Śrīmad-bhāgavatam 9.15.40
Verš
brāhmī saurī yathā prabhā
kṣamiṇām āśu bhagavāṁs
tuṣyate harir īśvaraḥ
Synonyma
kṣamayā — pouhým odpouštěním; rocate — je příjemné; lakṣmīḥ — bohyni štěstí; brāhmī — v souvislosti s bráhmanskými vlastnostmi; saurī — bůh Slunce; yathā — jako; prabhā — sluneční světlo; kṣamiṇām — vůči brāhmaṇům, kteří takto odpouštějí; āśu — velice brzy; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; tuṣyate — je potěšen; hariḥ — Pán; īśvaraḥ — svrchovaný vládce.
Překlad
“Povinností brāhmaṇy je pěstovat schopnost odpouštět, která září tak jako slunce. Ti, kdo odpouštějí, těší Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství.”
Význam
Různé osoby jsou krásné různými vlastnostmi. Cāṇakya Paṇḍita říká, že kukačka, přestože má černou barvu, je krásná díky svému sladkému hlasu. Podobně žena je krásná svou cudností a věrností svému muži a ošklivý člověk získá na kráse, když se stane moudrým učencem. Ve stejném duchu jsou svými vlastnostmi krásní brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové. Brāhmaṇové jsou krásní, když odpouštějí; kṣatriyové, když se chovají jako hrdinové a nikdy neutíkají z bitvy; vaiśyové, když obohacují kulturu a chrání krávy, a śūdrové, když věrně plní své povinnosti, jimiž těší své pány. Každý tedy zkrásní, když projeví své typické vlastnosti. A typickou vlastností brāhmaṇy, o které se mluví zde, je schopnost odpouštět.