Śrīmad-bhāgavatam 8.12.8

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že živé bytosti zastupují okrajovou energii Nejvyšší Osobnosti Božství, zatímco různá těla, která přijímají, jsou výtvory hmotné energie. Tělo je tedy považováno za hmotné a duše je duchovní. Původem obou je však tentýž Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Pán vysvětluje v Bhagavad-gītě (7.4-5):

“Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego — všech těchto osm prvků spolu tvoří Mé oddělené hmotné energie. Ó Arjuno, válečníku mocných paží, kromě nich však existuje ještě Moje jiná, vyšší energie, která zahrnuje živé bytosti, jež vykořisťují zdroje této hmotné, nižší přírody.” Jak hmota, tak živé bytosti jsou tedy projevy energie Nejvyššího Pána. Jelikož energie a energetický zdroj se od sebe neliší a hmotná i okrajová energie pocházejí ze svrchovaného zdroje, Nejvyššího Pána, je Nejvyšší Osobnost Božství z konečného hlediska vším. V této souvislosti je možné uvést příklad surového zlata a zlata, jež bylo přetvořeno do podoby různých šperků. Zlatá náušnice a zlato v dole se od sebe liší pouze jako příčina a následek; jinak se jedná o totéž. Vedānta-sūtra uvádí, že Brahman je příčinou všeho. Janmādy asya yataḥ. Vše se rodí z Nejvyššího Brahmanu, z něhož vše vychází v podobě různých energií. Žádnou z nich proto nelze považovat za neskutečnou. To, že māyāvādīni rozlišují mezi Brahmanem a māyou, je pouze důkaz jejich nevědomosti.

Śrīmad Vīrarāghava Ācārya ve své Bhāgavata-candra-candrice vysvětluje vaišnavskou filozofii následovně — vesmírný projev je popisován jako sat a asat, jako cit a acit. Hmota je acit a životní síla je cit, ale jejich původem je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ve kterém mizí rozdíl mezi hmotným a duchovním. Vesmírný projev, složený z energie hmotné i duchovní, se podle tohoto chápání neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Idaṁ hi viśvaṁ bhagavān ivetaraḥ — “Tento vesmírný projev je také Nejvyšší Osobnost Božství, i když se zdá být od Pána odlišný.” V Bhagavad-gītě (9.4) Pán říká:

“Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” I když tedy někdo může říci, že se Nejvyšší Osoba od vesmírného projevu liší, skutečnost je jiná. Pán prohlašuje: mayā tatam idaṁ sarvam — “Ve svém neosobním aspektu pronikám celým světem.” Proto se od Něho tento svět neliší. Rozdíl spočívá jen ve jménech. Můžeme například mluvit o zlatých náušnicích, zlatých náramcích či zlatých náhrdelnících, ale z konečného hlediska se pokaždé jedná o zlato. Podobně všechny hmotné i duchovní projevy mají svou společnou totožnost v Nejvyšší Osobnosti Božství. Ekam evādvitīyaṁ brahma. To je sdělení Ved (Chāndogya Upaniṣad 6.2.1). Společná totožnost spočívá v tom, že vše pochází z Nejvyššího Brahmanu. Již byl uveden příklad, že zlatá náušnice a samotný zlatý důl se od sebe neliší. Stoupenci filozofické školy Vaiśeṣika však rozdíly vytvářejí svým māyāvādským pojetím. Tvrdí: brahma satyaṁ jagan mithyā — “Absolutní Pravda je skutečná a vesmírný projev je neskutečný.” Proč by však měl být jagat označován jako mithyā? Jagat je emanací Brahmanu, a proto je také skutečný.

Vaiṣṇavové tedy netvrdí, že jagat je mithyā, ale vše pokládají za realitu spojenou s Nejvyšší Osobností Božství.

“Vše je třeba přijímat pro službu Pánu, a nikoliv pro uspokojení vlastních smyslů. Jestliže člověk přijímá věci bez ulpívání a proto, že se pojí s Kṛṣṇou, jeho odříkání se nazývá yuktaṁ vairāgyam. Vše, co je příznivé pro službu Pánu, je třeba přijmout a nemá se to odmítat jako hmotné.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 2.255-256) Není správné jagat odmítat s tím, že je mithyā. Je opravdový, a to lze realizovat tehdy, když vše zapojíme do služby Pánu. Květina, kterou přijmeme pro uspokojení svých smyslů, je hmotná, ale když tutéž květinu oddaný nabídne Nejvyšší Osobnosti Božství, je duchovní. Jídlo, které člověk vaří sám pro sebe, je hmotné, ale jídlo vařené pro Nejvyššího Pána je duchovní prasādam. Je to otázka realizace. Ve skutečnosti vše dodává Nejvyšší Osobnost Božství, a proto je vše duchovní. Ti, kdo nerozvinuli správné chápání, však činí rozdíly na základě vzájemného působení tří kvalit hmotné přírody. Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti říká, že i když slunce znamená světlo, neliší se od něj ani sluneční svit, projevený v sedmi barvách, a také temnota, způsobená nepřítomností slunečního svitu, neboť bez slunce by tato rozmanitost nemohla existovat. Různým jevům jsou přiřazeny různé názvy, ale všechny označují slunce. Purāṇy proto uvádějí:

“Stejně jako z ohně, který je na jednom místě, se šíří světlo všude, šíří se energie Nejvyšší Osobnosti Božství po celém vesmíru.” (Viṣṇu Purāṇa 1.22.53) Hmotným pohledem přímo vnímáme, jak se sluneční svit šíří, pod různými jmény a v různých činnostech, ale z konečného hlediska je slunce jedno. Podobně je vše expanzí Nejvyššího Brahmanu (sarvaṁ khalv idaṁ brahma). Nejvyšší Pán je vším a je jediný bez rozdílu. Neexistuje nic, co by od Něho bylo oddělené.