Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.7.30-31

Verš

guru-śuśrūṣayā bhaktyā
sarva-labdhārpaṇena ca
saṅgena sādhu-bhaktānām
īśvarārādhanena ca
śraddhayā tat-kathāyāṁ ca
kīrtanair guṇa-karmaṇām
tat-pādāmburuha-dhyānāt
tal-liṅgekṣārhaṇādibhiḥ

Synonyma

guru-śuśrūṣayā — službou pravému duchovnímu učiteli; bhaktyā — s vírou a oddaností; sarva — všech; labdha — hmotných zisků; arpaṇena — obětováním (guruovi či Kṛṣṇovi prostřednictvím duchovního učitele); ca — a; saṅgena — společností; sādhu-bhaktānām — oddaných a světců; īśvara — Nejvyšší Osobnosti Božství; ārādhanena — uctíváním; ca — a; śraddhayā — s velkou vírou; tat-kathāyām — v rozhovorech o Pánu; ca — a; kīrtanaiḥ — oslavováním; guṇa-karmaṇām — transcendentálních vlastností a činností Pána; tat — Jeho; pāda-amburuha — o lotosových nohách; dhyānāt — meditací; tat — Jeho; liṅga — podoby (Božstva); īkṣa — zhlížením; arhaṇa-ādibhiḥ — a uctíváním.

Překlad

Člověk musí přijmout pravého duchovního učitele, sloužit mu s velkou oddaností a vírou a obětovat mu veškeré své vlastnictví. Ve společnosti světců a oddaných má uctívat Pána, s vírou naslouchat o Pánově slávě, opěvovat transcendentální vlastnosti a činnosti Pána, vždy meditovat o Pánových lotosových nohách a uctívat Božstvo Pána přesně podle pokynů śāstry a gurua.

Význam

V předcházejícím verši bylo uvedeno, že proces, který bezprostředně prohlubuje lásku a náklonnost k Nejvyšší Osobnosti Božství, je nejlepší z mnoha tisíců způsobů, jak se vymanit z hmotného zapletení. Také je řečeno: dharmasya tattvaṁ nihitaṁ guhāyām — pravda skrytá v náboženských zásadách je ve skutečnosti nesmírně důvěrná. Když však člověk tyto zásady přijme za své, může ji velice snadno poznat. Dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam — proces náboženství zavádí Svrchovaný Pán, neboť On je nejvyšší autoritou. To je rovněž vyjádřeno v předcházejícím verši slovem bhagavatoditaḥ. Pokyny Pána jsou neomylné a přinášejí zaručený prospěch. Podle Jeho pokynů uvedených v tomto verši je dokonalou formou náboženství bhakti-yoga.

Aby člověk mohl praktikovat bhakti-yogu, musí nejprve přijmout pravého duchovního učitele. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.74-75) radí:

guru-pādāśrayas tasmāt
kṛṣṇa-dīkṣādi-śikṣaṇam
viśrambheṇa guroḥ sevā
sādhu-vartmānuvartanam
sad-dharma-pṛcchā bhogādi-
tyāgaḥ kṛṣṇasya hetave

Prvořadou povinností je přijmout pravého duchovního učitele. Student či žák musí být velice zvídavý; měl by toužit poznat celou pravdu o věčném náboženství (sanātana-dharmě). Slova guru-śuśrūṣayā znamenají, že je třeba osobně sloužit duchovnímu učiteli — zajišťovat pohodlí jeho tělu, pomáhat mu co se týče koupání, oblékání, spaní, jídla a tak dále. To se nazývá guru-śuśrūṣaṇam. Žák má sloužit duchovnímu učiteli jako obyčejný služebník a věnovat mu veškeré své vlastnictví. Prāṇair arthair dhiyā vācā—všichni vlastní život, majetek, inteligenci a slova, a to vše by měli prostřednictvím duchovního učitele obětovat Nejvyšší Osobnosti Božství. Vše je třeba obětovat duchovnímu učiteli z povinnosti, ale oběť má být konána tělem i duší; nikoliv strojeně, s cílem získat hmotnou prestiž. Toto obětování se nazývá arpaṇa. Kromě toho by měl žák žít mezi oddanými, světci, aby se naučil etiketě a správnému chování v oddané službě. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že vše, co je obětováno duchovnímu učiteli, má být nabízeno s láskou a náklonností, nikoliv se záměrem vzbudit hmotný obdiv. Podobně je doporučeno stýkat se s oddanými, ale zároveň rozlišovat. Sādhu, světec, musí projevovat svaté chování (sādhavaḥ sad-ācārāḥ). Nevystupuje-li očekávaným způsobem, nedosahuje úrovně světce. Vaiṣṇava, sādhu, se tedy musí držet standardního chování. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že vaiṣṇavovi — tomu, kdo je zasvěcený do vaiṣṇavismu — je třeba vzdávat úctu náležící vaiṣṇavům, to znamená sloužit mu a velebit ho modlitbami. Není však vhodné se s ním blíže sdružovat, není-li kvalifikovaný.