Otázky a odpovĕdi mohou být uspokojivé jen v případĕ, když má tazatel upřímný zájem a když je tázaný autorizovaný. Maitréja je považován za mocného mudrce, a proto je označen slovem bhagavān. Tímto slovem může být označen nejen Samotný Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, ale také ten, kdo je témĕř stejnĕ mocný jako Nejvyšší Pán. Maitréja je zde pro svoji duchovní vyspĕlost označen jako bhagavān. Byl důvĕrným přítelem Dvaipájany Vjásy, inkarnace Nejvyššího Pána. Maitréju Vidurovy otázky potĕšily, protože to byly dotazy hodné pokročilého oddaného Pána. Maitréja pak s radostí odpovídal. Otázky a odpovĕdi mohou být velice povzbudivé a duchovnĕ hodnotné jen tehdy, hovoří-li spolu o transcendentálních námĕtech oddaní stejné mentality.

To je védský způsob získávání poznání. Človĕk se musí obrátit na správnou osobu, gurua, a pokornĕ naslouchat jeho výkladu transcendentálního poznání. Šrí Kršna radí v Bhagavad-gítĕ (4.34):

„Obrať se na duchovního učitele a uč se od nĕho pravdĕ. Dotazuj se ho se vší pokorou a vĕrnĕ mu služ.“

Transcendentální poznání není příliš složité, ale je třeba znát správný způsob, jak ho získat. Nĕkdy se nám pokazí diktafon nebo psací stroj, ale když půjdeme za technikem, který se v přístroji vyzná, může nám ho ihned opravit. Je nutné znát správný způsob. Půjdeme-li s pokaženým diktafonem za kopáčem výkopů, nepomůže nám. Kopáč umí kopat jámy, ale v diktafonech se nevyzná. Šástry nám proto nařizují, abychom se při hledání transcendentálního poznání obrátili na správnou osobu. Tad-vijñāna označuje transcendentální poznání, nikoliv hmotné. Lékař může mít o tĕle hmotné poznání, ale nemá vĕdomosti o duši uvnitř. Studuje jen mechanické uspořádání tĕla, které je pouhým strojem (yantra) vytvořeným hmotnou přírodou. Také v Bhagavad-gítĕ (18.61) je tĕlo označeno jako stroj:

„Svrchovaný Pán dlí v srdci každého, ó Ardžuno, a řídí putování všech živých bytostí, jež jsou jakoby zasazeny do stroje vytvořeného z hmotné energie.“

Lidem příliš připoutaným k tomuto hmotnému stroji se doporučuje provádĕt jógu. Človĕk zapletený v tĕlesném pojetí se má naučit soustředit mysl pomocí tĕlesné gymnastiky. Při hatha-józe se podrobuje různým pravidlům a provádí tĕlesná cvičení, ale skutečným cílem je porozumĕt Višnuovi, Nejvyššímu. Jógové systémy jsou určeny pro tĕlo, ale bhakti je transcendentální fyzickým metodám. Bhakti je tad-vijñāna    —    transcendentální hmotnému chápání. Chceme-li skutečnĕ porozumĕt duchovnímu životu a duchovnímu poznání, musíme se obrátit na gurua. Slovo guru znamená „tĕžký“    —    tĕžký poznáním. A jakým poznáním? Tad-vijñāna. Tíhou je brahma-niṣṭhā    —    připoutanost k Brahmanu a k Parabrahmanu, Bhagavánovi. To je kvalifikace gurua. Brahmaṇy upaśamāśrayam. V Mundaka Upanišadĕ (1.2.12) se říká    —     tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: „Chceme-li porozumĕt transcendentální vĕdĕ, musíme se obrátit na pravého duchovního mistra.“ Ve Šrímad-Bhágavatamu (11.3.21) je podobnĕ uvedeno:

„Každý, kdo upřímnĕ touží po skutečném štĕstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a odevzdat se mu přijetím zasvĕcení.“

Upanišady nám říkají, že guru je ten, kdo obdržel poznání nasloucháním Véd. Śrotriyaṁ brahma-niṣṭham. Védy se nazývají śruti a pravý guru musí být v posloupnosti učedníků, kteří vyslechli védské poznání. Jak stojí v Bhagavad-gítĕ (4.2): evaṁ paramparā-prāptam. Pravý guru neučí žádné vlastní vymyšlené poznání, jeho poznání je autorizované a získané prostřednictvím parampary. Je také neustále ponořený do služby Nejvyšší Osobnosti Božství (brahma-niṣṭham). To jsou jeho dvĕ kvalifikace: musel vyslechnout védské poznání od učednické posloupnosti a musí být stálý ve službĕ Nejvyššímu Pánu. Nemusí být velkým učencem, stačí, když vše vyslechl od správné autority. Bůh nám dal uši k naslouchání a pouhým nasloucháním se z nás mohou stát velcí kazatelé. Nepotřebujeme doktoráty ani akademické tituly. Človĕk může zůstat tím, čím je. Žádných zmĕn není zapotřebí.

K tomu účelu slouží varnášrama-dharma, zakládající se na rozdĕlení společnosti na čtyři varny a čtyři ášramy. Dokud není civilizace rozdĕlena do tĕchto osmi skupin, je to pouze zvířecí společnost. Je zapotřebí systematické rozčlenĕní a organizace. Například tĕlo má různé části: hlavu, ruce, žaludek a nohy. Bez podobného uspořádání nebude fungovat žádná společnost, neboť jinak nastane zmatek. Slova sthāne sthitāḥ znamená „následovat varnášrama-dharmu“. Dokonce i šúdra může pochopit, co je Brahman, a v tom případĕ se z nĕho stane automaticky bráhman. Je pouze nutné pozornĕ naslouchat. To je všechno.

Vidura tedy naslouchal Maitréjovi Ršimu a Maitréja Rši byl velice potĕšen. Pokud neuspokojíme gurua, nemůžeme získat náležité poznání. To je docela přirozené. Gurua musíme přijmout s náležitou úctou a nabídnout mu pohodlné místo k sezení, a je-li guru spokojen s naším chováním, může mluvit velice otevřenĕ a volnĕ, což studentovi velmi prospĕje. Chodit za guruem pro radu a pak jeho pokyny nedodržovat je pouhá ztráta času. Také bychom se nemĕli obracet na duchovního mistra vyzývavĕ, ale s úmyslem sloužit mu. Slovo nipat znamená „poklesnout“ a pra znamená „bez výhrad“. Základem transcendentálního poznání je praṇipāta. Kršna proto říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja    —    „Odevzdej se pouze Mnĕ.“ Přesnĕ tak, jak se odevzdáváme Kršnovi, se musíme odevzdat Jeho představiteli, duchovnímu mistru. Guru je Kršnův vnĕjší zástupce a vnitřní guru je Samotný Pán sídlící v srdcích všech. Kršna není pouze na Vaikuntĕ nebo v Gólóce Vrndávanĕ. Je všude    —    dokonce i v atomu. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ (Brahma-sanhitá 5.37). To je definice Paramátmy, Nadduše. Já jsem ātmā, duše, a vy jste také ātmā. Všichni jsme ve svých tĕlech, já ve svém a vy zase ve svém, ale Paramátmá je všude. V tom spočívá rozdíl mezi átmou a Paramátmou. Nĕkteří se chybnĕ domnívají, že mezi nimi není žádný rozdíl, ale rozdíl mezi nimi je. Jsou totožné v tom, že obĕ jsou živými bytostmi (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), ale kvantitativnĕ se liší. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (13.3):

„Ó Bháratovče, mĕl bys vĕdĕt, že Já jsem také znalcem sídlícím ve všech tĕlech.“ Kṣetrajña je vlastníkem kšétry, tĕla. Individuální duše není ve skutečnosti vlastníkem, ale hostem. V každém domĕ je nájemník a majitel. Nájemník je hostem a majitel je pánem a skutečným vlastníkem. Podobnĕ je ātmā pouhým nájemníkem či hostem v tĕle; skutečným majitelem je Paramátmá. Když majitel řekne nájemníkovi, aby odešel, nájemník musí z domu odejít. Podobnĕ i my musíme opustit své tĕlo, když nám to Paramátmá nařídí.

Chceme-li obdržet védské poznání, musíme se obrátit na pravého gurua. Jeho kvalifikace jsou popsané v šástrách. Ve Šrímad-Bhágavatamu (11.3.21) je řečeno:

Nemĕli bychom přijímat gurua, pokud nemáme vážný zájem poznat konečný cíl života. Obyčejný človĕk, kterého zajímá jen pohodlný život, žádného gurua nepotřebuje. V dnešní dobĕ si však pod slovem guru naneštĕstí představíme nĕkoho, kdo nám může dát lék pro tĕlo. Lidé chodí za Mahátmadžím a žádají: „Trpím touto nemocí. Prosím, pomozte mi.“ A Mahátmadží řekne: „Ano, znám mantru, která tĕ uzdraví a přinese ti úspĕch. Dej mi nĕjaké peníze a já ti ji řeknu.“ To není pravý guru. Človĕk by se mĕl obrátit na gurua, aby se naučil, co je tattva, Absolutní Pravda. Gurua bychom nemĕli hledat jen proto, abychom si vyléčili nĕjaké hmotné nemoci, na to stačí obyčejný lékař. Nĕkdy si také lidé myslí, že guru je nĕkdo, kdo jim pomůže vydĕlat spoustu penĕz, ale šástry nic takového nepotvrzují. Guru je ten, kdo zná Védy a védské závĕry. Závĕrem Véd je porozumĕt Kršnovi. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ: „Pomocí všech Véd mohu být poznán.“ (Bhagavad-gítá 15.15)

Kršnovi nemusíme porozumĕt úplnĕ. Není to ani možné. Naše schopnosti nám nedovolují porozumĕt nekonečnému. Advaitam acyutam anādim ananta-rūpam (Brahma-sanhitá 5.33). S naším omezeným poznáním nemůžeme porozumĕt neomezenému    —     vždyť ani Kršna Samotný nemůže v plnosti poznat Sám Sebe. Jeho krása a přitažlivost jsou nekonečné, a proto na Sebe bere podobu Šrí Čaitanji Maháprabhua a prožívá extatické pocity Šrímatí Rádhárání (rādhā-bhāva-dyuti), aby pochopil, proč je tak přitažlivý. Jestliže ani Kršna nedokáže pochopit hranice Své vlastní přitažlivosti a blaženosti, pak to jistĕ nebude možné ani pro nás. I když Kršnovi porozumíme jen do určité míry, bude to naše dokonalost. Proto Kršna říká: janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ. Jestliže však nepochopíme Kršnu správnĕ a budeme si myslet, že je to obyčejný človĕk jako my, stanou se z nás múdhové, hlupáci. Kršnovo tĕlo se neskládá z hmotných prvků jako naše, a jestliže si to myslíme, pak se dopouštíme velkého omylu. Hmotná příroda patří Kršnovi a On je její vládce. My jsme však hmotnou přírodou ovládáni a v tom je ten rozdíl.

Skutečnĕ moudrý človĕk ví, že prakṛti, hmotná příroda, pracuje pod Kršnovým vedením. Není možné pochopit, jak k tomu dochází a poznat všechny detaily, ale můžeme tomu porozumĕt principiálnĕ. Janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca: vše emanuje ze Svrchované Absolutní Pravdy, Kršny. Takové poznání úplnĕ stačí. Potom můžeme své poznání prohlubovat a zjišťovat, jakým způsobem hmotná příroda pracuje pod Kršnovým vedením. Moderní vĕdci se mylnĕ domnívají, že hmotná příroda existuje nezávisle a že vše se vyvinulo nĕjakým chemickým procesem. Život nepochází pouze ze života nebo z chemické evoluce. Jak Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.8):

„Jsem zdrojem všech duchovních a hmotných svĕtů. Všechno pochází ze Mne.“ Ke stejnému závĕru také dochází Védánta-sútra: janmādy asya yataḥ. „Brahman je Ten, ze kterého vše emanuje.“ Slovo „vše“ označuje živé bytosti i neživou hmotu. Hmota i živé bytosti pocházejí z Kršny a celý svĕt není ničím jiným než kombinací hmoty a ducha, prakṛti a živé bytosti.

Hmotná energie je nižší a duchovní energie je vyšší. Proč? Vyšší energie (jīva-bhūta), živá bytost, ovládá hmotnou přírodu. Vlastnĕ ji neovládá, jen se ji snaží využívat. Například lidé jsou pokročilé živé bytosti a využitím neživé hmoty vytvořili moderní civilizaci. To je naše výsada. My jsme však také prakṛti, parā prakṛti. Takto můžeme pochopit, co je to tattva-jñāna.

Šrímad-Bhágavatam je komentářem Védánta-sútry. Védánta-sútra vysvĕtluje, že Nejvyšší je zdrojem všeho a povaha tohoto zdroje je vysvĕtlena ve Šrímad-Bhágavatamu (1.1.1): janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ svarāt    —    je abhijña, vĕdomý. Hmota nemá vĕdomí a teorie moderní vĕdy, že život pochází z hmoty, je chybná. Podstata, ze které vše emanuje, je abhijña, vĕdomá, což znamená, že má schopnost chápání. Bhágavatam (1.1.1) také říká: tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye. Kršna poučil Brahmu o védském poznání. Pokud by původním zdrojem nebyla živá bytost, jak by potom tento zdroj mohl předávat poznání? Vjásadéva sepsal Šrímad-Bhágavatam a také Védánta-sútru. Májávádští filozofové zdůrazňují Šankaráčárjův komentář Védánta-sútry, Šáríraka-bhášju, který však není původním komentářem Védánta-sútry. Původní komentář napsal autor samotný, Šríla Vjásadéva, pod názvem Šrímad-Bhágavatam. Chceme-li porozumĕt skutečnému významu Védánta-sútry, musíme studovat komentář, který napsal její autor. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (13.5):

„Toto poznání o poli působnosti a znalci pole popsali již mnozí svatí mužové v různých védských písmech. Zvláštĕ je podáno ve Védánta-sútře se všemi argumenty o příčinĕ a důsledku.“

Transcendentální poznání je naprosto logické. Podle védského systému musí áčárja nejprve porozumĕt Védánta-sútře (Brahma-sútře) a teprve potom může být přijat za áčárju. Védánta-sútru vysvĕtlila jak májávádská sampradája, tak i vaišnavská sampradája. Nemůžeme porozumĕt Brahmanu, aniž jsme pochopili Védánta-sútru. Vidura dostal transcendentální poznání od Maitréji a zde je uvedeno, že Maitréja je Vjásadévovým přítelem. To znamená, že Vidura i Maitréja znají totéž, co zná Vjásadéva. Musíme se obrátit na duchovního mistra, který přichází v duchovní posloupnosti od Vjásadévy. Kdokoliv může prohlašovat, že následuje Vjásadévu, ale musí ho skutečnĕ následovat. Vjásadéva přijal Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství a Ardžuna také přijal Kršnu jako Parabrahman, Nejvyšší Osobu. Můžeme namítnout, že Ardžuna takto přijímal Kršnu, protože byl Jeho přítel, ale samotný Ardžuna vzápĕtí říká, že Kršnu přijal i Vjásadéva.

„Ardžuna pravil: Jsi Nejvyšší Brahman, jsi konečné a nejvyšší útočištĕ, jsi nejčistší, jsi Absolutní Pravda a prvotní Bůh. Jsi vĕčná, transcendentální, původní a nezrozená Osoba a všepronikající krása. Všichni velcí svĕtci, Nárada, Asita, Dévala a Vjása, to o Tobĕ prohlašují a nyní mi to říkáš Ty Sám.“ (Bhagavad-gítá 10.12  –  13)

Vjásadéva přijal Kršnu jako paraṁ brahma a svůj komentář na Védánta-sútru začal slovy oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Chceme-li Védánta-sútře skutečnĕ porozumĕt, musíme se obrátit na představitele Vjásadévy jako je Maitréja. Maitréja je zde také osloven jako bhagavān, přičemž Nejvyšší Bhagaván je samozřejmĕ Samotný Kršna (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Slovo bhagavān se však také vztahuje na ostatní mocné osobnosti jako Pán Brahmá, Pán Šiva, Vjásadéva nebo Maitréja. Skutečný Bhagaván je Samotný Kršna, ale tyto velké osobnosti získaly o Kršnovi nejvyšší možné poznání. Kršnu není možné poznat úplnĕ. Ani Samotný Nárájan to nedokáže. Ti však, kteří zcela následují Kršnovy pokyny, jsou také nĕkdy osloveni jako Bhagaván. Existuje možná mnoho nepravých Bhagavánů, ale opravdový Bhagaván je ten, který zná Kršnovo učení. Vidura velice toužil po transcendentálním poznání a Maitréja z toho mĕl velkou radost. Duchovního mistra můžeme potĕšit jednoduše tím, že se mu odevzdáme se slovy: „Pane, nyní jsem váš vĕrný služebník. Prosím, přijmĕte mĕ a řeknĕte mi, co mám učinit.“ Ardžuna byl Kršnův důvĕrný přítel, ale před tím, než od Nĕj obdržel Šrímad Bhagavad-gítu, se Mu odevzdal: śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam. „Nyní jsem Tvým učedníkem a Tobĕ odevzdanou duší. Prosím, pouč mĕ.“ (Bhagavad-gítá 2.7)

Takto se má správnĕ požádat o poznání. S pyšným a vyzývavým přístupem se k duchovnímu učiteli nechodí. Človĕk musí mít upřímnou touhu porozumĕt duchovní vĕdĕ a nesmí se považovat za nadřazeného guruovi. Je nutné najít gurua, kterému se může človĕk odevzdat a není-li to možné, nemá ztrácet čas. Odevzdá-li se náležité osobĕ, může transcendentálnímu poznání velice rychle porozumĕt.