Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 8.1.10

Verš

ātmāvāsyam idaṁ viśvaṁ
yat kiñcij jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam

Synonyma

ātma — Nadduše; āvāsyam — žijící všude; idam — tento vesmír; viśvam — všechny vesmíry, všechna místa; yat — cokoliv; kiñcit — všechno, co existuje; jagatyām — v tomto světě, všude; jagat — vše, živé i neživé; tena — jím; tyaktena — přidělené; bhuñjīthāḥ — můžeš si užívat; — ne; gṛdhaḥ — přijímej; kasya svit — někoho jiného; dhanam — vlastnictví.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ve svém aspektu Nadduše přítomný všude v tomto vesmíru, kdekoliv jsou živé či neživé bytosti. Každý má tedy přijímat pouze to, co je mu vyměřeno; nikdo nemá sahat na majetek druhých.

Význam

Poté, co Svāyambhuva Manu vysvětlil, že postavení Nejvyšší Osobnosti Božství je transcendentální, nyní pro poučení synů a vnuků své dynastie vysvětluje, že vše ve vesmíru je majetkem Nejvyššího Pána. Manuovy pokyny nejsou určeny jen jeho synům a vnukům, ale celé lidské společnosti. Anglické slovo “man” i sanskrtské manuṣya (“člověk”) jsou odvozeny od jména “Manu”, neboť všichni členové lidské společnosti jsou potomky původního Manua. O Manuovi se zmiňuje také Bhagavad-gītā (4.1), kde Pán říká:

imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave 'bravīt

“Vyložil jsem tuto neměnnou vědu o yoze bohu Slunce Vivasvānovi, Vivasvān ji sdělil Manuovi, otci lidstva, a Manu ji potom předal Ikṣvākuovi.” Svāyambhuva Manu a Vaivasvata Manu mají podobné povinnosti. Vaivasvata Manu se narodil bohu Slunce, Vivasvānovi, a jeho synem byl Ikṣvāku, král Země. Jelikož je Manu považován za původního otce lidstva, celá společnost by měla následovat jeho pokyny.

Svāyambhuva Manu učí, že vše, co existuje — nejen v duchovním, ale i v tomto hmotném světě — je majetkem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž je přítomný všude jako Nadvědomí. To potvrzuje Bhagavad-gītā (13.3): kṣetra-jñaṁ cāpi mām viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata — Nejvyšší Pán existuje v každém poli (neboli v každém těle) jako Nadduše. Individuální duše dostává tělo, ve kterém má žít a jednat podle pokynů Svrchované Osoby, a proto se Svrchovaná Osoba nachází také v každém těle. Neměli bychom se považovat za nezávislé; ale měli bychom vědět, že je nám přidělena pouze určitá část celkového vlastnictví Nejvyšší Osobnosti Božství.

Porozumění této skutečnosti povede k dokonalému komunismu. Komunisté uvažují v rámci svých národů, ale duchovní komunismus, který je vyložený zde, se nevztahuje pouze na jeden národ — je univerzální. Nic nepatří žádnému národu ani žádné individuální osobě; vše patří Nejvyšší Osobnosti Božství. To je smysl tohoto verše. Ātmāvāsyam idaṁ viśvam—vše, co existuje v tomto vesmíru, je majetkem Nejvyšší Osobnosti Božství. S tímto poznáním lze vylepšit, či lépe řečeno opravit moderní komunistickou teorii, jakož i myšlenku Spojených národů. Pán není výtvorem naší inteligence, ale právě naopak — On stvořil nás. Ātmāvāsyam idaṁ viśvam. Īśāvāsyam idaṁ sarvam. Tento univerzální komunismus může vyřešit všechny problémy světa.

Člověk by se měl z védské literatury poučit, že tělo individuální duše není jejím vlastnictvím, ale je jí dáno na základě karmy. Karmaṇā daiva- netreṇa jantur dehopapattaye. 8 400 000 nejrůznějších tělesných podob jsou stroje, které individuální duše dostává. Bhagavad-gītā (18.61) to potvrzuje:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou usazené na stroji vytvořeném z hmotné energie.” Pán v podobě Nadduše sídlí v srdci každého a sleduje různé touhy individuální duše. Je tak milostivý, že dává živé bytosti příležitost užívat si na základě rozmanitých tužeb ve vhodných tělech, jež nejsou nic jiného než stroje (yantrārūḍhāni māyayā). Tyto stroje jsou vyrobeny z hmotných složek vnější energie, a živá bytost si tak užívá, nebo trpí podle tužeb, které má. Tuto příležitost jí dává Nadduše.

Vše patří Nejvyššímu, a nikdo by si proto neměl přisvojovat majetek někoho jiného. Máme sklony vyrábět mnoho věcí. Zvláště to platí v dnešní době, kdy stavíme mrakodrapy a vyvíjíme mnoho hmotných prostředků. Měli bychom však vědět, že materiál na mrakodrapy a stroje nemůže vytvořit nikdo jiný než Nejvyšší Osobnost Božství. Celý svět není ničím jiným než kombinací pěti hmotných prvků (tejo-vāri-mṛdāṁ yathā vinimayaḥ). Mrakodrap je přeměnou země, vody a ohně. Cihla je v ohni vypálená směs země a vody. A mrakodrap je v podstatě jen vysokou stavbou z cihel. Cihly sice vyrobil člověk, ale jejich složky nikoliv. Člověk jako výrobce samozřejmě může přijmout určitý plat od Nejvyšší Osobnosti Božství. To je uvedeno zde: tena tyaktena bhuñjīthāḥ. Člověk může postavit velký mrakodrap, ale ani stavitel, ani obchodník, ani dělník si na něj nemohou nárokovat vlastnické právo. To patří tomu, kdo hradil všechny stavební výdaje. Nejvyšší Pán vytvořil vodu, zemi, vzduch, oheň a nebe a člověk je může používat a přijímat plat (tena tyaktena bhuñjīthāḥ). Nemůže si však činit vlastnické nároky. To je dokonalý komunismus. Svého sklonu stavět velké budovy bychom měli využívat pouze ke stavění rozlehlých a drahocenných chrámů, ve kterých bude možné instalovat Božstva Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím se splní naše stavitelské touhy.

Jelikož veškerý majetek patří Nejvyšší Osobnosti Božství, vše je třeba nabízet Pánu a my bychom měli přijímat pouze prasādam (tena tyaktena bhuñjīthāḥ). Neměli bychom mezi sebou bojovat, abychom získali víc, než potřebujeme. Nārada řekl Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi:

yāvad bhriyeta jaṭharaṁ
tāvat svatvaṁ hi dehinām
adhikaṁ yo 'bhimanyeta
sa steno daṇḍam arhati

“Každý si může činit nárok na tolik majetku, kolik potřebuje k přežití, ale jakmile chce někdo vlastnit víc než to, musí být považován za zloděje a zaslouží si trest podle zákonů přírody.” (Bhāg. 7.14.8) Samozřejmě, potřebujeme být zaopatřeni pokud jde o jídlo, spaní, pohlavní styk a obranu (āhāra-nidrā-bhaya-maithuna), ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, poskytuje tyto životní potřeby i ptákům a zvěři, tak proč by je neposkytl lidstvu? Hospodářský rozvoj není zapotřebí; vše je již zajištěno. Člověk má chápat, že vše patří Kṛṣṇovi, a s tímto pochopením může přijímat prasādam. Pokud však sahá na to, co bylo přiděleno jiným, je zloděj. Neměli bychom přijímat více, než kolik skutečně potřebujeme. Jestliže tedy shodou okolností získáme velké množství peněz, měli bychom mít vždy na paměti, že patří Nejvyšší Osobnosti Božství. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dostáváme dostatek peněz, ale nikdy bychom si neměli myslet, že patří nám; patří Nejvyšší Osobnosti Božství a mají být rovnoměrně rozděleny mezi pracovníky, oddané. Žádný oddaný nemá prohlašovat, že nějaké peníze nebo majetek patří jemu. Pokud si někdo myslí, že jakákoliv část majetku v tomto obrovském vesmíru někomu patří, měl by být považován za zloděje a podléhá trestu podle zákonů přírody. Daivī hy eṣā guṇa- mayī mama māyā duratyayā — nikdo nemůže přemoci bdělý dozor hmotné přírody nebo před ní skrýt svoje záměry. Jestliže si tedy lidská společnost nezákonně přisvojuje vlastnické právo na celý vesmír nebo nějakou jeho část, bude celá zatracena jako společnost zlodějů a potrestána přírodními zákony.