Nejprve skládám pokorné a uctivé poklony lotosovým nohám svého duchovního mistra, Jeho Božské Milosti Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Gosvāmīho Prabhupādy. Kdysi v roce 1935 jsem ho z Bombaje přijel navštívit, když pobýval u Rādhā-kuṇḍu. Dal mi tehdy mnoho důležitých pokynů ohledně stavění chrámů a vydávání knih. Osobně mi řekl, že vydávat knihy je důležitější než stavět chrámy. Tyto pokyny samozřejmě po mnoho let zůstaly uchovány v mé mysli. V roce 1944 jsem začal vydávat Back to Godhead*, a když jsem později zanechal rodinného života, v roce 1958 jsem začal v Dillí vydávat Śrīmad-Bhāgavatam. Poté, co v Indii vyšly jeho tři části, jsem se 13. srpna 1965 vydal do Spojených států.

Neustále se snažím vydávat knihy, jak mě nabádal můj duchovní mistr. Nyní, v roce 1976, jsem dokončil sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu a pod názvem Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, již vyšlo shrnutí desátého zpěvu. Ještě však zbývá vydat osmý, devátý, desátý, jedenáctý a dvanáctý zpěv. Při této příležitosti se tedy modlím ke svému duchovnímu mistrovi, aby mi dal sílu potřebnou k dokončení tohoto díla. Nejsem ani velký učenec, ani velký oddaný; jsem pouze pokorný služebník mého duchovního mistra a ve spolupráci se svými žáky v Americe se ho snažím podle svých nejlepších schopností potěšit vydáváním těchto knih. Učenci na celém světě naštěstí tato díla oceňují. Vydávejme tedy společnými silami další a další pokračování Śrīmad-Bhāgavatamu, abychom potěšili Jeho Božskou Milost Bhaktisiddhāntu Sarasvatīho Ṭhākura.

Tato první kapitola osmého zpěvu je souhrnným popisem čtyř Manuů: Svāyambhuvy, Svārociṣi, Uttamy a Tāmasy. Poté, co Mahārāja Parīkṣit vyslechl popisy dynastie Svāyambhuvy Manua, které skončily v sedmém zpěvu, přál si poznat osudy dalších Manuů. Chtěl se dozvědět, jakým způsobem Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestupuje — nejen v minulosti, ale i v přítomnosti a budoucnosti — a jak jedná v různých zábavách v roli Manua. Jelikož Mahārāja Parīkṣit to vše dychtil poznat, Śukadeva Gosvāmī postupně popsal všechny Manuy, počínaje šesti, kteří se zjevili v minulosti.

Prvním Manuem byl Svāyambhuva Manu. Jeho dvě dcery, Ākūti a Devahūti, porodily dva syny, Yajñu a Kapilu. Kapilovy činnosti již Śukadeva Gosvāmī popsal ve třetím zpěvu, nyní tedy popíše činnosti Yajñi. První Manu odešel se svou manželkou Śatarūpou podstupovat askezi do lesa na břehu řeky Sunandy. Podrobovali se askezi sto let a potom Manu v transu sestavil modlitby k Nejvyšší Osobnosti Božství. Tehdy se ho pokusili sežrat Rākṣasové a asurové, ale Yajña je v doprovodu svých synů Yāmů a polobohů pozabíjel. Pak Yajña osobně zaujal místo Indry, krále nebeských planet.

Druhý Manu, jménem Svārociṣa, byl synem Agniho a mezi Jeho syny vynikali Dyumat, Suṣeṇa a Rociṣmat. Ve věku tohoto Manua se Indrou, vládcem nebeských planet, stal Rocana. V tomto věku žilo mnoho polobohů v čele s Tuṣitou a také mnoho světců, jako například Ūrja a Stambha. Jedním z nich byl Vedaśirā, jehož manželka Tuṣitā porodila Vibhua. Vibhu poučil osmdesát osm tisíc dṛḍha-vratů neboli světců o sebeovládání a askezi.

Uttama, syn Priyavraty, byl třetím Manuem. Mezi jeho syny byli Pavana, Sṛñjaya a Yajñahotra. Za vlády tohoto Manua se Vasiṣṭhovi synové v čele s Pramadou stali sedmi světci. Satyové, Devaśrutové a Bhadrové se stali polobohy a Satyajit se stal Indrou. Pán se zjevil jako Satyasena z lůna Sunṛty, manželky Dharmy, a zabil všechny Yakṣi a Rākṣasy, kteří bojovali proti Satyajitovi.

Tāmasa, bratr třetího Manua, byl čtvrtým Manuem a měl deset synů, například Pṛthu, Khyāti, Nara a Ketu. Za jeho vlády byli polobohy Satyakové, Hariové, Vīrové a další, v čele sedmi velkých světců stál Jyotirdhāma a Indrou se stal Triśikha. Harimedhā zplodil v lůně své manželky Hariṇī syna Hariho. Tento Hari, inkarnace Boha, zachránil oddaného Gajendru. Tato událost je známá jako gajendra-mokṣaṇa. Na ni se ptá Mahārāja Parīkṣit na konci této kapitoly.