Śrīmad-bhāgavatam 8.16.19
Verš
kva cātmā prakṛteḥ paraḥ
kasya ke pati-putrādyā
moha eva hi kāraṇam
Synonyma
kva — kde je; dehaḥ — toto hmotné tělo; bhautikaḥ — tvořené pěti prvky; anātmā — nikoliv duše; kva — kde je; ca — také; ātmā — duše; prakṛteḥ — vůči hmotnému světu; paraḥ — transcendentální; kasya — koho; ke — kdo je; pati — manžel; putra-ādyāḥ — nebo syn a tak dále; mohaḥ — iluze; eva — vskutku; hi — jistě; kāraṇam — příčina.
Překlad
Kaśyapa Muni pokračoval: Co je toto hmotné tělo, tvořené pěti prvky? Je odlišné od duše. Duše se naprosto liší od hmotných prvků, jež tvoří tělo. Pod vlivem tělesné připoutanosti je však živá bytost považována za manžela či syna. Tyto iluzorní vztahy mají příčinu v nepochopení.
Význam
Duše (ātmā neboli jīva) se liší od těla, které je kombinací pěti hmotných prvků. To je prostá skutečnost, ale člověk ji nechápe, dokud nezíská duchovní vzdělání. Kaśyapa Muni a jeho žena Aditi se setkali na nebeských planetách, ale stejné nepochopení existuje po celém vesmíru a je běžné i zde na Zemi. Živé bytosti se sice nacházejí na různých úrovních, ale všechny jsou více či méně ovlivněné tělesným pojetím života. Všem živým bytostem v hmotném světě v té či oné míře chybí duchovní vzdělání. Védská civilizace se však zakládá na duchovním vzdělání, a na jeho základě byla také Arjunovi sdělena Bhagavad-gītā. Kṛṣṇa hned na začátku Bhagavad-gīty Arjunu nabádal, aby pochopil, že se duše od těla liší.
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” (Bg. 2.13) V dnešní civilizaci se toto duchovní vzdělání bohužel zcela vytratilo. Nikdo nechápe, co je jeho skutečným zájmem, který se týká duše, a nikoliv hmotného těla. Vzdělání znamená duchovní vzdělání. Těžce pracovat s tělesným pojetím života, bez duchovního vzdělání, znamená žít jako zvíře. Nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛ-loke kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye (Bhāg. 5.5.1). Lidé tak těžce pracují jen pro pohodlí těla, aniž by měli ponětí o duši. Žijí tedy ve velice nebezpečné civilizaci, neboť to, že se duše musí převtělit, je skutečnost (tathā dehāntara-prāptiḥ). Bez duchovního vzdělání jsou lidé udržováni v temnotě nevědomosti a nevědí, co se s nimi po zničení současného těla stane. Slepě pracují pod vedením slepých vůdců. Andhā yathāndhair upanīyamānās te 'pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ (Bhāg. 7.5.31). Pošetilá živá bytost neví, že je zcela v područí hmotné přírody, a ta jí po smrti vnutí určité tělo, které bude muset přijmout. Neví, že i když v současném těle je možná velice důležitou osobou, kvůli svým nevědomým činnostem pod vlivem kvalit hmotné přírody může v příštím životě dostat tělo zvířete nebo stromu. Proto se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy snaží předat všem živým bytostem pravé světlo duchovní existence. Tomuto hnutí není příliš těžké porozumět a lidé ho musí využít, neboť to je zachrání před nebezpečným životem plným nezodpovědnosti.