt. K čemu nám potom budou naše povĕst a sláva?“ Bhavato 'darśanaṁ yarhi hṛṣīkāṇāṁ iveśituḥ. Říká, že bez Kršny budou jako smysly bez života. V tomto hmotném svĕtĕ toužíme uspokojovat své smysly, ale bez Kršny neboli bez vĕdomí Kršny nemůžeme mít žádný smyslový požitek. Můžeme mít silné ruce a nohy, ale když nemáme vĕdomí    —    vĕdomí Kršny    —     nemůžeme jich používat. Inteligentnímu človĕku je jasné, že bez Kršny nemají smysly žádnou cenu a stane se Jeho oddaným. Uvĕdomí si, že mezi smysly a Kršnou existuje blízký vztah a dokud jsou smysly činné, je povinností každého zamĕstnat je ve službĕ Kršnovi. To je bhakti.

Mnohokrát jsem to vysvĕtloval na následujícím příkladu. Představte si, že na nĕjakém shromáždĕní najdete stodolarovou bankovku, která nĕkomu vypadla z penĕženky. Když si ji vezmete a dáte ji do své vlastní penĕženky, jste zlodĕj, protože to nejsou vaše peníze. To se nazývá bhoga neboli falešný požitek. Nĕkdo si ale může myslet: „Proč bych si jí mĕl všímat? Patří nĕkomu jinému. Nechám ji tu ležet. Nemám s ní nic společného.“ To je tyāga neboli odříkání. I když je to stejná stodolarová bankovka, jeden človĕk si chce jejím prostřednictvím užívat a druhý se jí zříká. Oba    —    bhogī i tyāgī    —    jsou ale hlupáci.

Bhogī je vlastnĕ karmí neboli ten, kdo velice tĕžce pracuje, aby mohl využívat zdroje hmotné přírody ke svému požitku. Jsou to například vĕdci, kteří zkoumají, jak přírodu vykořisťovat ještĕ více. Ve skutečnosti chtĕjí jen krást. Opakem je tyāgī neboli ten, kdo krást nemůže, a řídí se takzvanou „filozofií kyselých hroznů“, neboť si myslí, že takové vĕci jsou na nic a že je nepotřebuje. Lidé jsou vĕtšinou bhogī    —    chtĕjí všechno používat pro smyslový požitek, ale najdeme i ty, kteří si nemohou užívat a říkají, že nic nepotřebují.

Vraťme se k našemu příkladu. Správnĕ se zachová ten, kdo stodolarovou bankovku sebere a řekne si: „Nĕkdo ty peníze ztratil. Pokusím se ho najít,“ a potom bankovku vrátí majiteli. To je opravdová služba. Nemá smysl, když si nĕkdo peníze ponechá nebo je nechá ležet na zemi. To, co udĕlal bhogī i tyāgī, je k ničemu. Bhakta neboli oddaný ale ví, že všechno patří Kršnovi a že bychom Mu tedy mĕli všechno obĕtovat. To je skutečná služba.

Všechno patří Kršnovi. Co je toto tĕlo? Je to pouze seskupení hmotných prvků    —    zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a jemných psychických prvků    —    mysli, inteligence a falešného ega. Kršna říká: „Všech tĕchto osm prvků jsou Moje oddĕlené energie.“ Jak mohou být potom tĕlo a mysl naše? I když říkám, že toto tĕlo je moje, nevím ani, jak funguje. Nájemník v bytĕ může platit nájem a používat všechno zařízení, i když třeba ani neví, jak funguje rozvod vody a tepla. Podobnĕ i my neznáme podrobnosti o tĕlesných funkcích, a přesto používáme toto tĕlo, které ve skutečnosti nepatří nám, ale Kršnovi. Tĕlo se skládá ze smyslů a z mysli, a smysly i mysl tedy také patří Kršnovi.

Jsem duše, ale dostal jsem příležitost užívat určitý druh hmotného tĕla. Chtĕl jsem to a Kršna je tak laskavý, že mi takové tĕlo dal. Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. Když nĕkdo touží po tĕle krále a následuje předepsaný způsob, Kršna mu ho dá. A když nĕkdo chce tĕlo prasete, aby mohl jíst výkaly, Kršna mu dá i takové tĕlo. V lidské životní podobĕ bychom ale mĕli pochopit: „Všechno patří Kršnovi. Proč tedy neustále toužím uspokojovat tohle tĕlo, jako kdyby patřilo mnĕ? Radĕji bych je mĕl využívat ve službĕ Kršnovi.“ Takové uvažování je známkou inteligence a bhakti neboli oddanosti.

Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Bhakti znamená užívat smyslů (hṛṣīka) ve službĕ Hršíkéšovi, Kršnovi, který je Pánem smyslů (tvayā hṛṣīkeśena hṛdi sthitasya yathā karomi). Protože jsem chtĕl uspokojovat své smysly a zapomnĕl jsem, že všechno ve skutečnosti patří Kršnovi, dostal jsem tohle tĕlo, jehož prostřednictvím si mohu užívat. Jelikož ale smysly nemají bez spojení s Kršnou žádnou hodnotu, přirozenĕ z toho vyvodíme, že smysly patří Kršnovi. Proč tedy nevyužít smyslů pro uspokojení Kršny? To je bhakti.