Śrīmad-bhāgavatam 7.6.25
Verš
kiṁ tair guṇa-vyatikarād iha ye sva-siddhāḥ
dharmādayaḥ kim aguṇena ca kāṅkṣitena
sāraṁ juṣāṁ caraṇayor upagāyatāṁ naḥ
Synonyma
tuṣṭe — když je uspokojen; ca — také; tatra — to; kim — co; alabhyam — nelze získat; anante — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; ādye — původní zdroj všeho, příčina všech příčin; kim — co; taiḥ — s nimi; guṇa-vyatikarāt — působením kvalit hmotné přírody; iha — v tomto světě; ye — jež; sva-siddhāḥ — automaticky získané; dharma-ādayaḥ — tři principy hmotného pokroku (náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek); kim — co; aguṇena — s osvobozením v podobě splynutí s Nejvyšším; ca — a; kāṅkṣitena — vytouženým; sāram — esenci; juṣām — vychutnávající; caraṇayoḥ — lotosových nohou Pána; upagāyatām — kteří opěvují Pánovy vlastnosti; naḥ — nás.
Překlad
Pro oddané, kteří uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství — příčinu všech příčin a původní zdroj všeho — neexistuje nic nedosažitelného. Pán je studnicí neomezených duchovních vlastností. Jaký má tedy význam, aby se oddaní, kteří jsou transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, řídili principy náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, což jsou výdobytky, kterých lze automaticky dosáhnout pod vlivem hmotných kvalit? My oddaní vždy opěvujeme lotosové nohy Pána, a proto nemusíme žádat o nic z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi.
Význam
Ve vyspělé civilizaci si lidé přejí být zbožní, dobře zaopatření po ekonomické stránce, do nejvyšší míry uspokojovat smysly a nakonec dosáhnout osvobození. Tyto úspěchy by se však neměly zveličovat jako něco, po čem je třeba toužit. Oddanému jsou ve skutečnosti snadno dostupné. Bilvamaṅgala Ṭhākura prohlásil: muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān dharmārtha-kāma-gatayaḥ samaya-pratīkṣāḥ; osvobození vždy stojí u dveří oddaného a očekává jeho pokyny. Hmotný pokrok v oblasti náboženství, ekonomiky, smyslového požitku a osvobození jen čeká na první příležitost, aby mohl oddanému sloužit. Oddaný je již na transcendentální úrovni; nemusí plnit žádné další předpoklady k dosažení osvobození. Bhagavad-gītā (14.26) dokládá, že oddaný je transcendentální vůči akcím a reakcím tří kvalit hmotné přírody, protože dosáhl Brahmanu (sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate).
Prahlāda Mahārāja řekl: aguṇena ca kāṅkṣitena — ten, kdo se věnuje transcendentální láskyplné službě lotosovým nohám Pána, nepotřebuje nic z dharmy, arthy, kāmy či mokṣi. Na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, tohoto transcendentálního díla, je proto řečeno: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra—dharma, artha, kāma a mokṣa jsou kaitava, falešné a nepotřebné. Nirmatsarāṇām neboli ti, kdo jsou zcela transcendentální vůči hmotným činnostem založeným na rozlišování — kdo nerozlišují na “mé” a “tvé” a jen s oddaností slouží Pánu — jsou způsobilí přijmout bhāgavata-dharmu (dharmān bhāgavatān iha). Tyto osoby nikomu nezávidí (nirmatsara); chtějí ostatní, i své nepřátele, změnit v oddané. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti poznamenává: kāṅkṣate mokṣa-gam api sukhaṁ nākāṅkṣato yathā — oddaní netouží po žádném hmotném štěstí, včetně štěstí plynoucího z osvobození. To se nazývá anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Karmī chtějí hmotné štěstí, jñānī zase osvobození, ale oddaný netouží po ničem; je zcela spokojený s transcendentální láskyplnou službou u Pánových lotosových nohou a všude oslavuje Pána kázáním, které je pro něho vším.