Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi Parīkṣite, Purūravā zplodil v lůně Urvaśī šest synů. Jmenovali se Āyu, Śrutāyu, Satyāyu, Raya, Vijaya a Jaya.

Sloka 2-3:

Śrutāyu měl syna Vasumāna, Satyāyu syna Śrutañjayu, Raya měl Eku, Jaya Amitu a Vijaya Bhīmu. Synem Bhīmy byl Kāñcana, jeho synem byl Hotraka a synem Hotraky byl Jahnu, který jedním douškem vypil všechnu vodu Gangy.

Sloka 4:

Jahnuovi se narodil Puru, Puruovi Balāka, Balākovi Ajaka a Ajakovi Kuśa. Ten měl čtyři syny, kteří se jmenovali Kuśāmbu, Tanaya, Vasu a Kuśanābha. Synem Kuśāmbua byl Gādhi.

Sloka 5-6:

Král Gādhi měl dceru jménem Satyavatī, kterou od něho chtěl za manželku bráhmanský mudrc Ṛcīka. Král Gādhi však Ṛcīku nepovažoval za vhodného manžela pro svou dceru, a proto mu řekl: “Milý pane, patřím k dynastii krále Kuśi. Jsme vznešení kṣatriyové, a proto musíš mé dceři dát nějaký svatební dar. Přiveď alespoň tisíc koní, z nichž každý bude zářit jako světlo měsíce a bude mít jedno ucho černé; ať už pravé nebo levé.”

Sloka 7:

Když král Gādhi vznesl tento požadavek, velký mudrc Ṛcīka pochopil, co má na mysli. Vydal se tedy za polobohem Varuṇou a od něho přivedl tisíc koní, jež Gādhi vyžadoval. Poté, co mu je dal, se oženil s jeho nádhernou dcerou.

Sloka 8:

Manželka i tchyně Ṛcīky Muniho si pak přály mít syna a požádaly muniho, aby připravil obětinu. Mudrc Ṛcīka tedy připravil jednu obětinu s bráhmanskou mantrou pro svou ženu a druhou s mantrou kṣatriyů pro svou tchyni. Potom se odešel vykoupat.

Sloka 9:

Mezitím Satyavatina matka požádala svou dceru o její obětinu, neboť si myslela, že ta, kterou Ṛcīka připravil pro svou manželku, bude jistě lepší. Satyavatī tedy dala svou obětinu matce a sama snědla matčinu.

Sloka 10:

Když se velký mudrc Ṛcīka po koupeli vrátil domů a zjistil, co se v jeho nepřítomnosti stalo, řekl své ženě Satyavatī: “Udělala jsi velkou chybu. Tvůj syn bude nelítostným kṣatriyou, připraveným ztrestat kohokoliv, a tvůj bratr bude znalcem duchovní vědy.”

Sloka 11:

Satyavatī však vlídnými slovy Ṛcīku Muniho uklidnila a žádala ho, aby z jejího syna nebyl nelítostný kṣatriya. Ṛcīka Muni na to pravil: “Pak tedy tvůj vnuk bude mít povahu kṣatriyi!” Tak se Satyavatī narodil syn jménem Jamadagni.

Sloka 12-13:

Satyavatī se později stala posvátnou řekou Kauśikī, aby očišťovala celý svět, a její syn Jamadagni se oženil s Reṇukou, dcerou Reṇua. Z lůna Reṇuky oplodněného Jamadagniho semenem se pak narodilo mnoho synů v čele s Vasumānem. Nejmladší z nich se jmenoval Rāma či Paraśurāma.

Sloka 14:

Učení mudrci uznávají Paraśurāmu za slavnou inkarnaci Vāsudevy a ničitele Kārtavīryovy dynastie. Paraśurāma jedenadvacetkrát vyhladil všechny kṣatriyi na Zemi.

Sloka 15:

Když členové královského rodu kvůli své nadměrné pýše způsobené hmotnými kvalitami vášně a nevědomosti propadli bezbožnému životu a přestali dbát na zákony ustanovené brāhmaṇy, Paraśurāma je zabil. Třebaže jejich přestupek nebyl příliš vážný, zahubil je, aby tak zmenšil břímě světa.

Sloka 16:

Král Parīkṣit se zeptal Śukadevy Gosvāmīho: “Jakého přestupku se kṣatriyové, kteří nedovedli ovládat své smysly, vůči Pánu Paraśurāmovi, inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, dopustili, že opakovaně vyhlazoval jejich rod?”

Sloka 17-19:

Śukadeva Gosvāmī pravil: Nejlepší z kṣatriyů, Kārtavīryārjuna, král Haihayů, uctíval Dattātreyu, úplnou expanzi Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇa, a díky tomu získal tisíc paží. Získal také požehnání, že ho žádní nepřátelé nebudou moci porazit, a dále neomezeně mocné smysly, krásu, vliv, sílu, slávu a mystickou moc, s níž může dosáhnout všech dokonalostí yogy, jako jsou například aṇimā a laghimā. Dokonale vybaven tímto bohatstvím putoval po celém vesmíru bez jakýchkoliv překážek, stejně jako vítr.

Sloka 20:

Jednou, když si pyšný Kārtavīryārjuna užíval ve vodách řeky Narmady, obklopen nádhernými ženami a ozdoben girlandou vítězství, zastavil svými pažemi tok řeky.

Sloka 21:

Kārtavīryārjuna způsobil, že voda začala téci opačným směrem, a zaplavila tak tábor Rāvaṇy postavený na březích Narmady poblíž města Māhiṣmatī. Desetihlavý Rāvaṇa se považoval za velkého hrdinu a nemohl strpět Kārtavīryārjunovu moc. Nenechal si to tedy líbit.

Sloka 22:

Když Rāvaṇa Kārtavīryārjunu urazil tím, že se ho pokusil zesměšnit v přítomnosti žen, Kārtavīryārjuna ho snadno zajal a uvěznil ve městě Māhiṣmatī, jako když lovec chytí opici. Pak ho s pohrdáním propustil.

Sloka 23:

Jednou, když se Kārtavīryārjuna bezcílně toulal odlehlým lesem a lovil zvěř, přišel k obydlí Jamadagniho.

Sloka 24:

Mudrc Jamadagni, který se v lese oddával přísné askezi, krále vlídně přijal i s jeho vojáky, ministry a nosiči. Zajistil vše potřebné k uctění svých hostů, neboť vlastnil krávu kāmadhenu, jež dokázala poskytnout cokoliv.

Sloka 25:

Kārtavīryārjuna usoudil, že Jamadagni je mocnější a bohatší než on, protože vlastní drahokam v podobě kāmadhenu. Proto ani on, ani jeho lidé, Haihayové, Jamadagniho přijetí nijak zvlášť neocenili. Naopak si přáli získat kāmadhenu, která se hodila k provádění oběti agnihotra.

Sloka 26:

Kārtavīryārjuna, pyšný na svou hmotnou sílu, navedl své lidi, aby Jamadagniho kāmadhenu ukradli. Muži ji pak naříkající i s jejím teletem odvlekli do Māhiṣmatī, Kārtavīryārjunova sídelního města.

Sloka 27:

Poté, když už byl Kārtavīryārjuna pryč i s kāmadhenu, se do āśramu vrátil Paraśurāma, nejmladší syn Jamadagniho. Jakmile slyšel o králově ohavném činu, rozzlobil se jako had, na něhož někdo šlápl.

Sloka 28:

Rozlícený Pán Paraśurāma uchopil svou hrozivou sekyru, svůj štít, luk a toulec se šípy a pronásledoval Kārtavīryārjunu, tak jako lev pronásleduje slona.

Sloka 29:

Když král Kārtavīryārjuna vstupoval do svého sídelního města Māhiṣmatī Purī, spatřil Pána Paraśurāmu, nejlepšího z Bhṛguovy dynastie, jenž mu kráčel v patách se sekyrou, štítem, lukem a šípy v ruce. Byl zahalen do černé jelení kůže a prameny jeho spletených vlasů zářily jako světlo slunce.

Sloka 30:

Když Kārtavīryārjuna spatřil Paraśurāmu, ihned z něho dostal strach a poslal mnoho slonů, vozů, koní a pěšáků s kyji, meči, šípy a zbraněmi ṛṣṭi, śataghni, śakti a mnoha dalšími, aby proti němu bojovali. Vyslal celých sedmnáct akṣauhiṇī vojáků, aby ho zadrželi, ale Pán Paraśurāma je sám všechny pobil.

Sloka 31:

Pán Paraśurāma byl mistrem v pobíjení vojska nepřítele a rychlostí mysli a větru rozsekával nepřátele svou sekyrou (paraśu). Všude, kam se vydal, padali jeho protivníci k zemi s usekanýma nohama, rukama i rameny a spolu s jejich vozataji i slony a koňmi, na kterých jeli, byli usmrceni.

Sloka 32:

Pán Paraśurāma svou sekyrou a šípy rozbíjel na kusy štíty, vlajky, luky a těla Kārtavīryārjunových vojáků, kteří padli na bojišti, a rozbahnil zemi jejich krví. Když Kārtavīryārjuna viděl tuto prohru, rozzuřeně se vřítil na bitevní pole.

Sloka 33:

Kārtavīryārjuna pak svými tisíci pažemi současně přiložil šípy k pěti stům luků, aby Pána Paraśurāmu zabil. Pán Paraśurāma, nejlepší z bojovníků, však vystřelil svým jediným lukem tolik šípů, že všechny šípy a luky v Kārtavīryārjunových rukách ihned roztříštil.

Sloka 34:

Když byly jeho šípy rozbity na kusy, Kārtavīryārjuna vlastníma rukama vyvrátil mnoho stromů a kopců a znovu se nezadržitelně řítil na Pána Paraśurāmu, aby ho zabil. Tehdy však Paraśurāma s nesmírnou silou usekal svou sekyrou jeho paže, jako když se usekne hlava hadovi.

Sloka 35-36:

Poté Paraśurāma sťal jako vrchol hory hlavu již bezrukého Kārtavīryārjuny. Když deset tisíc Kārtavīryārjunových synů spatřilo, že jejich otec padl, všichni strachy utekli. Paraśurāma, jenž pobil své nepřátele, poté vysvobodil kāmadhenu, která prožila veliké utrpení, a přivedl ji i s teletem zpátky do svého obydlí, kde ji předal otci, Jamadagnimu.

Sloka 37:

Paraśurāma popsal svému otci a bratrům, jak zabil Kārtavīryārjunu. Když Jamadagni vyslechl vyprávění o těchto skutcích, ke svému synovi promluvil.

Sloka 38:

“Ó velký hrdino, můj milý synu Paraśurāmo, zbytečně jsi zabil krále, který je pokládán za vtělení všech polobohů, a spáchal jsi tak hřích.”

Sloka 39:

“Můj milý synu, jsme všichni brāhmaṇové a obyčejní lidé nás uctívají pro naši schopnost odpouštět. Právě díky této vlastnosti získal Pán Brahmā, nejvyšší duchovní učitel tohoto vesmíru, své postavení.”

Sloka 40:

“Povinností brāhmaṇy je pěstovat schopnost odpouštět, která září tak jako slunce. Ti, kdo odpouštějí, těší Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství.”

Sloka 41:

“Můj milý synu, zabití krále, který je svrchovaným panovníkem, je těžší hřích než zabití brāhmaṇy. Nyní však můžeš tento velký hřích odčinit, když si budeš vědom Kṛṣṇy a půjdeš uctívat svatá místa.”