Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý Mahārāji Parīkṣite, synu Kuruovské dynastie, když Pán Paraśurāma dostal od otce tento příkaz, ihned souhlasil a řekl: “Nechť se tak stane.” Po celý jeden rok pak putoval po svatých místech a nato se vrátil do otcova obydlí.

Sloka 2:

Když jednou šla Reṇukā, Jamadagniho žena, ke břehu řeky Gangy pro vodu, uviděla krále Gandharvů, ozdobeného girlandou z lotosů, jak v řece dovádí s nebeskými ženami (Apsarami).

Sloka 3:

Šla pro vodu z Gangy, ale když spatřila Citrarathu, krále Gandharvů, užívat si s nebeskými dívkami, pocítila k němu zvláštní náklonnost. Nevzpomněla si, že čas určený pro ohnivou oběť brzy pomine.

Sloka 4:

Později Reṇukā zjistila, že čas vyhrazený pro oběť již uplynul, a jelikož se bála kletby od svého manžela, po návratu před něho pouze postavila nádobu s vodou a stála tam se sepjatýma rukama.

Sloka 5:

Velký mudrc Jamadagni poznal, že jeho žena mu byla v mysli nevěrná. Velmi se proto rozzlobil a řekl svým synům: “Zabijte tu hříšnou ženu, moji milí synové!” Ti však jeho příkaz nesplnili.

Sloka 6:

Tehdy Jamadagni nařídil svému nejmladšímu synovi, Paraśurāmovi, aby zabil své bratry, kteří neuposlechli příkazu, i matku, která myšlenkami zcizoložila. Jelikož Pán Paraśurāma znal moc svého otce, zkušeného v meditaci a askezi, ihned svou matku a bratry usmrtil.

Sloka 7:

Jamadagni, syn Satyavatī, měl z Paraśurāmy velkou radost a vyzval ho, aby si řekl o požehnání, jaké bude chtít. Pán Paraśurāma odpověděl: “Nechť má matka a bratři znovu ožijí a nepamatují si, že jsem je zabil. To je požehnání, o které tě žádám.”

Sloka 8:

Díky Jamadagniho požehnání pak matka i bratři Pána Paraśurāmy okamžitě ožili a byli velice šťastní, jako kdyby se probudili z tvrdého spánku. Pán Paraśurāma zabil své příbuzné na příkaz svého otce, neboť si byl plně vědom jeho moci, askeze a učenosti.

Sloka 9:

Můj milý králi Parīkṣite, synové Kārtavīryārjuny, kteří podlehli nadřazené síle Paraśurāmy, nikdy nepocítili štěstí, neboť stále vzpomínali na to, jak byl jejich otec zabit.

Sloka 10:

Jednou, když Paraśurāma spolu s Vasumānem a ostatními bratry odešel z āśramu do lesa, Kārtavīryārjunovi synové toho využili a přišli k Jamadagniho obydlí, aby pomstou ukojili svou zášť.

Sloka 11:

Synové Kārtavīryārjuny byli odhodláni páchat hříšné činy. Když tedy viděli Jamadagniho, jak sedí u obětního ohně a medituje o Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, který je opěvován nejlepšími z vybraných modliteb, chopili se příležitosti a zabili ho.

Sloka 12:

Žalostnými modlitbami prosila Reṇukā, matka Paraśurāmy a manželka Jamadagniho, o život svého muže. Synové Kārtavīryārjuny, kteří postrádali vlastnosti kṣatriyů, však byli tak krutí, že mu navzdory jejím modlitbám usekli hlavu a odnesli ji pryč.

Sloka 13:

Nanejvýš počestná Reṇukā, naříkající žalem nad smrtí svého manžela, se bila rukama do těla a hlasitě volala: “Ach Rāmo, můj drahý synu Rāmo!”

Sloka 14:

I když byli synové Jamadagniho i s Pánem Paraśurāmou daleko od domova, jakmile uslyšeli volání Reṇuky, “Ó Rāmo, můj synu,” kvapem se vrátili do āśramu. Tam spatřili již zabitého otce.

Sloka 15:

Synové Jamadagniho, hluboce zasaženi zármutkem, hněvem, pobouřením, bolestí a nářkem, bědovali: “Ó otče, nejzbožnější svatý muži, tys nás opustil a odešel jsi na nebeské planety!”

Sloka 16:

Pán Paraśurāma, takto naříkající, svěřil bratrům otcovo mrtvé tělo a chopil se své sekyry, rozhodnutý sprovodit všechny kṣatriyi ze světa.

Sloka 17:

Ó králi, potom Pán Paraśurāma odešel do Māhiṣmatī, které již propadlo zkáze za hříšné zabití brāhmaṇy. Uprostřed tohoto města nakupil horu z hlav useknutých synům Kārtavīryārjuny.

Sloka 18-19:

Z krve z těl těchto synů vytvořil Pán Paraśurāma děsivou řeku, jež naháněla strach králům, kteří neměli úctu k bráhmanské kultuře. Jelikož držitelé vládní moci páchali hříšné činy, Pán Paraśurāma pod záminkou odplaty za vraždu svého otce jedenadvacetkrát vyhladil všechny kṣatriyi z povrchu Země. Na místě zvaném Samanta-pañcaka dokonce vytvořil devět jezer naplněných jejich krví.

Sloka 20:

Poté Pán Paraśurāma připojil otcovu hlavu k mrtvému tělu a celé tělo i s hlavou uložil na trávu kuśa. Prováděním obětí pak začal uctívat Pána Vāsudevu, který je všeprostupující Nadduší všech polobohů a každé živé bytosti.

Sloka 21-22:

Po dokončení oběti daroval Pán Paraśurāma východní stranu knězi hotā, jih knězi brahmā, západ knězi adhvaryu, sever knězi udgātā a čtyři oblasti ležící mezi jednotlivými světovými stranami-severovýchodní, jihovýchodní, severozápadní a jihozápadní-zbývajícím kněžím. Prostředek daroval Kaśyapovi a místo zvané Āryāvarta knězi upadraṣṭā. Vše, co zbývalo, rozdal pomocným kněžím, kterým se říká sadasyové.

Sloka 23:

Poté, co Pán Paraśurāma dokončil obřadní oběti, vykonal koupel zvanou avabhṛtha-snāna. Když stál na břehu velké řeky Sarasvatī, očištěný od všech hříchů, vypadal jako slunce na jasném nebi bez mraků.

Sloka 24:

Jamadagni tak byl díky uctívání prováděném Pánem Paraśurāmou přiveden zpátky k životu s dokonale zachovanou pamětí a stal se jedním ze sedmi mudrců ve skupině sedmi hvězd.

Sloka 25:

Můj milý králi Parīkṣite, v příští manvantaře bude syn Jamadagniho, Pán Paraśurāma, Osobnost Božství s lotosovýma očima, významným hlasatelem védského poznání. Jinými slovy, stane se jedním ze sedmi mudrců.

Sloka 26:

Pán Paraśurāma odložil všechny zbraně kṣatriyi a dodnes žije zcela spokojen jako moudrý brāhmaṇa v hornaté zemi zvané Mahendra. Pro jeho vznešený charakter a činy ho stále uctívají nebeské bytosti, jako jsou Siddhové, Cāraṇové a Gandharvové, a modlí se k němu.

Sloka 27:

Nejvyšší duše, Nejvyšší Osobnost Božství, Pán a svrchovaný vládce takto sestoupil jako inkarnace v dynastii Bhṛgua a zbavil vesmír břímě v podobě nežádoucích králů tím, že je mnohokrát vyhladil.

Sloka 28:

Viśvāmitra, syn Mahārāje Gādhiho, byl mocný jako plameny ohně. Ze svého původního postavení kṣatriyi se pomocí askeze stal mocným brāhmaṇou.

Sloka 29:

Ó králi Parīkṣite, Viśvāmitra měl 101 synů, z nichž prostřední se jmenoval Madhucchandā. Podle něho byli všichni ostatní synové nazýváni Madhucchandové.

Sloka 30:

Viśvāmitra adoptoval syna Ajīgarty Śunaḥśephu, jenž se narodil v dynastii Bhṛgua a byl též známý jako Devarāta. Ostatním synům nařídil, aby přijali Śunaḥśephu za svého nejstaršího bratra.

Sloka 31:

Śunaḥśephu jeho otec prodal, aby sloužil jako lidská oběť, která měla být obětována při yajñi krále Hariścandry. Když byl Śunaḥśepha přiveden do obětní arény, modlil se k polobohům o záchranu a jejich milostí byl propuštěn na svobodu.

Sloka 32:

Třebaže se Śunaḥśepha narodil v dynastii Bhārgavů, byl vysoce pokročilý v duchovním životě, a proto jej polobozi účastnící se oběti zachránili. Následkem toho rovněž proslul jako potomek Gādhiho jménem Devarāta.

Sloka 33:

Padesát starších Madhucchandů, synů Viśvāmitry, s otcovou žádostí, aby považovali Śunaḥśephu za nejstaršího syna, nesouhlasilo. Rozzlobený Viśvāmitra je proto proklel: “Jste špatní synové. Nechť se všichni stanete mlecchy, kteří se staví proti zásadám védské kultury!”

Sloka 34:

Když byli starší Madhucchandové prokleti, mladších padesát i se samotným Madhucchandou přišlo za otcem a přistoupilo na jeho návrh. “Milý otče,” řekli, “učiníme vše, co si budeš přát.”

Sloka 35:

Tak mladší Madhucchandové přijali Śunaḥśephu za svého nejstaršího bratra a řekli mu: “Budeme plnit tvé příkazy.” Viśvāmitra pak svým poslušným synům řekl: “Jsem velice spokojen, že jste Śunaḥśephu přijali jako nejstaršího bratra. Tím, že jste uposlechli můj pokyn, jste ze mě učinili otce řádných synů, a proto vám všem dávám požehnání, abyste se také stali otci.”

Sloka 36:

Viśvāmitra pravil: “Ó Kuśikové (potomci Kauśiky), tento Devarāta je můj syn a je jedním z vás. Prosím, poslouchejte jeho nařízení.” Ó králi Parīkṣite, Viśvāmitra měl ještě mnoho jiných synů jako například Aṣṭaku, Hārītu, Jayu a Kratumāna.

Sloka 37:

Některé ze svých synů Viśvāmitra proklel a jiným požehnal a jednoho syna také adoptoval. Dynastie Kauśiky byla tedy různorodá, ale Devarāta byl ze všech synů považován za nejstaršího.