Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.7.18

Verš

janmādyāḥ ṣaḍ ime bhāvā
dṛṣṭā dehasya nātmanaḥ
phalānām iva vṛkṣasya
kāleneśvara-mūrtinā

Synonyma

janma-ādyāḥ — počínaje zrozením; ṣaṭ — šest (zrození, existence, růst, přeměna, chřadnutí a nakonec smrt); ime — všechny tyto; bhāvāḥ — stavy těla; dṛṣṭāḥ — viděné; dehasya — těla; na — ne; ātmanaḥ — duše; phalānām — plodů; iva — jako; vṛkṣasya — stromu; kālena — časem; īśvara-mūrtinā — jejíž podobou je schopnost měnit či ovládat činnosti těla.

Překlad

Plody a květy stromu časem podstupují šest změn — zrození, existenci, růst, přeměnu, chřadnutí a potom zánik — a hmotné tělo, které duše získává za různých okolností, prochází podobnými změnami. Duše se však tyto změny netýkají.

Význam

Tento verš je velice důležitý pro porozumění rozdílu mezi duchovní duší a hmotným tělem. Duše je věčná, jak uvádí Bhagavad-gītā (2.20):

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

“Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne—je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.” Duše je věčná a netýká se jí úpadek a změny, ke kterým dochází kvůli existenci hmotného těla. Příklad stromu a jeho plodů a květů je jednoduchý a jasný. Strom žije mnoho let, ale jeho plody a květy procházejí se střídáním ročních období šesti změnami. Pošetilou moderní teorii, že život lze vytvořit chemickými reakcemi, nelze uznat za pravdivou. Zrození hmotného těla lidské bytosti nastává díky spojení vajíčka a semene, ale zároveň je známo, že ne vždy, když se po pohlavním styku vajíčko smísí se semenem, dojde k otěhotnění. Pokud do směsi nevstoupí duše, těhotenství nemůže nastat; jakmile se však do ní duše uchýlí, tělo se rodí, existuje, roste, mění se, chřadne a nakonec podléhá zkáze. Plody a květy stromu se objevují a mizí podle ročních období, ale strom stojí dál. Také převtělující se duše přijímá různá těla, jež procházejí šesti změnami, ale sama zůstává stále stejná (ajo nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo na hanyate hanyamāne śarīre). Duše je věčná a existuje vždy, ale těla, která přijímá, se mění.

Duše je dvojího druhu — Nejvyšší Duše (Osobnost Božství) a individuální duše (živá bytost). Tak jako jsou s individuální duší spojené různé změny těla, s Nejvyšší Duší souvisejí různé věky stvoření. Madhvācārya v této souvislosti říká:

ṣaḍ vikārāḥ śarīrasya
na viṣṇos tad-gatasya ca
tad-adhīnaṁ śarīraṁ ca
jñātvā tan mamatāṁ tyajet

Jelikož je tělo vnějším rysem duše, duše na něm nezávisí — naopak tělo závisí na duši. Ten, kdo pochopil tuto pravdu, by si neměl dělat příliš velké starosti s udržováním těla; není totiž možné ho udržovat věčně. Antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ — to je výrok Bhagavad-gīty (2.18). Hmotné tělo podléhá zániku (antavat), ale duše v něm je věčná (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). Pán Viṣṇu i individuální duše, Jeho nedílné části, jsou věční. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām; Pán Viṣṇu je nejpřednější živá bytost, zatímco individuální živé bytosti jsou Jeho částmi. Všechna těla — od gigantického vesmírného těla až po malé tělo mravence — podléhají zániku, ale Nadduše i duše, jež jsou kvalitou totožné, existují věčně. To bude dále vysvětleno v následujících verších.