Śrīmad-bhāgavatam 9.4.15-16
Verš
ambarīṣo mahā-bhāgaḥ
sapta-dvīpavatīṁ mahīm
avyayāṁ ca śriyaṁ labdhvā
vibhavaṁ cātulaṁ bhuvi
sarvaṁ tat svapna-saṁstutam
vidvān vibhava-nirvāṇaṁ
tamo viśati yat pumān
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; ambarīṣaḥ — král Ambarīṣa; mahā-bhāgaḥ — požehnaný král; sapta-dvīpavatīm — skládající se ze sedmi ostrovů; mahīm — celý svět; avyayām ca — a nevyčerpatelné; śriyam — krásu; labdhvā — poté, co získal; vibhavam ca — a bohatství; atulam — neomezené; bhuvi — na této Zemi; mene — rozhodl se; ati-durlabham — čeho je vzácné dosáhnout; puṁsām — mnoha lidí; sarvam — všechno (získal); tat — to, co; svapna-saṁstutam — jako by viděné ve snu; vidvān — zcela chápající; vibhava-nirvāṇam — zničení tohoto bohatství; tamaḥ — nevědomost; viśati — pokleslá do; yat — kvůli němuž; pumān — živá bytost.
Překlad
Śukadeva Gosvāmī řekl: Požehnaný Mahārāja Ambarīṣa získal vládu nad celým světem, složeným ze sedmi ostrovů, a nevyčerpatelné, neomezené bohatství a blahobyt na této Zemi. Přestože dosáhnout takovéhoto postavení je velice vzácné, Mahārāja Ambarīṣa na ně vůbec nedbal, protože dobře věděl, že všechno to bohatství je jen hmotné. Nakonec bude zničeno stejně jako to, co zahlédneme ve snu. Král věděl, že každý neoddaný, který získá takové bohatství, se noří čím dál hlouběji do hmotné kvality nevědomosti.
Význam
Pro oddaného nemá hmotné bohatství význam, zatímco neoddaného spoutává stále více. Oddaný totiž ví, že vše hmotné je dočasné, zatímco neoddaný považuje takzvané štěstí, které je pomíjivé, za všechno na světě, a zapomíná na cestu seberealizace. Hmotné bohatství je pro něho tedy překážkou v duchovním rozvoji.