Skip to main content

KAPITOLA DRUHÁ

Dynastie Manuových synů

Tato kapitola popisuje dynastie Manuových synů v čele s Karūṣou.

Poté, co Sudyumna přijal stav vānaprasthy a odešel do lesa, Vaivasvata Manu s touhou získat další syny uctíval Nejvyšší Osobnost Božství. Následně zplodil deset synů — Mahārāje Ikṣvākua a další — kteří se ve všech ohledech vyrovnali svému otci. Jeden z nich, Pṛṣadhra, měl za povinnost chránit v noci s mečem v ruce krávy. Na pokyn svého duchovního učitele tak vždy ve stoje probděl celou noc. Jednou za tmy odvlekl tygr z chléva krávu, a když to Pṛṣadhra zjistil, uchopil meč a vydal se za ním. Když se však k němu přiblížil, ve tmě nerozeznal tygra od krávy a výsledkem bylo, že zabil krávu. Jeho duchovní učitel ho za to proklel, aby se narodil v rodině śūdrů, ale Pṛṣadhra se uchýlil k mystické yoze a prostřednictvím bhakti-yogy uctíval Nejvyšší Osobnost Božství. Potom dobrovolně vstoupil do plamenů lesního požáru, a tak opustil své hmotné tělo a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Kavi, nejmladší syn Manua, byl velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství již od útlého dětství. Od Manuova syna jménem Kārūṣa vzešel rod kṣatriyů zvaných Kārūṣové. Manu měl také syna jménem Dhṛṣṭa, z něhož vzešla další dynastie kṣatriyů, ale přestože se narodili otci, který měl kṣatriyské vlastnosti, stali se z nich brāhmaṇové. Synové a vnuci Nṛgy, dalšího Manuova syna, se jmenovali Sumati, Bhūtajyoti a Vasu. Po Vasuovi následoval Pratīka a jemu se narodil Oghavān. Dynastii potomků Nariṣyanty, jiného Manuova syna, tvořili Citrasena, Ṛkṣa, Mīḍhvān, Pūrṇa, Indrasena, Vītihotra, Satyaśravā, Uruśravā, Devadatta a Agniveśya. Od Agniveśyi, který byl kṣatriyou, pocházela slavná bráhmanská dynastie zvaná Āgniveśyāyana. V dynastii potomků Diṣṭy, dalšího Manuova syna, se narodil Nābhāga, a po něm následovali Bhalandana, Vatsaprīti, Prāṁśu, Pramati, Khanitra, Cākṣuṣa, Viviṁśati, Rambha, Khanīnetra, Karandhama, Avīkṣit, Marutta, Dama, Rājyavardhana, Sudhṛti, Nara, Kevala, Dhundhumān, Vegavān, Budha a Tṛṇabindu. V této dynastii se tedy narodilo mnoho synů a vnuků. Tṛṇabinduova dcera jménem Ilavilā přivedla na svět Kuveru. Tṛṇabindu měl také tři syny, kteří se jmenovali Viśāla, Śūnyabandhu a Dhūmraketu. Synem Viśāly byl Hemacandra, jeho synem byl Dhūmrākṣa, a ten měl syna Saṁyamu. Jeho syny byli Devaja a Kṛśāśva. Kṛśāśvův syn, Somadatta, konal oběti aśvamedha a uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, dosáhl nejvyšší dokonalosti — vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co jeho syn Sudyumna odešel do lesa a přijal tam stav vānaprasthy, chtěl mít Vaivasvata Manu (Śrāddhadeva) další syny. Na břehu Yamuny proto podstoupil přísnou askezi trvající sto let.
Sloka 2:
Manu zvaný Śrāddhadeva pak s touhou po synech uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Pána všech polobohů. Získal tak deset synů, kteří se mu vyrovnali ve všech ohledech. Nejstarším z nich byl Ikṣvāku.
Sloka 3:
Jeden z těchto synů, Pṛṣadhra, na pokyn svého duchovního učitele hlídal krávy. Ve stoje a s mečem v ruce vždy probděl celou noc, aby kravám poskytoval ochranu.
Sloka 4:
Jednou v noci, když pršelo, vešel do chléva tygr. Všechny krávy, jež ležely na zemi, vystrašeně vstaly, když ho uviděly, a rozprchly se po pozemku.
Sloka 5-6:
Jakmile se tygr, který byl velice silný, jedné krávy zmocnil, začala nešťastně a polekaně naříkat. Pṛṣadhra slyšel její nářek a ihned se vydal za zvukem. Uchopil meč, ale protože byly hvězdy zakryté mraky, spletl si krávu s tygrem a mocným švihem jí usekl hlavu.
Sloka 7:
Tygr se lekl, když mu špička meče zasáhla ucho, utíkal pryč a cestu skrápěl krví.
Sloka 8:
Když Pṛṣadhra, který dobře věděl, jak pokořit nepřítele, ráno viděl, že zabil krávu — i když v noci si myslel, že zabil tygra — byl z toho velmi nešťastný.
Sloka 9:
Přestože Pṛṣadhra spáchal hřích neúmyslně, jeho rodinný kněz Vasiṣṭha ho proklel: “V příštím životě nebudeš moci být kṣatriya. Za to, že jsi zabil krávu, se narodíš jako śūdra!”
Sloka 10:
Když byl hrdinný Pṛṣadhra takto proklet svým duchovním mistrem, přijal kletbu se sepjatýma rukama. Pak ovládl své smysly a složil slib celibátu, který schvalují všichni velcí mudrci.
Sloka 11-13:
Potom se Pṛṣadhra oprostil od všech povinností, uklidnil svou mysl a ovládl všechny smysly. Neovlivněný hmotnými podmínkami, vděčně příjímající vše, co k přežití získal milostí Pána a všem stejně nakloněný, věnoval plnou pozornost Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, který je transcendentální Nadduší, nedotčenou hmotným znečištěním. Byl zcela spokojen na úrovni čistého poznání a stále upínal mysl k Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak dosáhl čisté oddané služby Pánu a začal putovat po celém světě, bez připoutanosti k jakýmkoliv hmotným činnostem, jako by byl němý, hluchý a slepý.
Sloka 14:
Díky tomuto postoji se Pṛṣadhra stal velkým světcem, a když odešel do lesa a uviděl planoucí lesní požár, využil příležitosti a spálil své tělo v ohni. Tak dosáhl transcendentálního, duchovního světa.
Sloka 15:
Manuův nejmladší syn, který se jmenoval Kavi, se nechtěl oddávat hmotnému požitku, a proto se vzdal království ještě dříve, než dosáhl plného mládí. V doprovodu svých přátel se vydal do lesa a v srdci přitom stále myslel na zářící Nejvyšší Osobnost Božství. Tak dosáhl dokonalosti.
Sloka 16:
Od Kārūṣi, dalšího Manuova syna, vzešla dynastie Kārūṣa, rod kṣatriyů, králů severní strany. Byli slavnými ochránci brāhmaṇské kultury a všichni byli neochvějně zbožní.
Sloka 17:
Od Manuova syna jménem Dhṛṣṭa vzešla dynastie kṣatriyů nazývaná Dhārṣṭa, jejíž členové v tomto světě získali postavení brāhmaṇů. Potomkem Manuova syna Nṛgy se stal Sumati. Sumatimu se narodil Bhūtajyoti a Bhūtajyotimu Vasu.
Sloka 18:
Synem Vasua byl Pratīka, jehož synem se stal Oghavān. Oghavānův syn se jmenoval také Oghavān a jeho dcera byla Oghavatī. S ní se oženil Sudarśana.
Sloka 19:
Nariṣyanta měl syna jménem Citrasena a jeho syn se jmenoval Ṛkṣa. Ṛkṣovi se narodil Mīḍhvān, Mīḍhvānovi Pūrṇa a Pūrṇovi Indrasena.
Sloka 20:
Indrasena se stal otcem Vītihotry, od něhož pak pocházel Satyaśravā. Ten měl syna jménem Uruśravā a od Uruśravy vzešel Devadatta.
Sloka 21:
Devadatta měl syna Agniveśyu — samotného boha ohně Agniho. Tento syn, slavný světec, byl známý jako Kānīna a Jātūkarṇya.
Sloka 22:
Ó králi, od Agniveśyi vzešla brāhmaṇská dynastie zvaná Āgniveśyāyana. Nyní, když jsem popsal potomky Nariṣyanty, promluvím o potomcích Diṣṭy. Poslouchej, prosím.
Sloka 23-24:
Diṣṭův syn se jmenoval Nābhāga. Tento Nābhāga — jiný než Nābhāga, o němž bude řeč později — se podle svého zaměstnání stal vaiśyou. Nābhāgův syn byl známý jako Bhalandana, synem Bhalandany byl Vatsaprīti a jeho synem byl Prāṁśu. Synem Prāṁśua byl Pramati, Pramatiho synem byl Khanitra, Khanitrův syn se jmenoval Cākṣuṣa a jeho syn byl Viviṁśati.
Sloka 25:
Viviṁśatimu se narodil Rambha, jenž měl za syna velkého a zbožného krále Khanīnetru. Ó králi, synem Khanīnetry se stal král Karandhama.
Sloka 26:
Karandhama měl syna jménem Avīkṣit, jemuž se narodil syn zvaný Marutta, který byl svrchovaným králem. Velký mystik Saṁvarta, syn Aṅgiry, přivedl Maruttu k vykonání oběti (yajñi).
Sloka 27:
Obětní náčiní krále Marutty bylo překrásné, protože vše bylo vyrobeno ze zlata. Žádná jiná oběť se s tou, jakou vykonal on, nedá vůbec srovnávat.
Sloka 28:
Král Indra se na této oběti omámil, neboť vypil mnoho soma-rasy. Brāhmaṇové dostali mnoho darů, a díky tomu byli spokojeni. Polobozi, kteří ovládají různé větry, dodali pro tuto oběť potraviny a Viśvedevové byli členy shromáždění.
Sloka 29:
Maruttovým synem byl Dama, synem Damy byl Rājyavardhana, jeho synem byl Sudhṛti, a ten měl za syna Naru.
Sloka 30:
Synem Nary byl Kevala a jeho synem byl Dhundhumān, jenž byl otcem Vegavāna. Vegavānovým synem byl Budha a Budhovi se narodil Tṛṇabindu, který se stal králem této Země.
Sloka 31:
Nejlepší z Apsar, vznešenými vlastnostmi ozdobená dívka jménem Alambuṣā, si vzala stejně ušlechtilého Tṛṇabindua za manžela. S ním pak měla několik synů a dceru jménem Ilavilā.
Sloka 32:
Poté, co velký světec Viśravā, mistr mystické yogy, obdržel od svého otce absolutní poznání, zplodil v lůně Ilavily slavného syna, známého jako Kuvera neboli ten, kdo dává peníze.
Sloka 33:
Tṛṇabindu měl tři syny, kteří se jmenovali Viśāla, Śūnyabandhu a Dhūmraketu. Z nich se Viśāla stal zakladatelem další dynastie a stavitelem paláce zvaného Vaiśālī.
Sloka 34:
Viśālův syn měl jméno Hemacandra, jeho synem byl Dhūmrākṣa, a tomu se narodil Saṁyama, jehož syny byli Devaja a Kṛśāśva.
Sloka 35-36:
Synem Kṛśāśvy se stal Somadatta, jenž konal oběti aśvamedha, a tím uspokojoval Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Uctíváním Nejvyššího Pána dosáhl nejvznešenějšího postavení — pobytu na planetě, na niž se dostanou velcí mystičtí yogīni. Somadattovi se narodil Sumati, jehož synem byl Janamejaya. Všichni tito králové v dynastii Viśāly nadále udržovali věhlas krále Tṛṇabindua.