Śrīmad-bhāgavatam 7.7.27
Verš
guṇa-karma-nibandhanaḥ
ajñāna-mūlo ’pārtho ’pi
puṁsaḥ svapna ivārpyate
Synonyma
etat — toto; dvāraḥ — jehož dveře; hi — zajisté; saṁsāraḥ — hmotná existence, v níž živá bytost zakouší utrpení trojího druhu; guṇa-karma-nibandhanaḥ — zajetí třemi kvalitami hmotné přírody; ajñāna-mūlaḥ — jehož kořenem je nevědomost; apārthaḥ — bez skutečného smyslu; api — i; puṁsaḥ — živé bytosti; svapnaḥ — sen; iva — jako; arpyate — je umístěn.
Překlad
Prostřednictvím znečištěné inteligence je živá bytost podrobena kvalitám přírody a tak je podmíněna hmotou. Tuto hmotnou existenci, jejíž příčinou je nevědomost, je třeba považovat za nežádoucí a dočasnou, tak jako snění, během něhož člověk zdánlivě trpí.
Význam
Nežádoucí stav dočasného života se nazývá nevědomost. Není těžké pochopit, že hmotné tělo je dočasné: v určitý den je vytvořeno a v určitý den nastane jeho konec — poté, co projde šesti změnami, kterými jsou zrození, smrt, růst, udržování, přeměna a chřadnutí. Tato situace věčné duše je způsobená její nevědomostí, a přestože je dočasná, je nežádoucí. Kvůli nevědomosti je živá bytost posílána do jednoho dočasného těla za druhým, přestože nemá zapotřebí do těchto dočasných těl vstupovat. Činí tak pouze z nevědomosti či zapomnění na Kṛṣṇu. V lidském těle—když je naše inteligence rozvinutá — bychom proto měli změnit své vědomí snahou poznat Kṛṣṇu. Pak můžeme být osvobozeni. To Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Dokud živá bytost nepozná Kṛṣṇu a nedosáhne vědomí Kṛṣṇy, musí zůstat v hmotném zajetí. Aby tento podmíněný život ukončila, musí se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. To také Nejvyšší Pán požaduje: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.
Mahārāja Ṛṣabhadeva doporučil: na sādhu manye yata ātmano 'yam asann api kleśada āsa dehaḥ — živá bytost musí být dostatečně inteligentní, aby pochopila, že dokud má tělo, musí zakoušet bolesti hmotného bytí, přestože je tělo dočasné a nemá dlouhého trvání. Pokud tedy díky dobré společnosti, díky pokynům pravého duchovního učitele, začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, její podmíněný hmotný život skončí a její původní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, se obnoví. Tehdy bude vědět, že hmotná existence — ať ve stavu bdění či snění — není nic než sen a nemá žádnou skutečnou hodnotu. Takovou realizaci umožňuje milost Nejvyššího Pána, která je rovněž dostupná v podobě pokynů Bhagavad-gīty. Misí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je tedy usilovat o to, aby se každý věnoval prospěšným činnostem, které probudí pošetilou živou bytost — zvláště v lidské společnosti — aby mohla dosáhnout vědomí Kṛṣṇy a být vysvobozena z podmíněného života.
Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje následující verše:
buddhi-pūrvam avāpyate
yathā svapne śiraś chedaṁ
svayaṁ kṛtvātmano vaśaḥ
tathā jāgarito ’pi tu
jānann apy ātmano duḥkham
avaśas tu pravartate
Člověk si musí uvědomit, že hmotný život je plný utrpení. To je možné pomocí očištěné inteligence. Ten, jehož inteligence je očištěná, je schopen pochopit, že nežádoucí, dočasný hmotný život je jako sen. Tak jako člověk trpí, když mu někdo ve snu stíná hlavu, i ten, kdo je pod vlivem nevědomosti, trpí, a to nejen během snění, ale i během bdění. Bez milosti Nejvyšší Osobnosti Božství zůstává živá bytost ovlivněna nevědomostí, a tak různými způsoby podléhá hmotnému strádání.