Śrīmad-bhāgavatam 8.16.21

Existují tři druhy lidí: akāma, mokṣa-kāma a sarva-kāma. Ten, kdo usiluje o vysvobození z tohoto hmotného světa, se nazývá mokṣa- kāma, ten, kdo si chce naplno užívat hmotného světa, se nazývá sarva- kāma a ten, komu se všechna přání splnila a již nemá další hmotné touhy, se nazývá akāma. Bhakta je prostý všech tužeb. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam. Je očištěný a zbavený hmotných přání. Mokṣa- kāmī touží získat osvobození splynutím s existencí Nejvyššího Brahmanu, a jelikož má tuto touhu splynout s Pánem, není ještě čistý. Jsou-li ti, kdo touží po osvobození, nečistí, co pak říci o karmīch, kteří mají tolik různých tužeb? Śāstra však říká:

“Ať už člověk touží po všem, nebo netouží po ničem, anebo si přeje splynout s Pánem, inteligentní je jedině tehdy, když transcendentální láskyplnou službou uctívá Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10)

Kaśyapa Muni viděl, že jeho žena Aditi měla jisté hmotné touhy — přála si blaho svých synů, ale přesto jí poradil, aby se věnovala oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý, ať je karmī, jñānī, yogī, nebo bhakta, by měl pro patřičné splnění všech svých tužeb vyhledat útočiště u lotosových nohou Vāsudeva a prokazovat Mu transcendentální láskyplnou službu. Kṛṣṇa je dīna-anukampana, velice milostivý ke všem, a pomůže tomu, kdo chce splnit své hmotné touhy. Někdy se ale stane — pokud je oddaný velice upřímný — že mu Pán projeví zvláštní přízeň nevyplněním jeho hmotné touhy a požehná mu přímo čistou oddanou službou. V Caitanya- caritāmṛtě (Madhya 22.38-39) je řečeno:

“Kṛṣṇa říká: ,Když Mi někdo prokazuje transcendentální láskyplnou službu, ale zároveň touží po hmotném požitku, je to veliký hlupák. Jako by se vzdával nektaru, aby mohl pít jed. Já jsem však velice inteligentní. Proč bych mu tedy dával hmotné bohatství? Místo toho ho donutím přijmout nektar v podobě útočiště u Mých lotosových nohou a zapomenout na iluzorní hmotný požitek.’” Jestliže si oddaný udržuje nějakou hmotnou touhu a zároveň upřímně touží sloužit lotosovým nohou Kṛṣṇy, může se stát, že mu Kṛṣṇa poskytne přímo čistou oddanou službu a že mu všechna hmotná přání a vlastnictví odebere. To je projev Pánovy zvláštní přízně oddaným. Ten, kdo začne s oddanou službou Kṛṣṇovi, ale přesto má ještě hmotné touhy, se může od všech hmotných tužeb oprostit — tak jako Dhruva Mahārāja — ale může to nějaký čas trvat. Touží-li však velmi upřímný oddaný jen po Kṛṣṇových lotosových nohách, Kṛṣṇa mu udělí přímo śuddha-bhakti, čistou oddanou službu.