SB 9.9.45

devaiḥ kāma-varo datto
mahyaṁ tri-bhuvaneśvaraiḥ
na vṛṇe tam ahaṁ kāmaṁ
bhūtabhāvana-bhāvanaḥ
Překlad slovo od slova: 
devaiḥ — polobohy; kāma-varaḥ — požehnání mít vše, oč požádám; dattaḥ — bylo dáno; mahyam — mně; tri-bhuvana-īśvaraiḥ — ochránci tří světů (kteří mohou dělat v hmotném světě, cokoliv si přejí), polobohy; na vṛṇe — nepřijal jsem; tam — to; aham — já; kāmam — co si lze v hmotném světě přát; bhūtabhāvana-bhāvanaḥ — zcela pohroužený v Nejvyšší Osobnosti Božství (a proto bez zájmu o cokoliv hmotného).
Překlad: 
“Polobozi, vládci tří světů, mi chtěli dát vše, co bych si přál. Já jsem však o jejich požehnání nestál, protože mě zajímá Nejvyšší Pán, stvořitel všeho v tomto hmotném světě. O Osobnost Božství mám větší zájem než o všechna hmotná požehnání.”
Význam: 

Oddaný neustále zaujímá transcendentální postavení. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate-ten, kdo spatřil Nejvyšší Osobnost Božství, se již nezajímá o hmotný smyslový požitek. Dokonce i tak vznešený oddaný, jako byl Dhruva Mahārāja, se odebral do lesa s touhou po hmotném zisku, ale když na vlastní oči spatřil Nejvyšší Osobnost Božství, odmítl jakékoliv hmotné požehnání. Řekl: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce-“Můj milý Pane, jsem zcela spokojen s tím, co jsi mi dal nebo nedal. Nemám, oč bych Tě žádal, neboť to, že Ti mohu sloužit, mě zcela naplňuje štěstím.” Tak uvažuje čistý oddaný, který od Osobnosti Božství nechce nic hmotného ani duchovního. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je proto nazýváno kṛṣṇa- bhāvanāmṛta-saṅgha, společnost osob, které se spokojí jednoduše s tím, že myslí na Kṛṣṇu. Být pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu není drahé ani obtížné. Kṛṣṇa říká: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru-“Vždy na Mě mysli, klaň se Mi a uctívej Mě.” (Bg. 9.34). Každý může bez potíží stále myslet na Kṛṣṇu, aniž by mu v tom cokoliv bránilo. Tomu se říká kṛṣṇa-bhāvanāmṛta. Ten, kdo setrvává v tomto rozpoložení, nežádá Kṛṣṇu o žádný hmotný zisk. Místo toho se modlí k Pánu o požehnání, aby dokázal šířit Jeho slávu po celém světě. Mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi. Člověk s vědomím Kṛṣṇy si ani nepřeje ukončit svůj koloběh rození a umírání. Modlí se pouze: “Mohu se narodit, jak si budeš přát, ale jediné, oč žádám, je, abych Ti mohl sloužit.”