Śrīmad-bhāgavatam 7.6.19
Verš
bahv-āyāso ’surātmajāḥ
ātmatvāt sarva-bhūtānāṁ
siddhatvād iha sarvataḥ
Synonyma
na — ne; hi — zajisté; acyutam — Nejvyššího Pána, jenž nikdy nepoklesne; prīṇayataḥ — uspokojující; bahu — velice; āyāsaḥ — snažení; asura-ātma-jāḥ — ó synové démonů; ātmatvāt — jelikož má jakožto Nadduše důvěrný vztah; sarva-bhūtānām — všech živých bytostí; siddhatvāt — jelikož je daný; iha — v tomto světě; sarvataḥ — na všech světových stranách, vždy a ze všech úhlů pohledu.
Překlad
Moji milí synové démonů! Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, je původní Nadduší, otcem všech živých bytostí. Žádnému člověku — dítěti ani starci — tedy za žádných okolností nic nebrání v Jeho uspokojení či uctívání. Vztah mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství je vždy skutečností, a proto není obtížné Pána potěšit.
Význam
Může vyvstat otázka: “Člověk na rodinném životě velmi lpí, ale pokud se ho zřekne, aby vyvinul pouto ke službě Pánu, musí podstoupit stejné úsilí a potíže. K čemu je tedy dobré se namáhat se službou Pánu?” Tato námitka však není opodstatněná. V Bhagavad-gītě (14.4) Pán prohlašuje:
mūrtayaḥ sambhavanti yāḥ
tāsāṁ brahma mahad yonir
ahaṁ bīja-pradaḥ pitā
“Ó synu Kuntī, existence všech druhů života je umožněna jejich zrozením v této hmotné přírodě a Já jsem otec dávající símě.” Nejvyšší Pán, Nārāyaṇa, je otcem všech, neboť všechny živé bytosti jsou Jeho nedílné části (mamaivāṁśo ... jīva-bhūtaḥ). Důvěrný vztah mezi otcem a synem se vytvoří snadno, a obnovení přirozeného, důvěrného vztahu mezi Nārāyaṇem a živými bytostmi také není těžké. Svalpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt — toho, kdo vykoná byť jen nepatrnou oddanou službu, je Nārāyaṇa neustále připraven zachránit před tím největším nebezpečím. Názorným příkladem je Ajāmila. Pácháním mnoha hříšných činností se vzdálil Nejvyšší Osobnosti Božství a Yamarāja ho odsoudil k přísnému trestu. Když umíral, pronášel však jméno Nārāyaṇa — i když nevolal Nejvyššího Pána, ale svého syna, který se také jmenoval Nārāyaṇa—a proto byl před Yamarājem zachráněn. Potěšit Nārāyaṇa tedy nevyžaduje tolik úsilí jako uspokojení rodiny, komunity a národa. Viděli jsme, jak byli významní političtí vůdci zabiti kvůli malé chybě. Uspokojit společnost, rodinu, komunitu a národ je nesmírně obtížné, ale potěšit Pána je naopak velice snadné.
Naší povinností je obnovit náš vztah s Nārāyaṇem. Nepatrná snaha v tomto směru nám zajistí úspěch, zatímco uspokojit naši takzvanou rodinu, společnost a národ se nám nepodaří, ani když se tomu budeme snažit obětovat celý život. K potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství může stačit prostá snaha v oddané službě, poslouchání a zpívání Pánova svatého jména (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Śrī Caitanya Mahāprabhu proto vyhlásil: paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam — “Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy!” Ten, kdo chce mít z této lidské podoby skutečný prospěch, musí začít zpívat svaté jméno Pána.