Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté byli svrchovanou milostí Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Hariho, všichni polobozi v čele s Indrou a Vāyuem přivedeni zpátky k životu. Takto povzbuzeni začali tvrdě pobíjet též démony, kteří je předtím přemohli.

Sloka 2:

Když se nejmocnější Indra rozzuřil a vzal do ruky svůj blesk, aby zabil Mahārāje Baliho, démoni začali naříkat: “Běda, běda!”

Sloka 3:

Bali Mahārāja, vyrovnaný, tolerantní a dobře vybavený vším potřebným k boji, se pohyboval před Indrou po rozlehlém bojišti. Král Indra, jenž stále nosí v ruce blesk, mu spílal těmito slovy.

Sloka 4:

Indra řekl: Ty darebáku, jsi jako podvodník, který zaváže dítěti oči a pak mu sebere jeho majetek. Snažíš se nás porazit ukázkou nějakých mystických schopností, i když víš, že my všechny tyto mystické síly ovládáme.

Sloka 5:

Takové pošetilce a darebáky, kteří chtějí vystoupit do vyšších planetárních soustav pomocí mystických sil či mechanických prostředků nebo kteří se dokonce snaží překonat vyšší planety a dosáhnout duchovního světa či osvobození, nechávám posílat do nejnižších končin vesmíru.

Sloka 6:

Dnes ti já, mocná bytost, svým bleskem, který má stovky ostrých hran, utnu hlavu od těla. I když dokážeš vytvářet spoustu triků prostřednictvím iluze, tvé poznání je nedostatečné. Teď se snaž i se svými příbuznými a přáteli přežít na tomto bojišti.

Sloka 7:

Bali Mahārāja odvětil: Všichni, kteří jsou shromážděni na tomto bojišti, jsou bezpochyby pod vlivem věčného času a je jisté, že podle svých předchozích činností postupně sklidí slávu, vítězství, porážku i smrt.

Sloka 8:

Ti, kdo znají skutečnou pravdu, se neradují ani nenaříkají pod vlivem různých okolností, neboť vidí pohyby času. Když se tedy raduješ ze svého vítězství, nelze tě považovat za příliš vzdělaného.

Sloka 9:

Vy polobozi si myslíte, že jste sami příčinou své slávy a vítězství. Světci vás kvůli vaší nevědomosti litují. Nepřijímáme proto vaše slova, třebaže zraňují naše srdce.

Sloka 10:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co Bali Mahārāja, jenž dokázal přemoci kteréhokoliv hrdinu, takto ostře pokáral nebeského krále Indru, napnul až k uchu luk s šípy zvanými nārāca a vystřelil je na něho. Pak mu opět tvrdými slovy vyčinil.

Sloka 11:

Výtky Mahārāje Baliho byly pravdivé, a proto krále Indru vůbec nemrzely, tak jako slona nerozzlobí, když ho pohaněč bije svou holí.

Sloka 12:

Když Indra, přemožitel nepřátel, vypustil na Baliho Mahārāje svůj neomylný blesk, aby ho zabil, Bali Mahārāja se skutečně zřítil i se svým letadlem k zemi jako hora s useknutými křídly.

Sloka 13:

Když démon Jambhāsura viděl, že jeho přítel Bali padl, objevil se před nepřítelem Indrou, aby Balimu Mahārājovi prokázal přátelskou službu.

Sloka 14:

Nesmírně mocný Jambhāsura, jehož nesl lev, se přiblížil k Indrovi a svým kyjem ho silně uhodil do ramene. Udeřil rovněž Indrova slona.

Sloka 15:

Po zásahu Jambhāsurova kyje byl Indrův slon zmaten a velmi trpěl. Poklesl koleny na zem, a pak upadl do bezvědomí.

Sloka 16:

Poté Indrův vozataj Mātali přivezl Indrův vůz, který táhlo tisíc koní. Indra tedy opustil svého slona a nastoupil na vůz.

Sloka 17:

Jambhāsura, nejlepší z démonů, úsměvem ocenil Mātaliho službu. Během bitvy ho nicméně zasáhl trojzubcem z planoucího ohně.

Sloka 18:

Přestože Mātali zakoušel krutou bolest, s trpělivostí ji snášel. Indra se však na Jambhāsuru nesmírně rozhněval. Udeřil ho svým bleskem a tím mu oddělil hlavu od těla.

Sloka 19:

Když Nārada Ṛṣi informoval Jambhāsurovy přátele a příbuzné o jeho smrti, tři démoni — Namuci, Bala a Pāka — ihned přispěchali na bojiště.

Sloka 20:

Tito démoni hanobili Indru hrubými a krutými slovy, jež zraňovala srdce, a zaplavili ho šípy, jako když přívaly deště omývají velkou horu.

Sloka 21:

Démon Bala rychle ovládl situaci na bojišti a způsobil utrpení všem tisíci Indrovým koním, když je všechny zároveň probodl stejným počtem šípů.

Sloka 22:

Další démon, Pāka, zaútočil na vůz s jeho veškerým příslušenstvím i na vozataje Mātaliho tím, že přiložil ke svému luku dvě stě šípů a vyslal je všechny najednou. To byl na bojišti vskutku úžasný čin.

Sloka 23:

Potom na Indru zaútočil Namuci, další démon, a zranil ho patnácti mocnými šípy se zlatým opeřením, jež hřměly jako mrak plný vody.

Sloka 24:

Další démoni zakryli Indru i s jeho vozem a vozatajem nepřetržitým deštěm šípů, jako když mraky v období dešťů zakryjí slunce.

Sloka 25:

Polobohy, kteří byli svými nepřáteli tvrdě utlačováni a neviděli na bojišti Indru, naplnila úzkost. Jelikož neměli velitele ani vůdce, začali bědovat jako obchodníci na lodi, jež ztroskotala uprostřed oceánu.

Sloka 26:

Poté se Indra vyprostil z klece tvořené sítí šípů. Když se objevil se svým vozem, vlajkou, koňmi a vozatajem a tak potěšil nebe, zemi a všechny strany, zářil jako slunce za úsvitu. Stál jasný a krásný před očima všech.

Sloka 27:

Když Indra, jenž je známý jako Vajra-dhara neboli ten, kdo nosí blesk, viděl na bojišti své vojáky takto utiskované nepřáteli, velice se rozhněval. Pozdvihl proto svůj blesk s odhodláním nepřátele zahubit.

Sloka 28:

Ó králi Parīkṣite, král Indra použil svůj blesk k tomu, aby Balovi i Pākovi v přítomnosti všech jejich příbuzných a následovníků setnul hlavy. Tak na bojišti vytvořil atmosféru strachu.

Sloka 29:

Ó králi, když další démon, Namuci, viděl záhubu Baly a Pāky, byl smutný a naříkal. Rozhněvaně se proto pokusil Indru zabít.

Sloka 30:

Namuci zuřil a řval jako lev. Vzal ocelový oštěp, na němž byly přivázané zvonky a jenž byl ozdoben šperky ze zlata, a hlasitě zvolal: “Teď je s tebou konec!” Takto se přiblížil k Indrovi, aby ho usmrtil, a vypustil svou zbraň.

Sloka 31:

Ó králi, když král nebes Indra spatřil tento velice mocný oštěp padat k zemi jako planoucí meteor, okamžitě ho svými šípy rozsekal na kusy. S velkým hněvem pak svým bleskem zasáhl Namuciho do šíje, aby mu usekl hlavu.

Sloka 32:

I když král Indra vrhl svůj blesk na Namuciho velkou silou, neprorazil ani jeho kůži. Je úžasné, že slavný blesk, jenž probodl tělo Vṛtrāsury, ani trochu nepoškodil kůži Namuciho šíje.

Sloka 33:

Když Indra viděl, jak se blesk od nepřítele vrací, velmi se lekl a začal uvažovat, zda to způsobila nějaká zázračná vyšší síla.

Sloka 34:

Indra přemýšlel: Dříve jsem stejným bleskem usekával křídla horám, které létaly po nebi a svými pády na zem zabíjely lidi.

Sloka 35:

Vṛtrāsura byl zosobněním askeze, kterou podstoupil Tvaṣṭā, a přesto ho blesk zabil. Nejen on, ale i mnoho dalších udatných hrdinů, jejichž kůži nemohla ublížit žádná zbraň, bylo tímto bleskem zabito.

Sloka 36:

Nyní však tento blesk selhal, přestože jsem ho vyslal na méně důležitého démona. I když býval mocný jako brahmāstra, nyní je neužitečný jako obyčejná tyč. Proto ho již nebudu déle držet.

Sloka 37:

Śukadeva Gosvāmī dále pokračoval: Když nešťastný Indra takto bědoval, z nebe se ozval prorocký, nevtělený hlas: “Tento démon Namuci nemůže být zahuben ničím suchým ani mokrým.”

Sloka 38:

Hlas dále řekl: “Ó Indro, jelikož jsem tomuto démonovi dal požehnání, že nikdy nezemře zbraní, která bude suchá, nebo mokrá, musíš vymyslet jiný způsob, jak ho zabít.”

Sloka 39:

Poté, co Indra vyslechl prorocký hlas, začal usilovně meditovat o tom, jak démona usmrtit. Pak usoudil, že pěna bude tím správným prostředkem, protože není ani mokrá, ani suchá.

Sloka 40:

Tak Indra, nebeský král, setnul Namuciho hlavu zbraní z pěny, která není suchá ani mokrá. Všichni mudrci pak vznešeného Indru potěšili tím, že ho téměř celého zasypali květy a girlandami.

Sloka 41:

Viśvāvasu a Parāvasu, dva vůdci Gandharvů, radostně zpívali, zněly kotle polobohů a Apsary jásavě tančily.

Sloka 42:

Vāyu, Agni, Varuṇa a další polobozi začali zabíjet démony, kteří stáli proti nim, tak jako lvi zabíjejí v lese jeleny.

Sloka 43:

Ó králi, když Pán Brahmā viděl, že se blíží úplná zkáza démonů, poslal Nāradu za polobohy se vzkazem, aby přestali s dalším bojem.

Sloka 44:

Velký mudrc Nārada Muni řekl: Vás polobohy chrání paže Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství, a Jeho milostí jste získali nektar. Milostí bohyně štěstí jste slavní ve všech ohledech. Proto prosím, ustaňte v boji.

Sloka 45:

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Polobozi přijali slova Nārady Muniho, zanechali svého hněvu a přestali bojovat. Oslavováni svými následovníky se vrátili na nebeské planety.

Sloka 46:

Poslední démoni, kteří zbyli na bojišti, na pokyn Nārady Muniho vzali Baliho Mahārāje, který byl v kritickém stavu, na horu zvanou Astagiri.

Sloka 47:

Na této hoře přivedl Śukrācārya k životu všechny mrtvé démonské vojáky, kteří nepřišli o hlavy, trupy a ruce. Dosáhl toho svou vlastní mantrou zvanou Sañjīvanī.

Sloka 48:

Bali Mahārāja byl znalý dění ve vesmíru. Když se milostí Śukrācāryi obnovila činnost jeho smyslů a paměť, pochopil vše, co se stalo. Proto nenaříkal, i když byl poražen.