Śrīmad-bhāgavatam 7.5.12

Když se Prahlādovi učitelé a démonský otec chlapce ptali, jak došlo k znečištění jeho inteligence, Prahlāda odpověděl: “Pokud jde o mě, má inteligence není znečištěná. Naopak, milostí mého duchovního učitele a milostí mého Pána, Kṛṣṇy, nyní vím, že nikdo není můj nepřítel ani přítel. Všichni jsme ve skutečnosti věční služebníci Kṛṣṇy, ale pod vlivem vnější energie si myslíme, že jsme od Nejvyšší Osobnosti Božství odděleni jako přátelé a nepřátelé jeden druhého. Tento chybný názor byl nyní uveden na pravou míru, a na rozdíl od obyčejných lidí si proto již nemyslím, že jsem Bůh a že ostatní jsou moji přátelé a nepřátelé. Nyní správně chápu, že každý je věčným služebníkem Boha a že naší povinností je sloužit tomuto nejvyššímu pánovi, neboť pak budeme jako služebníci jednotní.”

Démoni o každém uvažují jako o příteli nebo nepříteli, ale vaiṣṇavové prohlašují, že jelikož je každý služebníkem Pána, všichni jsou na stejné úrovni. Vaiṣṇava proto nejedná s ostatními živými bytostmi ani jako s přáteli, ani jako s nepřáteli; snaží se šířit vědomí Kṛṣṇy a učí každého, že jsme si všichni jako služebníci Nejvyššího Pána rovni, ale zbytečně promrháváme své cenné životy vytvářením národů, společenství a dalších skupin přátel a nepřátel. Každý by měl dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy, a tak pocítit jednotu jako služebník Pána. Přestože existuje 8 400 000 forem života, vaiṣṇava pociťuje tuto jednotu. Īśopaniṣad radí: ekatvam anupaśyataḥ. Oddaný by měl vidět Nejvyšší Osobnost Božství v srdci všech a každou živou bytost jako věčného služebníka Pána. Tento pohled se nazývá ekatvam, jednota. Ačkoliv mezi nimi existuje vztah pána a služebníka, jsou jednotní, neboť oba mají duchovní totožnost. To je také ekatvam. Vaišnavské pojetí ekatvam se tedy liší od māyāvādského.

Hiraṇyakaśipu se ptal svého syna, jak došlo k tomu, že se postavil proti své rodině. Když nepřítel zabije člena nějaké rodiny, celá rodina se přirozeně stane vrahovým nepřítelem. Hiraṇyakaśipu však viděl, že Prahlāda měl k vrahovi přátelský vztah. Zeptal se proto: “Kdo u tebe vytvořil tento druh inteligence? Vyvinul jsi snad toto vědomí sám? Jsi ještě malý chlapec, a k takovému uvažování tě tedy musel někdo přivést.” Prahlāda Mahārāja chtěl dát najevo, že příznivý postoj k Viṣṇuovi se u někoho může projevit jedině tehdy, když je mu příznivě nakloněn Pán (sa yadānuvrataḥ). Jak uvádí Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa je přítelem každého (suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ jñātvā māṁ śāntim ṛcchati). Pán není nikdy nepřítelem žádné z miliónů živých bytostí; vždy je přítelem všech. To je správné chápání. Domnívá-li se někdo, že Pán je nepřítel, pak je jeho inteligence inteligencí zvířete (paśu-buddhi). Myslí si: “Jsem jiný než můj nepřítel a on je jiný než já. Můj nepřítel se dopustil toho a toho, a tak ho musím zabít.” K tomuto nesprávnému pojetí se zde vztahuje výraz bheda-gatāsatī. Skutečnost je taková, že každý je služebníkem Pána, jak potvrzuje Śrī Caitanya Mahāprabhu v Caitanya-caritāmṛtě (jīvera ’svarūpa' haya— kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Jakožto služebníci Pána jsme si všichni rovni a nepřátelství nebo přátelství nepřipadá v úvahu. Pokud skutečně víme, že každý z nás je služebníkem Pána, jak potom můžeme mluvit o nepříteli či příteli?

Každý by měl být přátelský k ostatním v zájmu služby Pánu. Všichni by měli chválit službu druhých a nikdo by neměl být pyšný na svou vlastní. Tak vypadá uvažování vaiṣṇavy, vaikunthské uvažování. Mezi služebníky se při službě může objevovat rivalita a zdánlivé soutěžení, ale na Vaikuṇṭhách si každý služby druhého váží; nikdo ji neodsuzuje. To je vaikunthské soutěžení. Mezi služebníky nepřipadá v úvahu nepřátelství. Každému by měla být dána možnost sloužit Pánu, jak nejlépe dovede, a každý by měl oceňovat službu druhých. Tak to vypadá na Vaikuṇṭě. Jelikož je každý služebník, všichni jsou na stejné úrovni a je jim dovoleno sloužit Pánu podle jejich příslušných schopností. V Bhagavad-gītě (15.15) stojí: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — Pán sídlí v srdci každého a poskytuje vedení úměrně postoji služebníka. Dává však odlišné pokyny neoddaným a oddaným. Neoddaní napadají autoritu Nejvyššího Pána, a proto je Pán vede tak, že život za životem zapomínají na službu Jemu a jsou trestáni zákony přírody. Když si však oddaný velmi upřímně přeje Pánu sloužit, Pán ho vede jinak. V Bhagavad-gītě (10.10) sám říká:

“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, které jim umožní ke Mně dospět.” Každý je ve skutečnosti služebník, nikoliv nepřítel či přítel, a jedná podle různých pokynů Pána, které odpovídají jeho smýšlení.